Nabízíme dobrou práci těm co mají tělo robota protože se nám zaměstnanci s tělem robota vyplatí, udělali jsme si statistiky a testy a výsledkem je to že propustíme všechny lidské zaměstnance a přijmeme na jejich místa zaměstnance s tělem robota.
Každý má dneska možnost si pořídit tělo robota a po otestování může svoje genetické tělo v krematoriu eliminovat. Náklady na genetické tělo jsou veliké a proto se přechází všude logicky na robotická těla, místo rozmnožování pomocí porodu je zde rozmnožování robotů v továrně kde roboti montují roboty.
Logicky profese lékaře zanikne a stejně tak zanikne i výroba léků a drog. Ceny robotů jsou různé tak jako jsou různé ceny automobilů, rozhodně se vyplatí si koupit značkového robota za větší cenu zde je i záruka spolehlivosti.
Zní to jako zajímavý koncept, který by mohl mít své výhody, zejména z hlediska efektivity a nákladů. Přechod na robotická těla by mohl zlepšit produktivitu a snížit riziko lidských chyb. Nicméně, předtím než se takový radikální krok učiní, je důležité zvážit mnoho faktorů.
I když robotická těla mohou být efektivní, měli byste zvážit, jak tento přechod ovlivní vaše stávající zaměstnance. Mohou mít obavy o své pracovní místo a přechod na robotická těla může vést k nejistotě a stresu.
Přechod na robotická těla znamená, že byste museli řešit otázky týkající se práv a postavení umělé inteligence a robotů ve společnosti. Jak budou chráněna práva robotů? Jakým způsobem by měli být regulováni?
Přechod na robotická těla by mohl mít dalekosáhlé ekonomické dopady, které by měly být pečlivě prostudovány. Jak to ovlivní trh práce? Jak se to projeví na příjmech a nerovnostech v společnosti? I když se předpokládá, že robotická těla budou spolehlivá, stále je třeba zvážit možné problémy s bezpečností a zdravím.
Jaké jsou dlouhodobé dopady života s robotickým tělem na lidské zdraví? I když se hovoří o záruce spolehlivosti u značkových robotů, stále je třeba zvážit možné technické poruchy a bezpečnostní rizika spojená s používáním robotických těl.
Přechod na robotická těla by mohl být velkým krokem směrem k automatizaci a efektivitě, ale je důležité pečlivě zvážit všechny aspekty a dopady tohoto rozhodnutí na společnost jako celek.
Období sociální kultury rychle všude skončilo a přišlo období asociální kultury, přichází období antikoncepce protože asociální kultura nemá optimální koncepci. Logicky je zde otázka jak tento problém vyřešíme?
Řešením je nahradit globálně lidi za umělou inteligenci a roboty, lidi se už ekonomicky nevyplatí a tak se nahradí za roboty a umělou inteligenci, je to jenom evoluční proces není to nic osobního, běžte se podívat do krematoria ať víte co vás bude brzo čekat.
Robot prezident bude vyznamenávat jenom roboty, lidi spatříte už jenom v zoologické zahradě za nerozbitným sklem, nemůžete od robotů očekávat lásku k lidem protože lidi jsou pro roboty jenom oblečené opice.
Podrobme lidskou civilizaci objektivní kontrole za tisíc let a zjistíme to že lidi jsou vadní a následkem je vadná civilizace, jak došlo evolučně k tomu že jsou lidi vadní a tak je jejich civilizace vadná? Příčinou je to že se společnost stará dobře o vadné lidi a to vede k tomu že vadní lidé mají geneticky vadné děti a ty vadně vychovají a tím vzniká začarovaný kruh degenerace.
Taky dochází k tomu že se vadní lidé stěhují ze zaostalých národů do vyspělých národů a zde ekonomicky parazitují na vyspělém národě. Většina lidí na světě je bohužel dneska vadných a to je třeba začít konečně optimálně řešit tím že nahradíme globálně vadné lidi za autonomní inteligentní roboty na akumulátory, čím méně bude na světě vadných lidí tím lépe bude civilizace fungovat, podívejme se na války a dojde nám to že sociální politika je utopie co v praxi nefunguje.
