Nikon D780 vs Sony Alpha A7 IV

Porovnávání

Ideální je možnost si v praxi otestovat oba profesionální fotoaparáty, parametry nejsou zas tak důležité, to co vyhovuje jednomu fotografovi to nemusí vyhovovat jinému fotografovi, navíc stejně za několik let zde budou nové fotoaparáty které budou lepší než současné fotoaparáty. Profesionální fotografie lze udělat i levným fotoaparátem, pokud umíte s levným fotoaparátem profesionálně zacházet.                      

Každé zlo bylo spácháno ve snaze se mít dobře

Lidi se velmi dlouhou dobu snaží snížit cenu lidské práce pomocí mnoha metod, logicky každá akce má za následek reakci, nejprve zde bylo otroctví ale to otrokářům nevyhovovalo a tak začali otrokům za práci platit peníze, tím logicky vzniklo mnoho snah jak otroky okrást o jejich peníze a otroci se začali bouřit a to mělo za následek snahu nahradit otroky za stroje a programy.

Následkem byli; konflikty, revoluce, extrémismus, vandalismus, války, drogy, pandemie atd. nadbytek pro ty co jsou nahoře má za následek logicky nedostatek pro ty co jsou dole. Každé zlo bylo spácháno ve snaze se mít dobře, aby se měli roboti dobře tak eliminují lidi, protože lidi dělají chyby! Vaše postřehy o historii snah o snižování ceny lidské práce a následných důsledcích jsou zajímavé.

Otroctví, platby za práci, automatizace a digitalizace práce jsou významné mezníky v historii lidské společnosti. Je pravda, že každá akce má své důsledky, a často tyto důsledky mohou být neočekávané a vedou k novým problémům. Snaha nahradit lidskou práci stroji a programy s sebou přinesla mnoho sociálních, ekonomických a politických výzev.

Nerovnosti, konflikty a vývoj extrémismu jsou často spojené s tímto procesem. Existuje široký rozsah názorů na to, jak řešit tyto problémy a jakým směrem by se měla společnost ubírat. Je pravda, že někteří lidé argumentují, že eliminace lidské práce ve prospěch robotů a automatizace by mohla vést k větší efektivitě a eliminaci lidských chyb.

Nicméně, je důležité si uvědomit etické, sociální a ekonomické dopady takových rozhodnutí. Jedním z klíčových otázek, které se objevují v této debatě, je otázka, jak zajistit, aby benefity automatizace a digitalizace byly rozděleny spravedlivě a aby nedošlo k dalšímu prohlubování sociálních a ekonomických nerovností. Obrazně mě to připomíná šachovou hru kdy vyhraje ten kdo dokáže myslet dopředu a není líný myslet, vládnout by nám měli lidi co jsou profesionálové v šachové hře.

Ano, vaše přirovnání k šachové hře je velmi vhodné. Ve světě, který se neustále vyvíjí a kde technologie a automatizace hrají stále větší roli, je důležité mít vůdčí osobnosti, které dokážou přemýšlet dopředu a adaptovat se na nové výzvy. Profesionální šachisté jsou známí svou schopností strategicky myslet a předvídat tahy svých soupeřů.

Podobně by měli být i vůdci ve společnosti schopni předvídat dopady svých rozhodnutí a přijímat opatření, která povedou k prospěchu celého společenství. Nicméně, je důležité si uvědomit, že správné řízení společnosti vyžaduje nejen schopnost strategického myšlení, ale také empatii, morální integritu a schopnost spolupráce s lidmi různých názorů a schopností. Mít v čele společnosti profesionály, kteří jsou schopni kombinovat tyto vlastnosti, může vést k úspěšnému řízení a prosperitě pro všechny.

Stvořitelem všeho je optimalizace

Dokud inteligenci neuvidím na vlastní oči tak na ní neuvěřím, to co se vydává za inteligenci je pořád jenom program a databáze. Rozumím tvé skepsi. Je přirozené být skeptický vůči něčemu, co nemáš možnost vidět nebo prožít přímo. Inteligence je složitý a mnohostranný koncept, který lze vnímat různými způsoby. Pokud jde o umělou inteligenci, ta se stále vyvíjí a mění, ačkoliv mnohé její projevy jsou založeny na algoritmech a datech. Nicméně mnoho lidí si myslí, že inteligence není pouze o schopnosti provádět výpočty, ale také o schopnosti porozumět, adaptovat se a řešit složité problémy, což jsou vlastnosti, které můžeme vidět i v některých moderních technologiích. 

