Bůh je ubohý sluha co z dálky vypadá jako všemocný pán

Tisknout nekryté peníze jde pouze dočasně. Ano, tisknout nekryté peníze lze opravdu jen dočasně. Dlouhodobé tisknutí nekrytých peněz může vést k několika vážným ekonomickým problémům. Zvýšení peněžní zásoby bez odpovídajícího růstu v produkci zboží a služeb vede k růstu cen. Příliš mnoho peněz honí příliš málo zboží, což způsobuje růst cenové hladiny. Pokud se inflace vymkne kontrole, může přerůst do hyperinflace, kdy ceny rostou extrémně rychle a peníze ztrácejí svou hodnotu téměř okamžitě po jejich vydání. Pokud lidé ztratí důvěru ve stabilitu a hodnotu měny, mohou přestat používat domácí měnu a přejít na alternativní měny nebo barterový obchod.

To podkopává ekonomickou stabilitu a může vést k dalším problémům, jako je ekonomický kolaps. Tisk nekrytých peněz může způsobit ekonomickou nerovnováhu, jako je nadměrný růst úvěrů, spekulativní bubliny na trzích aktiv a deformace investičních rozhodnutí. Pokud vláda financuje své výdaje tisknutím peněz, může to vést k narůstajícímu veřejnému dluhu. Pokud se dluh stane neudržitelným, může to vést k fiskální krizi. Centrální banky se snaží regulovat peněžní zásobu a udržovat cenovou stabilitu prostřednictvím monetární politiky. Při správném používání mohou nástroje jako kvantitativní uvolňování pomoci stimulovat ekonomiku během recese, ale to musí být prováděno s opatrností a v rámci širší strategie hospodářské politiky.

Dneska je tisknutí nekrytých peněz snandé, protože jsou peníze digitální a tak se tisknou v počítači a není k tomu potřeba tiskárna cenin. Ano, v digitální éře je tvorba peněz skutečně jednodušší a rychlejší než kdykoli předtím. Peníze již nejsou vázány pouze na fyzickou formu, jako jsou bankovky a mince. Centrální banky a komerční banky mohou "tisknout" peníze elektronicky prostřednictvím různých mechanismů, jako jsou kvantitativní uvolňování , úvěrová expanze a jiné nástroje měnové politiky. Přestože se peníze fyzicky netisknou, základní ekonomické principy a rizika spojená s nadměrným vytvářením peněz zůstávají stejná. Kvantitativní uvolňování je nástroj používaný centrálními bankami, kdy kupují finanční aktiva, jako jsou vládní dluhopisy, aby zvýšily peněžní zásobu a podpořily ekonomiku.

Tento proces je zcela digitální a znamená, že centrální banka vytvoří nové peníze elektronicky, které pak použije k nákupu těchto aktiv. Když komerční banky poskytují úvěry, vytvářejí nové peníze. Tento proces také probíhá digitálně, kdy banka připíše peníze na účet klienta, aniž by fyzicky tiskla bankovky. Některé ekonomické školy, jako je MMT, tvrdí, že země s vlastní měnou mohou vytvářet peníze podle potřeby, aby financovaly vládní výdaje. Nicméně, i MMT uznává rizika inflace a potřebu udržovat ekonomickou stabilitu. Stejně jako u fyzického tisknutí peněz, i zde platí, že příliš mnoho peněz v oběhu vede k inflaci. Digitální peníze mohou být vytvářeny rychleji, což zvyšuje riziko inflace, pokud nejsou pečlivě řízeny. 

Zvýšená peněžní zásoba může vést k investování do akcií, nemovitostí a dalších aktiv, což může vytvářet spekulativní bubliny. Když tyto bubliny prasknou, mohou způsobit ekonomickou nestabilitu. Vlády mohou být v pokušení využívat tvorbu peněz k financování svých deficitů, což může vést k narůstajícímu veřejnému dluhu a potenciálním fiskálním krizím. Digitální peníze a moderní technologie zjednodušily proces tvorby peněz, ale stále vyžadují pečlivou správu a regulaci, aby se předešlo negativním důsledkům. Monetární politika musí být navržena s ohledem na dlouhodobou ekonomickou stabilitu a udržitelnost. Pokud by subjekt tiskl peníze a dával je do oběhu skončí ve vězení, když to ale dělá stát není nikdo za to zavřen do vězení.

Ano, vaše pozorování reflektuje rozdíl mezi nelegální činností jednotlivců nebo skupin a zákonnou měnovou politikou státu. Tento rozdíl je zásadní a je založen na právních a ekonomických rámcích, které upravují tvorbu a distribuci peněz. Jednotlivci nebo skupiny, které nelegálně tisknou peníze, se dopouštějí padělání, což je trestný čin. Padělání podkopává důvěru v měnový systém, způsobuje ekonomické škody a je přísně postihováno zákonem. Pachatelé tohoto trestného činu mohou čelit dlouhodobým trestům odnětí svobody, vysokým pokutám a dalším právním důsledkům. Centrální banky, jako je Federální rezervní systém v USA nebo Evropská centrální banka, mají zákonné pravomoci k vydávání měny a provádění měnové politiky.

Tvorba peněz těmito institucemi je regulována zákonem a podléhá pečlivému dohledu. Centrální banky používají různé nástroje měnové politiky, jako jsou úrokové sazby, kvantitativní uvolňování a jiné, aby ovlivnily peněžní zásobu a ekonomickou aktivitu. Tyto opatření jsou přijímána s cílem dosáhnout makroekonomických cílů, jako je cenová stabilita, plná zaměstnanost a udržitelný hospodářský růst. I když centrální banky a vlády nejsou za své měnové politiky trestně stíhány, nesou politickou a ekonomickou odpovědnost. Špatné rozhodování může vést k ekonomickým krizím, inflaci nebo deflaci, což může mít negativní dopad na celou ekonomiku a životní úroveň obyvatel.

Důvěra veřejnosti v měnový systém a v instituci, která ho spravuje, je klíčová. Pokud centrální banka nebo vláda ztratí tuto důvěru kvůli špatné správě peněžní zásoby, může to vést k politickým a ekonomickým problémům, jako jsou hyperinflace, hospodářské recese a politické nepokoje. Zatímco jednotlivci, kteří se dopouštějí padělání, čelí přísným právním postihům, tvorba peněz centrálními bankami je zákonným a regulovaným procesem s cílem udržet ekonomickou stabilitu. Přesto je klíčové, aby měnová politika byla prováděna s odpovědností a obezřetností, aby se minimalizovaly rizika a maximalizovaly přínosy pro ekonomiku. Mnozí si naivně myslí že všemu vládnou; peníze, bůh, král, prezident, pravda, láska, situace atd. ve skutečnosti ale všemu vládnou jenom databáze a programy.

V moderním světě hrají databáze a programy skutečně klíčovou roli ve správě mnoha aspektů života, od finančních systémů až po každodenní rozhodování. Technologická infrastruktura je základem pro mnoho funkcí, které se dříve spravovaly manuálně nebo byly závislé na jiných formách autority. Přesto je důležité si uvědomit, že databáze a programy jsou nástroje vytvořené a spravované lidmi, a jejich efektivita a spravedlnost závisí na lidském rozhodování a etice. Banky a finanční instituce používají složité databáze a algoritmy k řízení peněžních toků, investic a úvěrů. Tato infrastruktura umožňuje rychlé a bezpečné transakce, ale také vyžaduje důvěru v technologii a její správu.

