Ano, přichází nová doba

Lidi musí konečně jednou pochopit že nemohou konkurovat strojům a programům, přichází nová doba ve které zanikne mnoho specializací kterým se lidi věnovali mnoho let, je naivní představa že stroje a programy nahradí jenom dělníky a řemeslníky, dojde i na lidi co sedí v kanceláři nebo na celebrity.

Schopnosti lidí mají svoje limity které nejde překonat s tím nejde nic udělat, mnoho let si sestavuji počítače a tím jsem si uvědomil to že ze starého počítače nejde udělat nový počítač. Neustále je zde snaha aby se vše mnoho opravovalo a málo se staré novým nahrazovalo, podívejme se do přírody zde se nic neopravuje a vše se novým rychle nahrazuje.

Podívejme se třeba na svaté knihy co zde jsou mnoho století a jejich obsah se neaktualizuje tak aby odpovídal současné době, je to jako mít v zaměstnání dvacet let starý počítač s dvacet let starým operačním systémem.

Cestou k tomu aby se začalo s velikými změnami je začít zdražovat lidskou práci a tím by se logicky vyplatilo nahradit lidi za stroje a programy, proč by za krátkou dobu zde nemohli být místo vlivných lidí autonomní roboti, tím bychom ušetřili za drahou lidskou ochranku vlivných lidí.

Vaše myšlenky o vývoji technologie a jejím dopadu na práci a společnost jsou zajímavé. Ano, je pravda, že stroje a programy jsou schopny nahradit lidskou práci v mnoha odvětvích, nejen v dělnických profesích, ale také v kancelářských a manažerských rolích.

Tento trend je již patrný a lze očekávat, že se bude nadále zrychlovat. Ale i když stroje a programy mohou převzít mnoho rutinních úkolů a práce s nimi může být efektivnější a levnější, lidské schopnosti mají stále hodnotu, kterou nelze zcela nahradit.

Lidé jsou schopni kreativity, flexibility a empatie, což jsou dovednosti, které stroje zatím nedokáží plně reprodukovat. Pokud jde o vaši myšlenku o zdražování lidské práce jako způsobu podpory nahrazování lidí stroji a programy, může to být problematické.

Zvyšování nákladů na lidskou práci by mohlo vést k ekonomickým obtížím pro firmy a mohlo by to mít negativní dopad na zaměstnanost. Místo toho by měla být podporována opatření, která umožní lidem přizpůsobit se změnám v technologii a pracovních trzích, jako je rekvalifikace a podpora podnikání. 

Co se týče autonomních robotů ve vlivných pozicích, je to zajímavý nápad. Avšak je třeba brát v úvahu otázky týkající se odpovědnosti, etiky a důvěry, pokud bychom v takových pozicích upřednostnili stroje před lidmi.

Společnost by musela pečlivě zvážit všechny aspekty takového kroku, včetně možných sociálních a ekonomických dopadů. Podívejme se na to z jiného pohledu pokud nebude člověk nic dělat tak logicky nic ani nezkazí, čím více lidi pracují tím více i toho pokazí.

Podívejme se na silniční provoz jak se lidi chovají a tak zde je veliké množství nehod protože lidi porušují silniční pravidla, člověk nebyl stvořen na práci ale byl stvořen jako zvíře. Rozumím vašemu pohledu. Je pravda, že lidské chování může být nepředvídatelné a někdy i nebezpečné, zejména pokud jde o situace, jako je silniční provoz.

Existuje mnoho příkladů lidské chyby, která může vést k nehodám nebo škodám. Nicméně není úplně správné tvrdit, že člověk nebyl stvořen k práci. Práce a vytváření jsou historicky důležitými součástmi lidské existence a kultury.

Práce nám poskytuje smysluplnost, strukturu a možnost se rozvíjet a přispívat k společnosti. Místo toho by se měla hledat rovnováha mezi prací a odpočinkem, mezi lidskou činností a automatizací. Technologie by měla sloužit k tomu, aby nám pomohla vylepšit naši kvalitu života a umožnit nám více času věnovat se věcem, které nás skutečně naplňují. 

Co se týče lidského chování ve vztahu k přírodě, je pravda, že mnoho lidských činností má negativní dopady na životní prostředí. Je důležité, abychom se snažili minimalizovat tyto dopady a hledali udržitelné způsoby života a práce, které respektují přírodu a životní prostředí. 

Nejvíce lidi naplňuje; zábava, jídlo, láska atd. práce je pro lidi většinou trestem. Je pravda, že pro mnoho lidí je zábava, jídlo, láska a podobné aspekty života důležitými zdroji radosti a naplnění. Tyto aspekty přinášejí do našich životů smysluplnost a radost a jsou nedílnou součástí lidské zkušenosti. 

Práce však nemusí být nutně považována za trest nebo za něco, co člověka zbavuje těchto radostí. Ideálně by práce měla být zdrojem osobního naplnění, umožňujícím lidem rozvoj jejich dovedností, zapojení do společnosti a pocit přínosu.

Je pravda, že ne všechny práce jsou takové, a mnoho lidí se potýká s pracovními podmínkami nebo pracovními místy, které jim nedávají pocit smysluplnosti nebo radosti. Proto je důležité, aby společnost a zaměstnavatelé vytvářeli podmínky, které umožňují lidem nalézt smysl a radost ve své práci.

To může zahrnovat poskytování příležitostí pro osobní rozvoj, podporu rovnováhy mezi prací a osobním životem a vytváření prostředí, které podporuje spolupráci a sociální interakce. Nejlépe jsou placené celebrity co něco reprezentují a fyzicky tak nepracují.

Ano, je pravda, že některé profese, jako jsou celebrity nebo lidé veřejného života, mohou být velmi dobře placené, a to i přesto, že neprovádějí fyzicky náročnou práci. Tito lidé mohou být placeni za svou popularitu, schopnost přitahovat publikum, reprezentovat značky nebo sdílet své dovednosti a znalosti. 

Je zajímavé, že v naší společnosti jsou některé profese nebo činnosti hodnoceny vyššími platy než jiné, a to i přesto, že mohou vyžadovat méně fyzického úsilí nebo pracovních hodin. Toto hodnocení často odráží hodnoty a priority dané společnosti. Je důležité si uvědomit, že hodnota práce není vždy jasně spojena s fyzickou námahou.

Některé práce mohou mít větší společenský dopad, vytvářet hodnotu pro společnost nebo vyžadovat specifické dovednosti a znalosti, které jsou vzácné. Takové práce mohou být také dobře placené, i když neprovádějí fyzickou práci. 