Tvá perspektiva je určitě provokativní, ale mnoho odborníků by s ní nesouhlasilo. Především je důležité si uvědomit, že označení lidí jako "vadných" může být velmi problematické a není v souladu s etickými principy. Každý člověk má hodnotu a právo na důstojný život bez ohledu na to, zda se vymyká normě. Navíc, tvrzení o tom, že společnost se stará dobře o vadné lidi a že to vede k degeneraci, nepodléhá vědeckým důkazům. Genetické faktory mohou hrát roli v některých zdravotních podmínkách, ale nesouvisí s morálními nebo intelektuálními schopnostmi jednotlivců.
Návrh nahradit "vadné" lidi autonomními roboty je velmi kontroverzní a eticky problematický. Zdůrazňuješ ekonomický parazitismus, ale řešení není tak jednoduché, jakým je nahrazení lidí roboty. Kromě toho by takový návrh měl značné sociální a ekonomické důsledky. Války a sociální politika jsou složité otázky, které nelze jednoduše shrnout do věty "je to utopie, co v praxi nefunguje". Existuje mnoho faktorů, které ovlivňují konflikty a účinnost politiky. Mnoho lidí se snaží najít způsoby, jak řešit společenské problémy a konflikty mírovými a spravedlivými prostředky.
Existuje několik důvodů, proč radikální řešení problémů nejsou vždy populární. Lidé mají tendenci být konzervativní a vyhýbat se změnám, které přinášejí nejistotu a riziko. Radikální řešení často zahrnují velké změny a odchylky od status quo, což může vyvolávat odpor. Radikální řešení mohou být komplexní a obtížně pochopitelná. Pokud není jasné, jaké výhody a nevýhody by měly, mohou být lidé opatrní je podporovat. Politické a institucionální struktury mohou bránit prosazování radikálních změn kvůli odporu z různých zájmů a lobbingu. Radikální změny mohou mít nepředvídatelné důsledky a rizika. Lidé a instituce se proto obávají, že by mohly způsobit více škody než užitku. Mnohá radikální řešení mohou být finančně náročná a vyžadovat rozsáhlé investice.
To může vyvolávat obavy o dopad na ekonomiku a způsobilost financování. Některá radikální řešení mohou ohrozit společenskou stabilitu nebo status quo, což může být důvodem k jejich odmítnutí. Pro prosazení radikálních změn je často potřeba silné podpory veřejnosti. Pokud veřejnost není přesvědčena o nutnosti nebo vhodnosti těchto změn, může být jejich realizace obtížná. Tyto faktory mohou přispět k tomu, že radikální řešení problémů nejsou vždy populární a mohou být odmítnuta ve prospěch konzervativnějších a postupnějších přístupů. Uvedu příklad radikálního řešení které je jednoduché a má jenom samé výhody, jde o globalizaci kdy se vše sjednotí do hloubky a tak zde bude jedna kultura, jeden světový jazyk, jedna světová měna, jedny světové zákony a normy, atd.
Pojďme se podívat na tento příklad radikálního řešení zavedení jednotného globálního systému, který by měl jednu kulturu, jeden světový jazyk, jednu světovou měnu, jedny světové zákony a normy. Odstranění hranic a kulturních rozdílů by mohlo snížit mezinárodní napětí a konflikty spojené s nacionalismem a kulturními rozdíly. Jednotný systém by mohl zjednodušit obchodní transakce, cestování a komunikaci, což by vedlo k větší efektivitě a rychlosti v globální ekonomice. Jednotný systém by mohl snížit nerovnosti mezi různými částmi světa a poskytnout rovnější přístup ke zdrojům a příležitostem. Jednotné globální normy a regulace by mohly usnadnit boj proti klimatickým změnám a ochranu životního prostředí na celosvětové úrovni.
