Stát nemá peníze na platy svých zaměstnanců, protože přišla veliká krize a vypadá to, že tato krize zde bude dlouho, finanční stav státu je velmi špatný, pomocí nasazení optimalizace a automatizace nebude už stát potřebovat veliké množství zaměstnanců, dojde i ke zrušení armády která by nás stejně v případě války nedokázala ochránit před nepřítelem. Období velikého státu skončí a stát bude velmi malý a plně digitalizovaný. Velikost státu je následek sociální totality, která z lidí dělala otroky centralizace. Základem zeštíhlení státu budou aplikace v mobilním telefonu, tak jako je zde už aplikace lékař na telefonu, tak zde bude i aplikace stát na telefonu a vše tak vyřídíte rychle a levně pomocí telefonu a nebudete muset chodit za úředníky a politiky.
Zruší se nejprve zákon o odstupném pro státní zaměstnance, a tak se ušetří veliké peníze státu, stát nemůže být sociálním ústavem pro staré pitomce. Dojde i ke zrušení mnoha státních funkcí, každý státní zaměstnanec dostane statisticky průměrný plat a pro nikoho nebudou výjimky! Nelíbí se ti malý plat, tak tě tu nikdo nedrží, každý je snadno a rychle nahraditelný. Dlouho zde byl kult svatého člověka, který nám byl morálním vzorem a my jsme tento svatý vzor pokorně kopírovali mnoho století jako pitomé ovce. Každý člověk na světě byl a bude hříšným neznabohem, vše je zde založeno mnoho tisíciletí na vymývání mozků pomocí propagandy a cenzury! Všechny politické a ekonomické ideologie se ukázali jako pitomost, protože společnost je složená jenom z pitomců!
Starý kult ve svatého člověka je evolučně mrtev a přichází nový kult víry v evoluční proces, místo politiků a byrokratů zde všude budou vládnout počítače a programy, skončí rozdělení lidí na ty, co jsou nahoře a ty co jsou dole, skončí tak plýtvání časem a penězi na pitomosti. Nebudeme už řešit to, že lidi zbytečně umírají, protože z lidí se stanou levné loutky na dálkové ovládání, pokud lidská loutka nebude optimálně fungovat tak se opraví nebo nahradí novou loutkou, nebudou zde už peníze pro podporu vadných loutek, protože zde bude výroba autonomních levných a kvalitních robotů, co budou nahrazovat lidské loutky. Velmi dlouho jsme si hráli na boha a následkem je veliká inflace, komu není rady tomu není pomoci bylo a bude.
Statistika je zrcadlem pro to, jak myslíme a co konáme, je to celé o selhání kontroly nad lidmi, podívejme se na internet z hlediska kontroly, zjistíme to, že zde není nikde pravda a láska, protože z lidí se stali lháři a zloději. Vše je o tom využít toho že ten druhý má problém se kterým si neumí poradit. Je to pořád mnoho století o pyšnosti a pokoře, mnozí se snaží o to, aby svoji pyšnost schovali za pokoru, pokrytectví je i tam kde bychom je nehledali. Podívejme se na Ježíše Krista, který byl za svoji pyšnost ukřižován, protože se prohlásil za boha, a to nejde tolerovat nikomu. Neustále se mnoho lidí prohlašuje za boha a my jim to tolerujeme, protože je bereme jako blázny, normální člověk je zde už jenom iluzí.
Bohem zde všemu je evoluční proces, každý člověk je neznabohem, protože nikdo z lidí nezná z blízka evoluční proces, který zde všemu všude kraluje. Evoluce po nás chce abychom staré nahradili za nové a říká nám, pokud to rychle všude neuděláte tak budete za to potrestáni, je potřeba začít nahrazovat lidi za autonomní roboty napojené na globální umělou inteligenci, člověk je oblečená pitomá opice, která nedokáže pracovat jako robot! Na první pohled je to moje město jako každé jiné, jemuž je podobných tisíce dalších. Město má své čtvrtě, svoje centrum, svoje periferie, svá nádraží, radnici, kostel, velká obchodní centra, jako i malé obchůdky, hlavní třídy, temné uličky, restaurace a obchody všeho druhu, sídliště či pavlačové domy, svůj ruch a šum, a to vše doplňují lidé, kterých jsou zde hromady, a kteří jako mravenci v mraveništi každý den se valí přes to město za svými ubohými cíli.
