Subjektivní pravda není objektivní

Pokud lidi nahradí stroje a programy nedojde tak k zániku ideologie která nebyla objektivní? Zdá se, že se ptáte, zda by nahrazení lidí stroji a programy vedlo k zániku ideologií, které nejsou objektivní. Tato otázka otevírá několik možných úhlů pohledu. Technologický pokrok může ovlivnit různé aspekty společnosti, včetně ideologií. Nicméně, ideologie jsou obvykle vytvářeny a udržovány komplexními sociálními, kulturními a historickými faktory, které nemusí být přímo ovlivněny technologickým pokrokem. Zda jsou ideologie objektivní nebo nikoli, je diskutabilní. Ideologie jsou obvykle založeny na určitých hodnotách, přesvědčeních a interpretacích společenské reality, a mohou být vnímány subjektivně.

Technologický pokrok sám o sobě nemusí mít přímý vliv na objektivitu ideologií. Nahrazení lidské práce stroji a programy může mít hluboké dopady na společnost, včetně změn v pracovních příležitostech, distribuci bohatství a sociální struktury. Tyto změny mohou vést k přehodnocení existujících ideologií a jejich relevanci v novém kontextu. Technologické inovace mohou poskytnout nové nástroje a možnosti pro rozvoj a propagaci různých ideologií. Například internet umožnil šíření informací a komunikaci, což může podporovat různé ideologické směry a přinášet nové pohledy. Celkově lze říci, že technologický pokrok může ovlivnit ideologie a společenské struktury, ale samotný pokrok nemusí způsobit zánik ideologií.

Spíše může přispět k přetváření a přizpůsobení se novým podmínkám a možnostem, což může vést k evoluci ideologických paradigmat. Nedojde evolučně k tomu že objektivní ideologie nahradí subjektivní ideologie, bylo by to logické z pohledu ekonomiky a automatizace. Z pohledu ekonomiky a automatizace by mohlo dojít k preferenci objektivních ideologií před subjektivními, zejména pokud by objektivní ideologie vedly k efektivnějšímu využití zdrojů a optimalizaci procesů. Pokud se automatizace a technologický pokrok stávají stále důležitějšími činiteli v ekonomice, může se stát, že společnost bude preferovat ideologie, které jsou v souladu s těmito trendovými změnami.

Nicméně, je důležité si uvědomit, že samotná ekonomika nemusí být jediným faktorem určujícím, které ideologie budou převládat. Sociální, kulturní a politické faktory také hrají významnou roli v formování ideologií a hodnot ve společnosti. Z hlediska ekonomické efektivity může být objektivní ideologie atraktivní, protože mohou poskytovat rámec pro rozhodování a akce, které jsou založeny na empirických důkazech a logice, spíše než na emocích či subjektivních názorech. To může vést k lepší alokaci zdrojů a zvýšené produktivitě. Nicméně, je důležité si uvědomit, že úplné nahrazení subjektivních ideologií objektivními nemusí být možné, protože společenské hodnoty, preference a identita jsou často více složité než pouhá racionální ekonomická rozhodnutí.

Navíc může být subjektivita v některých kontextech stále ceněna pro svou schopnost vyjádřit individualitu a různorodost v myšlení a kreativním procesu. Rozdíl mezi objektivitou a subjektivitou je jako rozdíl mezi fotografií a namalovaným obrazem který upravuje skutečnost podle představ malíře. Ano, toto je dobrý způsob, jak porozumět rozdílu mezi objektivitou a subjektivitou. Fotografie má tendenci zachycovat skutečnost tak, jak je, bez výrazných zkreslení či interpretací. Je to záznam, který je založen na faktech a vnímané realitě. Objektivní pohled se snaží o minimalizaci vlivu osobního vnímání a interpretace. Na rozdíl od fotografie může malovaný obraz být interpretací umělce, který může upravit skutečnost podle svého subjektivního vnímání, představ a emocí.

