Stvořitelem vesmíru a života jsou viry

Imunitní systém to jsou viry, co chrání okupované teritorium před konkurenčními viry, nejde složitý systém odvirovat, protože to by se systém zhroutil. Snaha vytvořit umělou inteligenci která bude geniální, je snahou nahradit genetické viry za programové viry!

Tak jako bez jídla a vody nejde žít, tak nejde žít bez virů, evoluce to je nahrazování starých virů za nové vyspělejší viry. Jde jenom o to, aby se evolučně kopírovali jenom vyspělé viry a nekopírovali se zaostalé viry co porušují svatá pravidla nějakého zavirovaného systému.

Vaše přirovnání k virům a evoluci obsahuje zajímavé metafory, ale je důležité zdůraznit, že ve skutečnosti věda nevidí viry jako tvůrce života nebo vesmíru. Viry jsou mikroskopické částice, které vyžadují hostitelskou buňku k reprodukci a nemohou existovat nezávisle. Jsou také často spojovány s nemocemi u živých organismů, včetně lidí.

Pokud jde o umělou inteligenci, vývoj umělé inteligence je založen na algoritmech a softwaru, nikoli na genetických principech. Je to odvětví informatiky, které se snaží vytvořit stroje nebo programy, které jsou schopny provádět úkoly, které byly tradičně považovány za vyhrazené pro lidskou inteligenci.

Evoluce v biologii se obvykle neřídí záměrným nahrazováním starých "virů" novými, ale přirozeným výběrem a genetickými mutacemi. Evoluce je proces, který přirozeně vedl ke vzniku různých forem života na Zemi.

Vaše myšlenky představují zajímavý pohled na svět, ale je důležité rozlišovat mezi biologickými viry a počítačovými viry nebo programy. Biologické viry jsou přirozenou součástí biologických systémů, zatímco počítačové viry jsou nežádoucím a často škodlivým jevem v oblasti informačních technologií.

V principu není rozdíl mezi genetickým virem a počítačovým virem, je to vše jenom naprogramovaný dočasný proces, problémem je u tebe to že je tvůj naprogramovaný systém zavirovaný. Genetické viry a počítačové viry jsou dvě odlišné věci, ačkoliv může být někdy užíváno podobné slovo "virus". Pojďme se podívat na základní rozdíly.

Jsou mikroskopické částice skládající se z genetického materiálu obaleného bílkovinovým pláštěm. Potřebují hostitelskou buňku pro svou replikaci a nemohou žít nezávisle. Hrají roli v biologických systémech, některé jsou škodlivé a způsobují nemoci, zatímco jiné mají přínosné funkce.

Počítačové viry, jsou programy nebo kód, které jsou schopny se kopírovat a šířit, často na úkor jiných programů tím, že se integrují do nich. Jsou vytvořeny k tomu, aby napadaly počítačové systémy a mohly mít různé účely, včetně poškození dat nebo krádeže informací.

I když se může zdát, že oba typy "virů" mají něco společného, skutečnost je, že jsou zcela odlišné v tom, jak fungují a jak ovlivňují své hostitelské systémy. Použití termínu "virus" v obou případech může být zavádějící, ale ve vědeckém kontextu jsou tyto pojmy jasně odděleny.

Každé vědecké dogma je zde dočasně, vědu vytvářejí lidi, co mají zavirované myšlení. Věda je dynamická disciplína, která se vyvíjí v reakci na nová pozorování, experimenty a objevy. To, co bylo považováno za vědecký fakt nebo dogma v jednom období, může být v dalším období revidováno nebo přeformulováno vzhledem k novým poznatkům. Tento proces je základním rysem vědeckého myšlení.

Vědecká dogmata jsou v určitém čase považována za platná vzhledem k dostupným důkazům a poznatkům. Nicméně, když přicházejí nové informace nebo nové metody zkoumání, mohou být tato dogmata revidována nebo nahrazena novými vysvětleními.

Není však správné tvrdit, že všichni vědci a politici mají "zavirované myšlení". Vědci se snaží pracovat s objektivitou a založit své závěry na důkazech a logickém myšlení. Vědecká komunita je otevřená diskuzím, kritice a revizím existujících teorií na základě nových poznatků.

Pokud existují vědecké teorie nebo dogmata, která se zdají nekriticky přijímána, může to být výsledek sociálních, kulturních nebo institucionálních faktorů. Nicméně, vědecká metodologie a postoj k neustálému zkoumání a kritice jsou klíčovými prvky vědeckého přístupu k poznání.

