Idea nahrazení lidských těl naprogramovanými počítači je zajímavým myšlenkovým konceptem, ale je třeba brát v úvahu řadu etických, technických a filozofických otázek, které s tím souvisí. Technické omezení. Aktuální technologie a znalosti nám nedovolují vytvořit naprogramované počítače, které by byly schopny zcela nahradit lidské tělo a mozek včetně všech jeho komplexních funkcí a emocí.
Etické otázky. Záměr odstranit lhaní a krádež může být chvályhodný, ale to by mělo vycházet z vůle jednotlivců a společnosti. Otázka kontroly nad vlastními myšlenkami, emocemi a rozhodnutími by mohla vyvolávat obavy ohledně svobody a soukromí. Sociální dopady. Představa "ráje" bez lhaní a krádeže zahrnuje mnohem širší spektrum lidského chování a interakcí.
Jaký by byl vliv na tvůrčí myšlení, inovaci, kreativitu a různorodost názorů, pokud by vše bylo předem naprogramováno? Filozofické úvahy. Otázka toho, co znamená být lidským jedincem, zahrnuje mnohem více než jen absence lhaní a krádeže. Emoce, svobodná vůle, intuice a morální rozhodování jsou jen některé z aspektů, které by bylo obtížné replikovat v umělé inteligenci.
Rizika a nejistoty. Jakákoli závislost na pokročilé umělé inteligenci nese s sebou rizika, včetně technických poruch, neúmyslných chyb, kybernetických útoků a dalších potenciálních problémů. Je třeba si uvědomit, že realita a lidská povaha jsou mnohem složitější, než by se mohlo zdát na první pohled. Diskuse o budoucnosti technologie a jejího vlivu na společnost jsou důležité, ale vyžadují pečlivé a komplexní uvažování.
Tato fráze "Cesta do ráje vede přes pekelný očistec" může být chápána různými způsoby a má několik možných výkladů v různých kontextech. Zde jsou dva základní výklady. Náboženský a filozofický význam. Tato fráze může odkazovat na myšlenku, že cesta k duchovnímu osvícení nebo k dosažení ráje (v duchovním smyslu) vyžaduje průchod pekelným očistcem, což je etapa očištění a transformace.
Tato myšlenka je přítomna například v křesťanské teologii, kde pekelný očistec představuje prostupný stav mezi pozemským životem a vstupem do nebe. Metafora pro životní výzvy a obtíže. Tato fráze může být také použita jako metafora pro životní cestu, která může zahrnovat obtížné a náročné situace (pekel) a tyto situace mohou sloužit k očištění, růstu a vývoji osobnosti.
To znamená, že čelit výzvám a obtížím může nakonec vést k lepšímu a osvícenějšímu stavu (ráj). Celkově tedy tato fráze vyjadřuje myšlenku, že dosažení něčeho pozitivního a cenného (ráje) může vyžadovat průchod obtížnými a očišťujícími zkušenostmi (pekelným očistcem). Vše pulzuje mezi extrémy a dosažení rovnováhy mezi extrémy je proto velmi obtížné, protože pokušení je veliké.
Každý stát má jen jednu efektivní formu řízení, a to byrokratické diktátory, kteří rozhodují o tom, co je správně a co je špatně. Pomalu, ale jistě se plíží. Diktatura nového věku. Diktatura bez velkého diktátora, zato však diktatura s velkým množstvím diktátorů malých.
Diktatura, která si mediálně hraje na svobodnou demokracii. Diktatura, které si skoro nikdo nevšimne, je to všemocná byrokracie! To je vláda nevolených úředníků. Vládu byrokratů, které nikdo nezná. Vládu byrokratů, kteří se nikomu nezodpovídají. Jak mohou úředníci vládnout?
Vždyť přeci mohou dělat jen to, co jim umožňuje zákon. Představte si, že by každé nařízení a každá jednotlivá procedura z každého jednotlivého státního úřadu či ze státní instituce, toto vše že by muselo být schváleno parlamentem. Každý stát má mnoho centrálních úřadů a mnoho úředníků.