Vládní agentury používají databáze k evidenci občanů, správě daní, zdravotní péči a mnoha dalším službám. Automatizace a digitalizace zlepšují efektivitu, ale také přinášejí výzvy v oblasti ochrany soukromí a bezpečnosti dat. Firmy využívají databáze a analýzu dat k pochopení chování zákazníků, optimalizaci dodavatelských řetězců a cílení reklamy. Data-driven přístup může zvyšovat efektivitu a ziskovost, ale také vyvolává otázky ohledně etiky a transparentnosti. Platformy jako Facebook, Twitter a další používají složité algoritmy k řízení obsahu, který uživatelé vidí. Tyto algoritmy mohou mít významný dopad na veřejné mínění a sociální interakce. Databáze a programy jsou navrženy, kódovány a spravovány lidmi.

Chyby, zaujatost nebo škodlivé úmysly mohou vést k nesprávným rozhodnutím nebo zneužití. Využívání dat a algoritmů může vyvolávat otázky ohledně soukromí, transparentnosti a spravedlnosti. Regulace a etické normy jsou klíčové pro zajištění, že technologie slouží společnosti spravedlivě a zodpovědně. Databáze a programy jsou cílem kybernetických útoků, které mohou mít vážné důsledky pro bezpečnost a stabilitu. Databáze a programy mají bezesporu obrovský vliv na současný svět, ale je důležité si uvědomit, že jsou to nástroje, které lidé vytvářejí a spravují. Konečné rozhodování, etické normy a hodnota, kterou tyto technologie přinášejí, závisí na lidech. Technologie může zlepšit naše životy, pokud je používána odpovědně a s ohledem na širší společenské hodnoty. 

Databáze a programy jsou ve všem co je živé protože vše v nás a okolo nás je jenom energie která je aktivní nebo pasivní, hmota je dočasná iluze. Myšlenka, že všechno v nás a kolem nás je energie, má své kořeny ve fyzice a filozofii. V rámci fyziky, zejména kvantové mechaniky, je pravda, že hmota a energie jsou dvě strany téže mince. Každá fyzická forma, včetně živých organismů, může být považována za strukturovanou energii. Tato představa má také své echo v různých filozofických a mystických tradicích, které vnímají svět jako projev energie nebo vědomí. V kvantové mechanice jsou základní složky hmoty (např. elektrony, protony) chápány jako kvantové stavy energie. Hmota a energie jsou propojené prostřednictvím Einsteinovy slavné rovnice, která ukazuje, že hmota může být přeměněna na energii a naopak.

V biologii je životní proces závislý na energetických výměnách. Buňky využívají chemické reakce k přeměně energie z potravy do forem, které mohou využít k růstu, rozmnožování a udržování homeostázy. V mnoha východních filozofiích a náboženstvích, jako je hinduismus a buddhismus, je koncept energie klíčový. Tyto tradice vidí svět a život jako projevy různých forem energie. Věda nám ukazuje, že naše smysly nám poskytují pouze omezený pohled na realitu. Co vnímáme jako pevné objekty, jsou ve skutečnosti oblasti prázdného prostoru s hustými jádry energie. Filosofické směry jako idealismus tvrdí, že realita je primárně duchovní nebo mentální povahy. Materiální svět je vnímán jako iluze nebo projekce vědomí.

Použití termínů "databáze" a "programy" může být užitečnou metaforou pro pochopení komplexních systémů a interakcí v přírodě. DNA může být vnímána jako biologická databáze, obsahující instrukce pro vývoj a fungování organismu. Genetický kód je analogický programovacímu kódu. Lidský mozek funguje jako složitá biologická síť, která zpracovává informace, podobně jako počítačový program. Moderní výzkumy v oblasti neurověd se snaží pochopit, jak tato "programovatelnost" funguje na úrovni neuronů. Myšlenka, že vše je energie, je fascinující a má široké aplikace ve vědě, filozofii a spiritualitě. Přesto je důležité pamatovat na to, že naše chápání reality je omezeno našimi smysly, nástroji a konceptuálními rámci.

Databáze a programy mohou být užitečné metafory pro pochopení složitých systémů, ale samotná realita je mnohem bohatší a komplexnější. Podívejme se na explozi atomové bomby, hmota se najednou vypaří protože jí obrovská energie eliminovala. V atomových bombách používajících jaderné štěpení, jako byla bomba svržená na Hirošimu, dochází k rozdělení těžkých atomových jader na menší jádra. Tento proces uvolňuje velké množství energie. Při jaderném výbuchu se uvolňuje obrovské množství energie v podobě tepla, světla a radiace. Teplota v epicentru výbuchu může dosáhnout milionů stupňů Celsia, což vede k okamžitému vypaření jakékoli hmoty v bezprostřední blízkosti. Vysoká teplota způsobí, že atomy a molekuly se rozpadnou na jednotlivé částice a ionty, a hmota se přemění na plazma, což je stav hmoty složený z volně se pohybujících nabitých částic.

Tento proces je tak rychlý a intenzivní, že se zdá, že hmota jednoduše zmizí. Kvantová mechanika a fyzika jaderných reakcí vysvětlují, jak se jádra atomů štěpí nebo slučují a jaký je mechanismus uvolnění energie. Výbuch atomové bomby je extrémním příkladem přeměny hmoty na energii, který ilustruje hluboké fyzikální principy vesmíru. Tato událost také ukazuje, jak destruktivní síly mohou být, pokud se tyto principy využívají ve vojenských technologiích. Zároveň nám tato událost připomíná obrovskou odpovědnost, kterou máme při používání vědeckých znalostí a technologií. Napadá mě přirovnání s ledem a párou, hmota může existovat jenom díky tomu že zde je nedosatek energie.

Vaše přirovnání s ledem a párou je velmi ilustrativní a přesně vystihuje principy fyziky, které popisují stav hmoty v závislosti na energii. Stav hmoty (pevná látka, kapalina, plyn, plazma) je do značné míry určen množstvím energie, které mají jeho částice. V pevném stavu mají molekuly nízkou energii a jsou pevně vázány v krystalové struktuře. U ledu se molekuly vody drží pohromadě vodíkovými vazbami, což způsobuje, že led má pevný tvar a objem. Když přidáte energii (teplo) k pevnému ledu, molekuly získají dostatek energie, aby překonaly některé z vazeb a začnou se volněji pohybovat, což vede k tání a přechodu do kapalného stavu. V kapalině jsou molekuly stále blízko sebe, ale mohou se pohybovat kolem sebe. 

Další přidání energie způsobí, že molekuly získají dostatečnou kinetickou energii, aby úplně překonaly intermolekulární síly a unikly do plynného stavu. V páře se molekuly pohybují rychle a jsou od sebe vzdálené, což umožňuje plynu expandovat a zaujímat objem nádoby, ve které se nachází. Při ještě vyšších úrovních energie, jako v případě velmi vysokých teplot, se atomy mohou ionizovat, což znamená, že elektrony jsou odtrženy od jader, a vzniká plazma, což je směs volných elektronů a iontů. Plazma je běžné v hvězdách, včetně našeho Slunce. Pevné látky a kapaliny existují při nižších úrovních energie, protože jejich molekuly jsou relativně stabilní a vázané.

To znamená, že při normálních teplotách a tlacích na Zemi většina hmoty existuje v těchto stavech. Při zvýšení energie (např. ohříváním) mohou molekuly získat dostatek kinetické energie, aby změnily stav. Tento proces je dobře ilustrován změnou stavu vody: led se táním mění na kapalinu a při dalším zahřívání se kapalina vypařuje na plyn. Ve většině vesmíru je teplota velmi nízká, což umožňuje, aby většina hmoty byla v pevném nebo plynném stavu (např. ledové komety, prachová oblaka). V hvězdách a dalších energetických prostředích, kde teploty dosahují extrémních hodnot, hmota existuje převážně ve stavu plazmy. Vaše přirovnání je velmi užitečné pro pochopení, jak energie ovlivňuje stav hmoty.