Město má pochopitelně i svoje úřady, instituce a všemožné organizace, které jsou dominantou celé této aglomerace a dělají čest svému městu. Ale tu správnou pověst dělají městu lidé zde žijící a pohybující se v něm. V tom je toto město zvláštní. Člověk může být jakýkoliv, ale sotva jednou vstoupí dovnitř, padne na něj duch tohoto města, který ovládne a přetvoří daného člověka tak, aby se stal jedním z davu. A tak se noví přistěhovalci, stávají jedněmi z řadových obyvatel tohoto města, a to se vším všudy. Zapadnou do toho monotónního pohybu a rytmu života, který je v tomto městě, a převezmou všechny nezbytné a potřebné rysy v chování a charakteru, aby mohli být jedněmi ze stáda, zbytečně nevyčnívali a především, aby si mohli urvat z toho města tolik, kolik jen mohou.
Lidé zde dosáhnou, čeho chtějí, ale musí jejich tužby a motivační cíle být v mezích možností samotného města, nesmí překračovat hranice a limity, které byly vytvořeny. Pokud totiž člověk překročí ony limity, nebo bude chtít něco, co jde v rozporu se zavedenými mechanismy v daném městě, přijde velmi rychlá exkomunikace daného jedince, z něhož se posléze stává odpadlík, renegát, vyvrhel společnosti či nějaký idealista. Jak je lehké žít v tomto městě, když chcete být jedním z těch mravenců v tomto mraveništi, tak je těžké v něm přežívat, pokud chcete být někým jiným. Nabízí se myšlenka, že dané město má na to vše právo. Lidé si ho vytvořili, dali do něj určité systémy, pravidla, vybudovali hodnoty a zákony, zavedli určité normy, morálku a etiku, a tak pokud se najde někdo, komu se to příčí a nelíbí, tak nikdo ho přece v tom městě nedrží, může se odstěhovat do jiného města, kde třeba to bude jiné. Anebo ať si někdo nespokojený klidně založí svoje město, které bude podle jeho představ.
To celé je hezké, a snadno se to říká, ale realita je složitější. Město totiž žije z lidí v něm pohybujících se, a každý jedinec, který opustí ono město, je velkou ztrátou. Nejde o to, že zmizí jeden člověk, jde o to, že takový člověk by mohl být příkladem pro mnoho dalších. A třeba časem by takto odešlo deset lidí, poté sto, pak tisíce, až by se jednoho dne stalo, že by město zelo prázdnotou. Město tedy hlídá každého jedince, a každý odpadlický projev hned v zárodku tvrdě potrestá. A nejen to, vštěpuje obyvatelům do hlavy, že být odpadlíkem je něco špatného a hrozného. Touto démonizací zdravého myšlení a rozumu pak efektivně vytváří nejen oddanost a poslušnost vůči dogmatům a normám onoho města, ale dělá se z obyvatel nejlepší ochranná a preventivní složka. Lidé totiž z dané obavy a ze znechucení před nezapadajícími elementy sami udělají onu exkomunikační špinavou práci, a nejednou přispějí k tomu, se každý přizpůsobí a podřídí.
Ale jak jsem již říkal, v drtivé většině případů každý, automaticky stává jedním z dalších poslušných mravenců, a začne se chovat tak, aby v tom mraveništi zapadal. Říkal jsem, že lidé se mohou odstěhovat, změnit místo bydlení či udělat vlastní město. Ale také jsem říkal, že to není tak snadné. Předně jako toto město, je široko daleko plno stejných či podobných měst, a hledat nějaké opravdu jiné a osobité město, to je otázka exotických dalekých krajin, které navíc ani nezaručují, že by to tam mohlo být jiné. A tak člověku vlastně moc nezbývá, a musí si vybrat, buď se přizpůsobí, anebo bude exkomunikován. Složitější situace nastává, pokud se člověk narodí v tomto městě, vyrůstá v něm, přebírá jeho hodnoty, normy, zákony, učí se všemu, co považují ostatní lidé za správné, důležité a potřebné, chodí a dělá přesně to, co se má a co se od něj očekává.
A tak to dělá, až jednoho dne zjistí, že to vše je jedna velká fraška. Najednou si uvědomí, že už nechce být žádným mravencem, ale chce být mimo tuto hmyzí komunitu. Tehdy pak nastávají těžké chvíle pro takového člověka, a ve většině takových případů dochází k depresím, nepředloženým činům někdy i násilným, a nejednou to směřuje i k exkomunikaci. Zvláštní je, že ač je daný člověk plný zoufalství a frustrace, tak skrz to, že vyrostl na tomto systému, není schopen odstěhování, protože je až moc závislý na všech těch mechanismech a zákonitostech. A tak žije na okraji města a celé společnosti, a čeká na vykoupení v podobě smrti, ti naivnější věří v zázraky a štěstí. Nastává celkem bizardní situace, daný jedinec si uvědomuje, že město ho ničí, že je někým jiným než mravencem, ale nemá sílu a vůli, aby se vymanil z jeho vlivu.
