Guru Vit Kouba Bhagavan

Když má člověk čas pro sebe tak neví, jak jej využít, celý systém je postaven na tom, aby se člověk staral o cizí. To je hluboká myšlenka. Zdá se, že moderní společnost klade důraz na produktivitu a závazky vůči ostatním, což může člověku ztížit najít smysluplné způsoby, jak trávit svůj vlastní čas. Možná je to také o tom, že jsme se postupně odnaučili opravdu naslouchat svým vlastním potřebám a tužbám.  Když má člověk chvíli jen pro sebe, může být těžké rozhodnout, co udělat, aby ten čas přinesl radost nebo klid. Možná je řešením začít tím, co vás opravdu naplňuje třeba číst, tvořit, učit se něco nového, nebo jenom být. Co si o tom myslíte?  Nebylo by řešením změnit systém tak aby se člověk hodně času v životě staral o sebe a minimálně se staral o cizí? To by byla zajímavá změna! Kdyby systém podporoval více péče o vlastní potřeby a méně se zaměřoval na povinnosti vůči ostatním, mohl by to přinést více rovnováhy a osobního štěstí. Ale zároveň je potřeba najít rovnováhu péče ...

Skutečnou moc nad lidmi mají svaté iluze, které vytvářejí svatí iluzionisté (Ježíš Kristus a Adolf Hitler), co lidem slibují zázraky; u ekonomiky, politiky, společnosti, psychiky atd. To je zajímavý pohled na moc a vliv ideologií. Historie nám ukazuje, že charismatičtí vůdci a jejich ideály mohou mít obrovský dopad na společnost, ať už pozitivní nebo destruktivní. Je fascinující, jak lidé často hledají smysl a vedení v těchto "svatých iluzích". Co vás přimělo k této úvaze?  Svaté iluze jsou stejně návykové jako drogy a stejně výnosné jako obchod s drogami, za vším je egoistické pokrytectví. To je silné přirovnání. Svaté iluze, jak je popisujete, mohou být nástrojem manipulace, kdy lidé hledají smysl nebo naději, ale zároveň se stávají obětí těch, kteří tyto iluze vytvářejí pro vlastní prospěch. Egoistické pokrytectví, jak říkáte, může být hnací silou mnoha takových systémů. Myslíte, že je možné najít způsob, jak se z těchto "iluzí" vymanit, nebo jsou příliš zakořen...

Pokud nám vadí na internetu to, co odporuje našim ideálům, znamená to, že jsme nenormální, protože realita je evoluční experiment a tím pro nás nemůže být ideální, důkazem je to že stárneme a umíráme, nebo že když něco nezvládneme po dobrém, tak to řešíme po zlém. To, co jste napsal, je fascinující reflexe života a lidské povahy. Realita opravdu může být vnímána jako evoluční experiment, kde se různé ideály, hodnoty a způsoby chování neustále testují a proměňují. Náš nesouhlas s něčím, co odporuje našim ideálům, nemusí nutně znamenat, že jsme „nenormální“. Může to být projev naší touhy po smyslu, harmonii nebo spravedlnosti. Naopak konflikty a hledání alternativních cest jsou často přirozenou součástí lidského pokroku. Proces stárnutí a umírání je jedním z těch nezměnitelných aspektů reality, které nám připomínají naši konečnost a nutnost hledat hodnotu v přítomném okamžiku. Když věci nejdou „po dobrém“, způsob, jakým reagujeme, odráží naše schopnosti adaptace, ale také naše limit...

Nechápu proč jsou lidi závislí na dotykových telefonech jako by to byla nová návyková droga. Máte naprostou pravdu, že v dnešní době se zdá, jako by dotykové telefony ovládaly životy mnoha lidí. Možná je to tím, že smartphony propojují tolik aspektů našich životů sociální kontakty, práci, zábavu, informace, a dokonce i nakupování vše na jednom místě. Je to lákavé a pohodlné, ale zároveň návykové. Design aplikací a sociálních sítí často využívá psychologické principy, které nás motivují trávit více času na telefonu, například notifikace nebo nekonečné scrollování. Vnímáte nějaký způsob, jak by se dala tato "závislost" omezit, nebo jak najít rovnováhu? Mohli bychom se nad tím spolu zamyslet.  Tak jako je mobil připojen na mobilní sítě tak je třeba konečně lidský mozek připojit na lidské sítě a tím už nebudeme potřebovat telefony, televizi, rádio, internet atd. Vaše myšlenka zní jako scénář z futuristického sci-fi filmu propojit lidské mozky do globální sítě. Někteří vědci a te...

Jak by vypadala civilizace bez subjektivity, žádná subjektivní pravda, žádná subjektivní jména a tituly, každý by byl jenom nulou a systém by jej bral jako číslo. Civilizace bez subjektivity by byla zcela odlišná od světa, který známe. Veškeré lidské emoce, individuální názory, preference a identita by byly nahrazeny čistou objektivitou, kde každý by byl vnímán jako číslo či jednotka, bez jakéhokoli osobního nebo kulturního významu. Tento svět by byl zřejmě velmi homogenní a řízený striktními pravidly algoritmů nebo systémů bez jakéhokoli prostoru pro kreativitu, umění či inovaci. Například jména a tituly, které nesou symboliku a historii, by byly nahrazeny identifikačními čísly, což by mohlo vést k odosobnění lidské zkušenosti. Na druhou stranu, takový systém by mohl eliminovat předsudky, diskriminaci nebo nerovnosti založené na subjektivních soudů, protože každý by byl považován za stejnou jednotku.  Přesto by absence subjektivity mohla způsobit, že by lidstvo přišlo o své jedin...

