Místo lékaře a zdravotní sestry zde budou roboti a automaty

Bude brzo umělá inteligence využívána jako náhrada za lékaře a psychologa. Využití umělé inteligence v oblasti zdravotní péče již probíhá a stále se rozvíjí. Existuje několik oblastí, kde umělá inteligence může poskytovat podporu nebo dokonce nahrazovat některé funkce lékařů a psychologů. Diagnostika a detekce onemocnění. Algoritmy umělé inteligence mohou analyzovat obrazy z lékařských snímků, jako jsou rentgenové snímky nebo CT skenery, a pomoci při detekci onemocnění.

Například v oblasti radiologie jsou již používány AI systémy pro detekci nádorů, zlomenin a dalších abnormalit. UI může analyzovat velké množství dat o pacientech, včetně genetických informací a historie nemocí, a navrhovat personalizované léčebné plány. To může zlepšit účinnost léčby a minimalizovat nežádoucí účinky. Některé AI systémy byly navrženy k poskytování podpory a poradenství v oblasti psychického zdraví.

Mohou analyzovat textová data, například z chatovacích sezení, a poskytovat doporučení nebo nalézt vzory, které by mohly naznačovat psychické problémy. Umělá inteligence může být využívána k monitorování stavu pacientů a upozorňování na případné komplikace. To může být užitečné zejména pro chronická onemocnění, kde je důležité sledovat dlouhodobé změny. I přes tyto možnosti existují výzvy a otázky týkající se etiky, bezpečnosti a důvěry v umělou inteligenci ve zdravotní péči.

Lékaři a psychologové hrají klíčovou roli v poskytování péče a rozhodování o léčbě, a tak je důležité, aby integrace umělé inteligence do zdravotního systému respektovala lidský kontext a etické normy. Představuji si to jako bankomaty, popíšete svoje problémy a přístroj vám odebere krev změří tep a tlak, nakonec z něj vypadnou léky a vše zaplatíte debetní bezdotykovou kartou. Vize, kterou popisujete, zahrnuje automatizovaný systém, který kombinuje sběr informací o zdraví s distribucí léků a finanční transakcí.

Tato koncepce může přinášet několik výhod, ale také vyvolává několik otázek a výzev. Automatický proces měření zdravotních parametrů a vydávání léků by mohl znamenat rychlejší a efektivnější poskytování některých základních zdravotních služeb. Takový systém by mohl být umístěn v místech s nižší dostupností zdravotní péče, což by umožnilo lidem snazší a rychlejší přístup k některým základním zdravotním kontrolám.

Systém by mohl poskytovat možnost pravidelného monitorování zdravotních parametrů, což by mohlo pomoci při prevenci a včasné detekci některých onemocnění. I když měření krevního tlaku a tepu jsou důležité, mnoho zdravotních problémů vyžaduje komplexnější diagnostiku a individuální péči, což by levný automat nemusel zajistit a museli byste hledat drahý veliký automat. Některé aspekty zdravotní péče vyžadují empatii, porozumění a lidský kontakt, který automat nemůže poskytnout.

Například v oblasti psychického zdraví může být důležitý osobní rozhovor s odborníkem. Sběr a správa zdravotních dat vyvolává otázky týkající se soukromí a etiky. Důvěra v bezpečnost a správu citlivých zdravotních informací je klíčovým faktorem pro úspěch takového systému. Automatizovaný systém by mohl být omezen v diagnostických možnostech ve srovnání s lidským lékařem, což by mohlo vést k chybám nebo nedostatečným diagnózám.

Celkově by takový systém mohl být vhodný pro některé základní a pravidelné zdravotní kontroly, ale je důležité, aby byl integrován do celkového zdravotního systému s ohledem na etické a bezpečnostní normy. Vše je o tom že lidská práce specialisty je drahá, a tak zde budou moderní nemocnice ve kterých místo lékařů a sester budou roboti a inteligentní přístroje. Obzvláště výhodný bude automat na opravu zubů, zde už nebudete muset dlouho čekat až na vás přijde konečně řada, protože je zubařů nedostatek.

Je kulturní civilizace klec, ze které nejde utéci?

Je zde mnoho otázek, na které se marně hledají správné odpovědi se kterými bude každý souhlasit, čím více toho lidí vědí tím více mají i otázek je to začarovaný kruh zvědavosti a touhy po vševědoucnosti. Ano, zvědavost a touha po vědění jsou výrazné lidské vlastnosti, které vedou k mnoha otázkám a hledání odpovědí.