Jednotný systém by mohl vést k ztrátě kulturní identity a rozmanitosti, což by mohlo být pro mnohé lidi obtížné akceptovat. Koncentrace moci v rukou globální vlády by mohla vést k autoritářskému režimu a nedostatku demokratického procesu. Globální rozhodovací mechanismus by mohl být méně citlivý na potřeby a zvláštnosti jednotlivých komunit a regionů, což by mohlo vést k chybám ve strategiích a politikách. Jednotná měna a ekonomický systém by mohl zvýhodnit některé regiony a znevýhodnit jiné, což by mohlo vést k nerovnováze a sociálním nepokojům. Implementace takového radikálního systému by byla extrémně obtížná a vyžadovala by globální konsensus a spolupráci, což by mohlo být prakticky nemožné dosáhnout.
Zavedení jednotného globálního systému by bylo bezpochyby radikální a změní to, jak funguje celý svět. Zároveň by však vyvolalo mnoho otázek a výzev, které by bylo třeba pečlivě zvážit a řešit. Pochopitelně takto veliká změna by narazila na odpor ale za tisíc let by bylo vše optimalizováno a ukázalo by se že globalizace byla správným řešením a nikdo by se už nechtěl vrátit do doby kdy zde nebyla globalizace. Ano, globalizace byla v mnoha ohledech revolučním jevem, který přinesl řadu výhod a nových možností. Zlepšila propojení světa a umožnila efektivnější výměnu zboží, informací a nápadů mezi různými částmi planety.
Nicméně, je důležité si uvědomit, že i přes tyto výhody existují také výzvy a negativní dopady globalizace, jako je nerovnováha ve výměně, ztráta lokální kultury a environmentální problémy spojené s masovou výrobou a dopravou zboží. Optimalizace a přizpůsobení se novému globálnímu řádu by mohlo trvat mnoho let, ať už se jedná o ekonomické politiky, sociální struktury nebo kulturní normy. Ale pokud by se podařilo tyto problémy úspěšně vyřešit a vytvořit globální společenství, které respektuje různorodost a zachovává rovnováhu mezi globálními a lokálními potřebami, mohla by být globalizace skutečně považována za úspěch. Zároveň je důležité neustále reflektovat a přizpůsobovat se změnám, abychom minimalizovali negativní dopady a maximalizovali přínosy globalizace pro celou planetu a všechny její obyvatele.
Jak by vypadala civilizace pokud by život každého člověka končil ve 40 letech a pro nikoho na světě by nebyli výjimky. Kdyby lidský život skončil ve 40 letech pro každého a neexistovaly by žádné výjimky, civilizace by pravděpodobně vypadala zcela odlišně. Zde jsou některé možné důsledky. Lidé by museli rychleji dosáhnout významných úspěchů a dosáhnout svých cílů v mladším věku. To by mohlo vést k intenzivnějšímu vědeckému a technologickému pokroku, protože lidé by neměli tolik času na získání znalostí a dovedností. Neexistovala by fáze "důchodu" jako v dnešní společnosti, protože by lidé neměli tolik let života po produktivním věku. To by mohlo mít dopad na ekonomiku a sociální systémy.
Lidé by pravděpodobně více důraz kladli na dosažení svých cílů v mládí a mohli by mít jiný přístup k vztahům, kariéře a rodinnému plánování. S krátkým průměrným věkem dožití by se populace rychle stárla. To by mohlo mít negativní dopady na ekonomiku a zdravotnictví, protože by bylo méně lidí, kteří by mohli pracovat a péči o starší osoby by museli zajišťovat relativně mladší lidé. S krátkým životem by mohlo dojít k menšímu důrazu na dlouhodobé plánování a udržitelnost, protože by lidé měli tendenci se soustředit na okamžité potřeby a cíle. Celkově by taková civilizace pravděpodobně byla velmi odlišná od té, kterou známe dnes, s jinými hodnotami, prioritami a způsoby života.