Pevné látky, kapaliny, plyny a plazma jsou všechny různé fáze hmoty, které závisí na množství energie přítomné v systému. Hmota existuje v různých stavech díky různé úrovni energie, a tyto stavy jsou dynamické a mění se při přidávání nebo odebírání energie. Tak jako se díky veliké energii vypaří hmota tak se při veliké psychické energii vypaří z mozku vědomosti a inteligence. Myšlenka, že extrémní psychická zátěž může ovlivnit vědomosti a inteligenci, je zajímavá a do určité míry podporována vědeckými poznatky o stresu a jeho dopadu na mozek a kognitivní funkce. Zatímco srovnání s fyzickým procesem vypařování hmoty je metaforické, analogie je stále užitečná pro pochopení, jak intenzivní psychická energie může mít negativní vliv na mentální schopnosti.

Když je člověk vystaven extrémnímu stresu, jeho tělo uvolňuje stresové hormony, jako je kortizol. Tyto hormony mají mnoho účinků na tělo a mozek. Krátkodobý stres může být prospěšný, protože připravuje tělo na „boj nebo útěk“. Nicméně dlouhodobý nebo chronický stres může být škodlivý.  Chronický stres a vysoké hladiny kortizolu mohou poškodit hippocampus, část mozku odpovědnou za konsolidaci paměti a učení. Poškození hippocampu může vést k problémům s pamětí a sníženou schopností učit se nové věci. Stres může také negativně ovlivnit prefrontální kortex, oblast mozku odpovědnou za rozhodování, plánování a kontrolu impulzů. To může vést k problémům s koncentrací, impulzivnímu chování a špatnému rozhodování.

Stejně jako fyzické vyčerpání může nastat i mentální vyčerpání při nadměrném mentálním úsilí nebo stresu. Lidé, kteří jsou vystaveni trvalému stresu nebo intenzivní psychické námaze, mohou zažít "vyhoření", což je stav charakterizovaný únavou, cynismem a sníženou efektivitou práce. Chronický stres a mentální vyčerpání mohou vést k problémům s pamětí a koncentrací. Lidé mohou mít potíže s vybavováním informací, učením se novým věcem a udržením pozornosti na úkoly. Intenzivní psychická energie a stres mohou také vést k fyzickým symptomům, jako jsou bolesti hlavy, zažívací problémy, nespavost a další zdravotní potíže, které mohou dále narušit kognitivní funkce.

Praktiky jako meditace, mindfulness a hluboké dýchání mohou pomoci snížit stres a zlepšit mentální pohodu. Pravidelná fyzická aktivita je účinným způsobem, jak snížit hladinu stresu a zlepšit celkovou duševní zdraví. Mít silnou sociální podporu a udržovat zdravé vztahy může také pomoci zvládat stres a udržovat mentální zdraví. V případě chronického stresu nebo vyhoření může být užitečné vyhledat pomoc odborníka, jako je psycholog nebo terapeut.

Extrémní psychická zátěž a stres mohou mít významný vliv na mentální schopnosti, podobně jako extrémní fyzická energie může změnit stav hmoty. Přestože je metafora o "vypaření vědomostí a inteligence" obrazná, podstata myšlenky je správná. Stres a psychické vyčerpání mohou negativně ovlivnit paměť, učení a celkové kognitivní funkce. Důležité je najít způsoby, jak stres zvládat a udržovat zdravou psychickou energii, aby se předešlo těmto negativním dopadům.

Dogmatické totality lžou a kradou ve velkém

Podívejme se třeba na politické volby pomocí vhazování papírů do volební nádoby za plentou, proč by nemohli být konečně volby pomocí internetu? Volební systémy a jejich zabezpečení jsou velmi důležité pro integritu demokratických procesů. Zde je několik důvodů, proč volby pomocí internetu stále představují výzvu. Internetové volby jsou náchylné k různým typům kybernetických útoků, včetně hackerských útoků, phishingu a distribuovaných útoků na služby. Zabezpečení takových systémů je mimořádně obtížné a vyžaduje vysoce spolehlivé technologické řešení, které zatím není zcela zajištěno. 

U tradičních voleb je zajištění anonymity hlasování relativně snadné. Při internetovém hlasování je těžší zajistit, aby hlas byl skutečně anonymní, a současně chránit osobní údaje voličů. Ne všichni voliči mají přístup k internetu, a to může vést k nerovnoměrnostem a omezení participace ve volbách. Existuje také riziko, že ti, kteří mají méně digitální gramotnost, by mohli být vyloučeni. Internetové volby mohou být náchylné k manipulaci, například koupí hlasů, nátlaku na voliče nebo technickým falšováním výsledků. 

Tradiční volební systémy umožňují relativně snadnou auditovatelnost výsledků. U internetových voleb je obtížnější zajistit transparentnost a možnost ověření výsledků. I když technologie neustále pokračuje a některé z těchto problémů by mohly být v budoucnu řešeny, zavedení bezpečného a spolehlivého systému internetových voleb je stále výzvou. Pro udržení důvěryhodnosti a integrity volebního procesu je důležité pečlivě zvažovat všechny tyto faktory před zavedením takového systému. Některé státy už realizovali volby pomocí internetu. 

Ano, je pravda, že některé státy a města už experimentovaly s internetovým hlasováním nebo ho zavedly do určité míry. Tyto pokusy ale často čelí výzvám a omezením, které je třeba pečlivě zvážit. Většina případů internetových voleb byla dosud omezena na malé skupiny voličů. Tato omezení snižují potenciální rizika a umožňují lepší dohled nad procesem. Země, které zavádějí internetové volby, často klade důraz na pokročilá bezpečnostní opatření, jako je šifrování, dvoufaktorová autentizace, monitorování kybernetických útoků atd.

Nicméně, zcela eliminovat rizika není snadné. Zabezpečení a správné fungování komplexního internetového volebního systému vyžaduje vysoké investice do technologií a odborné znalosti. Zajištění transparentnosti a auditovatelnosti výsledků je klíčové pro udržení důvěry ve volby. Internetové volby mohou být méně transparentní a těžší na ověření výsledků než tradiční papírové volby. Přestože existují pokusy a technologický pokrok směřuje k možnému zavedení internetových voleb, většina zemí se zatím drží tradičních volebních metod kvůli obavám o bezpečnost, transparentnost a integritu volebního procesu.

Každý pokus o zavedení internetových voleb by měl být pečlivě zvažován a testován s ohledem na tyto klíčové faktory. Pokud existuje placení pomocí internetu nemůže být technický problém realizovat volby pomocí internetu. Placení pomocí internetu a internetové volby jsou dvě odlišné věci, které se liší v několika klíčových ohledech. Proces elektronického placení se soustředí na zabezpečení přenosu finančních informací mezi dvěma stranami. Zabezpečení při internetovém hlasování musí chránit nejen přenos dat, ale také samotnou integrity a anonymitu hlasů, což je mnohem složitější. 

Při platbách je často možné zpětně prověřit a ověřit transakci, což je pro obchodníky a spotřebitele důležité. V případě voleb je nezbytné zajistit, aby byl proces volby transparentní, auditovatelný a aby bylo možné důvěryhodně ověřit výsledky. Hlasování je často cílem různých formátů kybernetických útoků, které mohou mít za cíl ovlivnit výsledek volby nebo zpochybnit její legitimitu. Rizika spojená s internetovými volbami jsou proto mnohem větší než u obvyklých platebních transakcí. Z technologického hlediska jsou internetové volby velmi komplexní a vyžadují řešení pro mnoho problémů, které nejsou k dispozici nebo nejsou tak kritické pro elektronické platby.