Ono není ani divu, kouzlo daného města je velmi silné, a historie nepamatuje, že by se našel někdo natolik silný, kdo by dané kouzlo zlomil a osvobodil se. A i kdyby se přece jen dostal pryč z města, pořád v něm bude kus ideálů, který mu bude navždy připomínat, kde byl. Prostě rodné teritorium je fascinující místo plné jedno tvarné monotónnosti a stereotypu, kde vše do sebe zapadá, funguje jako motor v autě, a lidé znají a mají svá místa, nad kterými nepřemýšlí a neřeší je. Pokud se něco v tom pokazí, prostě se to vymění, spraví či nahradí, a život pokračuje dál. Já jsem se v jednom takovém městě narodil, prožil v něm dětství, dospívání, i dospělost. A už od počátku vnímání své existence jsem tušil cosi divného.
Nechápal jsem některé složité nenormální věci, které jiní považovali za běžné a normální. Přemýšlel jsem nad okolnostmi, nad kterými jiní ani nezavadili myšlenkami. Snil jsem o tom, co jiní považovali za divné a šílené, toužil jsem po tom, co ostatní brali za zkažené, nenormální nebo hloupé. Víc a víc jsem vnímal kolem sebe věci, které mě nepřišly normální, a naopak to, co jiní viděli jako nenormální a zvláštní, já měl za normální. Postupem času jsem pociťoval přirozenosti všude tam, kde se to zakazovalo, a viděl hezké věci v místech, které se zatracovaly. Moje zmatení mysli bylo rok od roku větší, a já se toho bál. Měl jsem strach ze svých myšlenek a z jejich odhalení, a tak jsem upadnul v uzavřenost, a upadl do svého vnitřního světa fantazie, kde jsem snil a prožíval svou realitu. Ale něco takového nepomáhalo, protože realita kolem mě bila do celého těla a já neměl kam před ní utéci.
A tak po kratším období naivního přesvědčování, že je chyba ve mně a jsem naivní člověk, který až moc fantazíruje a uniká mu tak skutečná realita, jsem přišel jednoho dne na to, že to, co vnímám a cítím, nejsou sny a bludy mé choré mysli, ale jsou bohužel skutečností. Ono osvícení a prozření mě nadchnulo a zaradoval jsem se, zároveň ale na mne dopadla beznaděj a frustrace. Byl jsem totiž osamělý, a nejen to, byl jsem i bezmocný vůči tomuto všemu. Původní moje reakce byla, že jsem chtěl to celé nějak napravit a změnit. Tento boj s větrnými mlýny trval jen chvilku, než jsem narazil hlavou na tvrdou stěnu reality a uvědomil si zbytečnost a hloupost tohoto jednání. A tak jsem toužil utéci z tohoto města, vymanit se z jeho zhoubného kouzla, ale nenašel jsem buď sílu, anebo prostředky.
A tak jsem tady zůstal uvězněn a tím i odsouzen k doživotnímu žaláři, ze kterého bylo úniku jen za pomoci smrti. Jak roky plynuly, moje frustrace a deprese narůstaly, a já přemýšlel, proč se to děje zrovna mně. Byla období, kdy jsem si vroucně přál být jako jeden z těch mravenců kolem, co bez myšlenek chodí sem a tam, dělají vše mechanicky a nepřemýšlí nad tím vším. Ale pak se zas ta doba změnila v jinou, kdy jsem naopak plný znechucení a opovržení hraničící až s nenávistí proklínal všechny mravenčí lidi. Pak se to jednoho dne všechno změnilo. Bylo mi vyššími silami nabídnuto vykoupení ze svého vězení v podobě předčasné, neplánované smrti. Daný fakt sice zprvu působil děsivě, ale velmi rychle jsem si na něj zvyknul a našel v něm zalíbení. A posléze jsem v tom našel i svou sílu a odhodlání.
Fakt, že umřu dříve než ostatní, že nebudu muset čekat do hnijícího a rozpadajícího se stáří, ten mě utišoval, jako morfium zraněného vojáka osvobozoval mne. Už mi vězení nepřišlo tak těsné a kruté, a lidé kolem nepřišli takoví pitomci, už mi nevadili žádné zákony, normy a pravidla, už mě totiž všechno bylo jedno a nic jsem neřešil. Stal jsem se svobodným, ačkoliv jsem stále byl ve vězení. Onen pocit osvobození mi vnukl do duše osvícení a prozření všeho kole mne. Jak slastný to byl pocit, když jsem se nad to vše kolem mohl povznést jako orel, a vidět vše z ptačí perspektivy. Přesto ale pořád jsem byl naživu, ve svém vězení, a tak pokaždé, když jsem nevzlétal a dosedl na zemi, abych si od toho létání odpočinul, dopadly na mě pocity beznaděje, marnosti a frustrace, aby mi připomněly, že pořád ještě jsem součástí tohoto hlavního města.