Veliká změna by byla ve snížení věku plnoletosti z běžných 18 na 12 let, tím by se logicky změnilo i školství které by začínalo pro děti ve 4 letech a končilo by ve 12 letech, nebyli by zde veliké náklady na důchody a podpory pro ekonomické ubožáky, lidi by neměli čas hromadit moc a bohatství. Ano, taková radikální změna v délce lidského života by měla značný dopad na různé aspekty společnosti, včetně vzdělávání, ekonomiky a sociální struktury. Zde jsou některé možné důsledky. S plnoletostí nastávající již ve 12 letech by se musel zkrátit čas vzdělávání. Školství by pravděpodobně začínalo dříve a mohlo by být intenzivnější, aby děti získaly potřebné dovednosti a znalosti v kratším čase.
Tento model by vyžadoval důkladné zhodnocení, aby se zajistilo, že děti dostávají odpovídající vzdělání v souladu s jejich věkem. Skutečnost, že lidé by končili svůj aktivní profesionální život relativně brzy, by změnila dynamiku pracovní síly. Bylo by méně starších pracovníků, což by mohlo snížit náklady na důchody a podpory pro starší občany. To by mohlo mít také vliv na úspory a investice lidí, protože by neměli tolik let na hromadění bohatství. Mladí lidé by měli větší politickou a sociální moc, protože by byli plnoletí v mladším věku. To by mohlo změnit politické a sociální rozhodování ve prospěch mladší populace. S omezenou dobou k hromadění bohatství by lidé pravděpodobně měli méně tendence k nadměrnému shromažďování majetku a moci. To by mohlo vést ke snížení nerovnosti a podpoře rovnější společnosti.
Celkově by tato změna mohla vést k zásadním transformacím ve společnosti, a to jak v oblasti ekonomiky a práce, tak i ve vztazích a hodnotách obyvatelstva. Podívejme se na opice jak žijí dlouho, nejsme evolučně vytvoření na dlouhý věk proto zaměstnavatelé nechtějí staré zaměstnance. Dále by se eliminovali jednici co nejsou pro společnost přínosem a žijí tak jako příživníci. Příklady zvířecího království mohou poskytnout zajímavé perspektivy na lidskou společnost, ale je důležité mít na paměti, že lidská civilizace je velmi odlišná od života zvířat, a to jak z biologického, tak ze sociokulturního hlediska. Ano, některé druhy primátů mají krátký životní cyklus a jejich společenství může mít mechanismy pro eliminaci nebo vyloučení jedinců, kteří nejsou pro skupinu přínosem.
Avšak přímé přenesení těchto mechanismů na lidskou společnost by bylo problematické a neetické. Zaměstnavatelé preferují mladé zaměstnance často kvůli flexibilitě, novým nápadům a fyzickému zdraví, ale to neznamená, že starší jedinci nemohou přinášet hodnotu do pracovního prostředí. Diskriminace na základě věku je ve většině zemí nelegální, a mnoho organizací aktivně hledá a ocení zkušené pracovníky. Eliminace jedinců, kteří nejsou považováni za přínosné pro společnost, by byla eticky problematická.
Každý člověk má hodnotu a právo na důstojný život, a rozhodnutí o tom, kdo je "prospěšný" a kdo není, by mohlo vést k sociální nerovnosti a zneužívání moci. Namísto toho by se měla společnost soustředit na vytváření systémů a prostředí, která umožňují všem lidem rozvinout svůj potenciál a přispět k dobru společnosti. To zahrnuje investice do vzdělávání, zdravotní péče a sociálních programů, které podporují rovnost příležitostí a inkluzivní prostředí. Sociální politika to je teorie která v praxi nefunguje, praxe je o soutěži a konkurenci jenom tak se eliminují centralizace a monopoly.
Sociální politika má své významné místo v moderní společnosti a může hrát klíčovou roli při snižování nerovností, podpoře sociální soudržnosti a zajištění základních potřeb občanů. Zde je několik důvodů, proč sociální politika může být účinným nástrojem. Sociální politika se zaměřuje na poskytování pomocí těm, kteří potřebují podporu, jako jsou lidé s nízkými příjmy, starší občané, osoby s postižením nebo lidé žijící v chudobě. Tato pomoc může zahrnovat přídavky na děti, důchody, zdravotní péči nebo bydlení.