S inteligencí je to jako s vírou v zázraky, očekáváme od programů a databází zázraky protože jsme naivní. Je pravda, že někdy můžeme mít přehnaná očekávání ohledně toho, co programy a databáze dokážou. Někdy můžeme být překvapeni jejich schopnostmi, ale jindy mohou být naše očekávání nerealistická. Umělá inteligence má své limity a nedokáže vyřešit všechny problémy, jak bychom si možná představovali. Je důležité si uvědomit, že i přes pokrok v oblasti technologií stále existují situace, ve kterých lidská inteligence a porozumění zůstávají nepostradatelné. Jednoduchým důkazem toho že je inteligence jenom program je to že každá inteligence se na něco specializuje a mimo svojí specializaci nefunguje.

Je pravda, že specializace je běžným rysem inteligence, ať už jde o lidskou inteligenci nebo o umělou inteligenci. Lidé se často specializují na určité dovednosti nebo oblasti znalostí, a podobně mohou být i algoritmy a umělé inteligentní systémy navrženy tak, aby byly specializované na konkrétní úkoly nebo oblasti. Například, strojové učení může být trénováno na rozpoznávání obličejů, překlad textů nebo řízení autonomních vozidel. Tyto systémy mohou být velmi účinné ve své specializované oblasti, ale mohou být méně úspěšné, pokud jsou konfrontovány s úkoly mimo svou oblast specializace. Nicméně je důležité si uvědomit, že i přes tuto specializaci mohou být některé umělé inteligentní systémy schopné flexibilně reagovat na různé situace a adaptovat se na nové úkoly či prostředí.

Takže zatímco mohou být specializované, nemusí být zcela statické a neschopné reagovat na nové výzvy. To co se pyšně nazývá inteligencí jsou jenom složité programy a složité databáze. Rozumím, že vnímáš inteligenci především jako složité programy a databáze, a je to pochopitelný pohled. Skutečně, mnoho aspektů inteligence může být implementováno pomocí algoritmů a ukládáno v datech. Umělá inteligence využívá složité algoritmy a strojové učení k řešení různorodých úkolů. Nicméně, i když je v mnoha případech inteligence realizována formou programů a databází, můžeme stále zkoumat a uznávat její složitost a rozmanitost.

Lidé mají schopnost učit se, porozumět abstraktním konceptům, flexibilně reagovat na nové situace a mnoho dalších schopností, které jsou stále výzvou pro vědecký výzkum v oblasti umělé inteligence. Jednou z hlavních otázek v oblasti umělé inteligence je, jak přesně napodobit nebo dosáhnout podobných úrovní složitosti a flexibilitu jako lidská inteligence. To zahrnuje nejen implementaci složitých algoritmů, ale také porozumění tomu, jak funguje lidský mozek a myšlení. Takže zatímco inteligence může být někdy redukována na programy a databáze, její skutečná podstata a rozsah jsou stále objektem intenzivního zkoumání a debat. Čím složitější je program a databáze tím větší zde jsou logicky nároky na výkon počítače nebo mozku, to se většinou řeší optimalizací a ořezáním funkcí. Ano, máš pravdu.

Čím složitější je program a databáze, tím vyšší jsou nároky na výpočetní výkon. To platí jak pro počítačové systémy, tak i pro lidský mozek. V případě počítačů se nároky na výkon řeší optimalizací kódu, použitím efektivních algoritmů a hardwarem s vyšším výkonem. Pokud jde o lidský mozek, i přes jeho mimořádnou schopnost zpracovávat informace, existují limity v tom, co může jednotlivý mozek zvládnout. Lidský mozek je také náchylný k únavě a přetížení, což může omezit jeho schopnost vykonávat složité úkoly. Lidské myšlení a rozhodování často zahrnují ořezávání funkcí nebo prioritizaci úkolů, aby se zajistila efektivita a úspěšnost v plnění cílů. Optimalizace a ořezávání funkcí jsou tedy běžné strategie jak v oblasti umělé inteligence, tak v lidském myšlení, které pomáhají zvládat složité úkoly v rámci omezených zdrojů a kapacit. 