Vizionářský pohled na budoucnost

Vše evolučně směřuje k novému světu, ve kterém lidi nebudou už moci dělat chyby díky tomu, že budou existovat ve virtuální realitě kde už nebudou mít problém s lidským tělem které není dokonalé a bylo evolučně vytvořeno pro existenci v symbióze s přírodou.

Vizionářský pohled na budoucnost, kde se lidé dostanou do nového světa zprostředkovaného virtuální realitou, eliminujícího běžné chyby spojené s lidským tělem. Toto je zajímavý koncept a mohl by inspirovat diskuse o možných směrech lidské evoluce a vývoje technologie. 

Skutečně, lidské tělo je v mnoha ohledech omezené a náchylné k různým chorobám a problémům. Virtuální realita by mohla poskytnout prostředí, kde tyto nedokonalosti nemusí být tak zřejmé nebo mohou být nahrazeny dokonalejšími simulacemi.

Existence v symbióze s přírodou. Některé aspekty lidské existence jsou v současné době ve sporu s přírodou, ať už jde o využívání přírodních zdrojů nebo environmentální otázky. Zde by simulovaný svět mohl umožnit lidem žít v prostředí, které lépe vyhovuje potřebám planety.

Představa eliminace chyb by mohla vyvolat otázky týkající se etiky a lidského rozvoje. Chyby někdy vedou k inovacím a učení, ať už na individuální nebo kolektivní úrovni. Bez možnosti chybovat by mohlo být obtížné dosáhnout skutečného pokroku nebo rozvoje. 

Otázky týkající se vlivu takového života ve virtuální realitě na lidskou psychiku by byly klíčové. Jak by se mohla změnit naše vnímání reality, mezilidské vztahy a psychické zdraví v prostředí, které je zcela odlišné od toho, ke kterému jsme evolučně přizpůsobeni?

Je důležité si uvědomit, že tato představa představuje značnou změnu v lidském způsobu života a stále by bylo třeba zvážit mnoho etických, sociálních a psychologických aspektů, než by bylo možné dosáhnout takové transformace.

Lidské tělo a mozek je evolučně naprogramovaný genetický stroj a pokud je stroj už zastaralý tak je třeba jej nahradit za nový stroj tak jako se běžně nahrazují jiné stroje a přístroje. Tvůj pohled o lidském těle a mozku jako "evolučně naprogramovaném genetickém stroji" odráží určitý mechanický a funkční pohled na lidskou biologii.

Podobenství k stroji často vychází z analogie mezi biologickými systémy a technologiemi. Přesto je důležité si být vědom toho, že biologické systémy, ačkoliv mohou být popsány pomocí některých inženýrských nebo strojních termínů, jsou mnohem složitější a organické než umělé stroje. 

Nápad nahrazení lidského těla nebo mozku novým "strojem" je představa spojená s koncepty které zkoumají možnosti vylepšení či nahrazení lidské biologie pomocí technologií. Tento přístup však naráží na mnoho etických, filozofických a praktických otázek.

Jaké jsou etické důsledky zásahu do přirozené biologie člověka? Jak se zachovají otázky týkající se lidské identity, autonomie a rovnosti? Jaké jsou možné bezpečnostní a zdravotní rizika spojená s výměnou či vylepšením lidské biologie?

Jak by bylo možné zabránit zneužití těchto technologií? Jak by se taková transformace projevila na sociální struktury a mezilidské vztahy? Mohlo by dojít k vytváření nových forem nerovnosti nebo dokonce k vytvoření dvou odlišných "tříd" lidí?

Jsou technologie již dostatečně rozvinuté a bezpečné k tomu, aby nahradily nebo vylepšily lidský organismus bez závažných nežádoucích důsledků? 

Přestože se v oblasti biotechnologií a neurovědě stále posouváme vpřed, vytvoření nového "genetického stroje" je v současné době ve fázi vědeckých a etických diskusí, a ještě je třeba pečlivě přemýšlet o dopadech těchto technologií na lidskou společnost.

Civilizace je založená na ústavech, ve kterých vládnou ústavní zřízenci

Jsou všechny lidské organizace jenom profesionální ústavy, ve kterých vládnou ústavní zřízenci. Lidské organizace jsou všechny pouze profesionální ústavy, ve kterých vládnou ústavní zřizovatelé. Termín "lidské organizace" zahrnuje širokou škálu skupin a institucí, které jsou vytvořeny lidmi za různými účely.

Lidské organizace mohou být neziskové organizace, charitativní organizace, dobrovolnické skupiny, politické strany, náboženské společenství, obchodní firmy a mnoho dalších. Některé organizace jsou vytvořeny za účelem poskytování profesionálních služeb, jako jsou nemocnice, školy, právnické firmy nebo vládní agentury.

