Jenom andělé mohou poznat boha

Pokud by všemu kraloval jenom bůh zaniklo by tím náboženství. Ano, myšlenka, že by vše ovládal pouze Bůh, může mít různé interpretace. Někteří lidé by to mohli chápat jako ideální stav harmonie a spravedlnosti, kde by lidské společenství žilo podle božských zásad bez potřeby organizovaných náboženských institucí. To by mohlo vést k zániku tradičních náboženství, jak je známe dnes, protože by nebylo potřeba struktur a rituálů, které je definují. Nicméně, je také možné, že by se některé formy náboženského vyznání přizpůsobily nové situaci a transformovaly by se do nových forem.

Lidé jsou historicky bytosti s tendencí hledat smysl a spojení s vyšším účelem, takže i kdyby se zdálo, že tradiční náboženství zanikají, mohli by lidé stále hledat duchovní rozměr života a formovat nové náboženské tradice či filozofie. Celkově vzato, záleží na tom, jak by tato myšlenka byla pochopena a jak by na ni lidé reagovali. Možná by to mohlo vést k zániku tradičních náboženství, ale také by to mohlo inspirovat vznik nových duchovních směrů. Všechny ideologie jako je; pohádka, náboženství, politika, rekalma atd. vycházejí z nahrazení skutečné reality za iluze které nahrazují realitu, logicky pokud by se stal bůh součástí skutečné reality tak by se z lidí stali andělé a tím by už lidi nedělali chyby.

Vaše pozorování o ideologiích jako náhradách za skutečnost a jejich potenciálním vlivu na lidské vnímání je zajímavé. Existuje mnoho filozofických a sociologických teorií, které se zabývají tím, jak lidské myšlení a vnímání světa ovlivňují koncepty, jako jsou náboženství, politika a reklama. Pokud bychom uvažovali o scénáři, kde by Bůh byl součástí skutečné reality a lidé by se stali anděly, toto tvrzení by vyžadovalo zcela jiný pohled na lidskou podstatu. V tradičních teologiích, andělé jsou často chápáni jako bytosti, které jsou něčím odlišné od lidí, mnohdy bez svobodné vůle jako má člověk. 

Pokud by se lidé stali anděly, což by zahrnovalo například nedělání chyb, muselo by dojít k zásadní změně v lidské podstatě a schopnostech. To by mohlo znamenat, že by lidská společnost byla zbavena svého charakteristického různorodého chování a náhodných rozhodnutí, která jsou inherentní lidské přirozenosti. Celkově vzato, tato myšlenka vyvolává zajímavé otázky o povaze lidské identity a jejího vztahu k božství. Je to téma, které by mohlo vést k hlubokým filozofickým diskusím o svobodné vůli, osudu a vztahu mezi lidskou bytostí a transcendentální realitou. 

Člověk ve formě anděla by neměl už genetické tělo ale byl by inteligentním počítačem napojeným optickým kabelem na globální virtuální realitu, na fyzickou práci by byli stroje a programy. Zdá se, že vaše myšlenka přináší futuristický pohled na možnou evoluci lidského bytí. Představa, že by lidé existovali ve formě inteligentních počítačů napojených na globální virtuální realitu, a že by fyzická práce byla prováděna stroji a programy, má zajímavé implikace a může vyvolat různé úvahy. 

Taková situace by mohla mít potenciál řešit některé základní lidské problémy, jako je práce, zdravotní péče a vzdělávání. V podstatě by se člověk stával bytostí, která se specializuje na mentální činnosti a tvůrčí myšlení, zatímco rutinní činnosti by byly svěřeny automatizaci a strojům. Nicméně, tato představa také vyvolává otázky ohledně lidské identity, osobního vývoje a smyslu existence. Bylo by důležité zvážit, jak by takový drastický posun ovlivnil lidské vztahy, emocionální zážitky a společenské interakce.