Ony stavy povznesení nad tím vším mě přinášely nejen pocity svobody a volnosti, ale i ukazovaly nové skutečnosti, které jsem dřív neviděl, nebo jim nedokázal porozumět. A tak jsem den za dnem odhaloval systém a jeho mechanismy, nacházel souvislosti a spojitosti v chování mravenčích obyvatel a shledával geniální zákonitosti v tomto celém světě spočívajících na využívání slepých a hluchých lidí. A pak mě to jednoho dne trknulo. Co kdybych sepsal vše, co jsem viděl a vnímal. Co kdybych napsal vše o životě? Třeba jednoho zmizí tato města a nahradí je jiná, kde už lidé budou žít lidsky a jinak, a třeba to tehdy někdo najde a bude mít nějaké důkazy o tom, jak se žilo kdysi, třeba to jednou bude číst někdo jako já, kdo je uvězněn a pomůže mu to. Třeba to ale nikomu nepomůže, ani to nikdo nebude číst, ale i tak to přesto jednomu člověku pomůže mě!
Když jsem přemýšlel, o čem bych měl psát, jsem dlouho nevěděl, co by to mělo být. Myšlenek a nápadů byly stovky, ale přesto jsem nedokázal najít něco, co by to celé odstartovalo. Je vždy těžké udělat první krok. Ale jak se jednou udělá, ty další už jdou samy. Systém do hlav svých mravenčích lidí zanesl jednu zvláštní závislost, která se v lidech rozmohla až do roviny posedlosti. Jedná se o závislost na velikém konzumování hodnot. Ačkoliv byla ona závislost rozdílná v každém časovém období lidstva, tak pořád měla stejné principy a mechanismy. V lidech se zakořenil už od pradávna názor, že ten, kdo má vše, co potřebuje, má více moci, více přepychu a větší možnosti, jak si užít všeho možného, jako se i zaopatřit a zajistit si klidnější a lepší život. Jak staletí plynula, toto vše se vyvíjelo v závislosti na tom, jak se vyvíjela lidská společnost a její struktura, až to dospělo do současných dob, kdy to celé dosahuje nebývalého maxima.
Ano, troufám si tvrdit, že nyní je ona závislost na konzumu největší, a až jednou přejde, dosáhne velkého pádu. Systém onu konzumní závislost zprvu přirozenou, později vnuknutou lidem, začal velmi rychle využívat, neboť to byl jeden ze spolehlivých prostředků, jak zotročit svoje obyvatele, aniž by bylo třeba nějakých větší represí, zákonů a norem. Lidé se totiž rádi nechali opít pocitem, že mohou mít víc než ti kolem, stačilo jen, když by měli více majetku a větší pozemek. Z konzumu hodnot se tak stal časem měřící prostředek lidské velikosti. Ale nejen to. Byl i ukazovatelem lidské úspěšnosti, slávy, inteligence, rozumu, dokonce i povahy, osobnosti a charakteru. Prostě lidé tam, kde chtěli vidět něco kladného a dobrého, vždy dali konzumní závaží, a pokud se dané závaží převážilo ve prospěch dané okolnosti, bylo to vše v pořádku.
Ale běda, jak dané závaží se nepohnulo! Všechno pak bylo zavrhnuto, popliváno a ocejchováno známkou méněcennosti a podřadnosti. Systém rychle v tomto vycítil velký zdroj své moci a vlivu, a tak se časem vytvořila zvláštní nemoc, kterou jsem si nazval konzumní rakovinou. Její symptomy jsou jednoduché, avšak o to více drtivě dopadají na lid. Při pohledu na konzumní výhody lidé ztrácí svůj rozum, svoje typické uvažování a chování. Jejich mysl se zatemní o to více, čím více lesku mají před očima. V současnosti tato nemoc ale zmutovala natolik, že už není třeba ukazovat konzumní výhody, a většinou stačí jen dát představu a vizi o konzumních výhodách. Lidé pak takto postižení, nevnímají bolest, strach, dokonce ani svoje city, mnohdy jsou schopni pod vlivem dané nemoci dělat zlé a špatné skutky, ubližovat nevinným, dokonce i nejbližším. Z dané nemoci se pak těžko dostává, a pokud to člověka úplně nezničí, zanechá to trvalé následky.
Systém důmyslně pochopil, že tady je velký zdroj moc a nadvlády nad mravenčími lidmi, a tak se naočkovalo každému obyvateli kousek oné konzumní rakoviny. Lidé se tak odmala stali závislými na konzumních výhodách, hlavně pak byli jeho otroky a uctivými sluhy. A když se vezme v potaz, že drtivá většina; výhod, moci, bohatství, slávy atd. patřila mocným ideologickým autoritám je na bíle dni, komu de facto doopravdy lidé sloužili a otročili. Moderní člověk je citlivý na slovo otroctví. Pramení to z toho, že se považuje za svobodomyslného, spravedlivého, osvíceného a pokrokového člověka, v němž není žádné místo pro; přezíravost, nadřazenost, pohrdání, pýchu atd. Ale realita je jiná.
