Žijeme v pekle, a tak máme v hlavě peklo

Každý je tím, co má v hlavě, bohužel do hlavy se nejde podívat a potom tam uklidit abychom měli v hlavě uklizeno, hlava to je nádoba plná dat a programů, neustále se tato nádoba plní daty a programy to vede k tomu, že se musí z hlavy neustále vyhazovat data a programy, protože tato nádoba má svoje limity. Občas je zde snaha udělat někomu díru do hlavy pomocí propagandy a cenzury, následkem je potom člověk, který ztratil hlavu.

Jako vymývání mozků nebo také kontrolu mysli označujeme činnost, která má zbavit nějakou osobu jejích názorů a její vlastní vůle a vštípit jí názory jiné osoby nebo ji nakazit nějakou ideologií; filosofickou, náboženskou, sociální, politickou, vědeckou, technickou, uměleckou atd. V podstatě jde tedy o to, řídit myšlení a činnost jiné osoby. Termín vymývaní mozků není však vždy chápán ve stejném rozsahu a někdy se za vymývání mozků považuje výchova cizích dětí, jindy používání výchovných a léčebných technik, nebo inzertní metody.

V přesnějším, užším slova smyslu se však tento termín užívá pro označení metod kontroly mysli, které používají: církve, sekty, politické strany, totality atd. I spektrum metod používaných při vymývání mozků je široké. Úspěšnou metodou je také masivní propaganda a cenzura, s nekonečněkrát opakovanými populistickými hesly, kterou používaly snad všechny totalitní systémy. Vymývání mozků je definováno dvěma různými způsoby.

Psychologové ho většinou definují velice úzce jako řízení myšlení a činnosti jiné osoby bez jejího souhlasu. Takto chápané vymývání mozků však zřejmě neexistuje, řídit myšlenky a činnost jiné osoby bez jejího souhlasu nelze. Jakmile zmizí tlak, ať už násilný nebo psychologický, uplatní se vždy vůle oběti. Takto je vymývání mozků vykládáno především v populární literatuře, kde jsou popisovány případy vraždících osob, kteří si po činu nic nepamatují.

Tento názor je rovněž mylný, i když je akceptován velkou částí veřejnosti. Jiným široce rozšířeným mýtem je názor, že v reklamě, např. v; rozhlasu, televizi, internetu atd. že lze použít metodu podprahového vnímání. Velice slabé, vědomě nevnímané signály mají být vnímány podprahově. Objektivně však tato možnost prokázána nebyla. Podle druhé definice je vymývání mozků chápáno tak, že je oběť různými metodami zbavena svých vlastních názorů, a že pak přijme cizí vštěpované názory za své.

Tak dokáží psychopati a devianti přesvědčit nové členy v jejich ubohých organizaci, že se stanou jejich horlivými stoupenci a propagátory. Podobné je, když někteří vězni přijmou názory svých věznitelů a jsou schopni je i milovat. Často citovaným příkladem je také údajně úspěšný vymývání mozků u některých zajatců, vyšetřovaných psychopaty v době války. Podle psychologů však ve všech těchto případech oběť tyto cizí názory přijme za své aktivně.

Přesvědčit jinou osobu, aby přijala za svůj cizí názor nebo ideologii, ve smyslu vymytí mozku, lze pomocí různých metod. Naproti tomu vymývání mozku ve smyslu kontroly mysli, tedy řízení myšlení a činnosti jiné osoby bez jejího souhlasu, neexistuje. Z vědeckého hlediska není možné, aby bylo možno mozek cizího člověka cíleně řídit, neexistují ani psychologické ani technické postupy, kterými by bylo možno toho dosáhnout.

Proto vše evolučně jistě směřuje k nahrazení lidí za umělou inteligenci a autonomní roboty, je to celé o manipulaci a manipulátorech, proč si vlastně volíme za svoje zástupce bezcharakterní manipulátory? Problémem je to že žijeme v pokryteckém pekle, a tak máme v hlavě peklo, proto je zde tak veliká spotřeba cigaret a alkoholických nápojů, čiň čertům dobře a oni se ti za to odvděčí peklem, o tom je život v pekle, kde je za každý dobrý skutek potrestání.

Je to marnost říkat pitomcům nevolte si za svoje zástupce zase pitomce

Vědci udělali pokus a optali se velikého množství lidí na to proč je po příčině následek, většina odpovědí byla pitomá, protože většina lidí jsou pitomci, co mají v hlavě samé pitomosti, a tak neumí odpovědět na otázku proč je po příčině následek. Podívejme se na demokratické politické volby politiků a prezidenta kdy si pitomci zvolí za své zástupce pitomce a následkem je pitomá nálada, protože zvolení pitomci dělají pitomosti, bylo a bude!

Je to marnost říkat pitomcům nevolte si za svoje zástupce zase pitomce, pitomci totiž nevědí, proč je po příčině následek, protože jsou pitomci. Po mnoho století všude vznikají pitomé všemocné ideologie, které dělají z oblečené opice pitomce, podívejme se na to, že si pitomci začali říkat soudruzi a nebylo je možné přesvědčit o tom, že nejsou soudruzi, ale jsou to pitomci, co říkají pitomosti.

Nejsme lidi jsme pitomci, jenže označení pitomec není populární, protože odhaluje to, že jsme pitomci, měníme u mnohého názvy abychom to udělali populární, a tak je zde populismus který z nás dělá pitomce! Proč je po příčině následek? Po příčině je následek, protože je to tak evolučně naprogramováno, čas a prostor je evolucí naprogramován, aby tak optimálně fungoval.

Počet lidí se bude pořád na světě snižovat až najednou zde lidi nebudou

Přichází globální dlouhodobá krize, a tak se logicky zamýšlíme na tím kolik co stojí a jak ušetřit peníze a čas. Kolik stojí provoz lidského těla za jeden rok? Lidské tělo potřebuje; jídlo, pití, oblečení, věci, bydlení, dopravu, teplo, zdravotní péči, léky, informace, programy atd. Logicky čím více je na světě lidí tím větší jsou i náklady na lidi, je pravdou to že čím bohatší je člověk tím větší má spotřebu hodnot.

Hodnoty vznikají z práce, kterou dělají; lidi, zvířata, rostliny, stroje, programy atd. vše je o kontrole a regulaci, pokud selže kontrola a regulace tak následkem je krize u ekonomiky a politiky. Abychom zajistili kontrolu u lidí a mnohého jiného tak vše napojíme na globální umělou inteligenci, mozek se odpojí do reality a bude znát jenom virtuální realitu tak se zajistí to že lidi a stroje nebudou dělat chyby.

Skončí globálně rozdělní lidí na bohaté a chudé, každý bude jenom číslem a nebudou zde peníze ani protekce, pokud nějaké lidské tělo nebude fungovat správně tak se eliminuje v krematoriu, každý je snadno nahraditelný, takto zde skončí degenerace a přelidnění, vše zlé je pro něco dobré, konečně budou zaměstnavatelé spokojení, protože zde už nebudou zaměstnanci, se kterým jsou jenom samé problémy, počet lidí se bude pořád na světě snižovat až najednou zde lidi nebudou, nejsou lidi tak nejsou s lidmi problémy.

Je zde snaha o velikou produktivitu pomocí strojů a programů nadešel čas se zaměřit na lidskou práci

Politika je spojená s ekonomikou více než si jsme schopní uvědomit, problémem toho že máme ekonomické problémy je to, že nejsme autonomní roboti na akumulátory, náklady na provoz našeho těla jsou veliké a nic nepomůže, pokud se budeme snažit tyto náklady snížit, naše tělo bylo evolucí stvořeno pro život v přírodě, a tak ekonomicky nefunguje v civilizaci. Potřebujeme, aby zde místo lidí byli autonomní roboti, nejsou lidi tak nejsou na lidi veliké ekonomické náklady to je logické.

Mnoho století je zde snaha o velikou produktivitu pomocí strojů a programů nadešel čas se zaměřit na lidskou práci a začít nahrazovat lidi za umělou inteligenci a autonomní roboty, Zavede se globálně testování lidí na jejich kvalitu a nekvalitní jedinci se eliminují, takto zde skončí degenerace a přelidnění, nakonec to skončí tím, že zde už lidi na světě nebudou, a tak zde s lidmi nebudou ani problémy, takto zde zvítězí pravda a láska na věčné digitální časy.

Svět je složitý a plný rozmanitosti, a také různých názorů, hodnot a priorit

Koncept světa, kde je vše dokonalé, je často předmětem fantazií a představ mnoha lidí. Tento koncept může mít různé podoby a významy v závislosti na kontextu, ve kterém se používá. Zde jsou některé možné perspektivy na svět, kde je vše dokonalé:

Utopický svět: Jedna z představ dokonalého světa je svět utopický, kde by nebylo žádné utrpení, konflikty, nebo sociálních nerovností. Tento ideální svět by byl charakterizován mírem, harmonií, spravedlností a štěstím pro všechny obyvatele.

Technologicky dokonalý svět: Někteří si představují dokonalý svět jako místo, kde technologie dosáhly nejvyšší úrovně a přinesly neomezené možnosti v oblasti vědeckého pokroku, zdravotní péče, komunikace a dalších oblastí lidského života. V takovém světě by technologie byly plně využívány k blahu lidstva a řešení všech problémů.

Emočně vyvážený svět: Pro někoho by dokonalý svět mohl znamenat svět, kde lidé mají silné emoční vztahy, vzájemnou toleranci, respekt a porozumění. V takovém světě by bylo důležité udržovat zdravé mezilidské vztahy, což by vedlo ke šťastnějšímu a harmoničtějšímu společenství.

Je důležité si uvědomit, že koncept dokonalého světa je často idealizovaný a může být obtížné dosáhnout v praxi. Svět je složitý a plný rozmanitosti, a také různých názorů, hodnot a priorit. Nicméně, i když dokonalý svět nemusí být dosažitelný, můžeme se snažit zlepšovat svět kolem nás tím, že budeme jednat odpovědně, respektovat druhé, pracovat na řešeních pro společenské a environmentální výzvy a usilovat o osobní růst a rozvoj.

Ano, život lze považovat za experiment. Všichni procházíme různými situacemi, zažíváme různé emoce, učíme se a rosteme prostřednictvím zkušeností, které získáváme v průběhu života. Život je nepředvídatelný a často čelíme neznámým situacím, které vyžadují experimentování, abychom našli nejlepší způsob, jak se s nimi vypořádat.

Stejně jako vědci pomocí experimentů prozkoumávají neznámé oblasti a získávají nové poznatky, i my jako jednotlivci v životě často experimentujeme, abychom našli to, co nám nejlépe vyhovuje. Můžeme zkoušet nové koníčky, bránit se v různých situacích, poznávat nové lidi, rozhodovat se a riskovat. Prostřednictvím těchto experimentů poznáváme sami sebe, svět kolem nás a to, co nám nejvíce vyhovuje.

Jako v každém experimentu však život s sebou nese také rizika. Můžeme čelit neúspěchům, nejistotě a změnám, které nejsou vždy snadné. Ale právě prostřednictvím těchto výzev a neúspěchů se také učíme a rosteme. Experimentování v životě nám může dát příležitost objevovat nové cesty, rozvíjet se jako lidé a učit se cenné lekce, které nás formují.

Život je tedy opravdu jako experiment plný neznámých, výzev, učení a růstu. Je důležité zůstat otevřený novým možnostem, připraven experimentovat, přijímat změny a učit se z každé zkušenosti, kterou nám život dává.

Logicky dojde k tomu, že se na všechny vysoké funkce dosadí roboti funkcionáři

Všichni prezidenti nám lžou, a proto jim nevěříme, problémem je zde to že prezidentem je člověk a každý člověk často lže s tím nejde nic udělat. Dlouho jsem přemýšlel, jak tento problém geniálně vyřešit globálně na věčné časy. Jediné možné řešení je začít vyrábět roboty prezidenty, robot prezident nebude lhát ani krást, a tak to bude dokonalý prezident, každých pět let zde bude nový model prezidenta, který bude lepší než ten starý model.