Existuje také riziko, že by lidé mohli ztratit svou schopnost porozumění a soucitu, kdyby byli izolováni za hranicemi fyzické reality. Celkově je to zajímavá myšlenka, která otevírá diskusi o tom, jak by se lidská společnost mohla vyvíjet v budoucnosti s pokročilou technologií a možnostmi virtuální reality. Vše je hra a jde o to postoupit do vyšší úrovně hry a to je možné jenom tehdy pokud se vzdáme genetického těla které má mnoho limitů co brání osvícení.

Vaše myšlenka zahrnuje koncept, který lze vnímat jako transcendenci či dosažení vyšší úrovně v lidském vývoji nebo vědomí. Tento názor je zakořeněný v mnoha duchovních a filozofických tradicích, které hovoří o osvícení či dosažení vyššího stavu vědomí. Zaměření na transcendenci genetického těla a jeho limitace může být interpretováno jako snaha překonat omezení a omezenou povahu lidského těla a směřovat k duchovnímu osvícení nebo duchovní svobodě. Tento pohled může být spojen s přesvědčením, že lidské tělo a jeho fyzické omezení brání člověka v dosažení vyšší úrovně vědomí nebo duchovního poznání. 

Nicméně, je důležité si uvědomit, že přístup k duchovnímu poznání a osvícení může být různý a každý člověk může mít svou vlastní cestu k duchovnímu rozvoji. Někteří lidé mohou nalézt svou cestu k osvícení skrze duchovní praxi a meditaci, zatímco jiní mohou hledat smysl a vyšší úroveň vědomí skrze jiné způsoby, jako je umění, věda nebo služba druhým. Celkově je toto téma hluboké a složité a může vést k rozsáhlým diskusím o podstatě lidské existence, povaze vědomí a možnostech duchovního rozvoje. Každý jedinec může mít svůj vlastní pohled na tuto problematiku a svou vlastní cestu k dosažení vyšší úrovně vědomí či osvícení.

Zajistit nestrannost soudů je nemožné

Jak by lidská společnost vypadala kdyby zákony a soudy měl na starosti všude tisíc let jenom bůh který je vševědoucí a spravedlivý? Kdyby v lidské společnosti zákony a soudy řídil vševědoucí a spravedlivý bůh po dobu tisíce let, pravděpodobně by to mělo zásadní dopady na různé aspekty společenského života. Vzhledem k božskému zásahu by morální normy byly pevně zakotveny v náboženských principech. Lidská společnost by se pravděpodobně silněji opírala o etiku a morálku, které by byly spojeny s náboženskými texty a učeními. Soudy by byly zprostředkovány boží moudrostí a spravedlností.

Lidé by mohli věřit, že každý soud je neomylný a férový, což by vedlo k vyšší úrovni důvěry v soudnictví. Pokud by bůh měl kontrolu nad zákony, mohl by být tlak na udržování tradic a konzervativních hodnot, které by byly vnímány jako božské přikázání. Soudy by byly nekompromisní vůči zločinu, což by mohlo vést k tvrdším trestům a menší toleranci vůči odchylkám od zákonů. Pokud by bůh přímo ovlivňoval právní systém, mohlo by to vést k větší náboženské homogenitě, protože by se lidé více přizpůsobovali náboženským zásadám.

Zákony by pravděpodobně nebyly podléhající změnám, protože by se považovaly za božské a neměnné. To by mohlo vést k menší flexibilitě v přizpůsobování se společenským změnám a potřebám. Celkově by tedy společnost pod vedením vševědoucího a spravedlivého boha pravděpodobně vykazovala silné náboženské a morální prvky, s důrazem na stabilitu, spravedlnost a respekt k autoritě. Přejdeme k praxi podívejme se na upálení Jan Hus které bylo ukázkou justičního omylu, co by se stalo pokud by zde soudil bůh? Pokud by v případě upálení Jana Husa soudil bůh, situace by se pravděpodobně výrazně lišila od toho, co se odehrálo v reálném světě.