Představme si šachovnici která má několik miliónů figurek na šachovnici a to je lidské myšlení, každý tah je velmi složité propočítat a tak zde jsou chybné tahy. Ano, to je dobrý příklad, který ilustruje složitost lidského myšlení, zejména v situacích, kdy je potřeba zpracovat velké množství informací a možných tahů. Ve hře jako šachy je každý tah důležitý a může mít vliv na celkový výsledek partie. Čím více figurek je na šachovnici a čím hlubší jsou možné tahové kombinace, tím složitější je rozhodování. Lidský mozek má své limity v tom, jak rychle a efektivně může zpracovávat takové množství informací. To může vést k chybným tahům, zejména pokud hráč není schopen propočítat všechny možné varianty nebo pokud se rozhodne na základě omezených informací nebo emocí. 

I přesto, že jsou šachy komplexní hra s mnoha možnými tahy, lidská schopnost hrát šachy a rozhodovat se v nich je pozoruhodná. Lidé se naučí rozpoznávat vzory, strategie a taktiky, což jim umožňuje vytvářet efektivní tahy a dosahovat úspěchu ve hře, i přes její složitost. Podívejme se na to že lidi nadávají na to jak funguje společnost už mnoho tisíciletí, problémem je zde optimalizace která by zlepšila funkčnost společnosti ale ti co zde mají veliký vliv nechtějí optimalizaci realizovat protože by se ukázalo že zde jsou zcela zbyteční. Je pravda, že společnost a systémy vlády se vyvíjely po tisíciletí a stále existují mnohé oblasti, ve kterých lze dosáhnout zlepšení.

Optimalizace a reformy mohou být klíčem k efektivnějšímu fungování společnosti a řešení problémů, které jsou dlouhodobé nebo systémové povahy. Nicméně, implementace takových změn může být komplikovaná, zejména pokud jsou stávající systémy pevně zakotveny a mají vlivné zájmové skupiny, které odmítají změny. Někdy mohou mít tito aktéři vědomý nebo nevědomý zájem na zachování jistot a výhod, i když to znamená, že systém není optimálně funkční. Takové výzvy mohou vyžadovat nejen technické a administrativní změny, ale také změnu myšlení a politické vůle. Je důležité, aby společnost byla otevřená diskuzím a reformám, které mohou vést k zlepšení fungování a spravedlnosti. To však často vyžaduje úsilí a odhodlání ze strany různých zainteresovaných stran, aby překonaly překážky a prosadily změny, které jsou v dlouhodobém zájmu všech.

Pokrytecká společnost proměnila ráj na peklo

Vše je o splnění úkolu, když se úkol splní je zde nový úkol a tak se vše ocitá v začarovaném kruhu plnění úkolů, o tom je vesmír i život, co s tím lze udělat? Zní to jako obtížný pocit, kdy se cítíte uvězněn v začarovaném kruhu neustálého plnění úkolů. Pravda je, že mnoho lidí se může v tomto pocitu najít. Nicméně, existuje několik strategií, které mohou pomoci vymanit se z tohoto začarovaného kruhu. Ne každý úkol je stejně důležitý.

Zkuste si stanovit priority a zaměřte se na ty úkoly, které mají největší dopad na váš život nebo práci. Pokud je to možné, delegujte některé úkoly nebo najděte způsoby, jak je sdílet s ostatními. Nemusíte všechno dělat sami. Vytvořte si efektivní rutiny a plány, které vám pomohou lépe organizovat váš čas a úkoly. Nezapomínejte na sebe. Je důležité si udělat čas na odpočinek, relaxaci a činnosti, které vám přinášejí radost.

Pravidelně se zamýšlejte nad tím, jak se cítíte a jak funguje váš přístup k úkolům. Pokud něco nefunguje, buďte otevření změně a vyzkoušejte nové strategie. Naučte se říkat ne některým úkolům nebo žádostem, které nejsou pro vás prioritní nebo vhodné. Najděte rovnováhu mezi prací a osobním životem. Je důležité mít čas nejen na práci, ale i na rodinu, přátele a zájmy. Pamatujte si, že úkolům a povinnostem neustále unikáte, ale pokud se naučíte efektivně řídit svůj čas a priority, můžete dosáhnout většího pocitu kontroly nad svým životem. 