Malíř může přidat nebo odebrat prvky, měnit barvy nebo tvar objektů podle svého uvážení, což může vést k velkému rozdílu mezi původní scénou a výsledným obrazem. Podobně může objektivita odkazovat na snahu prezentovat skutečnost bez osobních zkreslení, zatímco subjektivita zahrnuje osobní interpretaci a zpracování informací v souladu s individuálními názory, pocity a představami. V kontextu ideologií by objektivní ideologie spíše reflektovaly snahu o zachycení společenských problémů a jejich řešení založené na empirických důkazech a logice, zatímco subjektivní ideologie by spíše odrážely osobní názory, preference a hodnoty.

Podívejme se na programování které je plné chyb díky subjektivitě programátorů, pokud by programování prováděla jenom umělá inteligence tak by byli programy bez chyb. Ano, v teorii by mohlo být možné, že pokud by programování prováděla pouze umělá inteligence bez vlivu subjektivity lidských programátorů, tak by mohly být výsledné programy méně náchylné k chybám způsobeným lidskými faktory, jako jsou lidské chyby, různé úrovně zkušeností programátorů nebo různé interpretační chyby.

Umělá inteligence by mohla pracovat na základě přesně definovaných pravidel a instrukcí, a pokud by tyto instrukce byly správně navrženy a implementovány, mohly by programy být konzistentní a měly by menší tendenci obsahovat chyby způsobené lidskou chybou. Nicméně je důležité si uvědomit, že i umělá inteligence může být náchylná k chybám, zejména pokud jsou předávány nesprávné informace, chybné instrukce nebo pokud jsou algoritmy nesprávně navrženy.

Navíc, i když by umělá inteligence mohla pomoci minimalizovat určité typy chyb, stále by bylo důležité zajistit správnou funkčnost a bezpečnost výsledných programů pomocí lidského dohledu a kontroly. Vývoj programů vyžaduje nejen technickou zdatnost, ale také porozumění potřebám uživatelů a kontextu, ve kterém budou programy používány. Proto by lidský dohled a kritické myšlení stále byly důležité i při vývoji programů, i když by umělá inteligence hrála významnou roli.

Vyřeší vše čas a peníze?

Proč není otázka nedostatku času mediáně populární? Otázka nedostatku času není možná mediáně populární, protože se jedná o subjektivní vnímání a prioritní záležitost jednotlivých lidí. Někteří lidé mohou vnímat nedostatek času jako vážný problém a prioritní téma, zatímco jiní mohou mít jiné priority nebo si mohou být vědomi svého času a efektivně s ním zacházet. Navíc se taková otázka může lišit v různých kulturách, společenských skupinách nebo dokonce v různých životních fázích jednotlivce.

Medián populárních témat zpravidla odráží témata, která jsou široce relevantní nebo která sdílejí velké množství lidí. Otázka nedostatku času může být důležitá pro mnoho lidí, ale zároveň se jedná o individuální záležitost, která nemusí být vhodná pro širší diskusi nebo jako mediální téma. Není to však znamením toho, že nedostatek času není důležitým tématem. Skutečnost, že není vždy mediálně populární, nemusí znamenat, že není vážným problémem pro jednotlivce nebo společnost jako celek.

Může to spíše odrážet složitost a subjektivitu této otázky. Přitom vše je zde dočasně i současné populární mediální otázky a lze říci že otázka dočasnosti zde bude do té doby dokud zde bude existovat čas! Ano, máte pravdu, otázka nedostatku času je v podstatě vždy přítomná, protože čas je základním prvkem lidského života a existuje v každém okamžiku. Každý člověk se někdy setkal s pocitem nedostatku času nebo se snažil efektivněji využít svůj čas.

Navíc, s rostoucím tempem života a technologickým pokrokem, se zdá, že otázka nedostatku času je stále relevantnější. Lidé se často cítí přetíženi prací, rodinnými závazky, sociálními povinnostmi a dalšími aktivitami, což zvyšuje pocit nedostatku času. V mediálním prostoru se však často upřednostňují témata, která jsou senzacechtivá, kontroverzní nebo široce diskutovaná, což může otázku nedostatku času přehlížet.