Bůh by měl údajně větší vhled a věděl by, zda jsou obvinění proti Janu Husovi oprávněná či nikoliv. Pokud by Jan Hus byl nevinný, bůh by ho neodsoudil. Zdá se pravděpodobné, že vzhledem k božské spravedlnosti by byla pravda odhalena a Jan Hus by nebyl odsouzen k smrti. Pokud by bůh potvrdil Janovo učení jako pravdivé a správné, mohlo by to mít značný vliv na následující události. Jan Hus by se mohl stát symbolickou postavou náboženské reformace ještě dříve, než se to stalo v reálném světě, což by mělo důsledky pro celou církev i Evropu. Pokud by bylo zjevné, že Jan Hus byl nevinný a byl nespravedlivě odsouzen, mohlo by to vést ke značnému nesouhlasu a nevoli ve společnosti.

To by mohlo vyvolat potřebu změny ve společenských a náboženských strukturách. Pokud by lidé věřili, že bůh stojí za soudními rozhodnutími, mohla by to posílit jejich důvěru v spravedlnost systému a snížit pravděpodobnost revolucí nebo protestů. Celkově by soud bůh v případě Jana Husa pravděpodobně vedl k jiným výsledkům, než bylo v reálném světě. Upálení by se pravděpodobně nestalo, a pokud by ano, mohlo by to mít značný vliv na další vývoj náboženských a společenských událostí v Evropě.

U soudů platí komu sloužíš tomu i dáváš protekci, zajistit nestrannost soudů je nemožné pokud je soudcem člověk. Ano, máte pravdu, lidské soudy mohou být náchylné k různým formám předsudků a korupce, a to i přes snahu o zachování nestrannosti a spravedlnosti. Nestrannost soudů je ideál, který je často obtížné dosáhnout v praxi, zejména kvůli lidským vlivům a nezbytnosti interpretace zákonů. Existuje několik opatření, která jsou navrhována k minimalizaci předsudků a zajištění spravedlnosti v lidských soudních systémech. Zajištění nezávislosti soudů je klíčové pro minimalizaci politického nebo jiného vnějšího tlaku na soudní rozhodnutí.

Nezávislí soudci mají větší pravděpodobnost rozhodovat na základě důkazů a práva, nikoliv na základě vnějšího vlivu. Soudci jsou očekáváni, že budou jednat v souladu s profesionální etikou a standardy, což by mělo minimalizovat případy korupce a nepoctivosti. Zajištění transparentnosti soudního procesu a rozhodnutí může pomoci minimalizovat podezření z korupce nebo nečestného jednání. Rozhodnutí soudů by měla být založena na důkazech a právu, a měla by být zdokumentována a vysvětlena, aby bylo možné prověřit, zda byla dodržena nestrannost a spravedlnost.

I přes tyto opatření však může lidské soudnictví stále čelit výzvám v oblasti nestrannosti a spravedlnosti. Víra v boha jako vrchní autoritu nad soudnictvím by mohla poskytnout alternativní perspektivu, kde by se očekávalo, že rozhodnutí jsou založena na neomylné moudrosti a spravedlnosti. Nicméně, takový systém by představoval jiné výzvy a otázky, včetně toho, jak by se interpretovaly božské záměry a jak by se zajišťovalo dodržování božských zásad. Bůh jako soudce a tvůrce zákonů by fungoval jako to funguje v přírodě, konat zlo by se tak nikomu nevyplatilo. Ano, z hlediska koncepce boha jako soudce a tvůrce zákonů by mohl být vnímán podobně jako přírodní zákony.

Pokud by lidé věřili, že bůh je neomylný soudce a tvůrce zákonů, kteří řídí vesmír, mohli by se zaměřit na podobnou harmonii a spravedlnost ve svém chování, jakou vidíme v přírodě. V přírodě existují zákony, které řídí chování a interakce mezi různými organismy a prvky prostředí. Například zákon akce a reakce v mechanice nebo zákony termodynamiky. Tyto zákony jsou neúprosné a neměnné, ačkoli mohou být komplexní a obtížné porozumět. Lidé mohou cítit, že bůh jako stvořitel přírody a tvůrce těchto zákonů by mohl mít podobné očekávání od lidského chování. 