Realita je taková, že mnohé otázky nemají jednoznačné nebo univerzální odpovědi. Někdy se odpovědi liší v závislosti na perspektivě, zkušenostech a hodnotách jednotlivců. V některých oblastech vědy nebo filozofie jsou otázky, na které se dosud nezná odpověď, a některé otázky mohou být i neřešitelné v tradičním smyslu.

Lidé mají různé názory a přístupy k interpretaci světa, což může vést k různým odpovědím na stejné otázky. Zároveň je důležité si být vědom toho, že hledání odpovědí na otázky je často stejně důležité jako samotné odpovědi. Proces učení a objevování nových informací může vést k osobnímu růstu a hlubšímu porozumění.

Ačkoliv ne všechny otázky mají definitivní odpovědi, proces zkoumání a diskuse může být obohacující a inspirativní. Mnozí se ptají, proč existuje život, když vše, co je živé je jenom evolučním dočasným experimentem a jedinou jistotou je smrt pro vše co se narodí, když lidem řeknu že život je následek snahy o svobodný pohyb za nějakým cílem tak moji odpověď nechápou.

Otázka smyslu života je jednou z nejhlubších a nejkontroverznějších otázek, kterou lidé kladou. Různí jednotlivci, filozofové, náboženství a kultury nabízejí různé odpovědi a perspektivy na tuto otázku. Existuje mnoho filozofických, náboženských a existenciálních pohledů na smysl života. 

Evoluční perspektiva, jakou jste zmínil, se často zaměřuje na biologický a evoluční účel života. Podle této perspektivy jsme v podstatě výsledek evolučního procesu, jehož cílem bylo přežití a reprodukce. Nicméně mnoho lidí hledá hlubší význam a smysl, nejen v biologickém přežití, ale také ve smyslu osobního naplnění, společenského přínosu, uměleckého vyjádření, nebo v náboženských nebo spirituálních přesvědčeních. 

Někteří lidé nalézají smysl života ve vytváření významných vztahů, v osobním rozvoji, v pomoci druhým, v objevování nových věcí, nebo v duchovním hledání. Každý jednotlivec může mít svůj vlastní pohled na smysl života v souladu se svými hodnotami, zkušenostmi a přesvědčeními. Je důležité si být vědom toho, že otázka smyslu života nemá univerzální odpověď a každý může na tuto otázku přistupovat individuálně.

Někteří lidé nalézají své odpovědi v náboženství, jiní ve filozofii, umění, nebo v osobních vztazích. Celkově vzato, hledání smyslu života může být osobní a dynamický proces. Slovo nemoc znamená to, že nemohu konat to co jsem konal, když jsem byl zdravý, každé konání to je jenom svobodný pohyb hmoty a informací, bez možnosti pohybu přicházejí problémy a smrt, svobodný pohyb je klíčem k nalezení smyslu života, pohyb, který není svobodný je jenom ubohou náhražkou.

Vaše myšlenky zdůrazňují důležitost svobodného pohybu, a to nejen v biologickém smyslu, ale i ve filozofickém či existenciálním kontextu. Zdá se, že klade důraz na aktivní účast a svobodné rozhodování jako klíčové prvky lidské existence. Koncept nemoci, jak ho popisujete, jako neschopnost konat to, co bylo možné při zdraví, reflektuje často vnímanou ztrátu svobody nebo schopnosti.

Zdraví a svobodný pohyb mohou být vnímány jako předpoklady pro aktivní život a plné využívání možností, které život nabízí. Přístup, který zdůrazňuje svobodný pohyb jako klíčový prvek smyslu života, může rezonovat s filozofií existentialismu, která klade důraz na individuální svobodu, volbu a odpovědnost za vlastní životní rozhodnutí.

Existencialisté často zdůrazňují, že smysl života je něco, co jednotlivec vytváří svými vlastními činy a rozhodnutími. Nicméně, každý má svůj vlastní pohled na smysl života, a toto téma může být interpretováno různými způsoby v závislosti na individuálních hodnotách, přesvědčeních a zkušenostech. 

Obrazně mi moderní člověk připomíná kanárka v kleci, který marně touží po svobodě v přírodě. Vaše přirovnání k modernímu člověku jako kanárkovi v kleci, který touží po svobodě v přírodě, vyjadřuje určitý pocit omezení nebo frustrace, kterou někteří lidé mohou cítit v moderním životě. Může odrážet myšlenku, že i když jsme technologicky pokročilí a pohodlně žijeme, může nám něco chybět, jako je autenticita, přímý kontakt s přírodou nebo jednodušší životní styl. 