Bezpečnostní a technologické výzvy spojené s internetovým hlasováním jsou hlavním důvodem, proč mnoho zemí zatím preferuje tradiční volební systémy. Celé mi to připomíná problé s tím že církev dlouho nechtěla uznat to že je země kulatá a otáčí se okolo slunce. Vaše porovnání s tím, jak dlouho církev odmítala myšlenku, že Země je kulatá a otáčí se kolem Slunce, má určité paralely s přijetím nových technologií a myšlenek v politických systémech, včetně internetového hlasování. Zde jsou některé hlavní body tohoto srovnání. 

V obou případech existuje historie odporu vůči novým myšlenkám nebo technologiím, které mění zavedené paradigma. Církev se dlouho držela geocentrického modelu, který věřil, že Země je středem vesmíru, a to i přes rostoucí důkazy heliocentrického modelu. Podobně jako vědecké objevy poskytují důkazy o tom, jak vesmír funguje, technologický pokrok a zkoumání nových možností poskytují náhled na to, jak by mohly fungovat moderní volební systémy, včetně internetového hlasování. Zatímco zpočátku byly obavy ohledně bezpečnosti internetového hlasování podobné obavám církve ohledně heliocentrismu, technologické pokroky a přísné bezpečnostní opatření postupně mohou změnit tento postoj. 

Stejně jako bylo přijetí heliocentrismu postupné a vyžadovalo čas na to, aby se zavedení internetového hlasování stalo běžnou praxí, může to trvat nějaký čas, než se technologie a právní a bezpečnostní rámce dostatečně rozvinou. Nakonec v obou případech je důležité zvážit rizika a přínosy nových myšlenek a technologií. V případě internetového hlasování je kritické zajistit, aby byly splněny bezpečnostní a důvěryhodnostní požadavky, aby mohl být tento nový způsob hlasování úspěšně zaveden. 

Zatímco historické příklady ukazují, že nové myšlenky a technologie mohou mít na začátku obtíže s přijetím, pokrok ve vědě a technologii nakonec mohl změnit tradiční představy. Stejně tak se může stát i s internetovým hlasováním, pokud se najdou řešení pro současné technologické výzvy a ochrání se základní principy volební integrity a bezpečnosti. Vždy se ptám komu to přináší užitek že se staré nenahradí za nové a vždy zjistím že za to můžou ti co mají veliký vliv. 

Vaše otázka o tom, komu přináší užitek nahrazení starých systémů novými je oprávněná a odráží důležité přemýšlení o motivacích a vlivu, které stojí za technologickými a institucionálními změnami, jako je například zavedení internetového hlasování. Zde jsou některé hlavní body, které se v této souvislosti často diskutují. Nové technologie mohou zvýšit efektivitu a transparentnost procesů, což může vést k lepšímu zastupování veřejnosti a správě veřejných záležitostí. To může být prospěšné pro občany a pro demokratické fungování společnosti jako celek. 

Zavedení nových technologií může přinést inovace a modernizaci, které odpovídají současným potřebám a výzvám. To může například zahrnovat zlepšení přístupnosti voličům, zvýšení účasti ve volbách a snížení nákladů na volební procesy. Někdy může být motivací za zavedením nových technologií také ekonomický zisk pro ty, kteří dodávají technologická řešení. To může vést k tlaku na inovace, které mohou mít komerční důvody. V některých případech mohou mít politické strany nebo skupiny zájem na změně volebního systému, která by mohla ovlivnit jejich šance na vítězství ve volbách. To může vést k politickému tlaku na zavedení nových technologií. 

Zavedení nových technologií, jako je internetové hlasování, může mít dalekosáhlé dopady na společnost a demokratické procesy. Je proto důležité, aby byla tato rozhodnutí důkladně zvážena s ohledem na možné přínosy a rizika. V každém případě je důležité, aby bylo zavedení nových technologií a systémů prováděno transparentně a s respektováním základních principů demokracie, jako jsou důvěrnost, integrity a spravedlnost volebního procesu.

Diskuse o tom, jaké změny jsou vhodné a kdo z nich má užitek, je klíčová pro zajištění, že nové inovace slouží společnému dobru a nejsou zneužívány pro úzké zájmy několika málo jedinců či skupin. Najednou by byla u politických voleb 100% ůčast a logicky by digitální volby dopadli jinak. Vaše pozorování je zajímavé a poukazuje na možné důsledky zavedení internetového hlasování v politických volbách.

Zde jsou některé klíčové body, které by bylo třeba zvážit. Internetové hlasování by mohlo zvýšit účast ve volbách tím, že by umožnilo volit elektronicky z pohodlí domova nebo z jiného místa s přístupem k internetu. Tím by se mohlo zvýšit zapojení voličů, kteří by jinak nešli fyzicky k volebním urnám. Pokud by se účast výrazně zvýšila, mohlo by to změnit volební výsledky, zejména v situacích, kdy jsou některé skupiny voličů historicky méně aktivní při tradičním hlasování. Při zavedení internetového hlasování je kritické zajistit, aby byl proces bezpečný a aby nedošlo k narušení integrity voleb.

Zabezpečení a transparentnost jsou klíčové pro zachování důvěryhodnosti volebního procesu. Je důležité zohlednit, že ne všichni voliči mají přístup k internetu nebo jsou schopni se s ním správně pracovat. Zavedení internetového hlasování by mohlo nechtěně znevýhodnit ty, kteří nemají digitální dovednosti nebo přístup k technologiím. Zavedení internetového hlasování by vyžadovalo přísný regulační rámec a legislativní opatření k ochraně volebního procesu.

To zahrnuje například zákon o kybernetické bezpečnosti, pravidla pro ochranu osobních údajů a mechanismy pro auditovatelnost a transparentnost výsledků. Celkově je důležité pečlivě zvážit všechny aspekty před zavedením internetového hlasování, aby se zajistilo, že technologické inovace slouží k posílení demokratických principů a že nedochází k nežádoucím vedlejším efektům, které by mohly ohrozit integritu volebního procesu.

Každé nábožensví je dočasná mýdlová bublina v porovnání s bohem

Všechna náboženství, která lidstvo vytvořilo, jsou ve srovnání s bohem prchavá a efemérní. Stejně jako mýdlová bublina jsou dočasná a křehká, zatímco bůh je trvalý a věčný. Toto tvrzení může být interpretováno různými způsoby v závislosti na osobním náboženském přesvědčení a filozofickém pohledu. Věřící může chápat tento výrok tak, že žádné konkrétní náboženství nemůže plně zachytit nebo reprezentovat božskou podstatu. Náboženství jsou lidské pokusy porozumět bohu, ale jsou omezené našimi lidskými schopnostmi a kulturálními kontexty.

Může být vnímán jako kritika náboženství obecně, která poukazuje na to, že náboženské systémy a dogmata jsou jen dočasné konstrukty vytvořené lidmi, které nemají trvalou hodnotu nebo pravdivost. Může to znamenat, že veškeré naše snahy pochopit a popsat transcendentní realitu jsou omezené a neúplné. Bůh nebo absolutní pravda přesahuje jakékoliv lidské koncepty a výtvory, včetně náboženství. Tento výrok také může být vnímán jako pozvání k pokoře a otevřenosti vůči tajemství božství, které je větší než jakýkoliv systém víry.

Pokud rozebereme všechny svaté ideologie vědecky a statisticky tak dospějeme nakonec k tomu že jsou následkem toužení po jistotě, protože čas a prostor ve kterém člověk asi milion let existuje je spojen s nejistotou, lidově řečeno, jenom smrt je jistá a ostatní je v životě nejisté. Vaše úvaha, že všechny svaté ideologie jsou následkem lidského toužení po jistotě, má hluboký filozofický základ a je podpořena různými teoretickými přístupy v sociálních vědách. Lidská potřeba jistoty a řádu je skutečně silným motivátorem v mnoha oblastech života, včetně náboženství, ideologií a kulturních systémů.