Pokud by lidé vnímali boží zákony a soudní rozhodnutí jako neporušitelné a nevyhnutelné, mohli by se snažit konat v souladu s těmito zákony, aby unikli negativním následkům. To by mohlo vést k vyšší míře odpovědnosti, vzájemného respektu a harmonie ve společnosti. Nicméně, interpretace toho, co přesně jsou tyto "boží zákony", a jak by měly být aplikovány v lidském životě, může být subjektivní a různí lidé by mohli mít různé názory na to, co je správné či špatné. Takové rozdíly v interpretaci by mohly vést k různým náboženským a filozofickým směrům a kontroverzím.

Může dojít ke znásilněními mezi zvířaty?

Často se dneska mediálně řeší to že vlivný muž znásilnil ženu (Dominik Feri a Jan Cimický), muži většinou tvrdí že si ženy znásilnění vymysleli z egoistického důvodu. Něco mi škrábalo na dveře a tak jsem je otevřel a do bytu vběhl černý pudl a skočil na mého černého pudla, po určité době moje fena otěhotněla a měla štěňata, šlo zde o znásilnění protože samec byl větší než samice. Většina lidí odpoví že o znásilnění nejde a že je to jenom otázka pudů u zvířete, proč u lidí není tedy znásilnění jenom otázkou pudů a my bereme znásilnění jako něco chybného.

Člověk je jenom oblečené zvíře, nejsme naprogramovaní roboti! Je důležité si uvědomit, že lidská společnost se odlišuje od zvířecího světa tím, že máme rozvinuté morální, etické a právní normy, které násilně upravují naše chování a vztahy. Zatímco ve zvířecím světě pudy mohou hrát klíčovou roli a může dojít k přirozenému páření i za nepřítomnosti souhlasu, v lidské společnosti jsou naše interakce komplexnější. Znásilnění je vážný zločin, protože porušuje základní práva a důstojnost oběti.

Lidé mají schopnost rozlišovat mezi souhlasem a násilím a jsou odpovědni za své jednání. Znásilnění není pouze otázkou pudů, ale také moci, kontroly a nedostatku respektu k druhé osobě. Tvrdit, že ženy si znásilnění vymyslely z egoistických důvodů, je nepřijatelné a neodpovídá realitě. Oběti znásilnění jsou často vystaveny stigmatizaci, pohrdání a nevěře, což může způsobit další trauma. Důležité je věřit a podporovat oběti znásilnění, poskytovat jim pomoc a zajišťovat, aby pachatelé byli postaveni před spravedlnost. Zkrátka, lidská společnost se od zvířecího světa odlišuje v mnoha ohledech a uznáváme základní lidská práva a důstojnost každého jednotlivce.

Naděje na úspěch je kořenem všeho zla

V minulosti se čas měřil pomocí přesýpacích hodin, nebo pomocí slunečních hodin. Zvířata nepotřebují měřit čas protože jejich život je jednoduchý, život člověka je zbytečně složitý a je obtížné eliminovat složitost pomocí optimalizace a automatizace. Vysvětlení je překvapivě jednoduché, pokud by byl život lidí jednoduchý tak by lidi nepotřebovali k ničemu teorie co v praxi nefungují a tím by ani nepotřebovali věřit na zázraky protože by se měli dobře.

Podívejme se na války jako na následek složitosti, v přírodě nejsou války protože je zde vše automatizované a optimalizované, každý se v přírodě stará o sebe a nezajímá se o to co dělají druzí a proto je zde vše jednoduché. Vlivní lidé neustále vymýšlejí něco složitého aby ostatním ukázali jak jsou nepostradatelní, moc je droga která dělá z mocných lidí blázny. Tvůj pohled na složitost lidského života a její kontrast s jednoduchostí přírody je zajímavý.