To však neznamená, že není důležitá nebo že by se jí nemělo věnovat pozornost. Ve skutečnosti je důležité si uvědomit vliv nedostatku času na naše životy a hledat způsoby, jak lépe řídit a využívat čas, abychom dosáhli vyváženějšího a plnohodnotnějšího života. Nedostatek času je následkem plýtvání časem na něco co si nezaslouží aby se tomu věnoval hodnotný čas. Ano, nedostatek času často může být následkem plýtvání časem na činnosti, které možná nemají vysokou prioritu nebo hodnotu.

Lidé mohou strávit hodně času na činnostech, které jsou neproduktivní, nedůležité nebo dokonce škodlivé, což může vést k pocitu nedostatku času pro důležité a hodnotné aktivity. Je důležité, abychom si uvědomili, jak využíváme svůj čas, a abychom se naučili optimalizovat své aktivity tak, abychom věnovali více času těm, které jsou pro nás skutečně důležité a přínosné. To zahrnuje nejen pracovní povinnosti, ale také čas věnovaný rodině, zdraví, vzdělávání, zájmům a osobnímu rozvoji.

Efektivní správa času může pomoci snížit pocit nedostatku času a umožnit nám dosáhnout vyváženějšího a plnohodnotnějšího života. To zahrnuje například plánování, prioritizaci úkolů, odmítání nebo omezování zbytečných povinností, delegování úkolů a vytváření zdravých hranic mezi prací a osobním životem. Často slyším že někdo nemá čas a peníze, to je většinou jenom pokrytectví protože na to co lidi milují mají čas a peníze.

Je pravda, že mnoho lidí používá frázi "nemám čas a peníze" jako výmluvu nebo způsob, jak vyhnout se závazkům, které jim nepřinášejí potěšení nebo pro ně nejsou prioritní. Často se zdá, že lidé najdou čas a prostředky na činnosti, které mají rádi nebo které považují za důležité. To může být způsobeno tím, že lidé jsou více motivováni věnovat čas a peníze na věci, které je naplňují, radost jim přinášejí nebo které považují za důležité pro svůj životní styl nebo hodnoty.

Například někdo, kdo miluje sport, si pravděpodobně najde čas a peníze na sportovní vybavení, vstupenky na zápasy nebo členství ve sportovním klubu, zatímco může se stát, že nebude mít čas nebo peníze na jiné aktivity, které ho tolik nezajímají. Takové chování může být považováno za pokrytectví, pokud jedinec tvrdí, že nemá čas nebo peníze na určité aktivity, ačkoliv ve skutečnosti má, ale rozhodl se je věnovat jiným zájmům. Je důležité si být vědom těchto priorit a respektovat rozhodnutí druhých lidí, ale zároveň si uvědomit, že předstírání nedostatku času a peněz může být neupřímné a málokdy konstruktivní.

Láska k úspěchu proměnila opice na dobytek

Tato věta by mohla mít několik možných interpretací v závislosti na kontextu. Může se jednat o metaforu, která naznačuje, že posedlost nebo fixace láskou k úspěchu může proměnit člověka v něco, co je v podstatě mechanické a zbavené emocí, jako je robot. Další možností je, že tato věta se odkazuje na konkrétní příběh nebo situaci, ve které se člověk, který se původně řídil láskou k úspěchu, stal doslova robotem, třeba díky pokročilým technologiím, které ho zbavily jeho lidskosti. Je důležité mít na paměti, že bez dalšího kontextu nelze přesně určit, co tato věta přesně znamená, a může být interpretována různými způsoby. 