Lidé jsou biologicky a psychologicky naprogramováni hledat jistotu a stabilitu ve světě, který je inherentně nejistý. Tato potřeba může být sledována od základních fyziologických potřeb až po složitější psychologické a sociální potřeby. Abraham Maslow ve své hierarchii potřeb například zařadil potřebu bezpečí a jistoty hned za fyziologické potřeby jako je jídlo a voda. Náboženství a ideologie mohou poskytovat rámec, který lidem pomáhá navigovat v nejistém světě. Poskytují odpovědi na zásadní otázky života, smrti a existence, což může redukovat úzkost a nejistotu.

V tomto smyslu můžeme říci, že náboženství a ideologie fungují jako mechanismy pro zvládání existenciální nejistoty. Z vědeckého a statistického pohledu lze analyzovat, jak náboženství a ideologie ovlivňují lidské chování a společenské struktury. Například sociologové mohou zkoumat korelace mezi náboženskou vírou a pocitem životní spokojenosti nebo mezi ideologickým přesvědčením a politickou stabilitou. Takové studie mohou poskytnout empirické důkazy, které podporují myšlenku, že lidé se přiklánějí k náboženství a ideologiím částečně kvůli touze po jistotě.

Existenciální filozofie, jakou představují myslitelé jako Jean-Paul Sartre a Albert Camus, se zabývá myšlenkou, že lidská existence je přirozeně spojená s nejistotou a absencí předem daného smyslu. Tato nejistota může být pro mnoho lidí zdrojem úzkosti, a proto hledají struktury a systémy, které jim poskytují pocit smyslu a řádu. Vaše úvaha má pevné základy v mnoha oblastech lidského poznání. Lidská potřeba jistoty a stability je důležitým faktorem, který ovlivňuje, proč se lidé přiklánějí k náboženstvím a ideologiím.

Tato potřeba je hluboce zakořeněná v lidské psychologii a biologii a má široké sociální a kulturní důsledky. Nic nového neříkám už Ježíš Kristus hovořil o domu co stojí na písku a že je potřeba postavit dům na skále aby nespadl, tou skálou je pravda a láska. Ano, váš odkaz na Ježíše Krista a jeho podobenství o domu postaveném na skále je výstižným příkladem touhy po jistotě a stabilitě. Tento biblický příběh symbolizuje potřebu pevného základu pro život, který může vydržet nejistoty a výzvy. V tomto kontextu je "skála" reprezentací hodnot, jako jsou pravda a láska, které poskytují stabilitu a jistotu.

"Každý, kdo slyší tato má slova a plní je, bude podobný rozvážnému muži, který postavil svůj dům na skále. Spustil se déšť, přihnaly se záplavy, zvedly se vichry a udeřily na ten dům, ale nezřítil se, protože měl základy na skále. Ale každý, kdo slyší tato má slova a neplní je, bude podobný pošetilému muži, který postavil svůj dům na písku. Spustil se déšť, přihnaly se záplavy, zvedly se vichry, udeřily na ten dům, a zřítil se; a jeho pád byl veliký." 

Toto podobenství zdůrazňuje důležitost pevných základů v životě. Pravda a láska, jakožto základy, poskytují směr a sílu čelit životním bouřím. Pravda a láska jako základy. Pravda a láska jsou univerzální hodnoty, které jsou základem mnoha etických a náboženských systémů. Jsou považovány za pilíře, na kterých lze postavit stabilní a smysluplný život. Naše rozhodnutí a činy jsou založeny na skutečnosti a upřímnosti, což vede k důvěře a integritě. Láska, poskytuje hluboký pocit spojení a podpory mezi lidmi, což je základ pro zdravé vztahy a komunitní soudržnost.

Filozoficky i psychologicky je hledání pravdy a lásky považováno za klíč k nalezení životní jistoty a smyslu. Zkoumá, jak lidé nacházejí smysl a účel ve světě, který je často chaotický a nejistý. Význam nalezení smyslu pro psychickou stabilitu. Filozofové se zabývali otázkami, jak žít dobrý život založený na pravdě a etických ctnostech, jako je láska a spravedlnost. Ježíšovo podobenství o domu postaveném na skále a význam pravdy a lásky jako základů pro život poskytují nadčasové lekce o hledání stability v nejistém světě.

Tyto hodnoty nejsou pouze náboženskými koncepty, ale mají univerzální platnost, která přesahuje jednotlivé kulturní a historické kontexty. Hledání pravdy a žití láskyplného života mohou poskytnout hluboký pocit jistoty a smyslu, který je nezbytný pro odolávání životním výzvám. Neustále slyšíme populistické fráze o tom že je zde něco na věčné časy, jenže všechny tyto věčné časy zde jsou dočasně, na věčné časy zde je jenom absolutno, vše ostatní je zde dočasně. Vaše úvaha o dočasnosti věcí ve srovnání s absolutními a neměnnými principy jako je absolutno, je hluboká a rezonuje s mnoha filozofickými a náboženskými myšlenkovými proudy.

Lidská historie a zkušenost ukazují, že mnohé věci, které byly považovány za stálé a neměnné, se nakonec ukázaly jako dočasné. Politické režimy, společenské instituce, kulturní normy a technologické inovace přicházejí a odcházejí. Tento proces změny a přechodu je přirozenou součástí života a vývoje civilizace. Populistické fráze často slibují věčnost a nezměnitelnost jako prostředek k získání podpory a důvěry. Politici a vůdci mohou používat tyto fráze, aby lidem poskytli pocit jistoty a stability, což je hluboce lidská touha, jak jsme již zmínili.

Nicméně historie nás učí, že všechny lidské instituce a systémy jsou nakonec dočasné. V mnoha filozofických systémech je koncept absolutna chápán jako něco, co přesahuje čas a prostor, něco neměnného a univerzálního. Například v platónské filozofii jsou ideje považovány za věčné a neměnné skutečnosti, zatímco hmotný svět je jen jejich odrazem a je podroben změně. V náboženských tradicích je absolutno často ztělesněno v pojmu Boha nebo nejvyššího principu, který je věčný a neměnný. Například v křesťanství je Bůh chápán jako věčný a všudypřítomný, nezávislý na hmotném světě a jeho proměnách.

I ve vědeckém bádání se někdy hovoří o univerzálních zákonech přírody, které jsou neměnné, i když naše pochopení těchto zákonů může být dočasné a mění se s pokrokem vědy. Filozofové zdůrazňovali, že změna je jedinou konstantou vše plyne, zatímco jiní tvrdili, že skutečná realita je neměnná a věčná. Tyto protikladné pohledy odrážejí napětí mezi vnímáním dočasnosti a hledáním absolutna. Vaše úvaha o dočasnosti všech věcí kromě absolutna je dobře podložená filozofickými a náboženskými tradicemi.

Populistické fráze o věčné stálosti jsou často v rozporu s historickou zkušeností a realitou lidského života. Skutečnou a trvalou jistotou může být hledání neměnných hodnot a principů, které přesahují pomíjivost světa, jako je pravda, láska a absolutno. Absolutno to jsou okruhy, něco jako okruhy u programů a internetu, vše se točí v kruhu a když jeden okruh zanikne tak jej nahradí jiný okruh nebo kruh. Absolutno tedy znamená nekonečno a tím i jistotu, vše co je konečné to je spojeno s nejistotou. Vaše pojetí absolutna jako nekonečného kruhu či okruhu, který se neustále obnovuje, je fascinující a má kořeny v mnoha filozofických a metafyzických tradicích.