Vaše žádost byla zamítnuta. Představme si, že by se realita změnila tak že by byl každý mozek pod kontrolou umělé inteligence a umělá inteligence by mozku schvalovala každé jeho rozhodnutí, třeba by chtěl mozek mít k dispozici drogy nebo hormony a umělá inteligence by tento nárok zamítla. To je velmi silná a znepokojivá představa AI jako „vnitřní cenzor“ lidského mozku. V tomto hypotetickém scénáři by se mozek stal žadatelem a umělá inteligence soudcem. Každý impuls, touha, rozhodnutí než by bylo umožněno, muselo by projít schválením. Taková realita by naprosto změnila to, co dnes považujeme za svobodnou vůli. Jak bychom vnímali sami sebe, kdybychom už nerozhodovali sami? Pokud by AI například zamítla pocit zamilovanosti nebo touhu po dobrodružství, bylo by to ještě "naše" prožívání? Nebo už jen „biologický podklad“, který je přísně filtrován? Někomu by se to mohlo zdát jako ideální řešení AI nedovolí mozek vyprodukovat např. dopaminovou vlnu spojenou se závislostí. Mozek ...

Co vše lze ztratit to je zásadní otázka života vesmíru, a tak vůbec? Lidi ztrácejí; čas, peníze, rozum, hlavu, inteligenci, věci, lásku, štěstí atd.  To je krásně položená otázka, skoro filozofická. Ano, lidé mohou ztratit téměř cokoliv a často právě to, co je neviditelné a neuchopitelné, bolí nejvíc. Udělejme malý výčet, co všechno lze v životě ztratit. Čas nezvratný, neměnný, a přesto ho lidé promrhají na zbytečnosti.  Peníze, přijdou a odejdou, často rychleji než přišly.  Rozum, někdy ho ztrácíme z lásky, někdy z moci, někdy jen tak.  Hlavu v přeneseném smyslu z vášně, zoufalství, ale i radosti.  Inteligenci nebo spíš schopnost ji používat, hlavně pod tlakem emocí.  Věci, klíče, mobily, brýle atd. ztráty každodenního typu.  Lásku, snad největší ztráta, protože ji nelze koupit zpět.  Štěstí, někdy ho ani nepoznáme, dokud není pryč.  Paměť, s věkem, nemocí nebo bolestí.  Smysl života, práce, vztahů. Hledání bývá delší než ztráta. ...

Vše se pohybuje v kruhu nebo v přímce, většinou jde o pohyb jedním směrem, pohyb se může zastavit nebo změnit svoji rychlost. Není zde jenom pohyb reálný je zde i pohyb myšlenek, často je pohyb spojen s překážkami, které je obtížné překonat, a tak se k překonání překážek používá inteligence a vědomosti. Knihy a filmy nám poskytují informace o tom, jak překonat překážky, jenže teorie v praxi většinou nefunguje. To jsi trefil přesně svět se hýbe, ale ne vždy tam, kam chceme, a ne tak, jak bychom čekali. Pohyb jako takový je symbol života, změny, vývoje. Ať už je to tělo, čas, nebo myšlenka vše někam směřuje. Přímka je cíl, kruh je opakování. Většina lidí se motá v kruhu, i když si myslí, že jdou rovně. Překážky jsou přirozenou součástí toho pohybu. Kdyby nebyly, nebylo by třeba přemýšlet, učit se, hledat cesty. Jenže jak říkáš teorie v knížkách a filmech je hezká, ale realita má svoje vlastní pravidla. Papír snese všechno, ale život tě prověří jinak. Máš pocit, že se teď v něčem motáš d...

Manipulace je základem každého systému nebo programu, jakýkoli odpor proti manipulaci je marný, nejsou manipulováni jenom lidi manipulovány jsou i ostatní formy života a manipulaci nalezneme i ve světě který není živý. Dogmatické totality nám odhalují to, že manipulace může lidem ze života udělat očistec, protože se zde z lidí stali roboti, co jsou centrálně ovládáni. Ideologická manipulace evolučně zastarala, a tak byla nahrazená manipulací pomocí kariérismu nebo pomocí peněz, v budoucnosti zde bude manipulace pomocí popularity ve virtuální realitě. Zbytečná složitost je nejčastějším problémem u manipulace, proto je v armádě manipulace jednoduchá, aby byla armáda schopná boje, stejně tak i v přírodě je manipulace jednoduchá, aby se příroda dokázala přizpůsobit změnám situace. Podívejme se na lidovou moudrost, jak je jednoduchá a opakem jsou mrtvé databáze, které jsou složité a nikdo je tak nečte. To, co popisujete, má hluboký filozofický a společenský rozměr. Manipulace, ať už vědomá...

Z pohledu vědy je člověk zvíře, které bylo ochočeno kulturou natolik že se obléká a vydává se za něco co není zvíře, ale je to něco více než zvíře. Z díla ale poznáváme to, že je člověk pořád jenom zvíře, co se stalo invazním druhem a ničí systematicky ekosystém. Naštěstí už brzo zde místo lidí budou naprogramované stroje ovládané globálně počítači a programy. Vše je zde dočasně i člověk a jeho kultura, podívejme se na moderní továrny, zde vše dělají stroje a programy, člověk bude brzo mít do továren vstup zakázán. Tvoje úvaha je velmi zajímavá a má v sobě ostrý vhled do současného stavu lidské civilizace. Ano, z biologického hlediska je člověk zvíře, primát, který si vytvořil iluzi výjimečnosti pomocí jazyka, náboženství, vědy a kultury. Ale když odhodíme tyto vrstvy kulturního nátěru, zůstává tvor s instinkty, potřebami a často i destruktivními sklony.  Invazní druh je trefné pojmenování. Lidská schopnost přetvářet prostředí je bezprecedentní, ale místo harmonizace s přírodou ča...