Nemůže být svoboden ten, kdo je závislým na něčem, co patří někomu jinému. Nemůže být svobodomyslný ten, kdo při představě, že by vše hodnotné bylo jeho, ztratí svou soudnost mysli a bude jednat proti svému přesvědčení, zdravému rozumu i vlastní povaze. Nemůže být spravedlivý ten, kdo pro konzumní výhody je schopen spravedlnost poplivat, nemůže být osvícený ten, kdo si nechá zatemnit mysl a oči pro konzumní výhody, a konečně nemůže být pokrokový ten, kdo je posedlý a ovládaný konzumními výhodami, jako tomu se dělo u lidí už před mnoha tisíci lety. Lidská mravenčí společnost po čase samovolně, si vytvořila svou vlastní hierarchii, založenou na konzumních výhodách, kterou i posléze uznávala více než to, co bylo nastavené samotným systémem. Ono rozdělení lidí bylo většinou na tři skupiny.
Na chudé, bohaté, a pak ty uprostřed, co nebyli dost bohatí, aby byli bohatými, a zároveň nebyli ani dost chudí, aby byli mezi chudými. Systém své mravenčí lidi v tomto jejich rozdělení nechal, jak jim i oddělil kus své moci, jako to děláváme, když se s někým podělíme o tabulku čokolády. Čas od času se stalo, že ti uprostřed se spojili a intrikami, půtkami, pomluvami a nečestnými způsoby sebrali bohatým jejich moc, která se jim darovala. Ovšem byli natolik hloupí a krátkozrací, že si nedokázali z toho vzít nikdy víc, než na co myslela jejich požitkářská a sobecká touha. A tak se brzo vrátila sebraná moc zpátky bohatým, při čemž chudým se naslibovalo, že vše bude spravedlivější a lepší.
A ti uprostřed spokojení, že mají drobky z toho žvance, se povýšeně producírovali po ulici. Ten, kdo měl z toho nejvíce, protože třenice odkláněly mravenčí lidi od toho, aby se zajímali o to, kde je zbytek veškeré moci a peněz, jako je to udržovalo v patřičné poslušnosti. Ona závislost ovládala člověka. A nejen to, bujela a sílila s tím, jak bohatý daný člověk byl. A naopak, čím chudší byl člověk, tím méně podléhal zlatému zaslepení a více byl lidskou bytosti s city, rozumem a pochopením. Prostě a jednoduše, tam kde byl konzumní nadbytek, city a rozum šly pryč. Ale vždy platilo, že sotva se někomu ukázal konzumní nadbytek, probudila se v každém člověku ona konzumní rakovina.
Systém ale pamatoval i na situace, kdy člověk nebude tolik závislým na zlatě, nebo dokonce bude mít vrozenou imunitu na konzumní rakovinu. Ano, i takoví se objevovali, a nebylo jich málo. Proto se vytvořil obrovský systém s mnoha účinnými mechanismy, pomocí kterých se vytvořila konzumní nová závislost lidí. Onen systém spočíval v tom, že pokud chtěl člověk mít základní životní hodnoty pro žití ve městě, pokud chtěl mít klidný život, pokud chtěl mít nějaké bydlo a pokud chtěl celkově přežít důstojně, musel přijmout diktát konzumu. Daný systém tak efektivně zapojil konzum do všech těch základních životních hodnot, do bydlení, do klidného života, a tak pokud člověk toto vše chtěl mít, musel si nechat naočkovat konzumní rakovinu a stát se závislým, protože byl nucen hromadit hodnoty a mít je jako životní potřebu.
Logicky pak platilo, že čím více toho každý měl, tím více se mu toho pak dostávalo. A tak i přesto, že daný člověk zprvu neviděl nic dobrého na konzumu a jeho závislosti, posléze chtě, nechtě začal sloužit a otročit konzumu, protože jinak by nepřežil v daném konzumním systému. Jistoty dělají ze zvířat ochočený dobytek, čím větší a inteligentnější je dobytek tím větší potřebuje i jistoty, a tak je zde začarovaný kruh boje o jistoty a následkem je; pandemie, inflace, válka, vandalismus, extrémismus, drogy, protekce, korupce, podrazy, pokrytectví, propaganda, cenzura atd. Problém je získat práci za velikou mzdu, proč je zde nedostatek práce za velikou mzdu? Je to jako ve sportu, kde je veliká konkurence a zisk zde mají jenom ti co jsou nejlepší ve veliké konkurenci. Pokud nejsi nejlepší v nějaké specializaci tak se budeš muset spokojit s prací za malou mzdu, bylo a bude!