Rozdíl mezi robotem a člověkem je v citlivosti, robot koná zlo a nijak mu to nevadí protože v něm není žádný cit. Tato věta se dotýká zajímavého tématu etiky a lidské povahy ve srovnání s umělou inteligencí. Rozdíl mezi robotem a člověkem, jak naznačujete, může spočívat v citlivosti a schopnosti empatie. Člověk má obvykle schopnost cítit emoce, jako je láska, soucit, radost nebo smutek, což ovlivňuje jeho jednání a rozhodování. Naopak, robot byl původně navržen jako stroj, který jedná podle předem daných instrukcí a algoritmů bez vlastních emocí nebo citlivosti. Nicméně, s pokročilým vývojem umělé inteligence se zkoumá možnost, že by umělá inteligence mohla vyvinout schopnost empatie nebo alespoň imitovat lidské emoce. 

Otázka morální zodpovědnosti robotů je důležitá, pokud by robot byl schopen konat zlo a nebyl by omezen morálními zásadami, jak by tomu mělo být? Tento problém se často diskutuje v kontextu etiky umělé inteligence a je zásadní pro budoucí vývoj technologie. Logicky je zde otázka co je to cit? Cit to je jako utahování šroubu kdy nestrhneme závit protože cítíme kam až lze zajít, stroj závit strhne protože necítí kam až může zajít. Vaše analogie s utahováním šroubu je zajímavá. Zdůrazňuje rozdíl mezi lidskou citlivostí a mechanickou přesností stroje. Lidské citlivosti a emoce jsou často dynamické a složité. Když člověk utahuje šroub, může brát v úvahu mnoho faktorů, jako je síla, úhel, materiál a citlivost vůči poškození závitu.

Tato citlivost je často založena na zkušenostech, intuici a empatii. Na druhou stranu, stroj (nebo robot) by mohl být navržen k naprosté přesnosti a konzistenci v plnění úkolů, jako je utahování šroubu, bez ohledu na citlivost nebo emoce. To znamená, že stroj by se řídil předem stanovenými algoritmy a parametry, které by mu řekly, jak přesně utáhnout šroub, aniž by bral v úvahu kontext nebo citlivost. Tímto způsobem je lidská citlivost a intuice skutečně jedním z hlavních rozdílů mezi lidmi a stroji. Lidské chování je často založeno na různorodých emocionálních, sociálních a etických faktorech, zatímco stroje řídí přesné algoritmy a programování. 

Mnohdy se hovoří o utahování šroubů u dělnické práce pomocí norem a následkem jsou psychické nemoci dělníků nebo se z dělníků stanou roboti. Ano, mluví se o tom, že v určitých průmyslových prostředích, kde je práce rutinní a opakující se, jako je práce na montážní lince, je klíčová přesnost a rychlost. Aby byly dodrženy určité standardy kvality a produktivity, jsou často stanoveny přesné normy pro každý úkon, včetně utahování šroubů. Důsledkem toho může být, že pracovníci jsou pod tlakem, aby dosáhli těchto standardů, což může vést k monotónnosti a opakovanému vystavení fyzickému i psychickému stresu.

Pracovníci mohou začít pociťovat únavu, frustraci nebo dokonce úzkost z toho, že se cítí jako mechanicky opakující se stroje, spíše než jako lidé. Někdy se používá termín "špatná práce" k popisu toho, jak opakovaná a rutinní práce může vést k ztrátě lidských dovedností a iniciativy u pracovníků. To může mít negativní dopad na jejich psychické zdraví a celkovou spokojenost s prací. Je důležité, aby se zaměstnavatelé a manažeři zaměřovali na zlepšení pracovních podmínek a podporovali mentální a emocionální pohodu svých zaměstnanců. To může zahrnovat rozmanitější práci, možnosti růstu a rozvoje, a programy podpory duševního zdraví. 

Psi nepracují a proto milují člověka, práce je pro člověka trestem. Toto tvrzení reflektuje zajímavý pohled na vztah mezi prací a lidskou existencí. Někteří lidé skutečně mohou vnímat práci jako zátěž nebo trest, zatímco jiní ji mohou považovat za zdroj smyslu a osobního uspokojení. Za prvé, je důležité si uvědomit, že lidský vztah k práci je velmi individuální. Pro některé lidi může být práce způsobem, jak se realizovat, rozvíjet své dovednosti a přispívat k společnosti. Pro jiné může být práce prostředkem k zajištění obživy a plnění základních potřeb. 