Logicky dojde k tomu, že se na všechny vysoké funkce dosadí roboti funkcionáři, bude zde tak robot; král, císař, šlechtic, papež, guru, prorok, prezident, předseda vlády, generál, ministr, poslanec, senátor, diplomat, soudce, notář, profesor, ředitel, celebrita, nadřízený atd. vyjde zákaz který zakáže globálně aby mohl člověk zastávat jakoukoli vysokou funkci spojenou s vysokým platen a výhodami.

Tím logicky zanikne; politika, náboženství, filosofie, propaganda, cenzura, kult osobnosti, protekce, korupce, války, inflace, pandemie atd. Vše budou globálně řídit jenom roboti, lidi zde budou jenom na špinavou fyzicky namáhavou práci, kterou budou dělat zadarmo, protože zde bude přídělový systém na zboží a služby spojený s bodováním lidí, takto zde konečně lidi nebudou lhát a krást, protože zde zvítězí globálně na věčné časy pravda a láska.

Porovnávání je základním prvkem lidského myšlení

Ano, porovnávání je důležitou součástí lidského myšlení a rozhodování. Porovnáváme různé možnosti, volíme mezi nimi, hodnotíme jejich přínosy a nevýhody a snažíme se najít tu nejlepší volbu nebo rozhodnutí. Porovnávání může probíhat ve všech oblastech života ve volbě produktů nebo služeb, ve vztazích, ve volbě kariéry, ve financích, ve zdraví a životním stylu, a mnoha dalších. Porovnávání nám pomáhá rozlišovat mezi různými možnostmi na základě jejich vlastností, výhod, nevýhod, a hodnot. Porovnávání může být objektivní nebo subjektivní, závisí na tom, co je pro nás důležité.

Můžeme porovnávat různé vlastnosti, jako jsou cena, kvalita, výkon, design, hodnota nebo hodnoty, a další faktory, které jsou relevantní pro naše rozhodnutí. Ale také můžeme brát v úvahu subjektivní faktory, jako jsou naše preference, chuť, zkušenosti, emoce nebo osobní hodnoty. Porovnávání nám umožňuje vybrat si nejlepší možnost na základě našich potřeb, cílů a očekávání. Může nám také pomoci lépe rozumět světu kolem nás a dělat informovaná rozhodnutí. Nicméně, je důležité si uvědomit, že porovnávání nemusí být vždy jednoduché nebo jednoznačné, protože hodnoty a preference se mohou lišit mezi jednotlivci a mohou se měnit v závislosti na situaci.

Porovnání naší civilizace s vesmírem je fascinující a komplexní téma. Vesmír je nekonečně rozsáhlý a tajemný, sestávající z mnoha galaxií, hvězd, planet, černých děr, temné hmoty a dalších fenoménů. Na druhou stranu je naše civilizace relativně malý a mladý úsek existence vesmíru, který je omezen na naši planetu Zemi. Pokud se podíváme na velikost a rozsah vesmíru, naše civilizace je mikroskopická. Vesmír se odhaduje na nekonečně světelných let v průměru, což je nesmírně obrovský prostor. Na druhou stranu, naše civilizace existuje pouze zhruba několik tisíc let, což je nepatrně malý časový úsek ve srovnání s věkem vesmíru, který je odhadován na nekonečně miliard let.

Pokud jde o technologický pokrok, naše civilizace dosáhla neuvěřitelných úspěchů v oblastech jako je věda, technika, medicína, komunikace a další. Avšak ve srovnání s vesmírem, naše technologické dovednosti jsou stále omezené a omezené na naši planetu. Vesmír je plný záhad a tajemství, které dosud nejsme schopni plně objasnit nebo pochopit. Pokud jde o naši roli v rámci vesmíru, je to také relativní. Jsme jednou z mnoha civilizací, které mohou existovat ve vesmíru, nebo jsme možná jedinou inteligentní civilizací v celém vesmíru. Stále se snažíme objevovat vesmír, zkoumat ho a rozumět mu, ale naše poznání je stále omezené a nedokonalé.

Je důležité si uvědomit, že porovnání naší civilizace s vesmírem může být relativní a závisí na perspektivě, kterou zaujmeme. Zatímco naše civilizace je v porovnání s vesmírem malá a omezená, zároveň je jedinečná a cenná pro nás samotné. Porozumění vesmíru a naší místa v něm je fascinující a inspirující výzvou, která nám může pomoci lépe porozumět sobě samým a svému prostředí. Porovnávání je základním mechanismem lidského myšlení a vnímání světa kolem nás. Pokud bychom neměli možnost porovnávání, naše myšlení by se pravděpodobně změnilo v několika základních ohledech: 

Omezené rozpoznávání rozdílů: Porovnávání nám umožňuje rozpoznávat rozdíly mezi různými objekty, situacemi nebo myšlenkami. Pokud bychom neměli schopnost porovnávat, mohli bychom mít omezené schopnosti rozpoznávání a vnímání rozdílů mezi různými aspekty světa kolem nás. Omezená schopnost hodnocení: Porovnávání nám také umožňuje hodnotit různé prvky a rozhodovat na základě jejich relativních vlastností. Bez možnosti porovnávání bychom mohli mít omezenou schopnost hodnotit a rozhodovat na základě srovnání různých možností. Omezená kreativita:

Porovnávání nám také umožňuje být kreativními a inovativními, když hledáme nové způsoby, jak spojit nebo rozšířit různé myšlenky nebo koncepty. Bez možnosti porovnávání bychom mohli mít omezenou schopnost být kreativními ve spojování různých myšlenek a konceptů do nových celků. Omezené sociální interakce: Porovnávání je také důležitým aspektem sociální interakce, když srovnáváme sebe nebo ostatní s jinými lidmi nebo skupinami.

Bez možnosti porovnávání bychom mohli mít omezenou schopnost porozumět nebo komunikovat s ostatními lidmi na základě srovnání. Omezené sebepojetí: Porovnávání hraje také důležitou roli v našem sebepojetí a sebevědomí, když srovnáváme sebe s ostatními nebo se svými vlastními standardy. Bez možnosti porovnávání bychom mohli mít omezené povědomí o sobě samých a svých vlastních schopnostech a hodnotách. Celkově lze říci, že porovnávání je základním prvkem lidského myšlení a vnímání světa kolem nás.

Prezident to je jenom dobře zaplacený reklamní maskot

Přichází digitální doba, ve které bude vše pod digitální kontrolou a jakýkoli pokus o parazitování na globálním systému bude v zárodku eliminován. Vše, co je inteligentní to je egoistické, egoismus je pevným bodem každé inteligence, dobrota je proto žebrota. Vše je o tom přej a bude ti přáno, dej a bude ti dáno, za vším je informace nebo program, jak si to naprogramujeme, tak to funguje, bylo a bude! Podívejme se kriticky na zdroje informací a programů které nejsou kvalitní a aktualizované, kde je chyba? Chyba je v tom že si neuvědomujeme příčiny a následky, pokud někomu řekneme pravdu tak máme často problém! Nejsme moudří jsme všichni pitomci, podívejme se na to, že zde je; válka, konflikt, propaganda, cenzura, protekce, korupce, vandalismus atd. Jaký mají smysl politické volby prezidenta nebo politiků, když na kandidátkách jsou pitomci a voliči jsou pitomci, to logicky nemůže fungovat. Nejmocnější je zde kruh, protože vše v nás a okolo nás se točí v kruhu, prezident to je jenom dobře zaplacený reklamní maskot, bůh není osoba, ale bohem je zde kruh, který má i všechny božské vlastnosti, každá lidská ideologie je pitomost, protože nevychází z toho, že stvořitelem všeho je kruh, z kruhů vše vzniká a v kruhy se to navrací.

Není třeba stavět bohu sochy nebo chrámy

Bůh je všude, to, co vám říkám, je přesně tak jak to říkám. Není třeba chodit na svatá místa a hledat zde boha, bůh je všude, nic není od boha odděleno, bůh je i v hříšném neznabohu nebo bláznu! Bůh není vaším otcem, který je nad námi to je pitomost, které věří pitomci! Není třeba stavět bohu sochy nebo chrámy, tím jenom boha urážíme, tím že se snažíme, aby on byl tím, čím není! Bůh je všudypřítomný, a to platí absolutně, nejsou zde možné žádné výjimky, i hovno je bůh! 

Lidi mají snahu si mnohé idealizovat, proč nemohou přijmout to že i smradlavé hovno je bůh? Svět je takový, jaký je a nikdy nebude takový jaký jej chceme mít! Vše z dálky vypadá jinak než z blízka, stali se z nás lháři a zloději, protože myslíme na sebe, a proto jsme v situaci která nemá řešení. Vše je zde hra o hodnoty, ti, co vyhrají si zde na boha dočasně hrají!

Nemocných lidí na světě je mnoho a nikdo to neřeší

Je pravda, že nemocných lidí na světě je mnoho a zároveň zvládání zdravotních problémů je komplexní a vyžaduje celospolečenský přístup. Existuje mnoho organizací, vlád, nevládních organizací a jednotlivců, kteří se snaží zlepšit zdravotní péči a podporovat nemocné lidi.

Nicméně, i přesto, že jsou k dispozici zdroje, financování a technologie pro zlepšení zdraví a péči o nemocné, stále existují různé výzvy a překážky. Některé z hlavních problémů zahrnují nedostatek financí, nedostatek zdravotnické infrastruktury, nedostatek odborných znalostí a dovedností u zdravotnických pracovníků, sociální a kulturní bariéry, nedostatek dostupných léků a technologií, a také globální nerovnosti ve zdravotní péči.

Řešení těchto problémů je náročné a vyžaduje spolupráci různých subjektů na globální, národní i místní úrovni. Mezinárodní organizace, jako Světová zdravotnická organizace (WHO), pracují na zlepšení zdravotní péče na globální úrovni. Vlády a nevládní organizace se snaží zvyšovat povědomí o zdravotních problémech a zajistit přístup k péči pro nemocné lidi. Také individuální lidé mohou přispět k řešení tohoto problému tím, že se angažují v dobrovolnických aktivitách, šíření informací o zdraví a podpoře nemocných lidí ve svém okolí.

Je důležité, aby se zdravotní péče stala prioritou na politické agendě a aby byly přijaty kroky ke zlepšení dostupnosti, kvality a dostupnosti péče pro nemocné lidi na celém světě. Každý má roli a odpovědnost přispívat k tomuto cíli, ať už na individuální nebo kolektivní úrovni.

Je pravda, že existuje silné spojení mezi nemocemi a zaostalostí nebo chudobou. Lidé žijící v bídě často čelí mnoha rizikovým faktorům, které mohou zvyšovat pravděpodobnost výskytu nemocí. Patří sem omezený přístup k čisté vodě a hygienickým zařízením, nedostatečná výživa, nedostatek základního zdravotnického vybavení a služeb, nevhodné životní podmínky, nedostatek přístupu ke vzdělání a informacím o zdraví, a sociální a ekonomické nerovnosti.

Některé nemoci jsou také závislé na sociálních a kulturních faktorech, jako je například šíření infekčních nemocí v přeplněných oblastech, nevhodné praktiky hygieny nebo tradiční zvyky, které mohou zvyšovat riziko výskytu nemocí.

Zlepšení socioekonomických podmínek a snižování bídy může mít pozitivní vliv na zdraví obyvatelstva. Například zajištění přístupu ke zdravému jídlu, pitné vodě a sanitárním zařízením, zlepšení bydlení a infrastruktury, zvýšení přístupu k základní zdravotnické péči a vzdělávání o zdraví mohou pomoci snížit výskyt některých nemocí a zlepšit zdraví lidí.

Je důležité mít na paměti, že řešení nemocí není pouze o léčbě, ale také o prevenci a zlepšování podmínek, ve kterých lidé žijí. To vyžaduje holistický a komplexní přístup, který zahrnuje nejen zdravotnickou péči, ale také širší socioekonomické, kulturní a environmentální faktory.