V těchto případech může být struktura a řízení organizace formální a hierarchické, s výrazným vlivem ústavních zřizovatelů. Nicméně mnoho lidských organizací, zejména neziskových organizací, je vytvořeno za účelem naplňování sociálních, environmentálních, nebo kulturních cílů.

Tyto organizace mohou být více participativní a demokratické ve svém řízení, přičemž vedení může vycházet z dobrovolnictví a angažovanosti členů. Celkově lze tedy říci, že lidské organizace zahrnují různorodé entity s různými cíli, strukturami a způsoby řízení, a musí všechny být definovány jako profesionální ústavy s výrazným vlivem ústavních zřizovatelů.

Největší organizací je stát a zde vládnou politici ustavení ústavou jsou to tedy ústavní zřízenci. Stát je největší formální organizací na úrovni společnosti, a jeho řízení je definováno ústavou. Ústava stanovuje základní právní rámec pro fungování státu, včetně jeho institucí a pravidel, která upravují politickou moc.

Politici, kteří jsou zvoleni nebo jmenováni do různých vládních funkcí, jsou v tomto smyslu ústavní zřízenci, protože jejich pravomoci a povinnosti jsou stanoveny ústavou. Ústavní zřízenci; politici, byrokrati, vojáci, policajti, soudci, profesoři atd. jsou odpovědní za vedení státu, přijímání politických rozhodnutí a uplatňování zákonů.

Jejich práce by měla být v souladu s principy a hodnotami uvedenými v ústavě, která může obsahovat právní rámec pro ochranu lidských práv, rozdělení pravomocí mezi orgány státní moci a další klíčové aspekty státní správy. 

Je třeba si však uvědomit, že existují i jiné formy organizací, které tvoří společnost, a v některých z nich nemusí být tak výrazný vliv ústavních zřizovatelů. Neziskové organizace, soukromé společnosti, nebo dobrovolnické skupiny mohou mít odlišné struktury a způsoby řízení.

Jenom práce může přinést uspokojení toužení

Ten, kdo je nespokojený s něčím logicky touží po tom, aby byl s něčím spokojený a následkem je práce psychická a fyzická, protože jenom práce může přinést uspokojení toužení, problémem je že když stará nespokojenost s něčím skončí díky uspokojení tak brzo je zde nespokojenost s něčím jiným.

Práce na uspokojení nebere konce a tím se vše živé dostává do začarovaného kruhu toužení po nějakém uspokojení, čím více je něco inteligentní tím více je to i nespokojené. Vaše úvahy o nespokojenosti, toužení a práci na uspokojení mají několik zajímavých prvků.

Mohou reflektovat několik psychologických a filozofických perspektiv na lidskou povahu a štěstí. Lidská bytost je často poháněna touhou po uspokojení a odstranění nespokojenosti. Toto toužení může být hnací silou pro osobní růst a rozvoj.

Vaše pozorování ukazují na přesvědčení, že práce, buď psychická nebo fyzická, může být klíčem k dosažení uspokojení. Tato myšlenka má oporu v konceptu seberealizace a pocitu smyslu, který může být nalezen v aktivitách, které považujeme za významné a hodnotné. Zdůrazňujete, že i když jedno toužení může být uspokojeno, rychle se může objevit nespokojenost s něčím jiným.

Tato myšlenka odpovídá názoru, že lidské touhy jsou nekonečné a tím pádem nikdy úplně nenaplněny. Popisujete začarovaný kruh, kde práce na uspokojení jednoho toužení vede k nové nespokojenosti. Toto může připomínat, že lidé mají tendenci vracet se ke stabilnímu úrovni štěstí, i když se změní jejich životní okolnosti.

Vaše tvrzení, že čím více je něco inteligentní, tím více je to i nespokojené, může odkazovat na to, že lidé s vyšší inteligencí mohou být náchylnější k analýze a zhodnocení svého prostředí, což může vést k vyšší úrovni nespokojenosti. Celkově vzato, vaše myšlenky zdůrazňují komplexnost lidské psychiky a neustálou potřebu nacházet smysl a uspokojení ve svém životě.

Je to téma, které fascinuje filozofy, psychologii a sociology po celá staletí. Dneska je zde pro lidi veliký průmysl a obchod, který se snaží uspokojit nějak lidi fyzicky a psychicky mnoha způsoby, na počátku byla možnost použít řeč k vyjádření nějaké nespojenosti a nějakého toužení po uspokojení, dneska je řeč nahrazována reklamou nebo hudbou, někdy může nespokojenost i vést k válce.