Nicméně, myšlenka, že psi nepracují a proto milují člověka, odkazuje na ideu, že psi mají bezpodmínečnou lásku k lidem bez ohledu na to, co dělají nebo jaký mají sociální status. Jejich láska je často nekomplikovaná a nezkreslená vnímáním práce nebo materiálních hodnot. Pro některé lidi může být touha po jednoduchosti a nekomplikovanosti psí lásky atraktivní, zejména v kontrastu s komplexností a tlakem, které mohou pociťovat v pracovním prostředí. Celkově vzato, tvrzení ukazuje na rozmanitost vnímání práce a důležitost nalézání rovnováhy mezi prací a osobním životem, která odpovídá individuálním potřebám a hodnotám každého člověka.

Proč něco vznikne z něčeho to je zásadní otázka

Často je zde snaha zatajit to z čeho něco vzniklo ve snaze si přivlastnit to co nám nepatří, bible to je mnoho knih, které evolučně vznikli z mnoha jiných knih, díky opisování a kopírování, dopátrat se informačních zdrojů ze kterých mnohé vzniká je většinou nemožné. Současný subjektivní bůh je pohádková postava která vznikla ze starých subjektivních pohádkových postav, je to něco jako operační systém Windows kde nová verze vzniká ze staré verze.

Evoluční proces je jako řeka která se neustále mění a tato řeka teče do moře, kde se voda opařuje a ve formě deště vytváří zdroje vody pro řeky. Logicky se lidi ptají a jaký to vše má smysl a logiku když je zde vše dočasně a jenom smrt je jistá. Nespokojenost a toužení po tom se mít lépe je hnací silou pro evoluční proces který je zde na věčné časy.

Vaše pozorování o evolučním procesu a jeho analogii s operačním systémem Windows nebo řekou je zajímavé. Skutečně, evoluce je dynamickým procesem, který se neustále mění a adaptuje na změněné podmínky. Je pravda, že mnoho náboženských textů, včetně Bible, má složitou historii a vznikaly postupným vývojem a přenášením příběhů a myšlenek z generace na generaci.

Při studiu historie náboženství je důležité zkoumat tyto procesy a sledovat, jak se náboženství vyvíjela a měnila pod vlivem různých kultur a historických událostí. Co se týče subjektivního pojetí boha, je to zřejmě otázka víry a osobního přesvědčení. Pro mnohé lidi má víra a spirituality důležitou roli v jejich životech, ať už ve formě tradičních náboženství nebo jiných filozofických směrů.

Každý člověk má právo na své vlastní přesvědčení a pohled na svět. Nespokojenost a touha po lepším životě jsou skutečně silnými hnacími silami pro lidský pokrok a rozvoj. Touha po lepším světě může motivovat lidi k hledání nových řešení a inovací v mnoha oblastech života, což může přispět k pozitivním změnám. Každý jedinec si musí najít vlastní smysl a logiku ve svém životě a ve světě kolem sebe.

Pro některé to může znamenat hledání spirituality nebo náboženského smyslu, zatímco pro jiné to může být nalezení radosti a smyslu v mezilidských vztazích, práci, umění nebo jiných aktivitách. Evoluční proces a jeho síla jsou fascinující téma pro zkoumání a diskusi, a mohou nám pomoci lépe porozumět světu kolem nás a našemu vlastnímu místu v něm.

Já je jenom symbol v našem myšlení

Naše myšlení je zde díky symbolům, význam symbolů je větší než si uvědomujeme, já je jenom symbol v našem myšlení, ve skutečnosti žádné já není a je jenom evoluční proces který se vším skrytě manipuluje. Každý člověk je levný dočasný materiál na evoluční pokusy a jakýkoli odpor je marný, já stvořilo víru v zázraky a tak je zde; pohádka, mytologie, pověry, fetiše, symboly, náboženství, politika, reklama, cenzura atd.