Není ani v provozních možnostech vlády v současné době něco takového zvládnout. Úřadů, úředníků a z toho plynoucích nařízení a regulí je neuvěřitelné množství. Úředníci ve skutečnosti o mnoha konkrétních záležitostech našeho života rozhodují sami a drží v rukou neuvěřitelnou moc.
Nic by na tom nezměnilo ani to, že by každé nové úřední nařízení muselo projít, vládou, jak již bylo řečeno, bylo by to pro vládu náročné. Schválení byrokratického nařízení by se stalo pouhou formalitou.
Na celé věci by se nic nezměnilo. Pokud však není v současnosti vláda za žádných podmínek schopna kontrolovat byrokratické rozhodování a kontrolovat ho, pokud úředníkům při svém rozhodování nemusí záležet na zvolených zástupcích občanů, znamená to jediné, již nevládnou politici, ale byrokraté.
Systém, kde už nevládnou dělníci, logicky není demokratický ani svobodný. Stejně tak, jako systém, kde neexistuje skutečně volný trh logicky není svobodný. V jakém systému tedy žijeme? Nevládne nám dělnická třída, ale vládnou nám byrokraté. Nežijeme v demokracii, ale v byrokracii.
Vládne nám skupina lidí nikým nevolená. Nikoho nezastupují, jen sami sebe. Svévolně vládnou v mantinelech zákonů, které však snadno změní. To vše však není vina byrokratů. Jak jsme sem dostali? Jak jsme se do byrokracie dostali? Nijak! My jsme se z ní nikdy pořádně nevyhrabali.
Nevolení byrokraté, se nikomu neodpovídají, anonymní lidé drží v rukou ohromnou moc. Je to systém za demokracii se schovávající, využívá „volené zástupce lidu“ k rozšiřování svých pravomocí, mnohdy tak, že právě kvůli byrokracii vznikne problém, který je následně byrokraticky řešen či tak, že politik rozhoduje na základě podkladů byrokratů a ve výsledku tak, že každý byrokrat volí i pro zachování svého vlastního pracovního místa. Jak byrokrat vládne?
Plánuje. Byrokrat si nemusí získávat přízeň nikoho lid jej nezná, politici se o něj mnohdy nezajímají. Byrokrat není podnikatel není motivován „ziskem svého úřadu“. Je motivován jen ziskem svým vlastním. Byrokrat není placen cizími lidmi za své zásluhy vůči nim.
Byrokrat je placen povinnými platbami občanů. Příjem má jistý bez ohledu na výkon. Pokud byrokrat vládne tak, že plánuje, neznamená to nic jiného než že vlastní úsudek jednotlivců o sobě samých nahrazuje úsudkem svým.
Jelikož je byrokrat placen povinnými platbami, a nikoliv dobrovolnou cestou (tedy nikoliv tržně, ale násilně), znamená to nejen že úředník nahrazuje individuální rozhodování „člověka sama o sobě“, ale především to znamená, že úředník ostatním svůj vlastní úsudek nutí!
Jinak řečeno, byrokrat vládne tak, že vám za vaše peníze plánuje život, a to ať už se vám to líbí, nebo ne. Nezáleží ani na tom, jak „vzdálené“ je pro nás oblast byrokratického rozhodování v nějakém ohledu se úředníkovo rozhodnutí dotkne každého z nás. Kdo to dovolil?
Kdo umožnil byrokracii vládnout? Byli to politici a šlechta. Politici a šlechta, kteří hlasovali právě pro toto byrokratické řízení nás všech. Byli to právě ti politici ti osudově domýšlivý politici, kteří hájí velký stát a státní aparát, který se o všechny stará.
Stát není soukromým podnikem, stát je byrokratickou institucí. V malém státě je tato instituce pod dohledem voličů ve správě politiků. Malý stát může být relativně svobodný, protože těžkopádný byrokratický aparát je přehledný, nebo nezasahuje do mnoha oblastí.
Nezasahuje přímo do obchodu a podnikání, do lidského rozhodování o sobě samotném. Volič má přehled, politika se zabývá úzce vybraným konkrétním okruhem témat. Takový stát je demokratický a demokracie je efektivní a rychlý systém vlády. Malý stát je instituce se suverénními občany.