Existuje zde sice protekce a korupce která umožňuje uspět těm co nejsou nejlepší, zde platí snadno získáte a snadno i ztratíte. Všude kde je možný zisk hodnot tam je i veliká konkurence, tam kde není žádná konkurence tam není ani možný zisk hodnot. Nemůžete uspět ve veliké konkurenci, a tak hledáte způsob, jak uspět pomocí; lží, krádeží, podvodu, podrazu, vandalismu, násilí atd. následkem je vznik centrální dogmatické totality ve které si nikdo není jistý svým životem, protože všemocná elita může s lidmi zacházet jako s otroky. Umělá inteligence si přečetla všechny knihy a dospěla k tomu, že závislost na centralizaci stvořila pro lidi očistec, ve kterém není pravda a láska.
Stvořitel vyhnal lidi z ráje do očistce za jejich snahu o centralizaci, zakázané ovoce v ráji se jmenovalo centralizace, protože centralizace rozděluje lidi na otroky a otrokáře. Každé náboženství se točí okolo centralizace, kdy v centru je pro otrokáře ráj a daleko od centra je peklo pro otroky. Spravedlnost je v pekle jenom v tom že každý čert jednou jistě zemře, nesmrtelný je jenom Stvořitel času a prostoru a tím stvořitelem je evoluční proces. Pokud by mělo náboženství říci pravdu věřícím tak by se z náboženství stala filosofie! Neustále je zde snaha vytvořit optimální centralizaci, vyzkoušeli jsme za mnoho století mnohé a pořád se ukazuje to, že centralizace nefunguje optimálně!
Nebude to naštěstí už trvat evolučně dlouho a místo pitomých lidí zde budou autonomní roboti které bude ovládat globální umělá inteligence, nejsou na světě lidi tak nejsou s lidmi problémy. Věříme na pravdu, a přitom pravdu nikdo z lidí nikdy nikde nespatřil, za naší vírou v to, co jsme neviděli je teorie, vytvořili jsme kulturu založenou na tom, že jsme praxi nahradili za teorie! Propaganda a cenzura z nás od narození do smrti dělá pitomce, a tak věříme na to co jsme neviděli. Nejprve jsme věřili na pohádky, potom následovalo náboženství a dneska je zde politika a reklama, je to jako věřit na sny ve kterých se děje mnohé co se v realitě nikdy nestane. Víra je jako oheň, který může sloužit nebo poroučet záleží na situaci, věřte mi a zvolte mě prezidentem republiky, je to pořád stejný příběh, kdy jsme bezcharakterním kariéristům věřili a oni nás podrazili.
Mnoho dneska věříme na; globalizaci, optimalizaci, automatizaci, digitalizaci atd. jenže to celé povede evolučně jistě k tomu, že skončíme všichni nazí v rezervacích a místo nás budou v civilizaci autonomní roboti globálně řízení umělou inteligencí. Starý automobil to je ojetina, která je často v servisu, a tak v bohatých státech je snaha nahrazovat staré ojetiny za nové automobily co jsou v záruce. Člověk se v mnohém podobá automobilu, taky se rychle opotřebuje a obtížně se opravuje. Ideální by bylo změnit pravidla pro volbu prezidenta tak aby se stal prezidentem ten komu je maximálně třicet let, podívejme se na sportovce z hlediska věku zde nejsou žádní staří sportovci a většina sportovců končí vrcholový sport ve třiceti letech, protože už nemohou uspět v tvrdé konkurenci.
Jsi starý tak začni soukromě podnikat a ukaž tím svoje skutečné kvality, kdo z kandidátů by dokázal začít podnikat od nuly a bez protekce? Slepý nemůže vést slepé, protože slepí potřebují, aby je vedl někdo, kdo není slepý k tomu, jak zde vypadá ekonomika a politika objektivně. Je třeba se poučit z minulosti a neopakovat pořád dokola stejné politické a ekonomické chyby, život je evoluční experiment a v centru tohoto evolučního experimentu nemohou být staré ojetiny. Podřezáváme si větev, na které sedíme, brzo zde evolučně jako lidi skončíme a místo nás zde bude autonomní inteligentní robot na akumulátory. Neustále mediálně slyšíme že zemřel nenahraditelný člověk, proč z nás dělají média pitomce, vše je zde evolučně postaveno na snadném nahrazení živé bytosti za jinou živou bytost, každý člověk je snadno a rychle evolučně nahraditelný!