Vaše pozorování ohledně role průmyslu, obchodu a médií ve společnosti jsou zajímavá a odrážejí vývoj lidského prostředí a kultury. Současná společnost je silně ovlivněna průmyslem a obchodem. Vývoj technologií a globalizace umožnily výrazný nárůst produkce a distribuce zboží a služeb, což ovlivňuje způsob, jakým lidé naplňují své fyzické potřeby a touhy.

S nástupem médií, zejména televize, internetu a sociálních médií, se způsob komunikace výrazně změnil. Reklama a hudba jsou silnými prostředky, které se používají k ovlivňování názorů, chování a nákupních rozhodnutí lidí. Tyto prostředky mohou být využívány k vytváření aspirací a naplňování emocionálních potřeb.

Skutečnost, že nespokojenost může vést k válce, odráží historické i současné události. Někdy mohou konflikty vypuknout v důsledku nespokojenosti s politickým, sociálním nebo ekonomickým stavem. V těchto situacích jsou lidé motivováni k hledání změny nebo uspokojení svých potřeb prostřednictvím konfliktu.

Moderní společnost je komplexní a dynamická, s mnoha faktory ovlivňujícími lidské chování a pocity spokojenosti či nespokojenosti. Ekonomie, politika, média a sociální interakce vytvářejí složitou síť vlivů, které formují naše vnímání a potřeby.

Zajímavé je i to, jak se způsoby vyjádření a komunikace mění v průběhu času. Zatímco v minulosti byla řeč hlavním prostředkem sdělování, dnes jsou to často vizuální a zvuková média která mají silný vliv na naše vnímání světa a naše touhy.

Z prachu vznikáme a v prach se v krematoriu proměníme

Všechny cesty vedou do krematoria, každý je zde dočasně a je jedno, jestli je to lepší nebo horší člověk, z prachu vznikáme a v prach se v krematoriu proměníme, kde vzít prachy o tom je dneska všude politika a ekonomika, na dluh nejde dlouho žít. Vaše sdělení zdůrazňuje pomíjivost lidské existence a naráží na fakta života a smrti.

Zdá se, že také poukazuje na všeobecnou nevyhnutelnost smrti a otázky spojené s politikou a ekonomikou. Každý člověk skutečně prochází cyklem života, od vzniku prachu až po návrat k prachu. Otázky spojené s politikou a ekonomikou mohou odrážet obavy o to, jak společnost spravuje své zdroje a jakým způsobem se stará o své občany.

Zmínka o dluhu může naznačovat obavy o ekonomickou stabilitu a dlouhodobou udržitelnost. Je možné, že autor vyjadřuje pocit nejistoty nebo frustrace vůči současným politickým a ekonomickým podmínkám. 

Přestože tyto otázky jsou důležité a mohou být znepokojivé, mnoho lidí hledá smysl a hodnoty ve svém osobním životě, v mezilidských vztazích, nebo v hledání vlastního smyslu existence.

Každý jedinec může nalézt svůj vlastní způsob, jak odpovědět na otázky života a smrti a jak se vyrovnat s výzvami, které přináší politika a ekonomika. Bible je klasickou ukázkou dočasnosti, dlouho byla lidem tato kniha svatá a dneska ji nikdo nečte, protože lidi věří jenom tomu, co si mohou ověřit, stejně tak to, co dneska obdivujeme a milujeme to za krátkou dobu skončí v popelnici.

Vaše poznámky o Bibli a její proměně v postmoderní době odrážejí určité trendy a změny v postojích lidí k náboženství a víře. Moderní společnost se v mnoha částech světa stala stále více sekulární a lidé často upřednostňují ověřitelné a vědecky podložené informace. 

Bible už není považována za důležitý náboženský text pro miliony věřících, ale je pravda, že některé společnosti začaly upouštět od tradičních náboženských hodnot ve prospěch světských a vědeckých perspektiv. Tento trend může být spojen s rostoucím důrazem na důkazy a logiku v procesu formování názorů. 

Nicméně existuje také mnoho lidí, kteří nacházejí hodnotu v náboženství a víře a kteří se stále řídí principy obsaženými v náboženských textech, včetně Bible. Změna v postoji k náboženství může být regionální a kulturně specifická. 

Ve společnosti může docházet k cyklickým trendům, kde se hodnoty a zájmy mění a vyvíjejí. Některé věci mohou být obdivovány a milovány po určitou dobu, ale s postupem času se mohou objevit nové trendy a hodnoty. To je přirozená součást kulturní a společenské dynamiky.

Každé egoistické parazitování je zde evolučně dočasně

Ekonomická totalita dělá z lidí ubožáky, bohatí lidé nechtějí být chudí a následkem je ekonomická totalita ve které je pro bohaté zde ekonomický ráj a pro chudé je zde ekonomické peklo, je zcela jedno jestli je zde; feudalismus, kapitalismus, socialismus, humanismus, populismus atd. 