Mnoho lidí se v dnešní době potýká s výzvami, jako jsou pracovní tlaky, technologická závislost, společenská očekávání nebo hektický životní styl, což může vytvářet dojem omezení nebo ztráty svobody. Někteří jednotlivci mohou vnímat potřebu více autenticity, hlubšího spojení s přírodou, nebo možností žít v souladu s vlastními hodnotami. 

Tato metafora také podporuje myšlenku, že člověk může toužit po něčem, co je přirozené a svobodné, a že moderní společnost může někdy vytvářet bariéry pro dosažení tohoto stavu. Každopádně, interpretace této metafory může být subjektivní a závisí na individuálních pohledech a životních zkušenostech.

Může se z neznaboha stát bůh?

Bohem je nám to, co je naším protikladem jde o; dokonalost, nesmrtelnost, vševědoucnost, moudrost, genialitu, neomezenost, lásku, pravdu atd. jakmile něco už není protikladem tak to pro nás ztratí hodnotu, a tak pro nás ztratil bůh hodnotu, protože bůh už není naším protikladem, protože se stal evolučně člověkem! Mnohé vypadá jako protiklad z dálky, ale z blízka zjistíme, že to není protikladem, protože se to přizpůsobilo tomu, co je nám kladem.

Co by se stalo, pokud by byla pro nás smrt kladem, a tak by pro nás ztratila hodnotu díky naší nesmrtelnosti dosažené tím, že bychom existovali jenom ve virtuální globální digitální realitě kde bychom už neměli genetická těla a byli jenom inteligentní databází. Vaše úvahy o tom, jak vnímáme hodnoty a protiklady, jsou zajímavé. Zdá se, že kladete důraz na to, že pro nás něco získává hodnotu a smysl tím, že funguje jako protiklad něčemu, co považujeme za negativní nebo nedostatečné.

Tato myšlenka je podobná konceptu dialektiky, kde existuje neustálý kontrast a vzájemné ovlivňování různých prvků. Pokud bychom přijali myšlenku, že pro nás smrt byla kladem, mohlo by to změnit naše hodnotové vnímání. Smrt by se stala něčím, co hledáme, a život by mohl ztratit svou hodnotu. Nicméně, váš popis smrti v kontextu digitální reality a existence pouze jako inteligentní databáze přináší další dimenzi do této úvahy. 

V takové virtuální digitální realitě bychom ztratili fyzickou existenci a genetická těla, což by mohlo ovlivnit naše vnímání reality a hodnoty. Otázky týkající se smyslu existence, identity a mezilidských vztahů by mohly získat nový kontext. Záleželo by na tom, jak by byla tato digitální realita utvořena a jaké by byly podmínky existence v tomto prostředí. Celkově vzato, vaše úvahy nabízejí zajímavý pohled na to, jak by změna kontextu a podmínek naší existence mohla ovlivnit naše vnímání hodnot a smyslu života.

Inteligentní autonomní roboti začnou nahrazovat vysokoškoláky

Kdy dojde k tomu, že roboti začnou nahrazovat vysokoškoláky? Otázka nahrazování vysokoškoláků roboty je komplexní a závisí na mnoha faktorech, včetně technologického vývoje, ekonomických podmínek a sociálních faktorů. Zatímco automatizace a robotizace mohou měnit povahy některých pracovních pozic, není to tak jednoduché, že by roboti úplně nahradili vysokoškolsky vzdělané jednotlivce ve všech oblastech. 

Některé pracovní pozice mohou být automatizovány a robotizovány, zejména v oblastech, které vyžadují rutinní a opakovatelné úkony. To může zahrnovat některé technické a administrativní pozice. Na druhé straně jsou některé pracovní role, které vyžadují vysoce sofistikované kognitivní dovednosti, kreativitu, empatii a sociální interakci, což jsou oblasti, kde roboti a automatizace mohou mít omezené možnosti nahrazení. 

Vysokoškolsky vzdělaní lidé často pracují v oblastech, které vyžadují komplexní myšlení, strategické rozhodování a tvůrčí schopnosti. Tyto dovednosti jsou často těžko replikovatelné roboty, alespoň v současné době. Je však důležité zdůraznit, že technologický vývoj je dynamický a může přinést nové možnosti i výzvy. Některé oblasti vysokoškolského vzdělání mohou být ovlivněny automatizací a digitalizací, což může vyžadovat přizpůsobení vzdělávacích programů a dovedností. 