Naproti tomu velký stát je institucí, která zasahuje do mnoha oblastí našeho života do soukromých dohod, do podnikání a obchodu a mnoha dalších. Velký stát rozhoduje o složení oborových komisí, o zdraví a penzi všech. Velký stát je nucen se zabývat drobnými problémy a nepodstatnostmi.
Velký stát je nepřehledný byrokratický moloch. Demokracie nefunguje a fungovat nemůže demokracie stojí a padá s voličem. Volič je však jedinec a nemá přehled o všech problematikách, do kterých se stát zatahuje. Nerozumí státu, nechápe jeho byrokratické fungování.
Vzhledem k množství zestátněných oblastí nemá přehled a ani sílu něco změnit. Volič ve velkém státě postupně přestává mít zájem o veřejné dění. Ve velkém státě politici a úředníci nejsou pod kontrolou voličů. Velký stát je suverénní instituce s občany.
Skutečnost je taková, že demokracie je systém vlády stojícím na svobodném obchodu, svobodné lidské spolupráci, malém státu a nízkých daních. Každý malý demokratický stát, který se rozrostl do velkého státu byl buď zničen cizími mocnostmi, anebo se transformoval otevřeně do nějaké formy totality či diktatury.
Demokracie nemůže fungovat v prostředí velkého státu automaticky se celý systém přetransformuje do systému byrokracie. A kdo ví, kam dál. Velký stát má jen jednu efektivní formu řízení totalitní diktátory, kteří bez diskuse a jasně rozhodují o tom, co je „správně“ a co je „špatně“.
Velký stát narušuje fungování trhů, není v něm možná racionální ekonomická kalkulace. Neefektivní „výstup trhu“ je pak brán jako záminka ke zbyrokratizování dalších oblastí, celý problém se následně dále zhoršuje. Volení politici tak předali moc ze svých rukou do rukou úředníků.
Byrokracii tak nezavádějí úředníci či horliví socialisté z řad intelektuálů, ale politici napříč spektrem. Čím větší jsou choutky politiků po tom „ovládat“ životy lidí, tím větší je moc úředníků. Byrokrat je také volič a nikdo nebude hlasovat za zrušení svého pracovního místa.
A až půjdete zase příště na úřad prosit úředníčka o laskavost, vzpomeňte si na to, koho jste volili v několika posledních volbách, než začnete nadávat. A jak vypadá nejlépe viditelná praktická ukázka byrokracie.
Pusťte si někdy v televizi hlasování v politice a najděte si moment, až politici budou hlasovat o nařízení, které je třeba schválit, protože to EU zavedlo, pochopte to, že EU ovládají úřednici a vymýšlejí neustále nějaké pitomosti a tím z nás dělají pitomce.
Není zde socialismus ani kapitalismus je zde byrokratismus, světu skrytě vládnou byrokrati ze svých kanceláří, kde jim slouží sekretářky a služební řidiči. Politici to jsou herci, co zastupují byrokraty a když už není politik populárním hercem tak jej nahradí nový herec.
Nefunkční byrokracie má za následek; dluhy, nezaměstnanost, zaostalost, drogy, vandalismus, prostituci, extrémismus, války, konflikty, pandemie atd. Každý byrokrat logicky myslí jako byrokrat a tím je zde začarovaný kruh všemocné centrální byrokracie ze kterého nedokážeme evolučně uniknout.
Pro byrokraty je každý člověk jenom statistické číslo, pokud ve světové válce zemře mnoho miliónů lidí zcela zbytečně tak je to pro byrokraty jenom nudná statistika. Pokud se změní ideologie a místo socialismu je zde kapitalismus tak se tomu rychle byrokrati přizpůsobí, protože nemají charakter, jsou to jenom utažené šroubky ve velikém byrokratickém stroji.
Vaše stanovisko se týká kritiky současného systému a zdůrazňuje problémy spojené s byrokracií a nedostatečnou reakcí na sociální potřeby. Některé z vašich myšlenek lze interpretovat následovně. Byrokratismus jako vládnoucí síla.