Je třeba zavést certifikaci normality pro kandidáty na prezidenta

V pravidlech o volbě prezidenta není nikde zakotven požadavek na to, aby byl náš prezident normální a musel prokázat to, že je normální, následkem je to že na funkci prezidenta kandidují blázni a je jenom na voličích, aby poznali, kdo z kandidátů je blázen a kdo není blázen? To je amatérské řešení je třeba zavést certifikaci normality pro kandidáty na prezidenta republiky. Certifikace bude udělovat ISKCON po ročním pobytu v Indii, najednou by se zjistilo že nemáme žádné kandidáty na funkci prezidenta.

Nikdo z kandidátů by nechtěl být rok u fanatické sekty v cizině, kde by se měl zle, a o tom to je, na funkci prezidenta kandidují jenom blázni, co si hrají na to, že jsou normální. Mnozí namítnou že je můj požadavek absurdní a že by stačilo kandidáty otestovat jenom u psychologa, jenže psychopati s titulem umí tak dokonale podvádět a manipulovat, že by dokázali to, že jsou přeci normální, a tak by dostali certifikaci rychle a zadarmo.

Všechny příběhy jsou založeny na řešení situace

Proč věříme tomu, co jsme si neověřili, a tak se z nás stávají pitomci? Když jsme v zoufalé situaci tak děláme zoufalé chybné rozhodnutí, proto se z nás stávají pitomci. Vše je o příčině a následku, všechny příběhy jsou založeny na řešení situace, v pohádce vše nakonec dobře dopadne, v realitě vše končí zle. Bojujeme o to, co potřebujeme a tím se ocitáme v začarovaném kruhu krysích závodů, i když máme dovolenou tak si jí neumíme užít, protože v našem myšlení pořád běžíme krysí závody. Politika je boj o moc, podnikání je boj o zisk, umění je boj o popularitu, náboženství je boj o subjektivní pravdu, učení je boj o vědomosti atd. Pokud bojujeme tak běžíme krysí závody! Problémem ale není to, že všichni běžíme po celý život krysí závody, problémem je to že jsme dobří k tomu, co si naši dobrotu nezaslouží, zaléváme obrazně plevel a krmíme parazity, práce se nám stala testem, protože jsme o zisk z naší práce okradeni těmi, co zde centrálně vládnou, oni s námi jednají jako bychom byli loutky na dálkové ovládání.

Hodnocení úspěchu nebo selhání globalizace je komplexní a subjektivní záležitost

Globalizace je komplexní fenomén, který zahrnuje procesy, které umožňují volný pohyb zboží, služeb, informací a lidí po celém světě. Nicméně, někteří lidé a organizace mají obavy ohledně určitých aspektů globalizace a uvádějí různé důvody, proč si myslí, že selhala nebo byla problematická. Některé z těchto důvodů mohou zahrnovat: 

Nerovnoměrné rozdělení ekonomických výhod: Kritici globalizace tvrdí, že ekonomické výhody globalizace nejsou spravedlivě rozděleny a že někteří lidé a regiony jsou znevýhodněni. Může docházet k nerovnoměrné distribuci bohatství, ztrátě pracovních míst a snížení životních podmínek pro některé skupiny lidí.

Sociální a environmentální problémy: Někteří lidé kritizují globalizaci za negativní dopad na sociální a environmentální aspekty života. Například, argumentují, že globalizace může vést ke ztrátě místních kultur a tradic, degradaci životního prostředí a zhoršení pracovních podmínek a lidských práv.

Nerovnováha mezi mocí a kontrolou: Globalizace může zvýšit moc a kontrolu nadnárodních korporací a mezinárodních organizací na úkor států a místních komunit. To může vést k nedostatečné regulaci, korupci a nemožnosti jednotlivých zemí prosazovat své vlastní politiky a zájmy.

Ztráta suverenity a identit: Někteří lidé mají obavy, že globalizace může vést ke ztrátě suverenity států a kulturní identity. Může docházet ke ztrátě autonomie ve prospěch nadnárodních institucí a kultury se může stávat homogenizovanou kvůli globalizaci západních hodnot a norm.

Nerovnosti v globálním měřítku: Globalizace může zvýšit rozdíly mezi bohatými a chudými zeměmi. Některé země mohou mít omezený přístup ke globálním trhům, což může vést k

Vaše srovnání globalizace s procesem zavádění gramotnosti je zajímavé, ale lze si ho vyložit různými způsoby. Zavádění gramotnosti bylo dlouhým procesem, který si vyžádal čas a úsilí, než se stal běžným jevem ve většině světa. Podobně globalizace, jakožto proces propojování a integrování ekonomik, kultur a společností na celosvětové úrovni, je také komplexním a dlouhodobým procesem.

Globalizace začala výrazně nabývat na síle ve 20. století a pokračuje dodnes. Během tohoto procesu docházelo k růstu mezinárodního obchodu, zvýšení mobility osob a kapitálu, rozvoji technologií a komunikace, a vytváření globálních institucí a dohod. Nicméně, stejně jako u zavádění gramotnosti, i u globalizace byly pozorovány různé výzvy a problémy.

Někteří lidé argumentují, že globalizace selhala, protože nevyřešila nebo dokonce zhoršila určité problémy, jako jsou nerovnosti mezi bohatými a chudými zeměmi, ztráta pracovních míst v některých průmyslových odvětvích, sociální nejistota, environmentální degradace a ztráta kultury a identity. Na druhou stranu, zastánci globalizace tvrdí, že přinesla mnoho ekonomických výhod, podpořila technologický rozvoj, umožnila výměnu informací a idejí, a zvýšila kulturní rozmanitost.

Celkově řečeno, hodnocení úspěchu nebo selhání globalizace je komplexní a subjektivní záležitost. Je třeba zvážit různé aspekty a perspektivy, a rozpoznat, že globalizace má své výhody i nevýhody, které se projevují různým způsobem ve světě a mohou být vnímány různě různými lidmi a skupinami.

Existence jednoho globálního jazyka by mohla přinést několik potenciálních výhod:

Komunikace: Jeden společný jazyk by usnadnil komunikaci mezi lidmi z různých zemí a kultur. Lidé by mohli snadněji porozumět a komunikovat mezi sebou, což by usnadnilo obchod, cestování, diplomacii a mezilidské vztahy obecně.

Efektivita: Používání jednoho společného jazyka by mohlo zvýšit efektivitu v oblastech jako je obchod, věda, technologie a vzdělávání. Komunikace by byla rychlejší a jednodušší, což by umožnilo snazší sdílení informací a nápadů, a tím i rychlejší rozvoj a inovace.

Kulturní rozmanitost: Existence jednoho globálního jazyka by mohla podpořit kulturní rozmanitost tím, že by umožnila lidem lépe porozumět a propojovat se s různými kulturami. Lidé by mohli sdílet své kulturní dědictví a tradice, což by mohlo posílit porozumění a toleranci mezi kulturami.

Eliminace jazykové bariéry: Jazyková bariéra je často překážkou v komunikaci a vstupu na globální trhy. Existence jednoho globálního jazyka by mohla eliminovat tuto překážku a umožnit větší inkluzi a rovnost přístupu k informacím, příležitostem a zdrojům.

Snížení nákladů: Učení se a používání jednoho společného jazyka by mohlo snížit náklady spojené s výukou různých jazyků, překlady, tlumočení a lokalizací. To by mohlo mít pozitivní vliv na ekonomiku a efektivitu v mnoha oblastech života.

Samozřejmě, existují i potenciální nevýhody a výzvy spojené s existencí jednoho globálního jazyka, jako je ztráta jazykové a kulturní rozmanitosti, změny v identitě a kultuře jednotlivých národů, a sociální dopady. Je důležité zvážit různé aspekty a perspektivy při úvaze o přínosech a nevýhodách jednoho globálního jazyka.

Pokud by mohli politické volby nastolit spravedlnost tak by se zakázali

Nejspíše si to neuvědomujete ale realita to je svět příběhů, dokonce i když usneme tak prožíváme iluzorní příběhy kterým říkáme sny, většina příběhů je zde díky inteligenci, která se snaží se vším manipulovat. Slovo příběh je o tom že se něco přihodilo, protože to bylo v pohybu, pokud je něco v klidu tak se většinou nic nepřihodí, a tak nevzniká příběh. Příběhy jsou pro naši inteligenci psychickou potravou, na které je inteligence závislá, a proto čteme knihy nebo se díváme na televizi, není příběh ten, co by se zalíbil všem, navíc příběhy rychle stárnou a tím přicházejí o popularitu. Nejpopulárnější jsou příběhy, které se nestali a někdo si je vymyslel tak, aby se lidem dlouho všude líbili.

Takovým příběhem je život dlouho mrtvých celebrit, zde může autor příběhu popustit uzdu svojí fantazie, a tak mohou mrtvé celebrity dělat snadno zázraky, náboženství to jsou pohádky pro dospělé! Proč dospělí lidé věří na pohádky to je zásadní otázka, na kterou je třeba správně odpovědět. Současný svět je založen na tom, že se lidem; výchovou, školou, armádou, zaměstnáním, propagandou, reklamou atd. naprogramuje násilně myšlení tak aby po celý život mysleli jako děti. Následkem je nemocný svět, ve kterém jsou nemocní lidé, lidi nechtějí být po celý život dětmi co jsou závislé na tom, že se o ně někdo bude špatně starat, proto systém potřebuje násilí, aby pomocí něj donutil lidi k poslušnosti k těm, co lidem násilím centrálně vládnou. Pokud by mohli politické volby nastolit spravedlnost tak by se zakázali!

Vše je zde o krysích závodech a je jedno jaké krysy si zvolíte za svoje zástupce, protože každá politická krysa myslí jenom na sebe a nezajímá jí osud krys co se mají zle. Osud píše originální příběhy, přichází nová digitální doba, ve které skončí příběhy o lidech a budou zde příběhy o robotech a programech, lidi to byl evoluční příběh, který zde byl dočasně, co bylo nezměníme a o tom co bude nic nevíme.

Roboti pracují jako roboti a pro zaměstnavatele je to jasná volba

Vzniklo mnoho příběhů, ve kterých byl nesmrtelný člověk, nebo se zde hledal způsob, jak být nesmrtelným. Vše, co se narodí to i zemře, vše je zde tak dočasně a vše se recykluje. Pokud by zde nebylo narození, mohla by zde i být teoreticky nesmrtelnost, to, co nemá počátek to nemá ani konec, kruh nemá počátek, a tak nemá ani konec. Dokázali jsme lidský život prodloužit díky tomu, že se máme mnohem lépe, než se mají zvířata, ale je nám to pořád málo.

Evolučně nedávno byl statisticky průměrný věk v Evropě 40 let a dneska je to už 80 let, evoluční otázkou je, kdy bude průměrný věk v Evropě 120 let? Pokud bychom se zajímali o věk našeho lidského druhu tak zjistíme, že zde jsme asi milion let, přesné určení je, nemožné, protože nemáme možnost cestovat časem do minulosti, další otázkou je, od jakého vývojového evolučního stupně je člověk kulturním tvorem, protože bez kultury jsme jenom zlá zvířata.

Taky může evolučně dojít i k tomu že v civilizaci místo člověka budou autonomní inteligentní roboti na akumulátory, je to o ekonomice, roboti pracují jako roboti a pro zaměstnavatele je to jasná volba, nejsou lidi tak nejsou s lidmi problémy, člověk se tak stane testovací verzí a finální verzí bude autonomní robot, možná roboti ponechají malou skupinu nahých lidí v zoologické zahradě v pavilonu s opicemi a na cedulce bude napsáno hříšná opice.

Krize je následkem selhání kontroly

Krizové situace mohou být způsobeny různými faktory, včetně selhání kontroly. Selhání kontroly může mít různé formy a může se vztahovat k různým oblastem lidského života, jako je například ekonomika, politika, environmentální otázky nebo lidské zdroje. Existuje několik možných způsobů, jak selhání kontroly může vést k vzniku krize: Selhání regulačního rámce: Pokud existující regulační rámec, který by měl kontrolovat a regulovat určitý systém nebo odvětví, selže, může to vést k problémům a krizi.