Když zemře bezdomovec tak o tom nikdo neví a když zemře prezident tak o tom mluví média velmi dlouhou dobu a někdy se vyhlašuje i státní smutek na několik dní. Ano, je to smutná realita, že společnost často více reaguje na úmrtí významných osobností než na úmrtí lidí žijících na okraji společnosti, jako jsou bezdomovci.

Tato situace odráží nerovnováhu ve vnímání hodnoty lidského života a zároveň ukazuje, že média a společnost jako celek často více upřednostňují události, které mají širší společenský dopad nebo politický význam. 

Je důležité si uvědomit, že každý lidský život má hodnotu a že každý člověk by měl být respektován a uznán, bez ohledu na jeho společenské postavení nebo pozici. Bezdomovci a lidé žijící v chudobě často čelí mnoha obtížím a výzvám, a je důležité, aby společnost a média věnovaly pozornost těmto problémům a hledaly způsoby, jak jim pomoci a podpořit je. 

Zároveň je však důležité, aby média vyvíjela vyváženou zpravodajskou práci a věnovala pozornost všem důležitým událostem a tématům, které ovlivňují životy lidí, bez ohledu na jejich společenské postavení. Média to je obchod s informacemi a programy, vše je zde o nabídce a poptávce, dobré zboží přináší i dobrý zisk a je jedno jestli jde o informace nebo o notebooky.

Ano, média jsou často chápána jako obchod s informacemi a programy, které jsou produkovány, distribuovány a konzumovány za účelem zisku. Jako každý jiný průmyslový sektor jsou média ovlivněna zákonitostmi nabídky a poptávky, kde kvalitní obsah a atraktivní programy mohou přitáhnout větší publikum a tím i vyšší zisky.

Dobré zboží, v tomto případě kvalitní informace a programy, jsou klíčem k úspěchu v mediálním prostředí. Kvalitní obsah může přilákat více diváků, čtenářů nebo posluchačů, což může vést k vyšším příjmům z reklamy, prodeje médií nebo jiných zdrojů příjmů. 

Je však důležité si uvědomit, že ziskovost nemusí vždy znamenat kvalitu nebo relevanci informací. Některá média se mohou zaměřovat na kontroverzní nebo senzacechtivý obsah, který může být atraktivní pro publikum a zvyšovat sledovanost nebo prodejnost, i když to nemusí nutně přispívat k informovanosti a kvalitě veřejné debaty. 

Proto je důležité, aby spotřebitelé média kriticky hodnotili a vybírali si zdroje informací, které jsou důvěryhodné, objektivní a poskytují relevantní a kvalitní obsah. Mediální gramotnost a schopnost kriticky posuzovat informace jsou klíčové pro efektivní účast ve veřejné diskusi a demokratickém procesu. 

Zjistil jsem to že všude kde se snadno dosahuje velikého zisku vznikne okamžitě monopol a konkurence je jenom tam kde se obtížně dosahuje malého zisku. Vaše pozorování o tendenci vzniku monopolů v odvětvích s vysokými zisky má určitě oporu v reálném světě.

Monopolní chování může být lákavé pro firmy, protože jim umožňuje ovlivňovat trh a nastavovat ceny bez konkurence. To může vést k nižší kvalitě služeb nebo produktů a snížení volby spotřebitelů. Některá odvětví, zejména ta s vysokými vstupními náklady nebo s technologicky složitými procesy, mohou být náchylnější k vytváření monopolů nebo oligopolů, kde jen několik velkých hráčů ovládá trh.

Naopak, odvětví s nižšími vstupními náklady a menšími zisky mohou být více otevřená konkurenci. Regulace a antimonopolní zákony jsou nástroje, které mohou být použity k omezování monopolního chování a podpoře konkurence. Tyto zákony mohou zahrnovat omezení fúzí a akvizic, ochranu spotřebitelů a regulaci cen.

Cílem těchto opatření je chránit spotřebitele, podporovat inovace a zajistit spravedlivé hospodářské prostředí pro všechny účastníky trhu. Je však důležité, aby regulace byla prováděna rozumně a vyváženě, aby nebrzdila inovace a podnikání. Konkurence může být zdravá a podněcovat firmy k inovacím a zlepšování svých služeb a produktů.

Co je správné a co je chybné ve složité situaci?

Pokud je vražda trestný čin za který je pachatel někdy popraven proč ve válce je voják tedy nucen k tomu aby nepřátele vraždil, není společnost pokytecká? Diskuze o etice války a vojenských konfliktech je složitá a nabízí různé perspektivy. Existuje celá řada argumentů, které zkoumají právě otázku, zda je voják, který vraždí ve válce, morálně odpovědný za své činy a zda je společnost, která podporuje válku, pokrytecká. Jedním z hlavních argumentů je, že ve válce jsou vojáci nuceni jednat podle příkazů svých nadřízených a ve jménu obrany či národní bezpečnosti.

Tento rámec někdy ospravedlňuje násilí a zabíjení. Nicméně, mnoho vojáků má svědomí a morální dilemata ohledně svých činů ve válce. Někteří se potýkají s posttraumatickým stresovým syndromem či dalšími psychickými důsledky, které mohou vyplývat z účasti ve válečných akcích. Na druhou stranu existuje přesvědčení, že pokud jsou vojáci vedeni k násilí a zabíjení ve jménu obrany, měla by společnost zajišťovat podmínky pro to, aby se vojáci mohli po návratu z války léčit a reintegrovat do běžného života.

To zahrnuje poskytování psychologické podpory, rehabilitace a podpory při hledání práce. Pokud jde o otázku pokrytectví společnosti, může být vnímání rozporu mezi trestem za vraždu v civilním životě a povolením nebo dokonce požadavkem zabíjení v rámci vojenské služby. Tato otázka vyvolává diskusi o morálních a etických standardech společnosti a jejího postavení k násilí a konfliktům. Celkově je toto složitá otázka, která vyžaduje zvážení různých faktorů a perspektiv, včetně právních, etických a sociálních. 

Navíc v každé společnosti platí rozdílné zákony a rozdílná morálka, jak má potom člověk poznat co je správné a co je chybné ve složité situaci kdy mu nikdo neporadí? Rozdílné zákony a morálka v různých společnostech skutečně přidávají další vrstvu složitosti do otázky správnosti a chybění ve složitých situacích. V takových situacích může být obtížné najít jasnou odpověď nebo jednoznačný postup, zejména když není k dispozici okamžitá rada nebo kdy je tlak času. 