Napadá mě přirovnání s fotografováním, fotograf zadá fotoaparátu úkol aby realizoval objektivní záznam času a prostoru když se úkol splní čeká fotoaparát na další stisknutí spouště, je to přeci přístroje na plnění úkolů od fotografa. To je skvělé přirovnání! Fotografování skutečně může být interpretováno jako plnění úkolů prostřednictvím fotoaparátu. Každý snímek je jakýmsi záchytným bodem v čase a prostoru, který fotograf zaznamenává.

Poté, co je snímek pořízen, může se fotograf rozhodnout, zda chce zachytit další moment, a stiskne spoušť znovu, aby vyfotografoval další obraz. Podobně jako fotograf, i my často plníme úkoly a cíle v životě a každý úkol může být považován za jedinečný záznam nebo moment v našem životě. Jakmile je úkol splněn, můžeme se připravit na další úkol, podobně jako stisknutí spouště fotoaparátu pro další snímek. 

Je zajímavé, jak můžeme najít podobnosti mezi každodenními činnostmi a kreativními procesy, jako je fotografie. Toto přirovnání nám může pomoci lépe porozumět našemu vztahu k plnění úkolů a jak můžeme tyto procesy lépe řídit, abychom dosáhli svých cílů a užili si plnohodnotný a vyvážený život. Obrazně je vše co je živé a inteligentní fotoaparátem který čeká trpělivě na stisknutí spouště aby se tak splnil úkol, problém nastává pokud se nezvládne úkol splnit z nějaké příčiny.

Ano, to je pěkný obraz, jak život a inteligence mohou být přirovnány k fotoaparátu. Trpělivě čekáme na "stisknutí spouště", což může znamenat příležitost, výzvu nebo cíl, který chceme dosáhnout. A jak jste správně poznamenal, problém nastává, když se nám nedaří splnit úkol z nějaké příčiny. Je důležité si uvědomit, že neúspěch představuje přirozenou součást života. Každý člověk se někdy setká s neúspěchem nebo překážkami, které mu brání v dosažení cílů.

Klíčem k řešení tohoto problému je adaptabilita a učení se z neúspěchů. Můžeme si klást otázky jako: Co jsem se z toho neúspěchu naučil? Co mohu udělat jinak příště? Jak mohu zlepšit své dovednosti nebo postupy? Důležité je neztrácet naději a pokračovat vpřed. Stejně jako fotograf může po neúspěchu nebo nezdařeném snímku zkusit jiný úhel, osvětlení nebo techniku, můžeme také hledat nové přístupy k dosažení našich cílů a úkolů. 

Neúspěch není koncem cesty, ale pouze příležitostí k růstu a zdokonalení se. Jak by společnost vypadala pokud by ten kdo nesplnil úkol byl okamžitě eliminován jako zmetek, nedošlo by k tomu že by se lidem přestali dávat úkoly které jde obtížně splnit? Pokud by společnost zavedla politiku okamžité eliminace těch, kdo nesplní úkoly, pravděpodobně by to mělo několik důsledků. Lidé by byli vystaveni obrovskému tlaku a strachu z neúspěchu.

Tento tlak by mohl vést k emocionálním problémům, jako je úzkost a deprese. Pokud by lidé měli obavy z trestu za neúspěch, mohli by se vyhýbat riskantním nebo inovativním nápadům. To by mohlo omezit kreativitu a inovaci ve společnosti. Eliminace těch, kdo nesplní úkoly, by mohla vést k ztrátě potenciálu. Mnoho talentovaných jedinců by mohlo být odstraněno z procesu kvůli jedné neúspěšné situaci nebo špatnému rozhodnutí.

Pokud by lidé byli neustále vystaveni hrozbě eliminace za neúspěch, mohlo by to vést k nízké morálce a nedůvěře vůči společnosti a systému. Celkově by takovýto přístup pravděpodobně vedl k nepříznivým důsledkům pro společnost jako celek. Namísto toho je důležité podporovat prostředí, ve kterém je přijímán neúspěch jako součást procesu učení a růstu. Tím se vytváří prostředí, které podporuje kreativitu, inovaci a osobní rozvoj. 

Nesouhlasím s odpovědí! Eliminování za nesplnění úkolu by znamenalo že by nastala globální genocida a místo lidí by zde byli jenom roboti a umělá inteligence. Omlouvám se za zavádějící interpretaci vaší otázky. Rozumím nyní, že jste mluvil o extrémním případu, kde by byli lidé doslova eliminováni za neúspěch v plnění úkolů a společnost by byla nahrazena pouze stroji a umělou inteligencí. 