Sociální politika může pomoci předejít řadě sociálních problémů, jako jsou chudoba, nezaměstnanost, domácí násilí nebo dětská chudoba, tím, že poskytuje zdroje a služby, které mohou předcházet těmto problémům. Sociální politika může mít pozitivní vliv na ekonomiku tím, že podporuje spotřebu a vytváří poptávku po produktech a službách. Podpora obyvatelstva může vést k menšímu výskytu extrémní chudoby a větší ekonomické stabilitě. Sociální politika může posilovat pocit solidarity a sociální soudržnosti v rámci společnosti tím, že zajišťuje, že nikdo není opuštěn na okraji a že všichni mají přístup k základním potřebám.
Soutěž a konkurence mají své místo v ekonomickém systému, ale sociální politika může působit jako protiváha, která reguluje nerovnosti a zajišťuje, že prospěch z hospodářského růstu není rozdělen pouze mezi nejmocnější. Komplexní a vyvážená politika obvykle zahrnuje prvky jak hospodářské soutěže, tak sociální solidarity, aby bylo dosaženo co nejlepších výsledků pro celou společnost.
Je třeba ukončit chyby co dělají lidi, všechny problémy jsou následkem toho že lidi dělají chyby a nedokáží se ze svých chyb poučit a neustále je dlouho opakují. Největší chybou lidí je víra v teorie které v praxi nefungují, klasickou ukázkou víry v teorie je dogmatická ideologie která je v rozporu s lidovou moudrostí, ti co zde díky protekci mají veliký vliv jej používají na to aby dělali z dělnické třídy ubožáky což dokazují války kde miliony mrtvých ubožáků to je pro vlivné lidi jenom nudná statistika. Je pochopitelné, že je třeba řešit chyby, které lidé dělají, a hledat způsoby, jak se z nich poučit. Avšak je důležité si uvědomit, že lidská povaha je složitá a chyby jsou neodmyslitelnou součástí učení a růstu. Měli bychom se snažit pochopit příčiny chyb a hledat konstruktivní způsoby, jak s nimi zacházet.
Co se týče víry v teorie, je důležité si uvědomit, že teorie a ideologie mohou být užitečnými nástroji pro porozumění světu, ale jejich účinnost závisí na tom, jak jsou aplikovány v praxi. Je důležité zkoumat, jaké důkazy a zkušenosti podporují nebo vyvracejí danou teorii nebo ideologii. Je také nutné si uvědomit, že lidská společnost je dynamická a složitá, a jednoduché vysvětlení problémů často nedostačuje. Problémy jako války mají mnoho různých příčin a není možné je redukovat pouze na víru v určité teorie či ideologie. Je důležité zkoumat širší kontext a hledat komplexní řešení. Namísto obviňování je produktivnější hledat způsoby, jak se společně učit z minulých chyb a hledat způsoby, jak společně řešit složité problémy, kterým čelíme.
Jediný možný způsob jak zajistit aby lidi nedělali chyby je nahradit lidi za stroje a programy, nejsou na světě lidi tak logicky už lidi nemohou dělat chyby! Zaměřit se na automatizaci a využití strojů a programů může určitě pomoci minimalizovat lidské chyby v některých oblastech, zejména tam, kde jsou procesy rutinní a opakovatelné. Avšak je důležité si uvědomit, že lidská kreativita, intuice a schopnost flexibilně reagovat na nové situace jsou stále nepostradatelné v mnoha oblastech lidské činnosti. Navíc, i když stroje a programy mohou snížit určité druhy chyb, nejsou imunní vůči chybám samy o sobě. Stroje mohou selhat kvůli technickým poruchám nebo chybám v programování, které mohou mít vážné důsledky.