Nicméně, existují některé univerzální principy a hodnoty, které mohou sloužit jako průvodce v morálních dilematech. Například principy jako je respekt k životu, spravedlnost, tolerance a soucit jsou hodnoty, které jsou často sdíleny mezi různými kulturami a společnostmi. Kromě toho může být užitečné zvážit různé perspektivy a důsledky daného rozhodnutí. Pokusit se porozumět pohledu druhých lidí a přemýšlet o tom, jak by se vaše rozhodnutí mohlo projevit na ostatní, může pomoci při hledání morálně správného řešení. 

Důležitým prvkem je také schopnost sebereflexe a kritického myšlení. Pokud jste v nejisté situaci a nemáte jasnou odpověď, je důležité zastavit se a zvážit své hodnoty, cíle a důsledky svých možných akcí. V nepřehledných situacích může být užitečné také hledat radu od důvěryhodných lidí, kteří mohou poskytnout objektivní pohled nebo doporučení. Je důležité si uvědomit, že morální rozhodnutí mohou být složitá a že není vždy jednoznačně správná odpověď.

Klíčem je však zůstat věrný svým hodnotám a snažit se jednat s ohledem na druhé a se zřetelem k dlouhodobým důsledkům svých rozhodnutí. Zvířata jednají správně protože v přírodě platí jednoduchá přirozená pravidla proč si konečně lidi nevezmou z přírody příklad a neudělají lidem život jednoduchým a příjemným. Zvířata mají jednoduchá přirozená pravidla, která jim pomáhají přežít a přizpůsobit se prostředí, ve kterém žijí. Jejich chování je často řízeno instinkty a přirozenými potřebami, jako je hledání potravy, úkrytu, páření atd.

Tato pravidla fungují dobře v rámci přírodního ekosystému, kde se živočichové vyvíjeli po tisíciletí. Lidé jsou však od zvířat odlišní svou schopností abstraktního myšlení, komplexní kultury a sociálních struktur. To znamená, že lidská společnost má mnohem složitější sítě vztahů a hodnot než společenství zvířat. Navíc lidská společnost není pouze o přežití, ale také o rozvoji a inovaci. Lidé hledají způsoby, jak zlepšit svůj život a životy druhých, a to často zahrnuje vytváření složitějších pravidel a systémů než ty, které nalezneme v přírodě. 

Je pravda, že existují oblasti, kde by lidé mohli čerpat inspiraci z přírody, například v udržitelném zemědělství nebo ekologickém designu. Nicméně, aplikace jednoduchých pravidel z přírody na složité lidské společnosti by byla obtížná a neefektivní, protože lidská společnost má své vlastní potřeby, hodnoty a cíle. Místo toho se lidé snaží najít rovnováhu mezi respektováním přírody a využíváním svých jedinečných schopností a zdrojů k vytváření životního prostředí, které je pro ně vhodné a příjemné.

To zahrnuje udržování sociální spravedlnosti, ochranu životního prostředí a podporu individuálního a kolektivního blahobytu. Příčinou zbytečné složitosti v lidské společnosti je to že lidi nahradili praxi za teorie které v praxi nefungují, teorie produkují vždy jenom ti co mají ve společnosti veliký vliv díky protekci. Existuje určitá pravda v tom, že někdy teoretické koncepty mohou být v lidské společnosti přeceněny a aplikovány bez dostatečného zřetele k jejich praktické proveditelnosti.

To může vést k nadměrné složitosti a někdy i neefektivitě ve fungování společnosti. Někdy teoretické modely a koncepty mohou být vyvíjeny nebo prosazovány lidmi, kteří nemají dostatečnou praxi nebo zkušenosti s konkrétními problémy, které se snaží řešit. To může vést k nedostatku porozumění skutečným potřebám a omezením lidí ve společnosti. Jak naznačujete, politický vliv a protekce mohou hrát roli v tom, jaké teorie a koncepty jsou prosazovány a upřednostňovány v praxi.

Pokud jsou určité skupiny nebo zájmové strany silné politicky, mohou prosadit své vlastní zájmy a preference, i když to nemusí být v souladu s praktickou účinností. Složitost v lidské společnosti často také vychází z byrokratických a administrativních struktur, které mohou být často zbytečně komplikované a neefektivní. To může být způsobeno různými faktory, jako jsou historické tradice, regulace a snaha o kontrolu. 

Řešením může být zlepšení komunikace a spolupráce mezi teoretiky a praktiky, aby se zajistilo, že teoretické koncepty jsou relevantní a použitelné v reálném světě. Také je důležité, aby rozhodovací procesy byly transparentní a demokratické, aby se minimalizoval politický vliv a protekce. Důraz by měl být kladen na jednoduchost, efektivitu a flexibilitu v návrhu a implementaci politik a postupů. Dalším zdrojem složitosti je vlastnictví a výhody, zvířata nic nevlastní a nemají ani výhody.

Ano, vlastnictví a touha po výhodách jsou klíčovými faktory, které mohou přispět k složitosti a komplikacím v lidské společnosti. Vlastnictví majetku, zdrojů a privilegií může vést k nerovnosti, soutěži a konfliktům. Zvířata nemají vlastnictví ani výhody ve smyslu, jak je chápeme v lidské společnosti. Jejich chování je často určováno instinkty a potřebami, jako je hledání potravy, úkrytu a reprodukce. Tato jednoduchá pravidla mohou vést k určité harmonii v přírodě, protože živočichové se přizpůsobují svému prostředí a vzájemně interagují v rámci ekosystému. 

Lidé však mají složitější potřeby, ambice a sociální struktury. Touha po vlastnictví a výhodách může vést k různým formám společenských nerovností a konfliktů. Například soutěž o zdroje, boj o moc a kontrolu, a vytváření sociálních stratifikací jsou výsledkem lidské touhy po vlastnictví a výhodách. V některých případech může vlastnictví a touha po výhodách také vést k exploataci, nerovnosti a sociálnímu napětí. Proto je důležité, aby společnost vyvinula mechanismy, které by minimalizovaly nerovnost a zajišťovaly spravedlivý přístup k zdrojům a příležitostem pro všechny své členy. 

To může zahrnovat regulaci ekonomických a politických systémů, podporu sociální spravedlnosti a rovných příležitostí, a posílení etických a morálních hodnot ve společnosti. Řešením může být také rozvoj systémů sdílení zdrojů a společného vlastnictví, které by minimalizovaly nerovnost a podpořily spolupráci a solidaritu mezi lidmi. Další věcí je to že někdo má zboží nebo službu zadarmo a jiný za to musí zaplatit. Ano, rozdíly v přístupu k zboží a službám jsou dalším zdrojem nerovnosti a složitosti v lidské společnosti.