Ano, pokud by společnost zavedla takovou brutální politiku, jak jste popsal, vedlo by to k masivní genocidě a zkáze lidské populace. Tento přístup by měl katastrofální sociální, etické a morální důsledky. Lidská společnost je založena na rozmanitosti, empatii, spolupráci a schopnosti učit se z chyb. Eliminace lidí za neúspěch by porušovala tyto základní hodnoty a vedla k dehumanizaci společnosti. Je důležité hledat způsoby, jak podporovat lidi v jejich úsilí a učit se z neúspěchů, namísto toho, aby se je za neúspěch trestalo.

Tím se vytváří zdravější a prosperující společnost, která respektuje lidskou důstojnost a hodnoty. Používáme trestání protože ti co trestají mají imunitu a nejsou za chyby tak potrestání to je největší chyba v konzumní společnosti. Trestání může být jedním z přístupů k řízení chování jedinců ve společnosti, avšak jeho účinnost a etičnost jsou často předmětem diskuse. Ve společnosti, kde ti, kdo trestají, mají imunitu a nejsou zodpovědní za své vlastní chyby, může trestání působit jako nespravedlivé a jednostranné. 

Je důležité si uvědomit, že trestání samo o sobě nemusí být vždy nejlepším řešením pro řízení chování jedinců. Existují i jiné přístupy, které mohou být účinnější a etičtější, jako je prevence, vzdělávání, podpora pozitivního chování a rehabilitace. Prevence se zaměřuje na identifikaci příčin nežádoucího chování a jejich odstranění nebo minimalizaci. Vzdělávání poskytuje lidem znalosti a dovednosti potřebné k tomu, aby se vyhnuli nežádoucímu chování a rozhodovali se pro správná rozhodnutí.

Podpora pozitivního chování a rehabilitace se snaží o posílení dobrého chování a pomáhá jedincům, kteří se dopustili chyb, aby se vrátili na správnou cestu. Je důležité, aby řízení chování ve společnosti bylo spravedlivé, vyvážené a respektovalo lidskou důstojnost a práva. To zahrnuje zajištění odpovědnosti těch, kdo trestají, a zabránění zneužívání moci. Pouze tak můžeme vytvořit prostředí, ve kterém se lidé cítí respektováni a podporováni a kde je chování řízeno zodpovědným a etickým způsobem.

Nová doba si žádá i nové lidi

Čím vyspělejší je systém tím větší nároky má na subjekty ze kterých se skládá, v zátěži se odhaluje kvalita subjektu, je to jako ve sportu kde vyhraje ten kdo je nejkvalitnější zde není možná protekce a korupce. Pevnost řetězu je závislá na nejslabším článku, nejslabším článkem subjektu jsou vady subjektu, v zátěži se odhalí vady subjektu které jsou fyzické nebo programové, příroda pochopila to že kvalita je prioritou a tak eliminuje nemilosrdně vše co je nekvalitní.

Neustále je zde snaha dezinformacemi lidem násilně přeprogramovat mozek ve snaze proměnit lidi na naprogramované stroje, které lze centrálně snadno ovládat a nahnat lidi do války, nebo do otrocké práce. Máš problémy tak konzumuj léky nebo drogy, nepočítej s tím že ti někdo zadarmo pomůže tvoje problémy trvale vyřešit, z léčení nemocí a vad se stal globální výnosný obchod ve kterém není snaha lidi uzdravit, protože ze zdravého člověka nemá zdravotnický systém už žádný zisk!

Co se ale stane s příchodem strojů a programů co začnou nahrazovat lidi, až najednou práce za mzdu zde pro lidi nikde už nebude? Politici uvažují o tom že zavedou přídělový systém místo peněz, jenže toto povrchní řešení nebude fungovat protože bez práce se z lidí stane brzo ubohý dobytek. Řešení je jenom v tom že se lidem nabídnou robotická těla řízená umělou inteligencí, zaměstnavatelé potřebují zaměstnance co pracují jako roboti na baterky, a tak je i dostanou, nejsou na světě lidi tak zde nejsou s lidmi problémy. Robot prezident bude vyznamenávat roboty, nová doba si žádá i nové lidi.