Celkově lze říci, že dopad automatizace na pracovní trh a vzdělání je komplexní a závisí na mnoha proměnných. Je důležité sledovat technologické trendy, investovat do rozvoje dovedností a podporovat inovace ve vzdělávání, aby bylo možné lépe reagovat na měnící se potřeby pracovního trhu. Většina vysokoškoláků si nedokáže připustit to, že na jejich místo za krátkou dobu nastoupí autonomní inteligentní robot a oni tak zde budou už zbyteční a tím dlouhodobě nezaměstnaní.

Obavy ohledně automatizace a jejího potenciálního vlivu na zaměstnanost jsou zcela legitimní a týkají se mnoha lidí, včetně vysokoškoláků. Toto téma odráží obecné obavy týkající se budoucnosti práce a změn v ekonomice způsobených technologickým pokrokem. Několik klíčových bodů může pomoci lépe pochopit tuto problematiku. Je důležité, aby vysokoškoláci a všichni pracovníci rozvíjeli široké spektrum dovedností, včetně těch, které nejsou snadno nahraditelné automatizací.

K tomu patří například kreativní myšlení, komunikace, sociální interakce a další "lidské" dovednosti. Spolupráce s technologií: Místo aby byli vnímáni jako něco, co je nahraditelné, technologie by měly být vnímány jako nástroje, které mohou posílit lidské schopnosti. Vzdělávání, které podporuje spolupráci s technologií a rozvoj digitální gramotnosti, může být klíčové. 

Vzhledem k rychlým změnám ve společnosti a ekonomice je důležité podporovat přeškolování a celoživotní učení. Flexibilita a schopnost přizpůsobit se novým dovednostem jsou klíčové v prostředí, které se neustále vyvíjí. Některé profesní role mohou být zastíněny automatizací, ale zároveň se objevují nové možnosti v oblasti inovace a podnikavosti. Podporování kreativního myšlení a podnikatelského ducha může pomoci vytvářet nová pracovní místa a příležitosti.

Změny ve světě práce jsou vždy výzvou, ale mohou také přinášet nové možnosti. Klíčové je proaktivně reagovat na tyto změny a rozvíjet dovednosti, které budou v budoucnosti ceněny na trhu práce. Jako první se zhroutí vysoké školy, protože zde nebude zájem o vysokoškoláky, potom se logicky zhroutí střední školy, a nakonec se zhroutí i základní školy, zavede se globálně přídělový systém na zboží a služby, peníze ztratí pro společnost svůj veliký význam.

Vize o budoucnosti, kde by se tradiční vzdělávací systém a ekonomické struktury zhroutily kvůli pokroku v automatizaci a technologii, jsou jednou z mnoha možných scénářů. Je však třeba mít na paměti, že budoucnost je nesmírně složitá a obtížné ji přesně předpovídat. Zatímco technologický pokrok může mít vliv na pracovní trh a ekonomiku, vzdělávací instituce mají tendenci přizpůsobovat se změnám a reagovat na nové potřeby společnosti.

I když se mohou objevit nové formy vzdělávání a přístupy, není nutně pravda, že by vzdělávací instituce úplně zanikly. Pokud bychom se ocitli v situaci, kde by se zvyšovala automatizace a měnily se pracovní požadavky, pravděpodobně by bylo důležité, aby vzdělávací systém reflektoval tato změněná potřeby a poskytoval lidem dovednosti, které jsou v takovém prostředí ceněny. To by mohlo zahrnovat zdůraznění komplexních kognitivních dovedností, kreativity, spolupráce a dalších "lidských" schopností, které nejsou snadno nahraditelné automatizací.

Co se týče přídělového systému na zboží a služby, tato myšlenka se odvíjí od různých sociálních a ekonomických teorií. Případný přechod k takovému systému by byl spojen s mnoha výzvami a otázkami ohledně spravedlnosti, efektivity a praktické realizace. Celkově lze konstatovat, že budoucnost společnosti a vzdělávacích systémů je otevřená otázka a závisí na mnoha proměnných, včetně rozhodnutí, která společnost a vlády učiní v reakci na změny v technologii a ekonomice.