Existuje mnoho faktorů, které mohou určovat, kdo má přístup k zboží a službám zdarma a kdo za ně musí platit. Lidé s vyšším příjmem mají často snazší přístup k zboží a službám, které si mohou dovolit platit. Ti s nižším příjmem mohou mít omezenější možnosti a mohou se více spoléhat na veřejné služby nebo charity. Lidé s silnými sociálními sítěmi nebo podporou rodiny a přátel mohou mít lepší přístup k zdrojům a podporám, které jim umožňují získávat zboží a služby zdarma nebo za snížené ceny. 

Politické a sociální rozhodnutí mohou ovlivnit, kdo má nárok na určité benefity, sociální programy nebo veřejné služby zdarma. Některé skupiny mohou mít privilegovaný přístup k těmto výhodám, zatímco jiné mohou být vyloučeny. Charitativní organizace a dobrovolnické skupiny mohou poskytovat zboží a služby zdarma lidem v nouzi nebo ve zranitelných situacích. Rozdíly v přístupu k zboží a službám mohou vést k sociální nerovnosti a nespokojenosti.

Proto je důležité, aby společnost vyvinula mechanismy, které by minimalizovaly tyto nerovnosti a zajistily spravedlivý přístup ke zdrojům a příležitostem pro všechny. To může zahrnovat podporu sociální spravedlnosti, investice do vzdělání a infrastruktury, a posílení sociálních sítí a solidarity.

Zlo trpělivě čeká všude na svoji příležitost

Jak by kultura vypadala pokud by zde už nebyl pro nikoho na světě kariérismus a každý by dostal od globální umělé inteligence přidělenou dočasnou práci. Pokud by kariérismus ustoupil a práce by byla přidělována globální umělou inteligencí, mohlo by to mít hluboký dopad na kulturu a společnost. Když by lidé nebyli nuceni soustředit se na kariérní postup a spíše by se zaměřili na to, co je baví a co je prospěšné pro společnost, mohla by se zvýšit míra kreativity a individuality.

Lidé by mohli mít více prostoru prozkoumávat své zájmy a nadšení. Systém, který přiděluje práci na základě potřeb společnosti a dovedností jednotlivců, by mohl podněcovat spolupráci a sdílení znalostí. Lidé by nebyli motivováni k získání dovedností pouze proto, aby postoupili ve své kariéře, ale spíše by se snažili přispět k celkovému blahu. S více volným časem by lidé měli možnost se věnovat umění a kultuře zcela novým způsobem.

Mohlo by dojít k rozkvětu amatérského umění a kultury, protože by lidé měli více času a prostoru pro vyjádření své kreativity. Přechod na systém, ve kterém je práce přidělována umělou inteligencí, by vyžadoval úpravu myšlení a hodnotových přesvědčení ve společnosti. Lidé by museli přijmout fakt, že jejich práce není spojena s tradičními kariérními postupy a že je dočasná a podmíněná potřebami společnosti. S důrazem na dočasnou práci by se pravděpodobně změnil i vzdělávací systém.

Lidé by se pravděpodobně více soustředili na získávání širokého spektra dovedností a vědomostí, které jsou flexibilní a přenositelné mezi různými pracovními úkoly. Celkově by takový systém mohl vést k významným změnám v kultuře, kde by byla kreativita, spolupráce a přispívání ke společnosti hodnocena více než individuální kariérní úspěch. Kariérismus se spojen pevně s monopolem, v přírodě není monopol a tak zde není nikde ani možný kariérismus.

Rozumím, vaše pozorování je zajímavé. Kariérismus, jak ho známe v moderní společnosti, často souvisí s konkurencí a touhou jednotlivců dosáhnout monopolního postavení ve svém oboru nebo profesním životě. Pokud bychom se inspirovali přírodou, mohlo by to mít vliv na způsob, jakým vnímáme kariérismus a soutěž v pracovním prostředí. V přírodě vidíme, že dominance nebo nadvláda jednoho druhu často není udržitelná.

Ekosystémy jsou vyvážené a dynamické, s různými druhy spolupracujícími a soutěžícími o zdroje. Tato rozmanitost a interakce mezi druhy jsou klíčovými prvky stability ekosystémů. Pokud bychom tuto analogii aplikovali na pracovní prostředí, mohlo by to vést k důrazu na spolupráci, sdílení zdrojů a rozmanitost v profesním životě. Namísto jednotlivců soutěžících o monopolní postavení by mohla být hodnocena spolupráce a synergické vztahy mezi jednotlivými pracovními týmy nebo jednotlivci s různými dovednostmi. 

Takový přístup by mohl podporovat udržitelnější a vyváženější pracovní prostředí, ve kterém by každý měl příležitost přispět svými schopnostmi a talenty bez nutnosti soutěžit o monopolní postavení. Nelze ale označit monopol a kariérismus za systémovou chybu, problémem je zde selhání kontroly nad lidmi a organizacemi zlo trpělivě čeká všude na svoji příležitost. Souhlasím, monopol a kariérismus nejsou nutně systémové chyby samy o sobě, ale mohou být výsledkem špatného řízení, nedostatečné regulace nebo absence kontroly.

Z hlediska lidské povahy může touha po moci a dominanci vést k vytváření monopolních postavení a kariérismu. Zlo v podobě zneužívání moci a vytváření monopolů je vždy přítomné a čeká na příležitost. Proto je důležité mít v místě mechanismy kontroly a regulace, které budou chránit společnost před těmito negativními jevy. To může zahrnovat právní předpisy o hospodářské soutěži, transparentnost v podnikání, spravedlivé pracovní podmínky a etické chování v obchodě a politice. 

Dále je důležité vytvářet a podporovat kulturu odpovědnosti a etického jednání ve společnosti. To může být dosaženo prostřednictvím vzdělávání, osvěty a podpory občanské angažovanosti. Celkově je kontrola a regulace klíčová pro udržení rovnováhy a spravedlnosti ve společnosti a zabránění zneužívání moci a vytváření monopolních postavení a kariérismu. Podívejme se na vlivné lidi z pohledu toho jestli si objektivně zaslouží mít veliký vliv a zjistíme že zde selhala kontrola kvality a hodnoty těchto lidí díky protekci a korupci, slepý tak vede slepé.