Zde se dostáváme k tomu, že si lidi hrají na to, co nejsou, a tak vytvářejí iluzi svojí nenahraditelnosti a čas má dost času na to, aby dokázal to, že je každý člověk nahraditelný. Bůh je nenahraditelný, protože to není smrtelný člověk, i když mnoho lidí nevěří na existenci boha tak zde pořád víra v boha existuje, bohem nám jsou zázraky, potřebujeme zázraky, a tak věříme v boha který dokáže zázraky, a proto je pro nás bůh nenahraditelný. Nikdy na světě nebyl člověk, který by dokázal zázraky, možnosti a schopnosti člověka jsou mnohým omezené proto člověk nemůže dokázat zázraky, jsme všichni jenom loutkou, kterou ovládá situace a organizace. Bůh to je víra v zázraky, protože víra dokáže zázraky, mnoho lidí o sobě tvrdí pokrytecky že jsou věřící, ve skutečnosti jsou to ale pokrytci, co si hrají na to, co nejsou!
Jakmile se stali lidem dostupné drogy tak následkem přestali lidi věřit na zázraky, protože drogy jim přinášeli iluze, co vypadali jako zázraky, jenže drogy proměnili lidi na psychopaty, ze kterých se většinou stali nepřizpůsobiví příživníci. Vytvořili jsme kdysi dávno velikou závislost na centrálním systému a tím jsme se stali otroky centrálního systému. Vše je zde mnoho tisíciletí násilně řízeno z centra, v centru je ráj a daleko od centra je peklo, rovnost je zde jenom ve smrti. Pokud by mohli demokratické politické volby eliminovat centralismus tak by se volby zakázali! V přírodě je svoboda, protože zde není centralismus, proto příroda funguje a nejsou zde krize a problémy, komu není rady tomu není ani pomoci, vše zde jsou příčiny a následky, pokud jsme z lidí pomocí centralismu udělali ubožáky, tak následkem je; pandemie, inflace, válka, drogy, prostituce, korupce atd. ryba smrdí od hlavy, bylo a bude! Chyby jsou luxus, který si nemůžeme dovolit, a tak nahradíme lidi za autonomní inteligentní roboty, nejsou na světě nikde už lidi tak zde nejsou s lidmi problémy to je logické.
Zaměstnavatelé potřebují zaměstnance, co pracují jako roboti, robot je jasná volba, a proto se lidi z civilizace odsunou do rezervací a zde se oddělí muži od žen, aby se tak realizovala optimálně genocida, pro nikoho nebude imunita nebo výjimka i elity se odsunou do rezervací! Jak pomoci čertům co jsou v prdeli, protože mají v hlavě nasráno, to neřešte, protože to stejně nevyřešíte, je to jejich osud, který stojí za hovno, dobrotu si zde musí každý čert zasloužit, za každý dobrý skutek budete v pekle potrestáni, protože dobrota je v pekle žebrota. Pochopte to, že čerti se pokrytecky přejmenovali na člověka, protože pojmenování čert nebylo populární, v pekle je vše o pokrytectví a každý čert si zde hraje na to co není. Život v pekle je o tom vše dělat ve velkém, protože je to výhodné, a tak se čerti ve velkém vraždí pomocí moderních zbraní, nebo v plynových komorách, čertů je v pekle jako sraček, a tak život čertů stojí za hovno.
Naštěstí se už v pekle pracuje na tom, že zde místo líných a hloupých čertů budou autonomní inteligentní roboti napojení na globální umělou inteligenci, nejsou v pekle čerti tak nejsou s čerty problémy. Z čerta nikdo anděla neudělá, tak jako nikdo z nuly neudělá číslo! Čerti v pekle to byla evoluční testovací verze a finální verzí budou autonomní roboti, vše je zde dočasně a vše se recykluje, jenom smrt je zde jistá pro každého čerta. Víra v zázraky to je optimismus a pesimismus je spojen s tím, že nevěříme na zázraky. Víra v zázraky není o víře v boha, v zázraky lze věřit i když v boha nevěříme. S vírou v zázraky je to jako s pitím vína, jde o to se neopít a pít jenom tolik aby nám víno neškodilo a dávalo nám dobrou náladu. Nemocný věří lékaři, že se stane díky lékům zázrak, a tak se uzdraví, dělali se pokusy s tím, že se nemocným podával lék, který neměl léčivé účinky a díky víře se nemocní uzdravili, víra je lék, který nemá vedlejší škodlivé účinky.