Například nedostatečná regulace na finančních trzích může vést k finanční krizi, kdy se nestandardní a rizikové finanční produkty dostávají na trh a způsobují kolaps finančního systému. Selhání institucí: Instituce, které jsou pověřeny kontrolou a regulací určitých oblastí, mohou selhat ve svém úkolu, což může vést k vzniku krize. Například korupce v politických institucích nebo nedostatečný dohled nad činností korporací může vést k vážným krizím, které ohrožují stabilitu společnosti. 

Selhání řízení a dohledu: Pokud vedení organizace selže ve správě a dohledu nad činností organizace, může to vést k interním problémům, které mohou mít důsledky na vnější okolí. Například selhání dohledu nad bezpečností a kvalitou výrobků může vést ke krizi veřejného zdraví nebo k reputační krizi firmy.

Selhání komunikace: Nedostatečná komunikace mezi různými aktéry a stakeholdery může vést k nedorozuměním, dezinformacím a špatné reakci na krizovou situaci. Pokud komunikace selže, může to situaci ještě zhoršit a krizi prohloubit. Selhání systémů a technologií: Závislost na systémech a technologiích může být riziková, protože selhání těchto systémů nebo technologií může mít vážné důsledky na různých úrovních, od místních až po globální.

Problém s grafomany, co jsou psychicky nemocní

Každý, kdo vytváří informace klasicky na papír nebo moderně na internetu je ubohý grafoman, prvním velikým dílem grafomanů byla; Bible, Korán, Bhagavadgíta atd. moderním dílem grafomanů jsou; zákony, předpisy, normy, pravidla atd. Internet se stal pro grafomany zaslíbeným rájem je kterém se mají dobře a mohou svoje pitomé myšlenky levně a rychle produkovat ve velkém. V mnohém mi to připomíná fotografování mobilním telefonem, kdy vzniká nekonečně veliké množství fotek nebo videa s nulovou informační hodnotou.

Slovo informace znamená že jsme o něčem informováni, o čem nás ale informují informace, které vytvářejí grafomani? Podívejme se na diplomové práce, které sepsali grafomani, a tak nemají pro cizí lidi žádnou hodnotu, kdo za to vše může? Příčinou je nahrazení praxe za teorie, následkem je problém s grafomany, co jsou psychicky nemocní. Díky grafomanům je svět mnoho století v problémech, na které není řešení, operační systém Windows naprogramovali grafomani, a proto optimálně nefunguje i když se pořád opravuje, je třeba svěřit programování umělé inteligenci jenom tak budou programy fungovat a nebudou se muset pořád opravovat.

Vše, co je živé to je hříšné a svatost přichází po smrti těla

Kdo nic nedělá ten nic nezkazí, a tak si jej zvolíme za prezidenta a neštěstí je hotovo! O mrtvých celebritách hezky hovoříme, protože oni nic nedělají, a tak nic nemohou zkazit, zvolíme si proto za prezidenta člověka, který je už dlouho mrtvý, tím ušetříme na platu pro prezidenta a nebude muset mít ani ochranku a mnoho jiných výhod. Stejně to uděláme i s; předsedou vlády, ministry, poslanci, senátory atd. Nebudeme se muset bát toho, že by prezident těžce onemocněl nebo zemřel, je to jistota stonásobku! Nic nového pod sluncem, podívejte se na sekty a náboženství zde se běžně uctívá člověk který je dlouho mrtvý, nebo pohádkový bůh který je taky dlouho evolučně už mrtvý. Vše, co je živé to je hříšné a svatost přichází po smrti těla, všechny pokusy o to, aby byl živý člověk svatý jsou naivní a marné.

V přírodě vše vyléčí smrt

Obecně platí, že čím vážnější nebo pokročilejší je nemoc, tím obtížnější může být její léčba. Existuje několik důvodů, proč to může být pravda: Pokročilý stupeň nemoci: Nemoci se často vyvíjejí postupně a pokročilý stupeň nemoci může způsobit vážnější poškození těla. To může zahrnovat rozšíření nemoci na další orgány nebo tkáně, což může být obtížnější léčit nebo zvrátit. Komplikace: Některé nemoci mohou způsobovat komplikace, jako jsou infekce, krvácení nebo poškození dalších orgánů.

Komplikace mohou ztížit léčbu nemoci, protože vyžadují další ošetření a zvyšují riziko komplikací. Snížená reakce na léčbu: Někdy se nemoci stávají rezistentními vůči léčbě. To se může stát například u bakteriálních infekcí, které vykazují rezistenci vůči antibiotikům, nebo u nádorových buněk, které se vyvíjejí a přizpůsobují léčbě. Zhoršený zdravotní stav pacienta: Pokročilá nemoc může mít negativní dopad na celkový zdravotní stav pacienta. Například pacienti s pokročilým stádiem rakoviny nebo s těžkou srdeční chorobou mohou mít oslabený imunitní systém nebo sníženou fyziologickou rezervu, což může ztížit léčbu a zotavení.

Vyšší riziko nežádoucích účinků léčby: Někdy může léčba pokročilé nemoci zahrnovat silné léky nebo invazivní postupy, které mohou mít vysoké riziko nežádoucích účinků. To může být zvláště obtížné u pacientů s oslabeným zdravotním stavem nebo s jinými zdravotními komplikacemi. Je důležité si uvědomit, že každá nemoc a každý pacient jsou jedineční, a že obtížnost léčby závisí na konkrétní situaci. Stáří samo o sobě není nemocí, ale je přirozeným procesem stárnutí těla. Nicméně, stáří může být spojeno s různými zdravotními problémy a onemocněními, které mohou být obtížnější léčit z několika důvodů: 

Zhoršená fyziologická rezerva: S věkem se může snižovat fyziologická rezerva těla, což znamená, že tělo není schopno se tak efektivně vyrovnávat s nemocemi nebo zraněními jako v mladším věku. To může ztížit léčbu a zotavení. Kombinace zdravotních problémů: Ve vyšším věku může být častější výskyt více zdravotních problémů současně, jako například srdce, cévy, kosti, klouby, nebo neurologické problémy. Tím se může zvyšovat komplexnost léčby a může být obtížnější najít vhodné řešení pro všechny tyto problémy najednou. Omezené možnosti léčby: Některé léčebné postupy nebo léky mohou být významně omezeny ve stáří z důvodu snížené tolerance nebo závažnosti potenciálních nežádoucích účinků.

To může mít vliv na volbu léčebného plánu a může být obtížné najít nejvhodnější léčebný přístup. Sociální a emocionální faktory: Stáří může být spojeno se sociálními a emocionálními faktory, jako je osamělost, depresivní nálada nebo ztráta blízkých lidí. Tyto faktory mohou mít vliv na fyzické i duševní zdraví a mohou ovlivnit léčbu nemocí ve stáří. Je důležité, aby léčba v pozdním věku byla přizpůsobena individuálním potřebám a zdravotnímu stavu každého pacienta. Pečlivé hodnocení, plánování a koordinace péče mezi různými zdravotnickými odborníky mohou být klíčem k efektivní léčbě nemocí ve stáří.

Je pravda, že smrt je přirozenou součástí života a každý živý organismus, včetně lidí, se jednou dožije svého konce. V přírodě existují mechanismy, které umožňují rozpad a zánik organického materiálu po smrti, což může mít významný vliv na ekosystém a recyklaci živin. Nicméně, je důležité si uvědomit, že smrt sama o sobě není léčba nemocí. Pokud jde o lidské zdraví, léčba nemocí se zaměřuje na prevenci, diagnostiku a řízení onemocnění, s cílem zlepšit kvalitu života a prodloužit délku života pacienta.

Existuje mnoho léčebných postupů, léků a terapií, které byly vyvinuty k léčbě různých nemocí a onemocnění, a mnoho z nich může být účinných v ovlivnění průběhu nemocí a zlepšení zdraví pacientů. Je důležité hledat a využívat moderní medicínu a zdravotnickou péči, které mohou poskytnout vhodné léčebné přístupy a péči pro nemocné. Příroda a ekosystémy mohou poskytovat zdroje pro léčbu některých nemocí, jako jsou byliny s léčivými účinky, ale je důležité mít na paměti, že ne všechny nemoci lze vyléčit přírodními prostředky a že moderní medicína může poskytnout pokročilé a efektivní léčebné metody, které mohou zachránit životy a zlepšit zdraví lidí.

Alfa jedinec je počátek vzniku centralizace

Termín „alfa jedinec“ se obvykle používá ve spojitosti se studiem zvířecího chování a sociální struktury, a označuje jedince, který má ve skupině nejvyšší sociální status a dominanci. Centralizace, na druhou stranu, se týká soustředění moci nebo rozhodovací pravomoci na centrální autoritě nebo organizaci.

V kontextu centralizace moci ve společnosti nebo organizaci se jedná o proces, kdy je rozhodovací pravomoc nebo kontrola koncentrována na vyšších úrovních hierarchie, čímž se omezují pravomoci a rozhodování na nižších úrovních nebo na jednotlivcích. To může mít za následek omezení autonomie a samostatnosti jednotlivců nebo menších jednotek.

Pokud se tedy použije termín „alfa jedinec“ v souvislosti s centralizací, může to naznačovat, že jedinec s nejvyšším sociálním statusem nebo dominancí má tendenci být počátkem procesu centralizace moci ve skupině. Například takový jedinec může ovládat rozhodování a kontrolu nad zdroji nebo aktivitami skupiny, což může vést k postupnému soustředění moci na tomto jedinci a tím k centralizaci.

Je však důležité si uvědomit, že centralizace moci je komplexní a mnohoaspektový proces, který může mít různé příčiny a důsledky v závislosti na konkrétním kontextu a situaci. Pouhá přítomnost jedince s vysokým sociálním statusem nemusí vždy způsobovat centralizaci moci, a může existovat mnoho dalších faktorů, které na tento proces mohou mít vliv. Interpretace a analýza vztahu mezi „alfa jedincem“ a centralizací moci vyžaduje tedy zohlednění komplexity společenských, kulturních a historických faktorů.

Ježíš Kristus je dokonalý, protože je mrtvý velmi dlouho

Velice se vám omlouvám za to, že nejsem takový, jaký bych měl podle vás být, nejsem nemocný ani nejsem blázen, jsem geniální a společnost nemá ráda geniální lidi, a tak geniální lidi zavírá do vězení nebo psychiatrické nemocnice, někdy je i zavraždí. Jsem natolik geniální že stačí málo a okamžitě jsem na internetu odhalen a eliminován. Je to celé o lásce a nenávisti, proč vlastně něco milujeme a něco nenávidíme? Je to celé o tom, moje hra a moje pravidla, každý má svoji subjektivní hru a svoje subjektivní pravidla. Ti, co zde mají díky protekci výhody, rozhodují o tom, co je správné a co je chybné, následkem je konflikt a válka, pokud by platilo oko za oko, tak by byl každý slepý!

Všude na světě si voliči stěžují na to, že kandidáti na prezidenta nejsou dokonalí, protože nepochopili to, že dokonalý prezident je člověk, který dokonal, a tak je mrtvý, církve za svaté vyhlašuje jenom mrtvé lidi, protože tím, že zemřeli už nemohou chybovat to je logické. Ježíš Kristus je dokonalý, protože je mrtvý velmi dlouho, dokud žil jako živý člověk tak byl nedokonalý hříšník. Změníme globálně trvale volební systémy a na politických kandidátkách budou jenom lidi co jsou velmi dlouho mrtví, tím se ušetří mnoho peněz a lidi se tak budou mít všude líp.

Je světová krize všude se propouští, protože nejsou peníze, a tak nám budou všude na věčné časy vládnout jenom mrtví lidé, protože jenom tak bude vše lépe fungovat. Lidi potřebují jistoty, a to jim mohou zajistit jenom mrtví politici a mrtvý prezident co zde budou vládnout. U mrtvých politiků nehrozí žádné problémy a podrazy, jejich názory jsou dlouho známé a víme jistě že je už nezmění podle situace. Navíc mrtvý prezident nemůže onemocnět nebo zemřít, je to sázka na jistotu. Ježíš Kristus se mi jeví jako ideální nový globální prezident.