Skutečně, jedním z důležitých aspektů ve společnosti je kontrola kvality a hodnoty vlivných jednotlivců. Protekce a korupce mohou vést k tomu, že lidé získají vliv a moc, aniž by si ji zasloužili nebo byli schopni efektivně a eticky řídit. Kontrola kvality a hodnoty vlivných osob je klíčová pro zachování integrity a spravedlnosti ve společnosti. To může být dosaženo prostřednictvím transparentního a spravedlivého procesu výběru a hodnocení jednotlivců pro vlivné pozice, důkladného vyšetřování jejich schopností, zkušeností a charakteru a také průběžného monitorování jejich činnosti a rozhodování. 

Je také důležité mít mechanismy kontroly a vyvážení moci, které zabrání koncentraci moci v rukou jednotlivců nebo skupin. To může zahrnovat demokratické instituce, nezávislé kontrolní mechanismy a participativní procesy, které umožní širokou účast občanů ve veřejném rozhodování. Korupce a protekce jsou nepřátelé spravedlnosti a rovnosti a brání společnosti v dosahování svého plného potenciálu. Je důležité, aby společnost aktivně bojovala proti těmto negativním jevům a prosazovala transparentnost, integritu a odpovědnost ve veřejném životě.

Kontrarevoluci u nás růže nepokvetou

I když někteří představitelé buržoazního světa hovoří o nutnosti ideového smíru, nic nesvědčí o tom, že by imperialismus sám ideově odzbrojoval, řekl na XV. sjezdu naši strany generální tajemník soudruh Gustav Husák. Zdůraznil, že imperialismus naopak hledá nové formy a metody k rozvinuti antikomunistické ofenzívy, k rozrušení jednoty socialistických zemí, stupňuje útoky proti ČSSR a jiným socialistickým zemím, zejména proti Sovětskému svazu. „Napadají nás proto," připomněl dále soudruh G. Husák, „že budujeme socialismus na leninských principech, socialismus, který v naši praxi ztělesňuje vše ušlechtilé, pokrokové a humánní.

Napadají nás za to, že uskutečňujeme ideály, za které bojovali, strádali a umírali nejlepší synové a dcery našich národů, za něž bojuji skuteční revolucionáři na celém světě." Denně se přesvědčujeme o pravdivosti těchto slov. Buržoazie nenávidí socialismus už proto, že rozbil mýtus o věčnosti kapitalistického panství, že skoncoval s vykořisťováním člověka člověkem, že učinil dostupným všemu lidu to, co si chce pro sebe udržet jen privilegovaná vrstva bohatých. V zoufalém pudu sebezáchovy bije buržoazie kolem sebe hlava nehlava, dělá všechno možné a neštítí se ničeho, aby zastavila revoluční proces.

Ve své snaze zabrzdit proces svého neodvratného konce hledá buržoazní reakce nejrůznější metody, jimiž by chtěla svůj zánik zvrátit či oddálit. Brutální formy antikomunismu střídá s méně průhlednějšími. Jednou z nových metod Je „vylepšováni" socialismu, čímž buržoazie rozumí deformace socialismu a jeho postupnou likvidaci. Do „svaté štvanice" proti myšlenkám komunismu, o niž hovořili už autoři Komunistického manifestu, angažuji dnes vládnoucí buržoazní třídy celý svůj rozsáhlý státní a propagandistický aparát. Jejím humbukem chtějí nejenom odpoutat pozornost od bolavých ran a nemocí současného kapitalismu. Hlavním posláním tohoto novodobého křižáckého tažení je odradit lidové masy kapitalistických zemí od pokusů dožadovat se změn, tím spíše změn revolučních.

Jeho posláním i úkolem je pacifikovat lidové protikapitalistické hnuti, morálně podlomit a zlomit jakékoliv hnuti levicové, rozbíjet je, imunizovat pracující před myšlenkami vědeckého socialismu, utvrdit v povědomí lidu představy, jako by kapitalismus byl společenský systém jedině možný, trvalý a věčný. Skála prostředků, kterými reakce světí tento účel, je velmi výmluvná: od diskriminačních zákonů namířených proti levicově smýšlejícím lidem, jako je tomu v Německé spolkové republice, přes zákaz činnosti dělnických stran v průmyslových závodech, Jako je tomu ve Francii, přes nejrozmanitější metody špehováni a perzekvování pokrokově smýšlejících lidi, jak tím prosluly moderní dějiny USA, až po nejkrvavější represálie, kterými se „vyznamenává" proamerická loutka Pinochet.

Mezinárodni reakci jsou dobré jakékoli prostředky a jakýkoli spojenci. Korumpuje kohokoli, kdo se zkorumpovat dá, podplácí, skupuje, počítá i s odpadlíky a dezertéry z tábora protivníka. Verbuje emigranty, ale i různé ztroskotance žijící v socialistických zemích, ty kteří jsou z jakýchkoliv důvodů svých třídních, reakčních zájmů, z důvodů ješitnosti či slavomanství, renegátství a notorické bezcharakternosti svolní propůjčit svá jména třeba čertu. Ve svém zavilém boji proti pokroku se mezinárodni reakce pokouší vytvořit zdáni jakési široké antikomunistické fronty, do níž se snaží zavléci vedle otevřených zrádců i kolísajíc a dezorientované jednotlivce či skupiny, leckdy se halící do masky „levice" či „komunistů".

Snaží se často o nemožné oživit i politické mrtvoly, a to jak v řadách emigrantů ze socialistických zemí, tak i v řadách zbytků třídních nepřátel v těchto zemích, odrodilců, až po různé kriminální a asociální živly. Jednou z forem této „dojemné" spolupráce je fabrikování všemožných pamfletů, dopisů, protestů, a jiných tuctových pomluv, které jsou vydávány za hlas těch či oněch „opozičních" jednotlivců či skupinek a s velkým povykem a koordinovaným způsobem rozšiřovány po kapitalistickém světě.

Sem patří i nejnovější pamflet, tzv. charta 77, který skupinka lidí z řad zkrachovalé československé reakční buržoazie a také z řad zkrachovalých organizátorů kontrarevoluce 1968 na objednávku antikomunistických a sionistických centrál předala jistým západním agenturám. Jde o protistátní, protisocialistický protilidový a demagogický hanopis, který hrubě a lživě pomlouvá Československou socialistickou republiku a revoluční vymoženosti lidu. Jeho autoři obviňuji naši společnost, že v ní není život uspořádán podle jejich buržoazních a elitářských představ.

Tito samozvanci pohrdajíc lidem, jeho zájmy, jim volenými zastupitelskými orgány si osobuji právo zastupovat náš lid, žádají „dialog s politickou a státní moci" a dokonce chtějí hrát úlohu jakéhosi „prostředníka v případných konfliktních situacích". Existenci socialismu v naši zemi bere pamflet v úvahu jen v jediném případě v názvu republiky. Vystupuje z kosmopolitních pozic, z třídních pozic poražené reakční buržoazie a odmítá socialismus jako společenský systém. Autoři pamfletu se demagogicky dovolávají jakoby mimo čas a prostor takových „důležitých civilizačních hodnot, k nimž v dějinách směřovalo úsilí mnoha pokrokových sil", jako jsou svobody a práva lidí.