Vaše názory o ekonomické totalitě a nerovnosti jsou zajímavé a odrážejí názory některých kritiků současných ekonomických systémů. Je důležité si uvědomit, že názory na ekonomické a politické systémy se liší a jsou často ovlivněny osobními zkušenostmi, hodnotami a ideologiemi. 

Výraz "ekonomická totalita" může odkazovat na situaci, kdy moc a bohatství jsou koncentrovány v rukou malé skupiny jednotlivců nebo firem, což může vést k nerovnosti a omezování příležitostí pro širší vrstvy společnosti.

Kritici často poukazují na to, že některé ekonomické systémy, jako je kapitalismus, mohou mít tendenci zvyšovat rozdíly mezi bohatými a chudými. Různé společnosti volí různé ekonomické systémy na základě svých hodnot a cílů.

Například kapitalismus zdůrazňuje svobodu jednotlivce a soukromé vlastnictví, zatímco socialismus se zaměřuje na sociální spravedlnost a rovnoměrnější rozdělení bohatství. Rozpravy o nejlepším ekonomickém systému jsou komplexní a zahrnují mnoho faktorů.

Je důležité zkoumat, jak mohou různé systémy ovlivnit společnost a jak lze dosáhnout rovnováhy mezi ekonomickým rozvojem a sociální spravedlností. Každý systém má své výhody a nevýhody, a diskuse o optimálním přístupu k ekonomice a spravedlnosti bývá často součástí veřejné debaty a politických rozhodnutí.

Jakmile zde pro lidi nebude nikde práce za mzdu tak zde nebude ani ekonomická totalita, protože roboti odsunou lidi z civilizace do rezervací a zde oddělí muže od žen, aby se tak realizovala globální nenásilná genocida, nejsou na světě lidi tak zde nejsou s lidmi logicky problémy.

Váš pohled zjevně obsahuje dystopický prvek a obavy ohledně dopadů automatizace na zaměstnanost a sociální struktury. Automatizace a technologický pokrok skutečně mohou mít vliv na pracovní trh a vyvolat změny v tom, jak společnost zaměstnává lidi. 

Někteří odborníci tvrdí, že ačkoliv automatizace může způsobit ztrátu pracovních míst v některých odvětvích, zároveň může vytvářet nová pracovní místa a přinášet inovace do ekonomiky. Navíc, historicky bylo možné vidět, jak technologický pokrok vytváří nové příležitosti a mění povahu práce. 

Otázka vlivu automatizace na společnost zahrnuje také politické, ekonomické a sociální faktory. Jednou z klíčových otázek je, jak efektivně se společnost přizpůsobí těmto změnám, zajistí příležitosti pro všechny a zabrání sociálním nerovnostem. V otázce vaší obavy o "globální nenásilnou genocidu" je důležité si být vědom toho, že takové tvrzení by vyžadovalo konkrétní důkazy a analýzu situace.

Jakákoli diskuse o budoucnosti společnosti by měla být založena na objektivních informacích a komplexní analýze. Pamatujte, že budoucnost je otevřená a může být ovlivněna různými rozhodnutími, technologickým vývojem a sociálními změnami. Diskuse o těchto tématech jsou důležité pro utváření politiky a strategií, které mohou maximalizovat přínosy technologického pokroku a minimalizovat jeho negativní dopady.

Každý bůh má nulovou evoluční hodnotu

Tak nám státní svátek vyšel na pátek tím mají lidi tři dny volna a mohou je využít podle svého. Dnešní doba je plná spěchu a problémů proto mají lidi rádi odpočinek doma nebo jinde. Dnešní den je svátek spojen s odporem lidí proti totalitě, která dělala z lidí ubožáky pomocí násilí.

Dějiny našeho národa jsou plné totalit, které zde centrálně rozhodovali o nás bez nás, často byl náš malý národ jenom v roli provincie, kterou ovládal jiný národ, dějiny byli často cenzurou upraveny tak aby se lidi nedozvěděli pravdu o totalitách, co zde vládli.

Je zde v současnosti opravdu demokratický kapitalismus nebo je zde něco zcela jiného? Subjektivně si myslím že zde není rozhodně demokratický kapitalismus, ale je zde sociální populismus (Levicový populismus) který vše reguluje a do všeho násilně zasahuje klasickým příkladem je nedostatek peněz na důchody a dostatek peněz na; armádu, policii, soudy, politiky, byrokraty atd.