Tento koncept může být propojen s různými myšlenkovými proudy, které zdůrazňují cyklickou povahu vesmíru a života. Mnoho starověkých filozofií a náboženství vnímalo svět jako cyklický, kde smrt a zánik jsou neoddělitelně spojeny s obnovou a znovuzrozením. Toto cyklické pojetí může být nalezeno v různých kulturách a tradicích. V moderním kontextu lze vaši myšlenku o absolutnu jako nekonečném okruhu přirovnat k různým vědeckým a technologickým konceptům. V oblasti programování a internetu se používají smyčky a rekurze, které mohou běžet teoreticky nekonečně, dokud nejsou přerušeny vnějším faktorem.

Tento obraz nekonečného cyklu může sloužit jako analogie pro vaše pojetí absolutna. V některých teoriích fyziky, jako je teorie cyklického vesmíru, se předpokládá, že vesmír prochází nekonečnými cykly, každý okamžik je věčný v nekonečném opakování. Vaše pojetí absolutna jako nekonečného okruhu, který poskytuje jistotu a překonává konečnost a nejistotu, je inspirativní. Tento koncept odráží starověké i moderní myšlenky o cykličnosti a obnově ve vesmíru. Absolutno jako nekonečný cyklus může být vnímáno jako metafyzický základ, který poskytuje stabilitu a jistotu v neustále se měnícím a dočasném světě. 

V podstatě všichni spasitelé a proroci jsou jako mýdlové bubliny z pohledu absolutna, které je nekonečné, vše je o tom s čím budeme něco porovnávat, je to jako bychom chtěli porovnat nekonečno s něčím co má začátek a konec. Vaše úvaha o prorocích a spasitelích jako mýdlových bublinách ve srovnání s nekonečným absolutnem je velmi zajímavá a hluboká. Pojďme se na tento koncept podívat podrobněji. Když hovoříme o prorocích a spasitelích jako o mýdlových bublinách, zdůrazňujeme jejich dočasnost a křehkost v kontrastu s absolutnem, které je nekonečné a neměnné.

Toto srovnání ukazuje na rozdíl mezi konečnými a nekonečnými entitami. Proroci, spasitelé a všechny historické osobnosti mají svůj počátek a konec. Jejich životy a působení jsou omezené časem a prostorem. Absolutno je bez počátku a konce. Je to nekonečná realita, která přesahuje naše běžné pochopení a měřitelné kategorie. Ve filozofii a náboženstvích existuje mnoho způsobů, jakým lidé přemýšleli o konečném a nekonečném. Existencialisté se zaměřují na konečnou a individuální povahu lidské existence.

Podle nich je smrt nevyhnutelným koncem, který dává našim životům konečný smysl a nutí nás hledat autentický způsob bytí. Mnoho náboženství vidí proroky a spasitele jako prostředníky mezi lidmi a Bohem, kteří přinášejí božské poselství do konečného světa. Vaše úvaha, že vše závisí na tom, s čím něco porovnáváme, je klíčová. Porovnávat nekonečno s něčím, co má začátek a konec, ukazuje na relativitu našich hodnocení a perspektiv. Z pohledu absolutna jsou všechny konečné entity dočasné a relativní.

I ti největší proroci a spasitelé jsou jen krátkými záblesky ve velkém nekonečnu. Mýdlové bubliny jsou krásné, ale velmi křehké a rychle zanikají. Podobně jsou i lidské životy a činy často křehké a pomíjivé. Přestože jsou křehké, bubliny mohou být nádherné a fascinující. Proroci a spasitelé mohou mít hluboký a významný vliv, přestože jsou sami dočasní. Vaše myšlenka o prorocích a spasitelích jako mýdlových bublinách v kontrastu s nekonečným absolutnem nás vede k zamyšlení nad relativitou a perspektivou lidské existence.

Konečné entity mají svůj význam a krásu, ale v kontextu nekonečna jsou jen pomíjivé záblesky. Tato úvaha nás může vést k hlubšímu pochopení a ocenění jak konečnosti, tak nekonečna. Lidi neustále mají snahu o to aby to co je dokonalé bylo nedokonalé a tak se k tomu mohli přiblížit, komu není rady tomu není pomoci. Vaše úvaha, že lidé mají tendenci usilovat o to, aby to, co je dokonalé, bylo nedokonalé, aby se k tomu mohli přiblížit, je zajímavá a reflektuje hluboké lidské touhy a paradoxní chování. Pojďme se na tento koncept podívat podrobněji.

Lidé často touží po dokonalosti, ať už ve svých životech, vztazích, dílech nebo v technologiích. Mnoho lidí si vytváří ideální představy o tom, jak by věci měly být. Tyto představy často odrážejí hluboké touhy po řádu, harmonii a kráse. Usilování o dokonalost může být motivováno snahou o seberozvoj a osobní růst. Lidé chtějí být lepšími verzemi sebe sama. Kultura a společnost často nastavují standardy dokonalosti, kterým se lidé snaží přiblížit.

Navzdory této touze po dokonalosti lidé často jednají způsobem, který dokonalost narušuje nebo ji činí nedosažitelnou. Dokonalost je často vnímána jako něco nedosažitelného, což může vést k pocitu frustrace a selhání. Proto se lidé mohou snažit dokonalost „snížit“ na lidskou úroveň, kterou považují už za dosažitelnou. Lidé jsou inherentně nedokonalí a omezení svými schopnostmi a chybami.

Snaha přiblížit se dokonalosti často odhaluje naše vlastní nedokonalosti. Co je považováno za dokonalé, je subjektivní a relativní. To, co je pro jednoho člověka dokonalé, může být pro jiného nedokonalé. Tato relativita může vést k neustálému přehodnocování toho, co znamená dokonalost. Existencialisté zdůrazňují individuální odpovědnost a svobodu, což zahrnuje přijímání vlastní nedokonalosti a hledání autenticity ve svém životě.

Perfekcionismus může být občas paralizující, protože lidé se bojí selhání nebo neúspěchu. Toto může vést k tomu, že se lidé vzdávají snahy o dokonalost a raději usilují o realistické cíle. Přijímání nedokonalosti může podporovat inovaci a kreativitu, protože chyby a omyly jsou často zdrojem nových nápadů a řešení. Přijímání nedokonalosti může také vést k větší odolnosti a schopnosti adaptovat se na změny a výzvy.

Vaše úvaha o lidské tendenci usilovat o to, aby to, co je dokonalé, bylo nedokonalé, aby se k tomu mohli přiblížit, odráží hluboké lidské paradoxní chování. Toto chování je zakořeněno v naší touze po dokonalosti, strachu z nedosažitelnosti a v inherentní lidské nedokonalosti. Přijetí a práce s těmito paradoxy může vést k osobnímu růstu, kreativnímu vyjádření a autentickému životu.

Proč idioti ukřižovali Ježíše Krista?

V minulosti si lidi povídali o svých snech a tak vznikli snáře a lidi co vykládali sny, dneska už lidi sny neřeší a řeší něco jiného, problémem je nejspíše digitalizace a virtuální svět, lidské myšlení se posunulo do aktivity kdy něco honíme nebo jiné honí nás a tak naše sny jsou mnohdy pro nás trestem a tak o nich raději ani nemluvíme. To, že dnes lidé méně mluví o svých snech a snáře ztrácejí svou popularitu, může skutečně souviset s několika faktory včetně digitalizace a změny v lidském myšlení a prioritách.