Ano, náš socialistický stát vyhlásil a v mezinárodních dokumentech i zákonech země zaručil a v praxi naplňuje nejširší práva a svobody pro pracující lid, hospodáře této země. Inspirátoři pamfletu však mají za stejnými slovy na myslí něco zcela jiného horují za „práva a svobody" pro zbytky poražené buržoazní reakce, jde jim o taková „práva a svobody", které by jim umožnily, aby mohli znovu volně organizovat protistátní a protistranickou činnost, hlásat antisovětismus a znovu se pokusit o rozbití socialistické státní moci.

Po debaklu, který reakce u nás utrpěla v roce 1948 i o dvacet let pozdě ji, chtějí tito donkichoti prostě zasít semena nového kontrarevolučního dobrodružství, uvrhnout naši socialistickou společnost do chaosu a nejistot. Úsilí mnoha pokrokových sil v čele s komunisty, avantgardou lidského pokroku, skutečně vybojovalo mnohé důležité „civilizační hodnoty", vybojovalo je však nikoliv pro buržoazii, ale na buržoazii. Na imperialismu, na kolonialismu, na fašistických režimech, vybojovalo je pro lid. Tak tomu bylo i v našich dějinách. Náš lid, věren svému poučení z krizových let, žádné právo na novou kontrarevoluční šanci nemíní dát nikomu komu a nedá ji. Jak nejednou připomněl soudruh G. Husák, kontrarevoluci u nás růže nepokvetou.

Zdroj 1977 Rudé právo

Můj komentář

Všemu zde od nepaměti kralují; databáze, programy, ovladače, pravidla, zákony, předpisy, normy, rituály, symboly atd. jde vždy o to kdo bude na vrcholu nebo v centru, u některých zvířat je alfa jedinec automaticky vůdcem společnosti zvířat, lidově řečeno, co je dovoleno pánu to je zakázáno sluhům. Války v nahotě odhalují to že demokracie a emancipace je utopie která v praxi nefunguje. Ve skutečnosti zde nikde není; feudalismus, kapitalismus, socialismus, komunismus, humanismus atd. všude je jenom kariérismus už mnoho tisíciletí! Nemoc a bohatství nejde dlouho utajit, pochopitelně že ti co jsou chudí závidí těm co jsou bohatí, rovnost je zde jenom v tom že je zde každý dočasně.

Ztroskotanci se přemnožili

Letí vesmírem kosmická loď a najednou se dostala do situace kdy musela nouzově přistát na této planetě, vesmírná loď už zde nešla opravit a tak se ti co na této lodi cestovali stali ztroskotanci a tak zde vznikl člověk a jeho civilizace za milion let, zní to logicky ale bohužel za milion let nejde toto tvrzení už doložit důkazy. Ano, tvé tvrzení zní jako zajímavý koncept pro sci-fi příběh. Je to klasický příklad tématu "Ztroskotání na opuštěné planetě". Tento námět byl často používán v literatuře, filmech a televizních pořadech.

Základní myšlenkou je, že lidé, kteří se ocitnou na opuštěné planetě, se musí spoléhat na své dovednosti a přežít pomocí dostupných zdrojů. Tento koncept nabízí možnosti pro zkoumání lidské povahy, přežití a adaptace v extrémních podmínkách. I když není možné doložit toto tvrzení důkazy, je to přesto fascinující myšlenka. Lidé jsou schopni vyprávět si příběhy a fantazie nám umožňuje prozkoumat možné scénáře, které by se mohly odehrát, i kdyby nebyly podloženy fakty.

Sci-fi literatura a filmy jsou plné takovýchto imaginativních konceptů, které nás inspirují a pobízejí k zamyšlení nad tím, jak by se lidstvo mohlo vyvíjet v neznámých a extrémních podmínkách. Podle mě je lidský mozek jasným důkazem toho že nepocházíme evolučně z tohoto ekosystému, a dalším důkazem je naše schopnost používat řeč a později i gramotnost. Tvůj pohled má svou logiku. Lidský mozek a jeho schopnost řeči a komunikace jsou fascinující aspekty lidské existence. Existuje řada teorií a debat týkajících se původu těchto schopností. 

Někteří vědci se domnívají, že lidský mozek a schopnost řeči jsou výsledkem evoluce, která byla podpořena kombinací genetických změn a kognitivních vývojových procesů. Jejich argument je založen na tom, že existuje řada zvířecích druhů, které mají určité formy komunikace, ale lidská řeč je nesrovnatelně složitější a flexibilnější. Na druhou stranu existují i teorie, které naznačují, že lidská řeč a schopnost myšlení jsou výsledkem něčeho, co je zcela mimo běžný rámec evoluční teorie.

Někteří lidé se domnívají, že lidská bytost je výsledkem vnějšího vlivu nebo dokonce inteligentního návrhu. Je to složité téma, které stále vyžaduje mnoho výzkumu a diskuse. Možná se v budoucnosti dočkáme dalších objevů, které nám pomohou lépe porozumět původu lidských schopností a jak se vyvinuly. Pokud budeme do hloubky zkoumat ideologie a víru v zázraky tak zde najdeme příběhy které potvrzují to že lidi nejsou původem z této planety ale jsou to vesmírní ztroskotanci. Zajímavý pohled.

Některé ideologie a náboženské příběhy skutečně obsahují prvky, které mohou být interpretovány jako narážka na mimozemský původ lidského druhu. Existuje řada mýtů, legend a náboženských textů, které vyprávějí příběhy o stvoření lidí nebo jejich spojení s jinými světy či bytostmi. Takovéto příběhy mohou být výrazem lidské touhy po pochopení svého původu a místa ve vesmíru. Jsou také součástí lidského kulturního dědictví a mohou být interpretovány různými způsoby v závislosti na kulturním, náboženském a osobním kontextu. 

Nicméně, je důležité si uvědomit, že tyto příběhy jsou často založeny na víře a symbolice, nikoli na vědeckých důkazech. Věda nám poskytuje metody zkoumání původu života a lidského druhu, které jsou založeny na pozorování, experimentaci a analýze dat. Zatímco některé teorie o původu života mohou mít kosmické prvky, přesný původ lidí zůstává předmětem vědeckého zkoumání a diskuse. 