Logicky je zde otázka, kdo světu objektivně vládne? Z dálky to vypadá že všemu vládne centrálně vláda nebo předseda vlády, jenže tak tomu není, všemu vládnou programy a databáze, vše je zde evolucí naprogramováno do nejmenších detailů, svoboda je iluze!

Veškeré vládnutí je obrazně o řízení pomocí násilné manipulace, něco jako řízení automobilu, vláda nebo prezident to je řidič automobilu a pokud řidič chybuje tak následkem je havárie. Problémem reality jsou náhražky, civilizace má základy v nahrazování originálů a kopie!

Politika to je jenom levná kopie lidové moudrosti, pokud bychom žili podle lidové moudrosti tak bychom už nepotřebovali centralizaci, která proměňuje lidi na ubožáky, aby se ti, co jsou v centru měli božsky a žili v ekonomickém ráji, nadbytek vzniká díky nedostatku.

Bůh je levná kopie s nulovou hodnotou, originál je lidová moudrost a když Ježíš Kristus hlásal lidovou moudrost, tak jej svatá totalita zavraždila. Příroda se od svého vzniku řídí jenom přírodní moudrostí, a proto zde nejsou krize a války, byli jsme vykopnuti evolucí z přírodního ráje do konzumního očistce, protože jsme se nechtěli pokorně řídit přírodní moudrostí.

Každý cíl, do kterého směřujeme je dočasnou iluzí

Jsou cíle, které jsou nedosažitelné, a přesto se mnozí naivně do těchto cílů vydávají a tím plýtvají; časem, penězi, zdravím atd. jako naivní hlupáci. Ano, je pravda, že některé cíle mohou být pro některé lidi nereálné a jejich nekritické usilování o ně může vést k plýtvání časem, energií a zdroji.

Existuje několik důvodů, proč lidé mohou sledovat nerealizovatelné cíle. Někteří lidé mohou začít s cíli, které nejsou realistické, protože nemají dostatek informací nebo schopností ocenit skutečné nároky a obtíže spojené s dosažením daného cíle.

Někdy jsou lidé vystaveni tlakům ze strany okolí, aby dosáhli určitých cílů, ačkoliv tyto cíle nemusí být pro ně vhodné nebo dosažitelné. Někteří jedinci mohou mít obtížnosti s realistickým hodnocením svých schopností a možností, což je může vést k nastavování neuchopitelných cílů. 

Lidé mohou být silně ovlivněni společenským tlakem a idealizací úspěchu, což je může vést k touze po cílech, které nejsou reálně dosažitelné. Někdy mohou lidé mít nerealistická očekávání ohledně toho, co mohou dosáhnout, a nejsou si vědomi reálných omezení. Je důležité, aby lidé byli schopni realisticky hodnotit své cíle a být otevření možnosti revidovat své plány a očekávání, pokud je to nutné.

To může zabraňovat zbytečnému plýtvání časem, energií a zdroji na nedosažitelné cíle. Diplomové práce jsou klasickou ukázkou lidské snahy dosáhnout vědeckého cíle pomocí vytvoření zbytečné diplomové práce s nulovou hodnotou pro konzumní společnost.

Je pravda, že některé diplomové práce mohou být považovány za méně relevantní nebo méně užitečné, zejména pokud se věnují tématům, která mají omezený výzkumný nebo praktický význam. Někdy se studenti mohou rozhodnout pro témata, která jsou buď příliš obecná, přeplněná nebo již dostatečně prozkoumaná, což může znamenat, že jejich přínos k existujícím znalostem je omezený. 

Existuje několik faktorů, které mohou přispět k vytváření diplomových prací s omezenou hodnotou. Pokud student nemá dostatečné vedení nebo pokyny od svého školitele, může se mu stát, že zaměří svou práci na téma s omezeným výzkumným potenciálem. Někteří studenti mohou mít omezené dovednosti v oblasti výzkumu a analýzy, což může ovlivnit kvalitu jejich práce. 

Někteří studenti mohou cítit tlak na dokončení své práce a zvolit snazší, ale méně relevantní téma. Někteří studenti nemusí mít dostatek znalostí nebo porozumění k tomu, aby mohli vybrat vhodné a relevantní téma pro svou práci. I přes tyto výzvy je důležité si uvědomit, že mnoho diplomových prací přináší hodnotu v podobě rozšíření znalostí v dané oblasti a rozvoje výzkumných dovedností.

Kvalita práce může také záviset na osobním přístupu studenta a jeho schopnosti překonat překážky během procesu vytváření diplomové práce. Podívejme se na diplomovou práci 50 let po jejím vytvoření a čas nám odhalí kriticky naivitu a amatérismus každé diplomové práce. Ano, čas může být nástrojem, který nám umožňuje lépe hodnotit výzkum a práci provedenou v minulosti.