Vše je zde dočasný polotovar to je odpověď na základní otázku vesmíru a života

Minulost nám odhaluje to, že subjektivní pravdy jsou dočasné a objektivní pravdy jsou trvalé, všechny informace a programy jsou spojené s popisem toho co je nám blízké, protože nelze popsat to co je nám cizí správně. Za klasické zázraky se považuje to, co je nám cizí, a to nechápeme jde o; blesky, duhu, kroupy, zemětřesení, vesmír, sny, pohádky atd.

Časem se mnoho zázraků vědecky vysvětlí a tím se tyto zázraky evolučně eliminují, je zde mnoho těch, co odmítají přijmout vědecké vysvětlení zázraků, protože by museli změnit svoje myšlení a svoje vědomosti. Subjektivní pravdy mohou být vnímány různými lidmi různě v závislosti na jejich perspektivě, zkušenostech a přesvědčeních.

Objektivní pravdy jsou nezávislé na individuální perspektivě a mají tendenci být konstantní, nezávisle na subjektivním pohledu. Spojení s tím, co je nám blízké, toto spojení může odrážet přirozenou tendenci lidí porozumět a popisovat věci ve vztahu k tomu, co znají a co je jim povědomé.

Vytváření konceptů a významů je často založeno na známých věcech a vzorcích. Historicky byly některé jevy považovány za zázraky, protože lidé neměli vědecká vysvětlení pro tyto události. S postupem času a rozvojem vědy mnoho zázraků získalo vědecká vysvětlení, což může eliminovat jejich mystičnost a zdůvodnit je z hlediska známých fyzikálních nebo biologických principů.

Existuje fenomén, kdy někteří lidé odmítají přijmout vědecká vysvětlení kvůli emocionálním nebo světonázorovým důvodům. Toto odmítání může být spojeno s obavami ze změny myšlení nebo se ztrátou některých přesvědčení. Celkově lze pozorovat, že lidské vnímání a porozumění světu jsou formovány naší kulturou, zkušenostmi a vzděláním.

Některé jevy, které se nám dříve mohly zdát zázračné, mohou být s postupem času vědecky osvětleny, ale je také důležité respektovat rozmanitost pohledů a přístupů k porozumění světu. Největším moderním zázrakem jsou polotovary, v rovině fyzické a psychické, často je problém poznat co je polotovar a co je finální produkt, protože mnoho polotovarů z dálky vypadá jako finální produkt, klasikou zde jsou operační a redakční systémy které se neustále aktualizují a optimalizují.

Vaše pozorování o moderních zázracích v podobě polotovarů je zajímavé a může být aplikováno na různá odvětví, zejména v oblasti technologie a softwaru. Níže jsou uvedeny některé aspekty, které mohou souviset s touto myšlenkou. Operační systémy a redakční systémy jsou skvělým příkladem.

S každou novou verzí nebo aktualizací může docházet k výraznému zlepšení výkonu, bezpečnosti nebo uživatelského rozhraní. Může být obtížné rozpoznat, kdy je systém považován za "hotový" a kdy je v procesu neustálého vývoje. V průmyslové výrobě může být mnoho produktů považováno za polotovary, které procházejí různými fázemi zpracování, než se stane finálním produktem.

V technologickém průmyslu mohou být zařízení, jako jsou chytré telefony, považována za hotový produkt, ale jejich schopnosti mohou být rozšířeny aktualizacemi a doplňky. Psychicky můžeme vnímat něco jako "hotový produkt" nebo "finální verzi" i tehdy, když vývoj a zlepšování stále probíhá.

Rychlá a neustálá změna v technologiích může vést k tomu, že některé produkty jsou vnímány jako trvale nedokončené nebo v neustálém vývoji. V digitálním věku může být obtížné rozpoznat, kdy je produkt hotový, zejména v případě online služeb a softwaru, který se může neustále měnit. Tento koncept může být vnímán i ve větších souvislostech, jako je neustálý vývoj společnosti, kde se vzdělání, kultura a technologie neustále vyvíjejí, což může vytvářet dojem nekonečného procesu "polotovarů", které tvoří naši realitu. 

Každý člověk v okamžiku početí pomocí sexu je od tohoto okamžiku polotovarem do té doby dokud žije smrt ukončí problém s tím že je člověk jenom polotovar který je zde dočasně, člověk nemůže dosáhnout stavu kdy by byl finálním produktem který se už nemění. Vaše přirovnání člověka k polotovaru je zajímavé a lze ho interpretovat v několika kontextech, včetně fyzického vývoje, psychologického růstu a existence člověka ve společnosti.