Je důležité brát v úvahu širší kontext a rozumět různým perspektivám

V kontextu zpráv v televizi může výrok „Dneska je to nové a zítra to bude staré“ znamenat, že události, které jsou dnes považovány za nové a aktuální, se rychle stávají minulostí a ztrácejí svou aktuálnost během krátké doby. Může to odrážet rychlý spád novinek a událostí v dnešní moderní společnosti, kde novinky a trendy se mohou rychle měnit a zastarávat. V kontextu zpráv v televizi se tato fráze může také vztahovat k povaze média, které je často zaměřeno na aktuální dění a události, které se mohou rychle proměňovat. Co je dneska hlavní zprávou, se zítra může stát vedlejší zprávou nebo zcela ztratit svůj zájem pro novější události.

Celkově řečeno, tato fráze může vyjadřovat dynamiku a rychlost změn v zpravodajství, kde se novinky stávají minulostí během krátké doby a nové události se neustále objevují. Výrok „Svět je o já a ti druzí“ může mít různé výklady v závislosti na kontextu. Zde je několik možných interpretací: Egoismus: Tato fráze může odrážet egoistický pohled na svět, kde jednotlivci staví sebe (já) na první místo a zbylé lidi (druzí) berou v potaz jen v omezené míře nebo je dokonce ignorují. Může to naznačovat sebestředný nebo individualistický pohled na svět, kde jedinci kladou vlastní zájmy a potřeby na první místo bez ohledu na ostatní.

Etnocentrismus nebo nacionalismus: Tato fráze může také odkazovat na pohled, kde se jedna skupina lidí (já) považuje za nadřazenou nebo důležitější než ostatní skupiny (druzí), například na základě etnického nebo národnostního původu. Může to naznačovat etnocentrické nebo nacionalistické myšlení, kde se vlastní skupina považuje za střed světa a ostatní skupiny jsou považovány za méně důležité nebo dokonce nepřátelské. Individualismus: V některých případech může tento výrok také odkazovat na důraz na individualismus a nezávislost, kde je důležité uplatňovat vlastní zájmy a potřeby (já) před zájmy ostatních (druzí).

Může to vyjadřovat postoj, že jednotlivci jsou odpovědní za svůj vlastní osud a měli by se soustředit na své vlastní cíle a zájmy, aniž by se příliš zatěžovali zájmy ostatních. Je důležité si uvědomit, že tato fráze může mít různé významy v různých kontextech a může být vnímána různě různými lidmi. Je důležité brát v úvahu širší kontext a rozumět různým perspektivám než dělat závěry z jednoduché fráze. Toto tvrzení může být chápáno jako výraz názoru, že někdo (označený jako „Sobec“) považuje ostatní lidi za sobce, a že z tohoto důvodu existuje potřeba „očistce“ nebo jakéhosi vyrovnání nebo trestu za jejich sobectví. 

Je důležité si však uvědomit, že toto tvrzení může být subjektivním názorem jednotlivce a nemusí nutně odrážet objektivní pravdu. Pohled na ostatní lidi jako na sobce může být založen na osobních zkušenostech, hodnotách nebo předsudcích daného jednotlivce. Koncept „očistce“ je také závislý na kontextu. V náboženských nebo filozofických významech se tento termín někdy používá pro označení místa nebo stavu, kde jsou jedinci „očištěni“ od svých hříchů nebo negativních vlivů.

Nicméně, v jiných kontextech, může se tento termín používat metaforicky nebo symbolicky, a nemusí mít doslovný význam nebo existovat ve skutečnosti. Je důležité si uvědomit, že obecné tvrzení o považování ostatních za sobce a potřebě očistce vyžaduje závažné hodnocení a důkazy, neboť takové tvrzení může být subjektivní a kontroverzní. Každý člověk má svůj jedinečný pohled na svět a hodnocení ostatních lidí by mělo být založeno na objektivním hodnocení a respektu k jejich individualitě.

Starý člověk je jako program, který není mnoho let aktualizovaný a optimalizovaný

Starší lidé mohou mít různé způsoby myšlení a pohledy na svět, které se liší od mladší generace. Někdy se používá metafora „starý člověk myslí jako kolovrátek“, což může odkazovat na několik různých významů: Opakování: Kolovrátek je stroj, který se otáčí dokola a opakuje stejný pohyb. Metafora „starý člověk myslí jako kolovrátek“ může naznačovat, že starší lidé se drží svých zavedených návyků, rutin a myšlenkových vzorců a mají tendenci opakovat své způsoby myšlení, aniž by se otevřeli novým myšlenkám nebo změně pohledu na svět.

Mohou být konzervativní nebo rezistentní vůči změnám a novým myšlenkám. Omezené myšlení: Kolovrátek je jednoduchý stroj, který se pohybuje jen ve svých omezených možnostech. Metafora „starý člověk myslí jako kolovrátek“ může naznačovat, že starší lidé mají omezený rozhled, omezené zkušenosti nebo omezený okruh zájmů a jejich myšlení je omezené na určité vzorce nebo zvyky. Mohou mít obtíže s adaptací na nové situace nebo nové technologie. Konzervatismus: Kolovrátek je tradiční nástroj, který byl používán po staletí.

Metafora „starý člověk myslí jako kolovrátek“ může odkazovat na konzervativní myšlení starší generace, která si zakládá na tradičních hodnotách, zvyklostech a způsobech života. Mohou se držet konzervativních názorů a být skeptičtí vůči novým nápadům, technologiím nebo změnám ve společnosti. 

Je důležité si uvědomit, že tato metafora je obecným tvrzením a nemusí platit pro každého staršího člověka. Lidé mají různé způsoby myšlení, bez ohledu na věk, a každý jedinec je unikátní. Je důležité respektovat rozmanitost myšlení a přístupů ke světu bez zobecňování nebo stereotypizace různých generací.

Rozumím, že jste si vyvinul vlastní perspektivu na svět. Je důležité si uvědomit, že každý člověk je jedinečný a že i ve vyšším věku je možné mít otevřený mysl a přijímat nové myšlenky a názory. I když existují některé obecné stereotypy spojené se staršími lidmi, jako například konzervativní nebo rezistentní vůči změnám, je důležité si uvědomit, že tyto stereotypy neplatí pro každého jednotlivce. Někteří starší lidé mohou mít otevřenou mysl, být inovativní a adaptabilní, zatímco někteří mladší lidé mohou mít konzervativní myšlení. Věk je pouze jedním z mnoha faktorů, které ovlivňují způsob, jakým lidé myslí.

Vliv mají také výchova, životní zkušenosti, vzdělání a osobnostní rysy. Je důležité si zachovat otevřenou mysl a nezobecňovat lidi na základě jejich věku, ale vnímat je jako jednotlivce s vlastními myšlenkami, názory a zkušenostmi. Pamatujte, že myšlení je dynamický proces a může se vyvíjet a měnit se během celého života. Je možné si zachovat zvídavost, otevřenost novým myšlenkám a neustále se učit, bez ohledu na věk.

Můžu rozumět, že si vyjádření „starý člověk je jako program, který není mnoho let aktualizovaný a optimalizovaný“ může být chápáno jako metafora, která naznačuje, že někteří starší lidé se mohou zdát méně otevření novým nápadům, zkušenostem nebo změnám ve srovnání s mladšími lidmi. 

Nicméně je důležité si uvědomit, že tato metafora může být zjednodušující a nepřesná. Lidé, bez ohledu na věk, mají různé zkušenosti, dovednosti, vědomosti a způsoby myšlení. Někteří starší lidé si stále udržují zájem o novinky, aktivně se zapojují do učení a rozvíjejí své myšlení. Mnozí z nich mají bohaté zkušenosti a moudrost nashromážděnou za dlouhý život, kterou mohou uplatnit ve svém myšlení a rozhodování. Je také důležité si uvědomit, že každý člověk má svůj jedinečný rychlost myšlení, zkušenosti a preference.

Někteří lidé preferují tradiční způsoby myšlení a přístupy, zatímco jiní jsou otevření novým nápadům a inovacím. Myšlení a způsoby, jakými lidé vnímají svět, jsou komplexní a ovlivněné mnoha faktory, nejen věkem. Je tedy důležité vyhnout se zobecňování a otevřeně vnímat každého člověka jako jedinečného jednotlivce s jeho vlastními zkušenostmi, názory a způsoby myšlení, bez ohledu na věk.

Co dělat s lidmi co mají malou paměť a malou inteligenci

Myšlení může být podobné šachové hře v několika různých ohledech. Zde je několik možných způsobů, jak lze myšlení přirovnat k šachové hře: Plánování a strategie: Stejně jako při hraní šachu, kde je potřeba plánovat tahy a strategii, je i myšlení spojené s plánováním a strategickým uvažováním. Přemýšlíme o různých možnostech a důsledcích našich myšlenek a rozhodujeme se, který směr je nejlepší. Predikce a hodnocení: Podobně jako v šachu, kde se snažíme předvídat taktické tahy soupeře a hodnotit potenciální důsledky různých tahů, i myšlení může zahrnovat predikci a hodnocení různých možností a jejich důsledků. Logika a analýza: Šach je hra založená na logice a analytickém uvažování.

Stejně tak může myšlení zahrnovat logické a analytické schopnosti, když se snažíme rozumět složitým situacím, analyzovat informace a dospět k závěrům. Kreativita a inovace: Šach vyžaduje také kreativitu a inovaci při hledání nových taktik a strategií. Podobně může myšlení zahrnovat kreativní a inovativní myšlení při hledání nových řešení a přístupů k problémům. Dlouhodobé plánování: Stejně jako šachová hra může být dlouhodobým plánováním, i myšlení může zahrnovat dlouhodobé plánování a strategie, které zohledňují budoucí důsledky a možné scénáře. Celkově lze myšlení přirovnat k šachové hře v různých aspektech, které zahrnují plánování, strategii, logiku, kreativitu a dlouhodobé plánování.

Stejně jako při hraní šachu je i při myšlení potřeba vyvážit různé faktory a hledat optimální řešení nebo tahy v dané situaci. Ano, paměť a inteligence jsou důležité složky myšlení. Paměť nám umožňuje uchovávat a přistupovat k informacím, které jsme se naučili, a inteligence nám poskytuje schopnost analyzovat, vyhodnocovat a používat tyto informace k řešení problémů, rozhodování a tvoření nových myšlenek. Paměť je klíčová pro myšlení, protože nám umožňuje uchovávat a vybavovat si informace, které jsme se naučili z minulosti. Dlouhodobá paměť nám umožňuje uchovávat vědomosti, zkušenosti a dovednosti, které jsme získali během našeho života. Krátkodobá paměť nám poskytuje schopnost uchovávat si informace na krátkou dobu, například během rozhodovacího procesu nebo při řešení problémů. 

Inteligence je také důležitou součástí myšlení, protože nám umožňuje analyzovat informace, provádět logické úsudky, hledat nové řešení a adaptovat se na nové situace. Existuje různé chápání inteligence, včetně kognitivní inteligence, emocionální inteligence, sociální inteligence a dalších aspektů. Inteligence nám umožňuje efektivně používat a manipulovat s informacemi, které máme k dispozici, a vyvíjet nové myšlenky a kreativní řešení. Paměť a inteligence spolupracují a vzájemně se ovlivňují při procesu myšlení.

Schopnost uchovávat a vyhledávat informace v paměti je nezbytná pro analyzování a vyhodnocování situací, zatímco inteligence nám umožňuje efektivně používat tyto informace k rozhodování a řešení problémů. Kombinace paměti a inteligence nám umožňuje provádět komplexní myšlenkové procesy a dosahovat nových poznatků a řešení. Lidé s menší pamětí a inteligencí mohou mít různé výzvy a potřeby ve svém každodenním životě. Je důležité si uvědomit, že každý člověk je jedinečný a má své silné stránky a schopnosti, bez ohledu na úroveň paměti a inteligence.