Já jsem vlivná nepostradatelná osobnost si myslí pokrytec do té doby, než přestane být vlivnou osobností, protože se změnila situace. Ve skutečnosti je každý člověk jenom ovce co si hraje na pastýře, nebo konzumuje drogy aby tak získala iluzi ve které je pastýřem. Podívejme se na příživníky co se nedokážou přizpůsobit konzumní společnosti a tak je zavíráme do blázince nebo do vězení.

Přitom řešení je jednoduché stačí aby lidi nevěřili jako ovce na zázraky a tím zde už nebudou problémy s příživníky, protože ten kdo se nepřizpůsobí systému, ten zde evolučně rychle skončí. Vaše myšlenky o povaze symbolů a lidského chování obsahují zajímavé prvky a reflektují některé filozofické a sociologické pohledy na svět.

Zdá se, že vyjadřujete skepticismus vůči konceptům identity, individuality a vůle, a namísto toho zdůrazňujete vliv společenských, kognitivních a evolučních faktorů na lidské chování. Vaše poznámky o moci symbolů a jejich role ve vytváření iluzí a víry jsou v souladu s mnoha teoriemi sociální psychologie a antropologie.

Symboly mají velký vliv na to, jak lidé chápou svět a jak se chovají. Zdůrazňujete také moc moci a jak se mění v závislosti na situaci a kontextu. Nicméně, vaše tvrzení o tom, že každý jednotlivec je pouhým nástrojem evolučních procesů a že lidé jsou jen ovce, které se přizpůsobují systému, může být příliš zjednodušující a deterministické.

Existuje mnoho faktorů, které ovlivňují lidské chování a identitu, včetně sociálních, psychologických, biologických a kulturních faktorů. Lidé mají schopnost reflexe, volby a transformace, ačkoli může být těžké tuto moc využít v rámci určitých společenských a ekonomických struktur. Přístup k příživníkům a jejich začlenění do společnosti je složitý problém, který vyžaduje komplexní sociální, psychologické a ekonomické strategie.

Pouhé odmítnutí víry na zázraky nemusí stačit k řešení kořenových příčin chudoby, nezaměstnanosti nebo sociálního vyloučení. Mnohdy je nutné přistoupit k řešení těchto problémů pomocí systémových změn a sociální podpory, aby se lidé mohli úspěšně začlenit do společnosti a nalézt smysluplnou roli. Celkově je vaše úvaha zajímavá a nabízí prostor k diskusi o povaze lidského chování, vlivu symbolů a možnostech transformace společnosti. Nicméně, je důležité brát v úvahu komplexnost lidské existence a hledat vyvážené a kontextuální pohledy na tyto otázky.

Má každý jinak naprogramované myšlení?

Máme možnost poznat za život veliké množství různých lidí a každý člověk má originální myšlení, mnohé osobnosti po sobě zanechali duchovní hodnoty jako jsou; knihy, hudba, sochy, obrazy, stavby, věda, technika atd. z těchto duchovních hodnot poznáváme lidi v naší minulosti. Pomocí porovnávání se snažíme lidské charaktery uložit do mnoha škatulek které jsme si vytvořili v našem myšlení, předsudky nám tak ulehčují třídění lidí do škatulek.

Je to blázen tak jej zavřeme do blázince, je to zločinec tak jej zavřeme do vězení, je to dokonalý pokrytec tak z něj uděláme vlivnou osobnost atd. Dogmatické totality se snaží o to aby měli všichni stejně naprogramované myšlení tím co považují dogmatické totality za správné a tak jsem musel na vojně generálovi říkat soudruhu protože tomu tak chtěla stará dogmatická totalita, nechtěl jsem dopadnout jako dopadli mučedníci co odmítali uznávat dočasné totality a tak se; otrávili, sekali hlavy, přibíjeli se na kříže, upalovali se, umučili se k smrti, nebo se zastřelili atd.