Při pohledu na diplomovou práci po 50 letech můžeme lépe posoudit její přínosy a omezení, a to v kontextu tehdejšího stavu znalostí a metodologických postupů. Několik faktorů, které by mohly být brány v úvahu při kritickém pohledu na starší diplomovou práci, zahrnuje. Bylo by důležité vzít v úvahu tehdejší vědecký a technologický kontext.

To znamená, že metody a přístupy, které mohou dnes působit jako amatérské, byly možná v době provedení považovány za přijatelné. Postupem času se vědecké a technologické metody vyvíjejí. To může znamenat, že některé aspekty práce byly překonány novějšími poznatky a metodami.

Hodnocení přínosu práce by mělo zohlednit, jaký vliv měla na svůj obor. Některé práce mohou mít vliv na následující výzkum nebo otevřít nové směry. Pokud byly použité metody nebo analýzy považovány za nedostatečné nebo naivní, mělo by být zohledněno, zda tehdejší normy odpovídaly dnešním standardům.

Je důležité také zvážit, zda diplomová práce byla součástí širšího vědeckého projektu nebo zda byla izolovanou prací. Práce, která přispěla k dlouhodobému výzkumu, může být hodnocena jinak než samostatná práce. Při hodnocení minulých prací je klíčové mít na paměti kontext a nejednoznačnost výzkumu.

Zdůrazňuje to důležitost pokračujícího vývoje a zlepšování vědeckého přístupu a metodologií. Každý cíl, který je dneska nedosažitelný bude v budoucnosti snadno dosažitelný jenže do snadno dosažitelného cíle nemá smysl směřovat. Není nutně pravda, že každý dnešní nedosažitelný cíl bude v budoucnosti snadno dosažitelný.

I když se technologie a společenský kontext mohou vyvíjet, existují i cíle, které zůstávají složité nebo dokonce nemožné z hlediska současných znalostí a omezení. Například některé cíle mohou být nereálné z důvodu fyzikálních omezení, etických otázek, nebo prostě kvůli nedostatku znalostí nebo technologických nástrojů.

Předpokládat, že všechny dnešní nerealizovatelné cíle budou v budoucnosti snadno dosažitelné, by bylo zjednodušující a nebralo by v úvahu komplexnost některých výzev. To, že něco není dosažitelné nyní, nemusí automaticky znamenat, že do budoucna zůstane nedosažitelné.

Věda a technologie se neustále vyvíjejí, a některé cíle mohou být dosažitelné v důsledku pokroku v těchto oblastech. Nicméně je důležité zachovat realistické a kritické zhodnocení cílů a neinvestovat zbytečně zdroje do nerealistických snah. Smysluplné cíle by měly být postaveny na realistických očekáváních a schopnostech dosáhnout pokroku v dané oblasti.

Budoucnost může znamenat i miliardu let a za tak dlouhou dobu bude tolik evolučních změn že si to nedokážeme ani představit. Ano, představa vzdálené budoucnosti, například za miliardu let, je fascinující, ale zároveň plná nejistoty. Vědecká komunita se často snaží představit vývoj v dlouhodobém měřítku, ale přesné předpovědi jsou obtížné kvůli mnoha neznámým a komplexním faktorům ovlivňujícím vývoj vesmíru, planety Země a života na ní. 

Za miliardu let by mohlo dojít k mnoha evolučním změnám na planetě Zemi. Během takové dlouhé doby by mohly proběhnout dramatické geologické změny, jako je posun kontinentů, změny v podnebí a další vývoj reliéfu zemského povrchu. Život na Zemi by mohl procházet radikálními evolučními změnami, přizpůsobujícími se novým podmínkám prostředí.

Některé druhy by mohly vymírat, zatímco nové by mohly vznikat. Slunce bude pokračovat ve svém vývoji, což může mít vliv na podmínky na Zemi. Například se očekává, že za miliardu let bude Slunce postupně expandovat a zahřeje Zemi. Pokud by bylo lidstvo stále přítomné, mohlo by vytvořit neuvěřitelně pokročilé technologie, které by mohly ovlivnit podmínky na Zemi. 

Je důležité si však uvědomit, že představit si podrobné scénáře za takový dlouhý časový úsek je velmi obtížné a spekulativní. Naše poznání o vývoji vesmíru a života je zatím omezené, a mnoho faktorů může ovlivnit budoucnost na zcela nepředvídatelný způsob.