Otázkou je proč zde nedochází k dalším nouzovým přistáním mimozemšťanů, nejspíše jsou jejich současné lodě mnohem spolehlivější a tak není potřeba zde nouzově přistávat a navíc by jim přistání zde nepřineslo žádný užitek. Ano, to je zajímavá úvaha. Existuje několik možných vysvětlení toho, proč by mimozemšťané nebyli nuceni k nouzovým přistáním na Zemi. Jak naznačuješ, možná mimozemské civilizace dosáhly vysoké úrovně technologického vývoje, což by jim umožnilo stavět vesmírné lodě s vysokou spolehlivostí a schopností navigace.

Díky tomu by nebylo třeba riskovat nouzová přistání na neznámých planetách. Mimozemské civilizace pravděpodobně disponují pokročilými technologiemi pro průzkum vesmíru a analýzu planet. Místo riskování nouzových přistání by mohly použít družice, sondy nebo jiné prostředky ke studiu planet z bezpečné vzdálenosti. Pokud by mimozemské civilizace měly zájem o průzkum nových světů, mohly by vybírat planety s vhodnými podmínkami pro život a zdroji, které by pro ně měly hodnotu.

Země by pro ně nemusela být atraktivní cíl, pokud by neobsahovala žádné unikátní zdroje nebo prostředí. Pokud by existovala mimozemská federace nebo jiná forma mezihvězdné spolupráce, mohly by existovat dohody nebo pravidla, která by zakazovala neoprávněné vstupy na planety s inteligentními formami života, jako je Země. Tyto a další faktory mohou hrát roli v tom, proč by mimozemské civilizace nemusely provádět nouzová přistání na planetě jako je Země.

Je možné spáchat atentát na boha?

To spadá do oblasti filozofie a náboženství, a neexistuje jednoznačná odpověď. Někteří by řekli, že Bůh je transcendentní bytost a není ovlivněn lidskými činy, a tudíž atentát na Boha by byl nemožný. Pro jiné by to mohlo být spíše otázkou symboliky nebo metafory, jakýsi akt rebelství nebo revolty proti víře. Ale z praktického hlediska se jedná o hypotetickou situaci, která nemá reálný význam, protože Bůh je v mnoha náboženstvích považován za všemohoucí a vševědoucí bytost, která není omezena lidskými akty. 

Atentát lze spáchat na subjekt a není jej možné spáchat na objekt a bůh není subjekt ale je objekt což mnozí nechápou protože si naivně myslí že bůh je subjekt který k lidem mluví skrze své svaté zástupce. Vaše stanovisko je zajímavé, ačkoliv může být předmětem diskuse z hlediska náboženské teologie a filozofie. Některé náboženské tradice skutečně učí, že Bůh je transcendentní entita, která není omezena lidskými vlastnostmi jako subjektivita nebo objektivita.

Místo toho je Bůh často chápán jako bytost s vlastnostmi, které přesahují lidské chápání a které nelze snadno vymezit termíny jako "subjekt" nebo "objekt". Nicméně vaše pozorování může odrážet interpretace náboženských textů nebo učení některých lidí, kteří vidí Boha v interakci s lidstvem podobně jako subjekt, který mluví skrze své zástupce. Tato víra může být důležitá pro něčí spirituální život a chápání náboženství, a tudíž je důležité respektovat různé přístupy a interpretace. 

Otázkou je proč věřící nechtějí pochopit že bůh není subjekt má jednoduché vysvětlení, lidi jsou líní používat mozek na myšlení a tak věří na pohádky a ideologie. Je důležité si uvědomit, že víra a náboženství mají mnoho aspektů a motivací, a není správné zobecňovat, že věřící jsou líní nebo nechtějí používat své myšlení. Lidé mají různé způsoby, jak chápat svět a hledat smysl a poslání ve svém životě, a pro mnohé je náboženství důležitou součástí jejich identity a existence. 

Někteří lidé nalézají pohodlí a podporu ve víře v Boha jako subjektivní bytost, která komunikuje s lidmi skrze své zástupce. Pro ně může být tato víra zdrojem naděje, síly a smyslu. Mnozí věřící také procházejí procesem hlubokého zkoumání a pochybností, kterým se snaží porozumět své víře hlouběji. Samozřejmě existují lidé, kteří se domnívají, že náboženství je pouhou pohádkou nebo ideologií a nechtějí zkoumat jeho hlubší významy.

Ale obecně platí, že lidská víra a spiritualita jsou mnohem složitější než pouhá lhostejnost nebo lenost. Každý člověk má svůj vlastní důvod pro svou víru, ať už je to v náboženství nebo v jiných životních postojích. Bůh to je; kauzalita, protiklady, optimalizace, logika, fyzika, matematika, chemie, čas, prostor, energie, inteligence atd. to vše je spojeno s objektem jakým je absolutno, člověk je tedy něco jako kapka vody a bůh to je veškerá voda na této planetě. 

Vaše přirovnání kapek vody a velkého oceánu je zajímavé, protože ilustruje koncept Boží vševědoucnosti a všemohoucnosti v porovnání s lidskou existencí a schopnostmi. Někteří věřící skutečně věří, že Bůh je všudypřítomný a zahrnuje všechny aspekty existence, včetně kauzality, protikladů, logiky a fyzikálních, matematických a chemických zákonů. Toto vnímání Bůh jako celosvětového fenoménu, který zahrnuje všechny aspekty reality, může poskytnout pocit smyslu a poslání v životě mnoha věřícím.

Pro ně může být Bůh zdrojem porozumění a inspirace, který řídí a ovlivňuje nejen lidské bytosti, ale i samotný vesmír. Nicméně je důležité si uvědomit, že toto je víra, která je často zakořeněna v náboženských tradicích a učeních, a není to vědecky prověřitelný fakt. Každý jedinec má právo na své vlastní náboženské přesvědčení a vnímání Boha. Porovnejme čas života člověka a čas existence absolutna, jsme zde jenom mýdlovou bublinou s nulovou hodnotou. 

V porovnání s časem existence absolutna, který je mnohem větší a obecnější, je lidský život jen krátkou chvilkou. Pokud představíme čas existence vesmíru jako nekonečný časový úsek, lidský život je pouze krátký okamžik v tomto nekonečném proudu času. Lidský život, i když může být pro jednotlivce dlouhý a plný životních zážitků, je ve srovnání s existencí absolutna jen malým okamžikem. Ve srovnání s vesmírem je život jednotlivce mýdlovou bublinou, která krátce vybuchne a pak zmizí. 