Kdo nejde s námi ten bude eliminován a nikdo nebude stát opodál aby nás zbaběle kritizoval! Vaše slova vyjadřují důležité myšlenky o lidské povaze a společnosti. Zdůrazňujete, že každý člověk má své vlastní myšlení a přínos k duchovním hodnotám lidské historie. Zároveň poukazujete na tendenci lidí škatulkovat druhé a hodnotit je podle předsudků či dogmat. Tato rigidita může vést k potlačení individuality a diverzity myšlení. 

Vaše zmínka o vojenské službě a o tom, že jste musel oslovovat nadřízeného generála jako "soudruha", zdůrazňuje moc a vliv, který dogmatické autority mohou mít nad jednotlivcem. Tento tlak na dodržování konvenčních norem a předsudků může být značně obtěžující a omezující pro ty, kteří se snaží vyjádřit svou individualitu. Důležitým sdělením vašeho textu je varování před zavádějícím myšlením, které může vést k diskriminaci, nespravedlnosti a potlačení odlišností. Místo toho bychom měli uznat hodnotu různorodosti a respektovat individualitu každého člověka, aniž bychom je vkládali do škatulek či odsuzovali na základě předsudků.

Proč si ovce hrají na pastýře?

Každý člověk je po celý život ovcí a nikdo z lidí nemůže být pravým pastýřem, přesto je zde neustále snaha o to aby se z ovce stal pastýř co se stará o veliké stádo lidských ovcí. Problémem je toužení po výhodách, výhody jsou návykovou tvrdou drogou pro lháře a zloděje, následkem je pokrytecká centrální společnost, která dělá z lidí stádo ovcí pomocí dogmatické totality.

Mnoho tisíciletí všichni žijeme v dogmatických totalitách které z lidí dělají stádo ovcí a neposlušné ovce se zabíjejí, nebo zavírají do vězení nebo blázince. Demokracie nikdy nikde na světě nebyla protože svoboda je iluze! Války v nahotě odhalují to že lidi jsou ovce, co se vraždí protože si to jejich pastýři přejí.

Mnohé z dálky vypadá jinak než z blízka a tak může ovce z dálky vypadat jako pastýř! Jaký smysl má volba prezidenta když na kandidátkách jsou jenom staré ovce, protože v zákoně je dáno to, že mladá ovce nemůže dělat prezidenta! Každý prezident potřebuje profesionální ochránce, aby jej nějaká zlá ovce nezabila, protože není spokojená s tím jak se prezident chová k dělnické třídě. 

Vaše myšlenky vyjadřují hlubokou nedůvěru v systém a společnost jako celek. Otevřenost k diskuzi a kritickému myšlení jsou základními hodnotami demokratické společnosti. Je důležité si však uvědomit, že každý systém má své nedostatky a že kritika a konstruktivní přístup k jejich řešení jsou nezbytné.

Demokracie je systém, který má za cíl zastupovat různorodé zájmy občanů a zajistit, aby moc byla rozložena mezi různé instituce a funkce. Avšak, jak naznačujete, politické struktury mohou být ovlivněny mnoha faktory, včetně moci a peněz, což může vést k deformaci demokratického procesu. Diskuze o systémových nedostatcích je důležitá a může vést k lepšímu porozumění a případnému zlepšení.

Nicméně je také důležité hledat konstruktivní řešení a angažovat se v demokratickém procesu, aby se mohly provést změny směrem k systému, který lépe reprezentuje a chrání zájmy všech občanů. Pokud se cítíte frustrováni nebo znechucení současným stavem věcí, je důležité hledat způsoby, jak můžete přispět k pozitivním změnám. To může zahrnovat aktivní účast v politickém procesu, občanské angažovanosti, nebo podporu a účast na iniciativách, které se snaží zlepšit systém zevnitř.