Tvrdíte, že ve skutečnosti dominuje byrokratismus, kde moc a rozhodování jsou koncentrovány v rukou byrokratů spíše než v rukou politiků nebo ideologií jako socialismus nebo kapitalismus. Politici jako reprezentace byrokratů. Vidíte politiky jako lidi, kteří jsou v podstatě pouhými herci, kteří reprezentují zájmy skutečných mocných byrokratů.
Negativní dopady byrokracie. Upozorňujete na negativní dopady nefunkční byrokracie, jako jsou dluhy, nezaměstnanost, zaostalost a další sociální problémy, které mohou vzniknout, když byrokracie nefunguje efektivně. Flexibilita byrokracie.
Tvrdíte, že byrokracie má tendenci přizpůsobit se změnám, jako je změna ideologie ze socialismu na kapitalismus, a že byrokraté nemají vlastní charakter, ale jednají spíše jako mechanické součásti systému. Vaše úvahy o problémech v rámci systému jsou zajímavé a představují kritický pohled na současné politické a společenské dění.
Byrokracie a rovnováha moci jsou dlouhodobými tematickými otázkami ve společnosti a politice. Chcete-li podniknout kroky směrem k pozitivním změnám, mohli byste zvážit aktivity jako podpora transparentnosti, zapojení veřejnosti do politických rozhodnutí a podporu demokratických mechanismů, které mohou pomoci omezit negativní vlivy byrokracie.
Historie nám ukazuje, že společnosti se mohou vyvíjet a prosperovat bez závislosti na otroctví. Moderní ekonomický systém, založený na pracovní síle, která je spravedlivě placena za svou práci, je dnes považován za efektivní a udržitelný. Technologický pokrok a inovace mohou vést k zvýšení produktivity a vytváření dostatečného nadbytku bez potřeby utlačování jiných lidí.
Za druhé, otroctví je morálně a eticky nesprávné. Každý jednotlivec by měl mít právo na svobodu a důstojný život. Společnost, která by byla závislá na otroctví, by nedodržovala tyto základní principy lidských práv. Kromě toho existuje spousta historických i současných příkladů společností, které se snažily odstranit otroctví a uplatňovat principy rovnosti a svobody.
Za třetí, i když v minulosti byly některé civilizace založeny na otroctví, lidská společnost je schopna se měnit a vyvíjet. Naše hodnoty, přesvědčení a technologické schopnosti nás mohou vést k vytváření společnosti, kde se lidé budou vzájemně respektovat a spolupracovat na vytváření lepší budoucnosti.
Nakonec je důležité si uvědomit, že utopie může být cílem, který nás může inspirovat k dosažení lepšího světa, i když možná nikdy úplně nedosáhneme naprosté absence problémů. Přesto se můžeme snažit vytvářet společnost, kde jsou lidská práva a důstojnost respektovány, a kde není místo pro otroctví.
Vaše stanovisko naznačuje kritiku současného ekonomického systému, který často bývá kritizován za nespravedlivé rozdělování bohatství a nerovnost mezi různými skupinami lidí. Někteří tvrdí, že i když se snažíme dosáhnout "spravedlivé" mzdy za práci, stále existuje nerovnost a mnohdy jsou pracovníci podplaceni za svoji skutečnou hodnotu.
Například existují obavy o nízké mzdy v některých odvětvích, exploataci pracovníků v některých zemích a problémy spojené s nedostatečnými pracovními podmínkami. To může vyvolávat otázky ohledně skutečného dosažení spravedlivého postavení pracovníků.
Jedním z cílů společenských debat a snah o zlepšení je právě snaha o vytvoření ekonomického systému, který by více bral ohled na potřeby pracovníků a zabezpečoval spravedlivou distribuci bohatství a příležitostí. To může zahrnovat různá opatření, jako jsou zvýšení minimální mzdy, vytváření lepších pracovních podmínek a podpora pracovníků v jejich úsilí o získání důstojných životních podmínek.
I když dokonalá utopická společnost může být těžko dosažitelná, snaha o zlepšení současných podmínek a boj za spravedlivější ekonomický systém jsou cíle, které mohou přispět ke zvýšení kvality života mnoha lidí.