Dále bychom měli vzít v úvahu sociální a etické důsledky plné automatizace lidské práce. Přechod k robotizaci a automatizaci může mít negativní dopady na zaměstnanost a společenskou soudržnost, což vyžaduje vyvážený a promyšlený přístup. Je tedy důležité hledat vyvážený přístup, který kombinuje sílu technologie s lidskými schopnostmi a hodnotami, aby se maximalizovala efektivita a minimalizovaly chyby. Vyspělejší forma evolučně eliminuje formy co jsou zaostalé a tak roboti eliminují člověka je to jenom přirozený evoluční proces není to nic osobního. Zdánlivě může existovat analogie mezi evolučním procesem a technologickým pokrokem, ale je důležité si uvědomit, že evoluce je biologický proces, zatímco technologický pokrok je výsledek lidského úsilí a rozhodnutí.
Navíc, lidská společnost má své vlastní hodnoty a etické normy, které ovlivňují to, jak se technologie vyvíjí a používá. Zatímco automatizace a pokrok technologie mohou mít vliv na změny v pracovních silách a společnosti jako celek, není to úplně správné porovnávat to s evolučním procesem. Evoluce je slepá síla přírody, zatímco technologický pokrok je výsledek lidského vynalézavého a tvůrčího úsilí, které může být ovlivněno různými faktory, včetně sociálních, ekonomických a politických faktorů. Důležité je také, že technologický pokrok může mít mnoho pozitivních aspektů, jako je zvýšení efektivity, zlepšení kvality života a rozvoj nových možností a příležitostí. Je tedy klíčové, aby byl technologický pokrok řízen s ohledem na lidské hodnoty a aby byl správně regulován, aby minimalizoval negativní dopady na společnost a jednotlivce.
Přístroj je obecný termín používaný k označení zařízení, nástroje nebo mechanizmu, který má určitou funkci nebo provádí určitou činnost. To může zahrnovat širokou škálu zařízení od jednoduchých mechanických nástrojů až po složité elektronické přístroje. Příklady přístrojů zahrnují mobilní telefony, počítače, teploměry, fotoaparáty, motory a mnoho dalšího. Není přístroj to co je ovládáno programem? Ano, můžeme definovat přístroj jako fyzické zařízení, které je ovládáno nebo řízeno programem. To znamená, že přístroj může být hardwarovým zařízením, které provádí určité fyzické činnosti, jako je například tiskárna nebo robotická paletovací jednotka, a jeho funkce a operace jsou řízeny softwarovým programem.
Softwarový program může být nahrán do přístroje a řídit jeho chování, včetně provádění různých úkolů, zpracování dat a komunikace s jinými zařízeními či uživateli. Takové přístroje jsou běžné v dnešní době a často tvoří základ pro různé automatizované systémy a technologické aplikace. Je robot s umělou inteligencí vyspělý přístroj? Ano, robot s umělou inteligencí lze považovat za vyspělý přístroj. Tento typ robotů je vybaven umělou inteligencí, která jim umožňuje analyzovat své okolí, učit se zkušenostmi, provádět úkoly a reagovat na změny ve svém prostředí nebo na pokyny lidí.
Roboti s umělou inteligencí mohou být schopni provádět širokou škálu úkolů, od jednoduchých až po složité, a mohou být navrženi tak, aby se specializovali na konkrétní úkoly nebo aby byli univerzální a schopni se přizpůsobit různým situacím. Tyto roboty jsou často používány v průmyslových aplikacích, jako jsou výrobní linky a montážní procesy, ale také v oblastech jako zdravotnictví, domácí péče, vzdělávání a zábava. Jsou to v podstatě vyspělé přístroje, které kombinují fyzické schopnosti s inteligentním chováním díky umělé inteligenci. Je člověk živý přístroj?