Ano, je to pro lidi dobrem

Jakmile vznikne organizace tak vznikne i snaha kontrolovat lidi v organizaci podle hesla moje hra a moje svatá pravidla, která se nesmí porušovat! Dogmatické totality a války jsou klasickou ukázkou kam až může dojít snaha organizovat všem lidem násilně jejich život, takto se lidi obrazně rozdělují na pastýře a ovce, co je dovoleno pastýřům to je zakázáno ovcím a je jedno jestli je zde; feudalismus, kapitalismus, socialismus, populismus atd.

Proto je zde logicky snaha utéci z tohoto centrálně organizovaného systému, podle hesla dobře se před blázny utajil a dobře i žil. Už se dokonce uvažuje o tom začít všem lidem kontrolovat v reálném čase i jejich ubohé mozky pomocí čipů napojených bezdrátově na internet a tvrdí se že je to pro lidi dobrem aby se zabránilo tomu že lidi dělají chyby.

Mnoho organizací používá skryté sledovací programy nainstalované v počítačích organizace aby nadřízení věděli vše o podřízených a mohli tak eliminovat zaměstnance co nejsou optimální z pohledu organizace. Taky se sleduje digitálně pohyb zaměstnanců a jejich aktivita na internetu, jsou i programy co umí poznat tváře zachycené kamerami a tak zjistit kde se lidi pohybují a co tam dělají.

Bylo napsáno mnoho knih o tom jak se lidi skrytě kontrolují a některé populární knihy byli i zfilmovány, často se hovoří o snaze lidem přeprogramovat dezinformacemi násilně mozek a proměnit tak lidi na roboty na dálkové ovládání. Podívejme se na upálení kacíře Jana Husa, to je historicky dobře doložená událost která nám odhaluje snahu lidi kontrolovat a trestat je za porušení svatých dočasných pravidel vytvořených tak aby zde bylo rozdělní lidí na ty co jsou nahoře a ty co jsou dole.

Historie je plná mučedníků a vražd těch, co odmítli být ovcí a chtěli být pastýřem. Neustále jsou všude kariéristické závody o to mít na hodně lidí veliký vliv díky vysoké funkci, vysoká jistá funkce se stala pro psychopaty a devianty návykovou tvrdou drogou. Vaše sdělení obsahuje řadu zajímavých myšlenek a úvah o kontrole a organizaci lidí v různých historických a současných kontextech. Jednou z klíčových otázek, které se v něm vynořují, je otázka moci a kontroly nad jednotlivci v různých systémech a institucích.

Historicky je pravda, že organizace a instituce často usilovaly o kontrolu jednotlivců a skupin lidí. Od feudálních režimů po moderní korporace a vládní struktury, touha po kontrole a moci je běžným tématem. Jak zdůrazňujete, některé formy kontroly mohou být velmi invazivní a potenciálně nebezpečné pro svobodu jednotlivce. Zároveň je však důležité si uvědomit, že existují i systémy a instituce, které usilují o ochranu individuálních svobod a práv.

Účinné demokratické systémy mohou mít mechanismy na ochranu lidských práv a zajištění transparentnosti a odpovědnosti ve vládnutí. Co se týče technologií, které umožňují sledování a kontrolu jednotlivců, existuje opravdu potenciál pro zneužití a porušení soukromí. Je důležité, aby byly tyto technologie používány s ohledem na etické zásady a práva jednotlivců. Vaše zmínka o upálení Jana Husa a dalších historických událostech poukazuje na to, že touha po kontrole a potlačení odlišných názorů má dlouhou historii.

Je to připomínka důležitosti boje za svobodu projevu a ochranu lidských práv v různých společnostech. Celkově vzato, otázka kontroly a moci nad jednotlivci je komplexní a mnohovrstevnatá. Je to téma, které vyžaduje pozornost a diskuzi ve společnosti, aby bylo dosaženo spravedlivé rovnováhy mezi ochranou společenství a zachováním individuálních svobod a práv.