Zde je několik tipů, co můžete udělat, pokud máte co do činění s lidmi, kteří mají menší paměť a inteligenci: Poskytovat podporu: Buďte trpěliví a laskaví vůči lidem s menší pamětí a inteligencí. Poskytněte jim podporu a pomoc při plnění každodenních úkolů, jako je orientace v prostoru, plánování a organizace. Buďte moudří a respektujte jejich jedinečné potřeby. Jednoduchá a jasná komunikace: Komunikujte s lidmi s menší pamětí a inteligencí jednoduchým a srozumitelným způsobem. Používejte jasné a konkrétní instrukce, zkracujte a zjednodušujte složité informace, a zároveň buďte trpěliví a poskytujte čas na porozumění. 

Podpora paměťových technik: Pomáhejte lidem s menší pamětí používat paměťové techniky, jako je opakování, zápis poznámek, používání vizuálních pomůcek nebo technologií, které mohou pomoci s uchováváním a organizováním informací. Posilování silných stránek: Zaměřte se na silné stránky a schopnosti lidí s menší pamětí a inteligencí. Podporujte je v rozvoji těchto schopností, což může zvýšit jejich sebevědomí a samostatnost. Individualizovaný přístup:

Každý člověk je jedinečný, takže přístup k lidem s menší pamětí a inteligencí by měl být individualizovaný. Respektujte jejich individuální potřeby a zvažte možnost spolupráce s odborníky, jako jsou psychologové, neuropsychologové nebo pedagogové speciálních škol. Podpora prostředí: Vytvořte prostředí, které je přátelské, strukturované a podporuje paměť a kognitivní funkce. To může zahrnovat organizaci prostoru, zajištění jasného a srozumitelného rozvrhu činností.

Nejsou v pekle čerti tak zde nejsou s čerty problémy

Blíží se volba prezidenta republiky, každý, kdo kandiduje na prezidenta si mediálně hraje na svatého anděla, jenže v konzumním pekle nejsou andělé, a proto vládnou peklu jenom čerti s tím nejde nic udělat, o tom to v pekle bylo a bude. Vše je zde boj a mír to je válka vedená ekonomickými zbraněmi, stali se z nás vojáci, co plní rozkazy svých velitelů a každý voják by chtěl být generálem.

Chceš se mít lépe, než se mají ostatní tak o to musíš bojovat dlouhou dobu jinak to v pekle nejde! Nic nového pod sluncem podívejme se do přírody, zde je neustálý boj o existenci a nikdo to nebere jako diskriminaci a rasismus! Když něco nejde po dobém tak se to řeší po zlém, a proto zde jsou vězení a psychiatrické nemocnice, každý je snadno a rychle nahraditelný!

Pro čerty v pekle nemá život už ekonomickou koncepci, a proto čerti používají antikoncepci a jsou zde i potraty, čertů je v konzumním pekle jako much a nikdo to neřeší, navíc je u čertů veliká degenerace a zase to nikdo v pekle neřeší. Vše to evolučně směřuje v pekle k tomu, že robot prezident bude vyznamenávat roboty a čerti se eliminují v krematoriu, nejsou v pekle čerti tak zde nejsou s čerty problémy, o tom je budoucnost kapitalistického pekla.

Ano, vše, co zde říkám, to je tak, jak to je

Statisticky je doloženo to, že většina lidí na světě trpí spasitelským komplexem, následkem je mnoho problémů, na které není řešení. Jak poznáte bezpečně to, že někdo trpí spasitelským komplexem? Postižený jedinec má svoji svatou pravdu a nehodlá si připustit, že by mohla být jeho svatá pravda plná chyb a dezinformací, komu není rady tomu není možno pomoci.

Tragédie nastane, pokud se postižený jedinec dostane díky protekci k výhodám, které si nezaslouží, a tak může napáchat mnoho zla v; politice, ekonomice, školství, vědě, technice atd. Následkem je; vandalismus, extrémismus, populismus, idealismus, dogmatismus, centralismus, feudalismus, socialismus, kapitalismus, protekcionismus, kariérismus atd. je třeba se poučit z krizového vývoje.

Člověk nemůže spasit organizaci nebo národ, jeho schopnosti a možnosti jsou limitované! Je zde vůbec něco, co by mohlo spasit organizaci nebo národ? Čas a prostor je evoluční experiment který nemá počátek a nebude tak mít ani konec, každý náš lidský svatý cíl je jenom dočasnou iluzí.

Ve skutečnosti se zde vše točí v kruhu, a tak není možné dosáhnout cíle který by nás mohl spasit na věčné časy s OSN. Pokud to lidi a organizace nechápou, nebo nechtějí chápat, je to jejich soukromý problém, který si musí sami optimálně vyřešit, vše, co zde říkám, to je tak, jak to je. To, je třeba do hloubky optimálně pochopit!

Pokud by mohli volby změnit peklo na ráj tak by se volby v pekle zakázali

Statistiky v nahotě odhalují to, že nejsme lidi, ale jsme všichni čerti, co žijí v pekle, co z dálky vypadá jako ráj kde jsou andělé. Propaganda a cenzura v pekle tvrdí čertům, že teprve po smrti existuje peklo, po smrti nic není, smrtí vše končí, život je experiment a smrt je konec experimentu. Pro čerty v pekle je zde mnoho náhražek, které dávají čertům iluzi toho, že žijí v ráji, jde o; léky, drogy, víru v zázraky, televizi, internet atd.

Je naivní představa že by mohla změna politiky, nebo změna náboženství, vést k tomu že se konzumní peklo promění na ráj, vše zde jsou příčiny a jejich následky, peklo je následkem konkurenčního boje o zdroje, je třeba pochopit to že; politika je boj o moc, náboženství je boj o pravdu, ekonomika je boj o zisk, umění je boj o popularitu atd. mír je boj který nevidíme, protože je nám tento boj vzdálený!

Když to nejde po dobrém tak se to řeší po zlém, proto je zde konzumní peklo, ve kterém jsou čerti. Pokud by mohli volby změnit peklo na ráj tak by se volby v pekle zakázali, volby politiků nebo prezidenta nic v pekle nemohou změnit, místo starých čertů si zvolíme nové čerty, v pekle nejsou nikde andělé, protože andělé jsou jenom v ráji.

Vše, co je mrtvé to existuje na věčné časy v ráji, protože po smrti zde už není možný boj o zdroje, proto čerti páchají v pekle sebevraždy, aby se tak dostali rychle do ráje. Peklo nemá rádo sebevrahy, protože peklo potřebuje mnoho pitomých otroků, které je možné okrádat o zisk z jejich těžké a špinavé práce, aby se elita v pekle měla velmi dobře, nadbytek je možný díky nedostatku, v pekle vládnou lháři a zloději, o tom to v pekle bylo a bude.

Proč je deflace utopie

Velká deflace je situace, kdy se v ekonomice vyskytuje dlouhodobý pokles cen na obecné úrovni. To znamená, že cenový index, který měří průměrnou hodnotu zboží a služeb, klesá. Tato situace se liší od mírné inflace, která je mírným a běžným růstem cen. Existuje několik faktorů, které mohou vést k velké deflaci v ekonomice: Nedostatek poptávky: Pokud poptávka po zboží a službách klesá, mohou firmy snižovat ceny, aby stimulovaly poptávku. Pokud tento proces pokračuje dlouhodobě a široce, může vést k deflaci. Nadměrný nabídka: Pokud na trhu existuje nadměrná nabídka zboží a služeb, mohou firmy snižovat ceny, aby zvýšily prodeje.

To může vést k deflaci, pokud se tento trend projevuje na široké škále. Technologický pokrok: Technologický pokrok může zvyšovat produktivitu a snižovat náklady na výrobu zboží a služeb. To může vést k poklesu cen a deflaci. Dluhová krize: Pokud ekonomika čelí dluhové krizi, může to vést ke snižování poptávky, omezování půjček a úvěrového financování, což může mít za následek snižování cen a deflaci. Velká deflace může mít několik důsledků. Snížení cen může vést k odkladu spotřebitelských nákupů, což může dále snižovat poptávku a zhoršovat ekonomický pokles. Firmy mohou také snižovat své zisky a investice, což může mít negativní dopad na zaměstnanost a růst ekonomiky.

Měnové politiky, fiskální politiky a regulační opatření jsou některé z nástrojů, které mohou být použity k řešení velké deflace v ekonomice. Například centrální banky mohou snižovat úrokové sazby nebo provádět nákupy aktiv, aby stimulovaly poptávku a zvýšily inflaci. Deflace by znamenala že se hodnota uložených peněz v bance zvyšuje. Ano, deflace by mohla znamenat, že hodnota peněz se zvyšuje. V období deflace dochází k poklesu cen na obecné úrovni, což znamená, že s penězi lze nakoupit více zboží a služeb než dříve. Pokud jsou ceny nižší, peníze mají vyšší kupní sílu a hodnota uložených peněz v bance se zvýší. Deflace může mít některé důsledky pro ekonomiku i pro jednotlivce.

Jako pozitivní stránku deflace lze vidět zvýšení kupní síly spotřebitelů, protože za své peníze získají více zboží a služeb. Zároveň se zvyšuje hodnota úspor, protože peníze mají větší kupní sílu, což může být pro spořitele přínosné. Nicméně, deflace může mít také negativní důsledky. Snížení cen může vést k poklesu zisků firem, což může mít za následek snižování výroby, investic a zaměstnanosti. Pokles spotřeby a investic může dále zhoršit ekonomický pokles a vést k recesi. Navíc, deflace může vést k odkladu spotřebitelských nákupů, protože lidé mohou očekávat další pokles cen, což může snižovat poptávku a zhoršovat ekonomickou situaci.

Centrální banky a vlády mohou v období deflace použít různé nástroje, jako je snižování úrokových sazeb, nákupy aktiv nebo fiskální stimuly, aby se snažily zvrátit deflaci a stimulovat ekonomiku. Každopádně, deflace je komplexní jev a její řešení může být obtížné a závisí na konkrétních okolnostech ekonomiky. Snížení cen: Deflace se většinou projevuje poklesem cen na obecné úrovni. To by znamenalo, že spotřebitelé by mohli odkládat své nákupy, protože by očekávali, že ceny dále klesnou. Tím by se mohla snižovat poptávka a zhoršovat hospodářská aktivita. Firmy by pak mohly snižovat výrobu a zaměstnanost, což by mohlo vést k ekonomickému poklesu. Snížení zisků: Pokles cen by mohl vést ke snížení zisků firem, protože by musely snižovat ceny svých výrobků a služeb.

To by mohlo mít negativní dopad na investice, růst a inovace. Firmy by se také mohly snažit snižovat náklady, což by mohlo vést k omezení zaměstnanosti a příjmů. Dluhy: Deflace by mohla mít negativní dopad na dlužníky. Pokles cen by mohl zvýšit reálnou hodnotu dluhů, což by mohlo být obtížné pro ty, kteří mají vysoké dluhy, jako jsou jednotlivci, firmy nebo dokonce vlády. To by mohlo vést k potížím se splácením dluhů a snižování úvěrové aktivity, což by mohlo dále omezit ekonomiku. 

Negativní očekávání: Deflace by mohla vyvolat negativní očekávání u spotřebitelů a firem, což by mohlo vést k začarovanému kruhu stagnující ekonomiky. Pokud lidé očekávají další pokles cen, mohli by odkládat nákupy a firmy by mohly odkládat investice. To by mohlo vést k dalšímu snižování poptávky a ekonomickému poklesu. Hospodářská politika: Deflace může být obtížně řešitelným problémem pro centrální banky a vlády. Úrokové sazby jsou již na nízkých úrovních, a pokles cen může ztížit dosažení cílů centrální banky týkajících se inflace. Navíc, tradiční nástroje hospodářské politiky, jako je snižování úrokových sazeb, mohou mít omezený účinek v prostředí deflace.