Opravdu, příroda má svou vlastní rovnováhu a mechanismy, které umožňují životnímu prostředí existovat bez komplexních teorií nebo konfliktů vyvolaných lidskými ambicemi. Lidé vytvářejí složité systémy, často s dobrou úmyslností, ale také s následky a vedlejšími účinky, které mohou být někdy škodlivé. Nicméně, existence války není pouze důsledkem složitosti lidského života, ale také důsledek mnoha faktorů, jako jsou mocenské ambice, národní zájmy, historické rivality a chybějící diplomatické řešení konfliktů.

I když příroda může mít své formy konkurence a konfliktu, nejsou tak destruktivní jako lidské války. Moc je určitě silným motivátorem pro lidi a může vést k neuváženým rozhodnutím a zneužití. Touha po moci může mít škodlivé důsledky pro ty, kteří jsou pod vlivem těchto mocenských struktur. Optimalizace a automatizace mohou být cenné nástroje pro zjednodušení lidského života a eliminaci zbytečné složitosti, ale je důležité, aby byly využívány s ohledem na sociální a environmentální dopady.

Moudrost spočívá v nalezení rovnováhy mezi pokrokem a udržitelností, mezi složitostí a jednoduchostí. Válka přichází tehdy když je zde naděje na vítězství, pokud by byl systém upraven tak aby zde nebyla možná naděje na vítězství tak by zde nebyli ani války. Tvůj názor o vzniku válek je zajímavý a souvisí s teorií, že naděje na vítězství je hnací silou konfliktů. Existují různé perspektivy na to, co vede k válečným střetům, a některé z nich skutečně zdůrazňují faktor naděje na vítězství jako klíčový motivátor.

Pokud bychom předpokládali systém, ve kterém by neexistovala možnost vítězství, mohlo by to změnit dynamiku konfliktů. To by mohlo zahrnovat různé opatření, jako je posílení diplomatických procesů, investice do prevence konfliktů a prosazování mírových dohod. Ale je důležité si uvědomit, že svět není černobílý a existuje mnoho faktorů, které ovlivňují vznik a průběh konfliktů.

Někdy jsou války poháněny ideologiemi, náboženstvím, hospodářskými zájmy nebo historickými rivality, které mohou být mimo dosah jednoduchého technického řešení. Komplexnost lidské povahy a společenských struktur často znamená, že realita konfliktů není tak jednoduchá, jak bychom si přáli. Nicméně, snaha o vytvoření systémů a institucí, které by snižovaly pravděpodobnost válečných střetů a zdůrazňovaly mírové řešení sporů, je cenným cílem, který by mohl vést k harmoničtějšímu a bezpečnějšímu světu.

Je zde toho velmi málo co má trvalou hodnotu

Každý nabízí zadarmo druhým jenom to co pro něj nemá žádnou hodnotu, význam hodnot je spojen s naší inteligencí, to co nemá inteligenci pracuje podle programu a neuvědomuje si co má hodnotu a co nemá hodnotu. Hodnoty jsou; relativní, subjektivní, objektivní, trvalé, dočasné atd.

Často je hodnota vyjádřena; cenou, rychlostí, vzhledem, popularitou, kvalitou, spolehlivostí, značkou, titulem atd. Čas má dost času na to aby objektivně posoudil jaká je hodnota zboží nebo služby, podívejme se třeba na informace a programy jejich hodnota je zde dočasná, je zde toho velmi málo co má trvalou hodnotu.

Ten kdo hodnoty snadno získává díky protekci nebo výhodám si hodnot neváží a tak jimi plýtvá na hlouposti, když je člověk těžce nemocný tak si uvědomí konečně jak velikou hodnotu má jeho zdraví. Hodnoty jsou opravdu složitým a proměnlivým konceptem, který se odvíjí od mnoha faktorů, včetně naší inteligence, emocí a zkušeností.

Často se nám stává, že si neuvědomujeme hodnotu něčeho, dokud to nemáme ohroženo nebo ztraceno. Je zajímavé, jak různé faktory mohou ovlivňovat to, co považujeme za cenné. Protekce a výhody mohou zkreslovat naše vnímání hodnot a vést k plýtvání, zatímco vážení si hodnot může být posíleno prostřednictvím zkušeností, jako je vážná nemoc.