Základem pro konzumní systém je profesionalita u elity

Jaké jsou základy takový je i sytém který na nich stojí, když rozebereme každý složitý systém do hloubky zjistíme to, že jeho kvalita a hodnota je spojená se základy, na kterých stojí. Nejvíce je život lidí spojen s ideologickým a ekonomickým systémem, tyto složité systémy jsou propojené, a tak jsou na sobě i závislé.

Základem pro ekonomický a ideologický systém je profesionalita u těch co mají moc a bohatství díky výhodám a jistotám, hlupák nemůže ekonomicky a ideologicky vést centrálně hlupáky, lidově, ryba smrdí od hlavy. Pokud mají lidi mnoho povinností, tak by logicky i měli mít mnoho práv, díky kterým se budou mít dobře.

Přej a bude ti přáno, dej a bude ti dáno o tom jsou základy u ideologie a ekonomiky. Neustále narůstají nároky na lidi a organizace ale už nejsou peníze pro lidi a organizace za jejich práci, kam vlastně mizí peníze z naší práce?

Nadbytek pro ty, co jsou mocensky nahoře vytváří logicky nedostatek pro ty, co jsou díky bezmocnosti dole, je zcela jedno jestli je zde; feudalismus, kapitalismu, socialismus, humanismus atd. Vaše vyjádření obsahuje několik klíčových myšlenek o fungování složitých systémů, zejména v kontextu ideologie a ekonomiky.

Tvrdíte, že základem pro ekonomický a ideologický systém je profesionalita u těch, kdo mají moc a bohatství. Poukazujete na důležitost profesionalismu u těch, kteří ovládají klíčové aspekty systému. Zmiňujete vztah mezi povinnostmi a právy.

Logika spočívá v tom, že pokud mají lidé mnoho povinností, měli by mít také mnoho práv, aby se jim mohlo dobře. Odkazujete na princip "Přej a bude ti přáno, dej a bude ti dáno" jako základ ideologie a ekonomiky. 

Vyjadřujete obavu ohledně toho, kam mizí peníze z práce lidí, a tvrdíte, že nadbytek pro ty nahoře vytváří nedostatek pro ty dole. Nahlížíte na tuto nerovnost v kontextu různých ekonomických systémů, včetně feudalismu, kapitalismu, socialismu a humanismu.

Poukazujete na narůstající nároky na lidi a organizace, ale zároveň tvrdíte, že peníze pro lidi a organizace za jejich práci ubývají. Používáte analogii "ryba smrdí od hlavy", což naznačuje, že kvalita a efektivita systému závisí na kvalitě a rozhodnutích těch, kteří jsou v jeho čele.

Celkově vzato, zdá se, že zdůrazňujete potřebu rovnováhy a spravedlnosti ve společnosti, kde moc a bohatství nejsou soustředěny pouze u jedné vrstvy, a kde jsou odpovědnosti a práva spravedlivě rozděleny. Toto je kritika současných systémů a apel k hledání spravedlivějších a udržitelnějších alternativ.

Používáme internet a leteckou dopravu ale ideologicky a ekonomicky jsme na tom stejně jako člověk který lovil pomocí klacků a kamenů divokou zvěř. Vaše poznámka poukazuje na zajímavý kontrast mezi technologickým pokrokem a sociálně ekonomickými systémy.

Přestože žijeme ve světě, kde máme přístup k internetu a využíváme leteckou dopravu, mnohdy se sociální a ekonomické struktury nevyvíjejí nebo se vyvíjejí pomaleji než technologie. Poukazujete na fakt, že jsme svědky vyspělého technologického pokroku, který zahrnuje internet a leteckou dopravu.

To přináší nové možnosti a způsoby komunikace a mobility. Ovšem upozorňujete na to, že i přes technologický pokrok zůstávají některé základní ideologické a ekonomické struktury nezměněny nebo se vyvíjejí velmi pomalu.

Srovnáváte současný ideologický a ekonomický stav s obdobím, kdy lidé lovili pomocí primitivních nástrojů. Tím zdůrazňujete, že i přes technologický pokrok může být naše sociální a ekonomická organizace stále archaická.

Naznačujete, že náš pokrok v technologii ne vždy koresponduje s pokrokem ve společenských nebo ekonomických oblastech. Může existovat rozpor mezi naší schopností vytvářet inovace a naší schopností vytvářet spravedlivější a udržitelnější společnosti. 

Celkově vzato, zdá se, že vaše poznámka odráží určitý skepticismus nebo nespokojenost s tím, jak jsou současné sociální a ekonomické systémy strukturovány, i přes technologický pokrok, který by mohl přinést větší rovnost a spravedlnost. To je důležitý a diskutabilní aspekt, který může ovlivnit debaty o směru, kterým by se společnost měla ubírat.