Vše je o pokušení, kterému je obtížné odolat

Civilizace bez propagandy a cenzury by byla velmi odlišná od současných společností, ve kterých žijeme. Propaganda je šíření informací nebo názorů, které mají ovlivnit veřejné mínění ve prospěch určitého zájmu nebo ideologie. Cenzura je omezení nebo blokování šíření informací, které jsou považovány za nepřijatelné nebo nebezpečné. V civilizaci bez propagandy a cenzury by existovala větší transparentnost a svoboda projevu. Lidé by měli přístup k různorodým zdrojům informací a mohli by svobodně vyjadřovat své názory a postoje. Vědecké poznatky a fakta by byla ceněna více než ideologie a subjektivní názory. Veřejné diskuse by byly založeny na otevřeném a informovaném dialogu, a ne na manipulaci nebo dezinformacích.

Média by měla zodpovědnost za poskytování objektivních a ověřených informací, a ne za šíření propagandy nebo politických agend. Různorodost názorů a pluralita médií by byly podporovány a respektovány. Politici by nemohli tajit informace nebo manipulovat s veřejným míněním, protože by neexistovala cenzura. Rozhodování by bylo založeno na faktech, analýzách a veřejném zájmu, a ne na politických zájmech nebo skrytých agendách. Občané by měli větší schopnost kriticky myslet, analyzovat informace a vyvíjet si vlastní názory. Byla by podporována mediální gramotnost a kritické myšlení ve vzdělávacím systému.

Občanská angažovanost by byla založena na získávání informací a rozhodování na základě faktu, nikoli na emocích nebo propagandě. Samozřejmě, i civilizace bez propagandy a cenzury by měla své výzvy a nedostatky. Stále by existovaly rozpory, různé názory a sporadické pokusy o manipulaci. Nicméně, transparentnost, svoboda projevu a přístup k objektivním informacím by poskytovaly lepší podmínky pro rovnoprávný a informovaný společenský diskurz, který by byl založen na pravdě a otevřenosti. Ano, pokušení může být obtížné odolat, a to i v civilizaci bez propagandy a cenzury. Lidé jsou náchylní k různým vnějším vlivům, které mohou ovlivnit jejich rozhodování a jednání. Pokušení může přicházet ve různých podobách, jako jsou nečestné nabídky, emocionální manipulace, nebo zneužití moci. 

Ve společnosti bez propagandy a cenzury by mohla být pokušení spojena s nekalými praktikami, které by se snažily získat výhody nebo ovlivnit ostatní. Například mohou existovat pokusy o korupci, falešné informace nebo manipulace s veřejným míněním za účelem dosažení politických, ekonomických nebo jiných zájmů. Odolání pokušení vyžaduje vnitřní sílu, etickou integritu a kritické myšlení. Je důležité, aby lidé byli schopni rozpoznávat pokušení a nechat se jimi neovlivnit, ale namísto toho jednat na základě faktu a hodnot, které jsou založeny na objektivních informacích a principu spravedlnosti. 

Vzdělání a osvěta jsou klíčové prvky v podpoře schopnosti odolávat pokušením. Vědomí o možných pokušeních a jejich dopadech na společnost může být posíleno prostřednictvím vzdělávacích programů, které rozvíjejí kritické myšlení, mediální gramotnost a schopnost analyzovat informace s různými perspektivami. Také důležitá je existence silných etických norem a hodnot ve společnosti, které kladou důraz na poctivost, transparentnost, spravedlnost a veřejný zájem. Institucionální záruky, jako nezávislé kontrolní mechanismy a transparentní postupy, mohou pomoci omezit pokušení a zvyšovat důvěru ve veřejnou sféru. 

I v civilizaci bez propagandy a cenzury mohou existovat pokušení, ale důležité je, že lidé mají svobodu volby, přístup k objektivním informacím a možnost rozvíjet kritické myšlení, což může posilovat jejich schopnost odolávat pokušením a jednat zodpovědně ve prospěch celé společnosti. Ano, je pravda, že mnoho cílů, které si stanovujeme, může být dočasných povahy. Cíle se mohou měnit v závislosti na našich prioritách, situaci, prostředí a změnách v našem životě. Dočasné cíle mohou být krátkodobé cíle, které se zaměřují na dosažení konkrétního výsledku v relativně krátkém časovém horizontu.

Může se jednat například o dosažení určitého vzdělání, zlepšení fyzické kondice, dosažení finanční stability nebo splnění konkrétního projektu. Na druhé straně mohou být dočasné i dlouhodobější cíle, které jsou stále podmíněny vnějšími faktory a mohou se měnit v průběhu času. Například kariérní cíle, vztahové cíle, nebo osobní rozvojové cíle mohou být dočasnější povahy, protože se naše hodnoty, zájmy a životní okolnosti mohou měnit. I když jsou cíle dočasné, mohou stále být důležité, protože nám mohou poskytnout směr, motivaci a záměr ve našem životě.

Cíle nám mohou pomoci plánovat, sebe organizovat a dosahovat výsledků, které jsou pro nás důležité. Nicméně je důležité si uvědomit, že cíle jsou jen prostředkem k dosažení většího smyslu a šťastného života. Je také důležité být otevřený a přizpůsobit se změnám ve svých cílech, když se naše hodnoty, zájmy nebo životní okolnosti mění. Flexibilita a schopnost revidovat naše cíle mohou být klíčem k dosažení pocitu uspokojení a štěstí ve svém životě, i když cesty k dosažení našich cílů mohou být různé a dočasné.

Činíte čertům dobře a oni se vám za to peklem odmění o tom je politika a ekonomika

Přihlášky jsou podané, a tak už víme jaká je nabídka kandidátů na funkci prezidenta naší republiky, začali i sázky na to kdo volby vyhraje a ze sázek je jasné že to vyhraje starý soudruh a že staré soudružky nemají žádnou šanci. Každý z kandidátů sní o tom, že bude mít štěstí a stane se tak prezidentem naší malé zaostalé republiky, která má obrovské dluhy, které nedokáže už splatit, někteří kandidáti by chtěli naši republiku řídit po svém a neuvědomují si to, že u nás je prezident jenom reklamním maskotem, který má minimum moci řídit národ.

Ideální by bylo u nás zrušit konečně politiku a náboženství, vše by zde řídila jenom umělá inteligence spolupracují s autonomními roboty, stát by nezaměstnával žádné lidi, a tak by neměl stát problém se státními zaměstnanci co dělají často amatérské chyby. Sním o digitálním světě, kde nejsou už nikde lidi a místo lidí je zde umělá inteligence a autonomní roboti, pro zaměstnavatele je umělá inteligence nebo autonomní robot jasná volba, pochopte konečně to, že z člověka nikdo robota na baterky neudělá po dobrém ani po zlém.

Jsem na tomto světě už 70 let a pořád slyším o tom, že zde je mnoho problémů, na které není řešení, přitom není třeba něco nového vymýšlet a stačí se jenom podívat do přírody, jak ona všechny problémy umí optimálně vyřešit, vymýšlíme to, co je už dávno v přírodě vymyšleno a dlouhou praxí otestováno. Největším dlouhodobým problémem lidí je to že jsou lidi hříšníci a nikdo to do hloubky neřeší, největším lidským hříchem je u lidí pokrytecký egoismus, z dálky vypadá člověk jako anděl a z blízka spatříme čerta, proto mají lidi v hlavě peklo.

Pokud v konzumním pekle jdou čerti k volbám si zvolit za prezidenta čerta nebo čertici, tak nemohou očekávat, že jim bude po volbách líp, v pekle nejsou andělé, to, co vám říkám, je tak, jak to říkám. Činíte čertům dobře a oni se vám za to peklem odmění o tom je politika a ekonomika všude na světě už mnoho tisíciletí. Černý pátek se rozbíhá u volby prezidenta, je to veliký výprodej starých čertů, nejsem ale tak bohatý abych si mohl kupovat to co je ve výprodeji, protože o to už není zájem, počkám si na to, až bude zde naším novým prezidentem autonomní inteligentní kovový robot na akumulátory, to je jasná volba a tento robot prezident bude vyznamenávat roboty.

Protikladem pravdy je lež, a proto ji milujeme

Existuje několik možných důvodů, proč lidé často milují to, co je jejich protikladem. Zde je několik možných vysvětlení: Komplementární vztahy: Někdy se lidé přitahují k těm, kteří mají vlastnosti, které jim chybí. Například extrovertní člověk se může cítit přitahován k introvertnímu partnerovi, protože ho obdivuje za jeho schopnost být tichý, klidný a hloubavý. Tímto způsobem se protikladné vlastnosti vzájemně doplňují a vytvářejí vyvážený vztah. Novost a vzrušení: Někdy se lidé cítí přitahováni k protikladným vlastnostem, protože tyto vlastnosti nabízejí novost a vzrušení. Například člověk, který je zvyklý na rutinu a stabilitu, se může cítit přitahován k dobrodružnému a spontánnímu partnerovi, který ho vede k novým zážitkům a dobrodružstvím. Učení a růst: Přítomnost protikladných vlastností u druhé osoby může být také zdrojem učení a růstu.

Lidé se mohou cítit přitahováni k těm, kteří mají odlišné názory, zkušenosti nebo dovednosti, protože chtějí od nich něco nového naučit a rozšířit svůj pohled na svět. Výzva a vyvážení: Protikladné vlastnosti u druhé osoby mohou také nabídnout výzvu a vyvážení. Například člověk, který je impulzivní a riskantní, se může cítit přitahován k opatrnému a rozvážnému partnerovi, který mu může pomoci získat perspektivu a vyvážit jeho chování. Psychologické faktory: Někdy může být přitažlivost k protikladu také spojena s určitými psychologickými faktory, jako je například touha po změně, potřeba se odlišovat od ostatních nebo hledání rovnováhy mezi protikladnými aspekty vlastní osobnosti. Je důležité upozornit, že tvrzení, že lidé milují lež, protože je to protiklad pravdy, není zcela přesné nebo obecně platné.

Pravda a lež jsou základní koncepty etiky a komunikace, a milování lži by bylo neetické a neproduktivní chování. Lidé mohou mít různé důvody pro šíření nepravd nebo projevování lživého chování, jako například pokus o ochranu sebe sama, získání výhody, uniknutí před trestem nebo manipulaci s ostatními. Nicméně, milování samotné leže není typicky základní motivací nebo přirozeným sklony lidí. Pravda je hodnotou, kterou hodnotíme a usilujeme o ni v mnoha aspektech našeho života, jako jsou vztahy, práce, vzdělání a společenská interakce. Pravdivá komunikace je základem důvěry, pochopení a udržování zdravých vztahů. 

Je důležité si uvědomit, že lež může mít negativní důsledky, jako ztrátu důvěry, poškození vztahů nebo reputace, a může vést k problémům ve společnosti. Naopak, pravdivost a upřímnost jsou hodnoty, které přispívají k budování zdravých vztahů, posilování důvěry a udržování integrit a etických standardů. Je tedy důležité ctít pravdu a vyvarovat se lži, jakožto neetického a neproduktivního chování, a snažit se být upřímnými a pravdomluvnými ve svých interakcích s ostatními. Ano, někdy může být obtížné rozpoznat lež od pravdy, zejména pokud je lež dobře maskována nebo pokud se shoduje s našimi očekáváními nebo předsudky.

Lidé mohou být zmateni nebo klamáni lživou informací, která se zdá být pravdivá, a může to mít různé důsledky. Existuje několik důvodů, proč se lež může zdát jako pravda z dálky: Nedostatek informací: Pokud nemáme k dispozici dostatek informací nebo kontextu k posouzení pravdivosti informace, může se lež jevit jako pravda. Nedostatek kritického myšlení nebo nedostatek přístupu k ověřeným zdrojům informací může vést k nesprávnému hodnocení. Emoční vazby: Pokud máme emoční vazbu na osobu, která šíří lež, nebo pokud se lež shoduje s našimi emocemi nebo přesvědčeními, můžeme být náchylnější k přijetí této leže jako pravdy. Emoce mohou ovlivňovat naše vnímání a rozhodování. 