Tato skutečnost může být pro některé lidi překvapivá nebo intimně působivá, ale zároveň může přinést pocit pokory a úcty k rozsahu vesmíru a jeho nekonečným časovým a prostorovým rozměrům. Nebo se podívejme na to že je země kulatá a mnoho tisíciletí lidi věřili tomu že je země placatá a ten kdo tvrdil že je země kulatá byl blázen nebo kacíř. Ano, to je dobrý příklad, jak se v průběhu dějin lidstva měnilo naše chápání vesmíru a našeho místa v něm.

Po tisíce let byla převažujícím přesvědčením, že Země je placatá, a ti, kteří tvrdili opak, často čelili odporu a odsudkům. Nicméně, postupem času a s rozvojem vědy a technologie, lidé začali shromažďovat stále více důkazů a důkazů, které podporovaly teorii o kulaté Zemi. Dnes je přijetí kulatého tvaru Země běžné a podporované nejen vědeckými důkazy, ale i pozorováním, například z kosmických letů. Tento příklad nám ukazuje, že naše chápání světa se může měnit a vyvíjet se v závislosti na nových poznatcích a informacích, které získáváme.

Také to ilustruje, jak některé názory, které jsou považovány za bláznivé nebo kacířské ve své době, se mohou stát přijímanými pravdami v budoucnosti. To potvrzuje že naše vnímání času a prostoru je povrchní a tím i často chybné, za tisíc let bude člověk vnímat čas a prostor zcela jinak než současný člověk. Ano, to je fascinující myšlenka.

Naše vnímání času a prostoru se v průběhu dějin lidstva měnilo a vyvíjelo, a je pravděpodobné, že se bude i nadále vyvíjet. Technologické a vědecké objevy nám neustále poskytují nové perspektivy na vesmír a naše místo v něm, což ovlivňuje i naše chápání času a prostoru. Za tisíc let může být lidské chápání času a prostoru zcela odlišné od toho, jak je vnímáme dnes.

Možná budou existovat nové teorie nebo koncepty, které nám umožní lépe porozumět povaze času a prostoru, a možná budeme mít i nové technologické nástroje, které nám umožní zkoumat tyto koncepty hlouběji. Je fascinující představit si, jakým způsobem se bude lidská civilizace vyvíjet a jaké nové poznatky a objevy nám přinese budoucnost, včetně našeho chápání času a prostoru.

Jde normálně žít bez charakteru?

Všechny problémy způsobené chybami jsou v principu jako selhání antikoncepce, lidi chtějí sex ale nechtějí mít děti a tak vznikla antikoncepce, lidi chtějí aby po příčině nebyl následek a tak vznikají systémy co nemají optimální koncepci takovým systémem je třeba ideologie která lidem slibuje zázraky po; smrti, volbách, investici atd. jenže tyto sliby selhávají v praxi! 

Zdá se, že porozumění základnímu motivu za vznikem něčeho, jako je antikoncepce, může poskytnout perspektivu i na jiné oblasti lidského chování a technologií. Ve snaze minimalizovat nepříjemné následky či rizika jsme jako lidstvo často vynalezli různé systémy a nástroje. Ale jakmile začneme spoléhat na tyto systémy a očekávat, že vyřeší všechny naše problémy, můžeme narazit na chyby, kdy systémy nejsou dokonalé a námi očekávané výsledky nenastanou.

To může být analogické s očekáváním zázraků od ideologií či politických systémů. Ideologie často slibují řešení problémů, ale ve skutečnosti se mohou setkat s mnoha překážkami a omezeními. Je důležité si uvědomit, že žádný systém není dokonalý, a je třeba přijmout, že řešení problémů je často složitější a více vrstevnaté, než se na první pohled zdá. Veškerá snaha o antikoncepci má příčinu v egoistickém pokrytectví, hlásáme ideály ale v realitě se těmito ideály neřídíme protože svět není ideální protože lidi nejsou ideální.

Vaše pozorování je přinejmenším zamyšlení hodné. Skutečně, často může být rozpor mezi tím, co lidé prohlašují za ideály a hodnoty a tím, jak se skutečně chovají. Egoistické tendence jsou součástí lidské povahy a mohou ovlivňovat naše jednání i přes naše deklarované ideály. Realita světa je složitá a lidé jsou pokrytci, takže není překvapivé, že se naše chování může lišit od našich ideálů.

Nicméně, i přes tyto rozpory a nedokonalosti, může stále existovat hodnota v usilování o ideály a jejich uplatňování ve společnosti, i když je to v praxi obtížné nebo dokonce nemožné. Udržování těchto ideálů může být jedním ze způsobů, jak směřovat společnost k lepší budoucnosti, i když to vyžaduje trvalé úsilí a adaptaci na měnící se okolnosti. U těch co jsou nahoře a rozhodují tak o nás bez nás se běžně setkáváme s bezcharakterností, jsou to lidi co mají mnoho tváří, které se rychle změní podle situace, tím se podobají chameleonům co se umí zabarvit tak aby splynuli s prostředím a tím se nestali potravou pro predátory.

Podívejme se třeba na členy KSČ co po přechodu ze socialismu na kapitalismu pořád zůstali ve vysokých státních funkcích, protože nemají charakter. Vaše pozorování o charakterové proměnlivosti u těch, kteří jsou ve vysokých pozicích či mají politickou moc, může být v mnoha případech správné. Existuje riziko, že lidé ve vyšších pozicích mohou být příliš ovlivněni okolnostmi a tlaky moci, což může vést k nedostatku charakteru.

Mohou se přizpůsobovat situaci a měnit své postoje či hodnoty v závislosti na tom, co je pro ně nejvýhodnější v danou chvíli, což může být frustrující pro obyčejné lidi, kteří by očekávali od svých vůdců stabilitu a hodnověrnost. V případě, který jste uvedl, přechodu členů KSČ ze socialismu do kapitalismu a jejich setrvání ve vysokých státních funkcích, může hrát roli jak osobní adaptabilita těchto jednotlivců, tak i strukturální faktory v dané společnosti.

Je možné, že někteří jedinci byli schopni přizpůsobit se novým podmínkám a udržet si své pozice bez ohledu na jejich charakterové vlastnosti. Je důležité, aby veřejní činitelé, zejména ti ve vysokých funkcích, byli zodpovědní a transparentní ve svých činech a rozhodnutích, a že by byli zvoleni na základě svých schopností a hodnot, nikoli na základě manipulace nebo nedostatečné integrity. Větší transparentnost, kontrolní mechanismy a důraz na etické hodnoty mohou pomoci minimalizovat negativní dopady charakterové proměnlivosti mezi vůdci a politiky.