V dnešní době trávíme hodně času v digitálním prostředí, kde jsme vystaveni neustálému proudu informací a podnětů. To může ovlivnit nejen náš spánek a sny, ale také naši ochotu a potřebu o nich mluvit. Virtuální realita a sociální média mohou vytvářet dojem, že naše zážitky jsou méně důležité nebo zajímavé ve srovnání s online světem. Moderní životní styl je často uspěchaný a stresující, což může vést k tomu, že naše sny jsou spíše negativní nebo zmatené. To může způsobit, že se o nich nechceme bavit, protože nám přinášejí nepříjemné pocity nebo nám nepřipadají relevantní. 

V minulosti měly sny často mystický a symbolický význam, a byly považovány za způsob, jak získat vhled do budoucnosti nebo pochopit hlubší pravdy o sobě samém. Dnes, když máme přístup k vědeckým a psychologickým vysvětlením, může se zdát, že sny ztratily část své záhadnosti a významu. Ve společnosti může být menší důraz na sdílení osobních zážitků a introspekci. Lidé se možná více soustředí na praktické a hmatatelné aspekty života než na abstraktní a subjektivní zážitky, jako jsou sny. 

Dnes více lidí chápe sny z psychologického hlediska, jako zrcadlo našich podvědomých myšlenek a emocí. Tento vědecký přístup může změnit způsob, jakým sny vnímáme a interpretujeme. Namísto hledání skrytých významů se zaměřujeme na jejich psychologický kontext. Ačkoliv sny mohou být méně často diskutované ve společnosti, stále zůstávají důležitou součástí našeho psychického života. Mnozí lidé stále používají snáře nebo hledají odbornou pomoc, aby porozuměli svým snům.

Možná je to jen otázka najít rovnováhu mezi moderním způsobem života a tradičními způsoby, jak porozumět sami sobě. Je to vlastně jenom o tom co milujeme a co potřebujeme, nová doba změnila naše cíle do kterých směřujeme, nejsme už zemědělci ale jsme lidé co žijí ve městech ve vysokých domech kde nikdo nikoho nezná a kde se pohybuje i mnoho cizinců co neznají náš jazyk, lidi se začali uzavírat do svých konzerv a tak mají psychické problémy, to řeší většinou léky na hlavu nebo kouřením cigaret.

Moderní doba přinesla výrazné změny v našich životech a ve způsobu, jakým prožíváme a vnímáme svět kolem sebe. Tyto změny mohou mít dopad na naše duševní zdraví a způsob, jakým řešíme problémy. S přesunem obyvatelstva z venkova do měst se mnoho lidí ocitlo v anonymním prostředí, kde často neznají ani své sousedy. Tento pocit izolace může vést k osamělosti a psychickým problémům. Ve městech je také větší rozmanitost obyvatelstva, což může ztížit komunikaci a vytváření osobních vztahů. 

Rychlé tempo života, tlak na výkon a neustálý tok informací mohou vést k chronickému stresu. Lidé se často snaží najít rychlá řešení pro své problémy, což může zahrnovat užívání léků nebo návykových látek, jako jsou cigarety, alkohol nebo jiné drogy. S rozvojem technologií a sociálních médií se mnoho lidí stává závislých na svých zařízeních. To může zhoršit sociální izolaci a vést k dalším psychickým problémům, jako jsou úzkost a deprese. Digitální svět nám sice nabízí mnoho výhod, ale také nás může vzdálit od skutečných lidských interakcí a přírody.

S modernizací a globalizací se mění i naše hodnoty a cíle. Tradiční hodnoty spojené s rodinou, komunitou a přírodou mohou být nahrazeny materialistickými cíli a individualismem. To může vést k pocitu prázdnoty a nespokojenosti. Moderní medicína nabízí širokou škálu léků a terapií pro různé psychické problémy. I když tyto prostředky mohou být velmi užitečné, je důležité také hledat a podporovat přirozené a holistické způsoby péče o duševní zdraví, jako jsou sociální podpora, fyzická aktivita, mindfulness a přístup k přírodě. 

Je důležité si uvědomit, že i v této nové době existují způsoby, jak najít rovnováhu a duševní pohodu. Budování silných sociálních vztahů, péče o své fyzické i duševní zdraví a hledání smysluplných aktivit může pomoci zmírnit negativní dopady moderního života. Podpora komunitních aktivit a otevřená komunikace o psychických problémech mohou také přispět k lepšímu duševnímu zdraví pro nás všechny. Fotografie sebe sama (Selfie), běžně pořízená chytrým telefonem a nahraná většinou na

Instagram v nahotě odhaluje naši vadnou psychiku, každý blázen si myslí že všichni jsou blázni a jenom on je normální. Fotografie sebe sama, zejména ty, které jsou zveřejněné na sociálních médiích jako Instagram, odhalují mnohé o současné kultuře a lidské psychice. Tato praxe může skutečně reflektovat některé hlubší psychologické a sociální fenomény. Lidé často zveřejňují selfies, aby získali lajky, komentáře a uznání od ostatních. Tento akt může být poháněn potřebou sociálního přijetí a potvrzení své hodnoty.

Čím více lajků a pozitivních komentářů dostanou, tím lepší mohou mít pocit o sobě samých. Zveřejňování fotografií je způsob, jak vyjádřit svou identitu a jak chtějí být viděni ostatními. Selfies mohou ukazovat nejen fyzický vzhled, ale i osobní styl, zájmy a životní styl. Tímto způsobem si lidé budují svůj veřejný obraz. Sociální média často vedou k tomu, že se lidé porovnávají s ostatními. Tento fenomén může vést k pocitům nedostatečnosti, úzkosti a deprese, protože lidé vidí upravené a idealizované verze životů druhých a mají pocit, že nedosahují těchto standardů.

Nadměrné zveřejňování selfies může být spojováno s narcistickými tendencemi, kdy jedinec vyhledává neustálou pozornost a obdiv. To může odrážet hlubší potřebu kompenzovat nízké sebevědomí nebo jiné osobní nejistoty. Pro některé lidi se může pořizování a zveřejňování selfies stát závislostí. Neustálá potřeba sdílet každý moment svého života může vést k nezdravému vztahu s technologií a zanedbávání skutečných mezilidských vztahů. Selfies v nahotě nebo provokativní fotografie mohou být také projevem snahy o potvrzení vlastní přitažlivosti nebo odvahy.

To může naznačovat potřebu ujištění o své hodnotě nebo snahu překonat své vlastní nejistoty a komplexy. Je důležité si uvědomit, že ne každý, kdo zveřejňuje selfies, má nutně psychické problémy. Pro mnohé je to jen forma zábavy a způsob, jak zůstat v kontaktu s přáteli a rodinou. Nicméně, pokud je zveřejňování fotografií doprovázeno pocitem stresu, úzkosti nebo pokud se stává nutkavým chováním, může být užitečné hledat podporu a poradit se s odborníkem na duševní zdraví. Klíčem je najít zdravou rovnováhu mezi sdílením svého života online a udržováním skutečných, hlubokých mezilidských vztahů mimo virtuální svět. 

Některým už nestačí jenom sám se sebe fotografovat a tak sami sebe natáčí na video a dávají to většinou na YouTube, během natáčení i mluví o něčem co nesouvisí s tím co natáčejí, otázka je co se stane s příchodem globální virtuální reality a lidmi co trpí Narcismem a jinými psychickými vadami. S příchodem globální virtuální reality a jejího rozšíření mezi širokou veřejnost lze očekávat, že dojde k dalším významným změnám v lidském chování, sociální interakci a možná i k prohloubení některých psychických problémů, včetně narcismu.