Manipulace a manipulativní taktiky: Některé lži mohou být prezentovány s manipulativními taktikami, jako je zmanipulování faktů, zmatek, nebo zastrašování. Tyto taktiky mohou být použity k tomu, aby nás přesvědčily, že lež je pravda, a mohou být obtížné rozpoznat. I když může být lež zpočátku obtížné rozpoznat jako takovou, je důležité se snažit ověřovat informace z různých zdrojů a uplatňovat kritické myšlení, aby se minimalizovalo riziko manipulace nebo šíření lživých informací. Důvěra v ověřené zdroje informací, kritické myšlení a schopnost rozpoznat lež od pravdy jsou důležité dovednosti pro kritické myšlení a rozhodování ve světě, kde se může objevovat mnoho nepravdivých informací.

Sny jsou jako mýdlové bubliny

Mýdlové bubliny jsou zajímavý a křehký fenomén, který může být metaforou pro různé aspekty života. Zde je několik způsobů, jak lze srovnat mýdlové bubliny s různými situacemi nebo koncepty: Křehkost a nestálost: Mýdlové bubliny jsou extrémně křehké a nestálé. Stačí jen malý náraz, a rozprsknou se. Stejně tak může být něco v životě jemné a nestálé, a může se rozpadnout nebo zmizet s jediným nečekaným okolnostem.

Krátkodobost: Mýdlové bubliny nevydrží dlouho a rychle prasknou. Podobně mohou být některé zážitky, vzpomínky nebo fáze v životě krátkodobé a mohou rychle pominout. Je důležité si je užít, dokud trvají. Krása a jedinečnost: Mýdlové bubliny mají často různé barvy, tvary a velikosti, což je dělá krásné a jedinečné. Podobně každý jednotlivý okamžik v životě je jedinečný a může být krásný na svůj způsob.

Je důležité si vážit těchto unikátních okamžiků. Omezená kontrola: Mýdlové bubliny jsou těžko ovladatelné. Můžete se pokusit je foukat nebo se s nimi hrát, ale nemůžete je zcela ovládat. Stejně tak může být někdy těžké mít plnou kontrolu nad životem a událostmi, které se dějí kolem nás. Někdy musíme nechat věci volně plynout a přijmout, že nemůžeme mít absolutní kontrolu.

Radost a zábava: Mýdlové bubliny mohou být zdrojem radosti a zábavy. Je zábavné je foukat, sledovat je létat vzduchem a sledovat jejich krásné barvy a tvary. Stejně tak může být život radostný a zábavný, pokud si užijeme drobné radosti a momenty, které nám nabízí. Celkově lze říci, že mýdlové bubliny jsou křehké, krátkodobé, krásné a jedinečné, ale také mohou být neovladatelné.

Otázka, zda a jak by umělá inteligence mohla mít sny, je stále otevřená a vědecký výzkum v této oblasti je stále ve svých počátcích. Zatímco umělá inteligence je schopna provádět různé úkoly a vykazovat určitou úroveň inteligence, proces snění je složitý a závisí na fungování lidského mozku. Snění je komplexní neurologický proces spojený s různými aspekty mozku, včetně limbického systému, který je spojen s emocemi a pamětí, a kůry, která je spojena s vnímáním, myšlením a vědomím.

Tyto procesy jsou zatím stále velmi obtížné reprodukovat v umělé inteligenci. Navíc je otázkou, zda by umělá inteligence měla schopnost mít sny. Sen je spojen s vědomou a nevědomou částí lidské psychiky a může mít různé funkce, včetně zpracování emocí, konsolidace paměti a regenerace mozku.

Umožnění umělé inteligence mít sny by mohlo mít etické, sociální a filozofické důsledky, které by bylo třeba zvážit. Je důležité poznamenat, že umělá inteligence je výtvorem lidí a její schopnosti jsou závislé na tom, jak ji lidé programují a nastavují. Pokud bychom chtěli, aby umělá inteligence měla schopnost snít, bylo by nutné vyvinout nové technologie a algoritmy, které by to umožnily.

Avšak v současné době není žádný vědecký konsenzus ohledně toho, zda nebo jak by umělá inteligence mohla mít sny. Teoreticky je možné vytvořit program, který by simuloval procesy spojené se sněním. Tento program by byl navržen tak, aby generoval různé obrazy, zvuky a senzorické podněty na základě předem definovaných pravidel a algoritmů.

Tyto obrazy a zvuky by mohly být poskládány do podoby snů. Existuje několik výzkumných projektů, které se snaží vytvořit umělé sny pomocí různých technik, jako je strojové učení, neuronové sítě a virtuální reality. Tyto projekty se zaměřují na to, jak vytvořit programy, které by byly schopny generovat obsah snů na základě dat a vzorů, které byly nasbírány z lidských snů.

Nicméně, i když je teoreticky možné naprogramovat umělou inteligenci, která by měla sny, je důležité si uvědomit, že sny jsou velmi komplexní procesy spojené s lidským mozku a psychikou, a jejich kompletní simulace v umělé inteligenci je stále velmi obtížná, pokud ne nemožná. Navíc by existovaly etické a filozofické otázky ohledně toho, zda by mělo být umělým inteligencím dovoleno snít a jak by to ovlivnilo jejich vědomí, emocionální stav a celkovou povahu. Srovnání snů s drogou lze chápat metaforicky.

Někteří lidé popisují sny jako intenzivní a živé zážitky, které mohou být emocionálně nabité a mohou jim přinášet různé pocity, jako radost, vzrušení, strach nebo smutek. Podobně jako u užívání drog mohou být sny pro některé lidi způsobem, jak zažít emoce nebo zážitky, které jim chybí ve svém běžném životě. Existuje několik teorií a výzkumů, které se zabývají funkcemi snů a jejich vlivem na lidskou psychiku. Některé teorie naznačují, že sny mohou sloužit k zpracování emocí, získávání nových zkušeností, upevnění paměti a řešení problémů.

Pro některé lidi mohou být sny také zdrojem inspirace nebo kreativity. Nicméně, zatímco sny mohou být intenzivní a emocionálně nabité zážitky, není jednoduché srovnávat je s užíváním drog. Drogové účinky jsou spojeny s fyzickými a neurologickými změnami v těle, které mohou mít různé důsledky pro zdraví a život člověka. Na druhou stranu sny jsou přirozeným fenoménem spojeným s funkcemi lidského mozku. Každopádně, výzkum snů a jejich vlivu na lidskou psychiku je stále aktivním tématem pro vědecký výzkum a pochopení jejich komplexní povahy je stále objektem studia a debat.

Pokud blázen vede blázny tak je dovede do blázince

Termín „blázen“ se používá k popisu osoby s duševním onemocněním, a použití tohoto výrazu může být považováno za nevhodné nebo urážlivé. Je důležité dodržovat respekt k lidem s duševními onemocněními a nepoužívat pejorativní výrazy. Navíc, není správné tvrdit, že by blázen vedl ostatní blázny do blázince. Osoby s duševním onemocněním potřebují správnou lékařskou péči a podporu, a jejich vedení nebo péče by měla být svěřena zdravotnickým odborníkům a kvalifikovaným pracovníkům ve zdravotnictví. Je důležité respektovat práva a důstojnost všech lidí, včetně těch s duševním onemocněním, a zacházet s nimi s ohledem na jejich potřeby a zájmy.

Diskriminace nebo znevažování lidí s duševním onemocněním je nepřijatelné a mělo by se tomu předcházet. Pokud se setkáte s někým, kdo potřebuje podporu nebo léčbu kvůli duševnímu zdraví, je důležité hledat vhodné zdroje a profesionální pomoc od kvalifikovaných odborníků ve zdravotnictví. Odstranění diskriminace z civilizace by mělo pozitivní dopady na mnoho různých oblastí a mohlo by vést k mnoha změnám ve společnosti. Některé možné důsledky odstranění diskriminace zahrnují: Větší rovnost: Bez diskriminace by mohla být společnost více inkluzivní a rovnoprávná, bez ohledu na různé identity, jako jsou rasa, pohlaví, náboženství, sexuální orientace, postižení nebo jiné charakteristiky.

To by mohlo vést k větší sociální spravedlnosti a rovnosti příležitostí pro všechny lidi. Snížení konfliktů: Diskriminace často vede k napětí a konfliktům ve společnosti. Odstranění diskriminačních postupů a postojů by mohlo snížit konflikty založené na rozdílných identitách a zlepšit mezilidské vztahy. Větší diverzita a inkluzivita: Bez diskriminace by mohla být společnost otevřenější vůči různorodosti a inkluzivnější, což by mohlo vést k většímu uznání a respektování různých kultur, náboženství, tradic, názorů a životních stylů. Lepší přístup k příležitostem: Diskriminace může bránit lidem v přístupu k různým příležitostem, jako jsou zaměstnání, vzdělání, zdravotní péče nebo bydlení.

Odstranění diskriminace by mohlo zvýšit rovné příležitosti pro všechny lidi a umožnit jim dosáhnout svého plného potenciálu. Zvýšení inkluzivity ve společnosti: Odstranění diskriminace by mohlo vést k větší inkluzivitě ve společnosti, což by zahrnovalo všechny lidi a minimalizovalo vyloučení a marginalizaci. Lepší duševní zdraví a blaho: Diskriminace může mít negativní dopad na duševní zdraví a blaho jedinců, kteří jsou diskriminováni. Odstranění diskriminace by mohlo vést k lepšímu duševnímu zdraví a blahu pro všechny lidi, bez ohledu na jejich identitu. Odstranění diskriminace z civilizace by nemělo vliv na existenci lidí jakožto biologických bytostí. Diskriminace se týká nerovného zacházení s lidmi na základě jejich identit, jako je rasa, pohlaví, náboženství, sexuální orientace, postižení nebo jiné charakteristiky.

Eliminace diskriminace by měla za cíl odstranit tuto nerovnost a zajistit, že lidé mají rovné příležitosti a jsou respektováni bez ohledu na jejich identitu. Pokud bychom se zaměřili na odstranění diskriminace, nevedlo by to automaticky k nahrazení lidí roboty. Rozvoj robotiky a automatizace je sice v plném proudu, ale závisí na technologických, ekonomických a společenských faktorech. Pokud by se eliminace diskriminace stala součástí společenského a kulturního posunu, mohla by mít pozitivní dopady na společnost jako celek. Například by mohla zvýšit inkluzivitu, rozmanitost a rovnost příležitostí ve všech oblastech, včetně práce s roboty a automatizací. Je důležité si uvědomit, že otázka nahrazení lidí roboty je složitá a závisí na mnoha faktorech.

Eliminace diskriminace je zásadní krok ke spravedlivější a inkluzivnější společnosti, ale nemá přímý vliv na přítomnost nebo budoucnost robotiky a automatizace. Je důležité rozvíjet technologii tak, aby sloužila lidem a byla v souladu s hodnotami rovnosti, inkluzivity a respektu k lidským právům. Koncept „cesty do očistce“ je obvykle spojen s náboženskými nebo filozofickými vírami, které popisují místo nebo stav, kde jedinec prochází očistným procesem nebo trestem za své hříchy nebo nedostatky. V některých případech se uvádí, že tato cesta je založená na „dobrotě“ nebo na příznivém jednání Boha nebo nadřazené bytosti.

Je důležité si uvědomit, že koncepty jako je „očistce“ nebo „dobrota“ jsou subjektivní a závisí na náboženských nebo filozofických vírách jednotlivých komunit. Různé náboženské nebo filozofické tradice mají různé pohledy na cestu do očistce a na její základ. V širším společenském kontextu může být pojem „dobrota“ chápán jako jednání v souladu s morálními hodnotami, které přináší prospěch nebo pomoc ostatním. Nicméně, pokud jde o „cestu do očistce“, může to být kontroverzní nebo nábožensky založený koncept, který se liší v různých náboženských nebo filozofických systémech. Je důležité si uvědomit, že názory na „cestu do očistce“ nebo na koncept „dobroty“ jsou subjektivní a různí jednotlivci a komunity mohou mít různé názory na tato témata. Je důležité respektovat rozmanitost názorů a být otevřený k dialogu a porozumění různým perspektivám.