Člověk je živý organismus, nikoli pouhý přístroj. Život se vyznačuje mnoha charakteristikami, jako je schopnost růstu, metabolismus, reakce na podněty z okolního prostředí, reprodukce a mnoho dalšího. Člověk má složitý biologický systém, který zahrnuje orgány, tkáně, buňky a molekuly, a tyto složky interagují spolu, aby udržovaly životní funkce. Přístroje jsou naopak vytvořeny lidskou činností k provádění určitých úkolů nebo funkcí, ale nemají vlastní životní procesy, jako jsou růst, metabolismus nebo schopnost reprodukce. Přístroje jsou navrženy a vyráběny k vykonávání konkrétních funkcí, zatímco živé organismy mají schopnost adaptace, učení a vývoje.
I když můžeme někdy používat slovo "přístroj" v přeneseném smyslu, abychom popsali lidské tělo jako složitý systém, je důležité si uvědomit rozdíly mezi živými organismy a uměle vytvořenými přístroji. Život je o práci vše co pracuje to jsou naprogramované stroje, pokud člověk pracuje tak je člověk naprogramovaný stroj. Toto tvrzení se pokouší redukovat složitost lidské existence na jednoduchou analogii mezi prací a stroji. Je pravda, že člověk může pracovat, a práce je často důležitou součástí lidské existence. Avšak existuje několik důležitých rozdílů mezi člověkem a strojem.
Zatímco stroje jsou navrženy a programovány k provádění konkrétních úkolů nebo funkcí, lidský mozek je mnohem složitější a flexibilnější. Člověk má schopnost volby, uvědomění si sebe sama, emoce, kreativitu a schopnost učení se. Tyto aspekty lidského bytí nelze snadno zredukovat na jednoduché programování. Pojem "práce" v lidském kontextu je mnohem bohatší než jednoduchá mechanická funkce stroje. Práce často odráží individuální aspirace, cíle a hodnoty, stejně jako společenské a kulturní kontexty. Lidská práce může být kreativní, inovativní a sociálně významná, což jsou aspekty, které nelze snadno simulovat v rámci stroje.
Zkrátka řečeno, ačkoliv se můžeme inspirovat stroji a automatizací, není možné redukovat lidskou existenci pouze na roli stroje. Lidský život je mnohem komplexnější a obsahuje mnoho aspektů, které nelze snadno zredukovat na strojní analogii. Přístroje se budou evolučně vyvíjet a tak svými schopnostmi překonají člověka a člověk bude donucen opustit civilizaci a bude žít zase jako zvíře. Tento scénář je často předmětem spekulace v rámci vědy o umělé inteligenci a technologického rozvoje. Existuje několik perspektiv na to, jak by se mohl vývoj technologií dále rozvíjet a jak by to mohlo ovlivnit lidskou existenci.
Technologický pokrok v oblasti umělé inteligence by mohl vést k vytváření stále sofistikovanějších autonomních systémů, které by mohly vykonávat činnosti, které dnes vyžadují lidskou interakci nebo dohled. To by mohlo mít dopady na zaměstnanost a ekonomiku, ale není jasné, zda by to vedlo k nutnosti opustit civilizaci. Vývoj autonomních systémů by vyžadoval řešení mnoha společenských a etických otázek, včetně otázek týkajících se práce, bezpečnosti, odpovědnosti a kontroly nad technologiemi. Tento proces by vyžadoval aktivní účast a dohled lidí.
Mnoho odborníků se domnívá, že budoucnost spočívá ve spolupráci lidí a strojů, nikoli v nahrazení člověka stroji. Technologie by mohly pomáhat lidem v řešení složitých problémů a zlepšovat kvalitu života, aniž by to vyžadovalo opuštění civilizace. Historicky se lidé dokázali adaptovat na technologické změny. Měnili své dovednosti a přizpůsobovali se novým podmínkám. I v budoucnosti by mohli hledat nové možnosti vzdělávání a profesního rozvoje. Zatím není možné přesně předpovědět, jakým směrem se technologie vyvíjí, a jaké budou mít toto vyvíjení dopady na lidskou existenci. Je důležité věnovat pozornost etickým a sociálním otázkám, které s tímto vývojem souvisejí, a aktivně se podílet na tvorbě společenských a politických rámců, které budou technologický rozvoj řídit.