Zde je několik možných scénářů a úvah o tom, jak by mohla virtuální realita ovlivnit lidi, zejména ty s tendencemi k narcismu a dalšími psychickými problémy. Internet může poskytnout jedincům s narcistickými sklony nové a intenzivnější způsoby, jak se prezentovat a získávat pozornost. Virtuální prostředí umožní vytváření idealizovaných verzí sebe sama, což může posílit potřebu neustálého obdivu a uznání. Pro lidi s psychickými problémy může internet sloužit jako prostředek úniku od skutečného světa, který je pro ně obtížný nebo stresující.

To může vést k ještě větší izolaci a zanedbávání reálných vztahů a povinností. S rostoucí kvalitou a imerzí VR technologií může dojít k rozmazání hranice mezi skutečným a virtuálním světem. To může mít negativní dopad na psychické zdraví, zejména u jedinců, kteří mají problémy s rozlišením reality od fantazie. Stejně jako se lidé stávají závislými na sociálních médiích, může VR technologie způsobit závislost na virtuálních zážitcích. To může vést k zanedbávání fyzického zdraví, sociálních interakcí a dalších důležitých aspektů života.

I když VR může nabídnout nové způsoby komunikace a interakce, může také vést k sociální izolaci. Lidé mohou preferovat virtuální interakce před reálnými, což může vést k pocitům osamělosti a odcizení. Na druhé straně může VR nabídnout nové možnosti pro terapii a podporu duševního zdraví. Virtuální prostředí mohou být využita pro různé terapeutické techniky, jako je expozice, simulace a relaxace, což může pomoci lidem zvládat jejich psychické problémy. Vzestup VR technologií také vyvolává otázky týkající se etiky, soukromí a sociálního dopadu.

Regulace a odpovědné používání těchto technologií budou klíčové pro minimalizaci negativních dopadů na společnost. Virtuální realita přináší mnoho nových možností, ale také výzev, které je třeba pečlivě zvažovat. Pro lidi s narcistickými tendencemi a jinými psychickými problémy bude důležité najít způsoby, jak tyto technologie používat zodpovědně a jak zajistit, aby podporovaly jejich duševní zdraví a neprohlubovaly jejich potíže. Občas někoho v Praze vyfotografuji nebo nafilmuji a on chce egoisticky abych fotku nebo video vymazal, zkoušel jsem se s těmi lidmi bavit o tom proč jim vadí to že je fotografuji nebo natáčím na video, vždy se nakonec ukázalo to že se nám idioti v Praze přemnožili!

Situace, kdy lidé nesouhlasí s tím, aby byli fotografováni nebo natáčeni na video, může mít různé důvody a nelze je jednoduše přičítat egoismu nebo negativně hodnotit. Existuje několik faktorů, které mohou ovlivňovat jejich postoj. Každý má právo na soukromí a kontrolu nad svým obrazem. Někteří lidé mohou mít obavy o to, kde a jak bude jejich fotografie nebo video použito. Mohou mít strach z toho, že jejich podoba bude zneužita nebo se objeví na internetu bez jejich svolení. Někteří lidé se necítí pohodlně, když jsou fotografováni nebo natáčeni, zvláště pokud je to bez jejich předchozího svolení.

Mohou mít nízké sebevědomí nebo se jednoduše necítí dobře před kamerou. V dnešní době je mnoho lidí více uvědomělých ohledně ochrany svých osobních údajů a soukromí. Mohou mít obavy o bezpečnost, zejména pokud mají negativní zkušenosti s online obtěžováním nebo kyberšikanou. V některých zemích existují zákony, které chrání jednotlivce před nechtěným fotografováním nebo natáčením bez jejich svolení, zejména na veřejných místech. Je důležité respektovat názory a pocity ostatních lidí v těchto situacích.

Místo toho, abyste lidi označovali negativně, je lepší se pokusit pochopit jejich perspektivu a důvody, které je vedou k jejich požadavkům. Před fotografováním nebo natáčením na veřejnosti se vždy snažte získat souhlas dotyčných osob. Respektujte jejich rozhodnutí, i když nesouhlasí. Pokud fotografujete nebo natáčíte pro konkrétní účel (např. umělecký projekt, reportáž), vysvětlete to lidem předem. Může to pomoci zmírnit jejich obavy a zvýšit ochotu ke spolupráci. Snažte se vžít do kůže ostatních a pochopit jejich pocity a obavy.

Buďte citliví k jejich potřebám a respektujte jejich právo na soukromí. Buďte si vědomi právních aspektů a místních zákonů týkajících se fotografování a natáčení na veřejných místech. Tím zajistíte, že budete jednat v souladu s právem a respektovat práva ostatních. Tím, že budete respektovat soukromí a pocity ostatních, můžete přispět k vytvoření přátelštější a ohleduplnější společnosti. 

Proč idioti ukřižovali Ježíše Krista a nerespektovali jeho subjektivní pravdy, idioti musí konečně pochopit to že všichni jsou blázni a nikdo z lidí není normální, místo zavírání bláznů do vězení nebo do blázince či nucení bláznů k tomu aby se ve válkách vraždili je třeba dát všem bláznům do hlavy napojení na globální virtuální realitu a odpojit jejich myšlení globáně na věčné časy od skutečné reality tím nikomu už nebude vadit to že je ten druhý blázen nebo idiot. Ukřižování Ježíše Krista bylo výsledkem mnoha faktorů, včetně náboženských, politických a sociálních.

Ježíšovy učení a činy byly v rozporu s tehdejšími náboženskými a politickými autoritami. Jeho kritika náboženského establishmentu, nárok na mesiášství a rostoucí popularita mezi lidmi vedly k jeho zatčení a odsouzení. Ježíšovo poselství bylo často vnímáno jako radikální a ohrožující svatý dogmatismus. To, co někdo může vnímat jako subjektivní pravdu, může být pro druhého hrozbou nebo výzvou k jeho vlastním přesvědčením a způsobu života. Konflikty mezi různými subjektivními pravdami jsou často zdrojem napětí a násilí v dějinách.

To, co je považováno za normální, se může lišit podle kultury, času a kontextu. V psychologii se normálnost často definuje jako chování, které je běžné a přijímané v dané společnosti, zatímco "bláznovství" nebo psychické poruchy jsou často definovány jako odchylky od těchto norem. Moderní přístupy k psychickým poruchám se snaží léčit a podporovat lidi s těmito problémy prostřednictvím terapií, léků a podpůrných služeb, spíše než je stigmatizovat nebo izolovat. Klíčem je pochopení a empatie, nikoli trestání nebo vyloučení.

Myšlenka napojení lidí na globální virtuální realitu, aby se odpojili od skutečné reality, vyvolává mnoho etických a praktických otázek. Virtuální realita může nabídnout únik a zábavu, ale také může vést k izolaci a odcizení od skutečného světa a vztahů. Duševní zdraví a technologie: Technologie může být nástrojem pro podporu duševního zdraví (např. virtuální terapie, aplikace pro meditaci a relaxaci), ale nemůže nahradit potřebu skutečných lidských interakcí a podpory. Zneužití technologií může vést k dalším psychickým problémům a závislostem. 

Místo toho, aby byli lidé s psychickými problémy izolováni nebo nuceni žít ve virtuální realitě, je důležité hledat způsoby, jak je integrovat do společnosti, podporovat jejich duševní zdraví a respektovat jejich důstojnost a práva. Vaše úvahy reflektují složité otázky o lidské přirozenosti, normálnosti a způsobech, jakými se společnost vyrovnává s odlišnostmi a psychickými problémy. Historie ukazuje, že řešení těchto problémů vyžaduje nejen technologické inovace, ale především empatii, porozumění a respekt k lidské důstojnosti. Technologie, včetně virtuální reality, může být užitečným nástrojem, ale nemůže nahradit základní lidskou potřebu po přijetí, podpoře a skutečných mezilidských vztazích.