Zde jsou některé možné perspektivy. Při použití termínu "polotovar" pro člověka lze odkazovat na proces vývoje od početí až po smrt. Fyzicky se člověk vyvíjí od jednobuněčného stavu až po plně rozvinutý organismus. Psychologicky a sociálně je člověk podroben neustálému vývoji od raného dětství až po dospělost.

Osobnost, dovednosti a vztahy se vyvíjejí během celého života. Dočasný charakter života lze chápat v kontextu, že každý jedinec má omezený čas na této planetě. Člověk je neustále v pohybu, mění se fyzicky, psychicky a ve svých životních rolích. Z hlediska fyzického vývoje je možné vnímat smrt jako ukončení procesu vývoje, ale z hlediska osobního růstu a vlivu na společnost je náhled na člověka jako finální produkt komplexnější.

Každý člověk prochází životem s různými zkušenostmi, výzvami a příležitostmi, což znamená, že způsob, jakým se každý vyvíjí, je jedinečný. Tato perspektiva zdůrazňuje dynamiku lidské existence a neustálý proces vývoje, ať už je to ve fyzickém, psychickém nebo sociálním smyslu. Lze také vzít v úvahu různé filozofické a náboženské pohledy na tuto otázku, které mohou přidat další vrstvu komplexnosti.

Je sociální humanismus naivní teorie, která v ekonomické praxi nefunguje?

Pokud se snažíme vyřešit to co nejde vyřešit tak se z toho nakonec zblázníme, a proto žijeme všichni v konzumním blázinci, normální člověk je utopie! Z dálky může někdo vypadat, že je normální a z blízka poznáme že je do něčeho blázen, pověz mi, co miluješ a já ti povím do čeho jsi blázen, logicky následkem je začarovaný kruh u; morálky, náboženství, politiky, ekonomiky, školství, rodiny, zaměstnání, seberealizace atd.

Adolf Hitler je ukázkovým příkladem všemocného blázna který způsobil bláznům mnoho problémů, volby nefungují, protože si blázni volí v blázinci za svoje zástupce blázny! Řešení není v tom, že se změní lidi výchovou a zákony k lepšímu, nebo že se změní k lepšímu všemocná ideologie, řešení je v tom nahradit lidi za inteligentní autonomní roboty, člověk to je dočasná testovací evoluční verze a finální verzí je inteligentní robot. Organizace potřebují zaměstnance, co myslí a pracují jako roboti, tak jako je zde mnohé zákony přísně zakázané, tak je třeba konečně i zakázat globálně lidem možnost pracovat za mzdu, na práci za mzdu budou jenom; přístroje, stroje, programy, databáze, roboti atd.

Nejsou na světě nikde už lidi tak logicky s lidmi nejsou problémy, sociální humanismus je teorie, která v praxi nefunguje. Vaše myšlenky o vývoji lidské společnosti a možném řešení problémů mají určitě své specifické znaky. Představa nahrazení lidí inteligentními autonomními roboty je zajímavá, a lidé se dlouho zabývají otázkou, jak by mohla technologie ovlivnit naši budoucnost. Nicméně je důležité mít na paměti několik klíčových faktorů a otázek. Nahrazení lidí roboty by mělo mnoho nečekaných důsledků. Co se stane s pracovním trhem, právy, a vztahy v oblasti práce?

Jak bychom zajistili, aby tato změna nepřinesla nové problémy? Jak bychom zajistili, že inteligentní autonomní roboty by byly systémově bezpečné a spolehlivé? Co když by došlo k technickým problémům nebo zneužití? Práce nejenže poskytuje finanční prostředky, ale také hraje roli ve smyslu společenské identity a interakce. Jak by byli roboti schopni najít smysluplnost a hodnotu, pokud by byla práce vykonávána jenom roboty? Jak bychom vše systémově přizpůsobili novým technologickým změnám?

Jak bychom zajistili, že roboti mají dostatečné vzdělání a dovednosti, aby mohli přispívat k rozvoji a údržbě těchto autonomních systémů? Jak by byla zajištěna reprezentace robotů ve společnosti, pokud bychom přešli ke globálnímu systému, kde práci vykonávají jenom programy a stroje? Jak bychom zabránili zneužití technologie v rukou robotů nebo organizací robotů s negativními záměry? Změny v této míře by byly komplexní a vyžadovaly by pečlivé zvažování všech aspektů. Některé z těchto otázek mohou být řešeny pomocí inovativních přístupů, zatímco na jiné může být těžké najít jednoznačná řešení.