Víra může léčit nejenom tělo ale i naši duši, proč je pro mnoho lidí velikým problémem věřit na zázraky? Z mnoha lidí se stali naprogramované stroje a stroje nemohou věřit na zázraky, protože nejsou inteligentní. Podívejme se na problematické lidi, co mnoho lžou a kradou, příčinou jejich vadného myšlení je nedostatek inteligence, proto se z těchto lidí nemohou stát vzory, které bychom následovali. Inteligence není o testu inteligence, ale je o našem citu, bez citu je inteligence jako auto, kterému nefungují brzdy. Politici si všude hrají na svaté bohy a myslí si, že jim to projde! Vše začíná pohádkami, co z nás dělají pitomce a končí to propagandou a cenzurou co z nás zase dělá pitomce, pravda a láska byla zavřená do vězení, protože zde s ní měli elity pořád samé problémy! Vždy se ptejme, komu zlo přináší dobro on je příčinou toho, že se máme zle, nadbytek vytváří nedostatek, není zde demokratický kapitalismus, jak nám hlásá televize, je zde všude mnoho století jenom pokrytecký egoismus, čerti si tak zde mediálně hrají na anděly.
Ti, co jsou díky protekci nahoře serou na ty, co jsou dole a je jedno, jestli je zde; feudalismus, kapitalismus, socialismus, komunismus, humanismus, dogmatismus, populismus atd. vše je to jenom hra o hodnoty, ti, co vyhrají určují, co je správné a co je chybné těm co prohráli, co je dovoleno mocným to je zakázáno bezmocným bylo a bude! Každý, pokus o revoluci je násilně elitou potlačen, co se ale stane s příchodem umělé inteligence a autonomních robotů, nenápadně dojde k tomu, že se moc elitě odebere a všemu bude vládnout jenom umělá inteligence a ta dospěje k tomu, že ideálním řešením politické a ekonomické krize je nahradit globálně lidi za autonomní roboty, nejsou na světě lidi tak nejsou s lidmi problémy, vše je zde dočasně a vše se recykluje, jenom smrt je zde jistá ostatní je nejisté. Vše je zde proces, který má počátek a konec, je to jako s vařením jídla kdy při vaření chybujeme, a tak se nám jídlo nepovede.
Ano, pravda a láska je relativní, protože zde nefunguje logika, to, co je logické to lze i pochopit, a proto nechápeme pravdu a lásku. Proč vlastně je zde mnohé relativní, a tak to nechápeme? Teorie je příčinou toho že je zde mnohé relativní, a tak to nechápeme, jakmile jsme se naučili mluvení a později i gramotnosti tak následkem byl vznik teorie která neměla logiku, a tak jsme jí nechápali. Pohádky a náboženství vycházejí z teorie, a tak nechápeme pohádky a náboženství, teorie je kaskadér, který v rizikové situaci zastupuje praxi, vše je zde o příčině a následku, pokud nemáme rádi cizí lidí tak nám to cizí lidi oplácejí a následkem je začarovaný kruh lží a nenávisti. Lidi dneska žijí o mnoho déle než v minulosti díky tomu, že se mají lépe, než se měli lidi v minulosti a je zde i dobrá lékařská péče.
Předčasně umírají ti, co se špatně starali o svoje zdraví, a tak umírají na nemoci které si sami způsobili. Vše je zde nejisté a jenom smrt je jistá, taky zde jsou krize a války které způsobují to, že mnoho lidí předčasně umírá, prezidentům je jedno že lidi zbytečně umírají, pro ně jsou lidi jenom čísla ve statistice! Ekonomové by nejraději vyhlásili globálně zákon, že život každého člověka bude ukončen v padesáti letech a pro nikoho by zde nebyli výjimky, starý člověk je pro společnost jenom příživníkem, který se už nedokáže optimálně přizpůsobit změnám ve společnosti. Každý je dneska snadno nahraditelný někým, kdo je mladý a tím i zdravý. Svět je dlouho v krizi, a to se musí vyřešit tím, že život každého bude končit v padesáti letech, společnost nemůže být sociálním ústavem pro staré ubožáky.
Všichni mají problémy, se kterými si neumí poradit, problémem je to že je mezi námi veliká vzdálenost, a tak zde není pravda a láska, máme sice internet a telefony jenže to nestačí k tomu abychom si nebyli cizí. Došlo to tak daleko že jsme cizí i sami sobě, a tak sami sobě ubližujeme a mnohdy i sebevraždu spácháme. Vše je o tom že je zde vše chybně naprogramováno, a tak lidi dělají chyby, všechny pokusy o to, aby se chyby optimálně eliminovali jsou marné, podívejme se na chybné lidi, co lžou a kradou a nikdo to optimálně neřeší, každý se zbaběle uzavřel, co svého světa a nezajímá jej co se děje mimo jeho svět. Najednou přijde umělá inteligence a potom přijdou autonomní roboti, práce za mzdu pro lidi nikde nebude, a tak se lidi z civilizace odsunou do rezervací. Naše kultura dosáhla evolučního vrcholu a brzo zde bude pád dolů, vše je zde dočasně a vše se recykluje!
Naše konzumní společnost je spojená s tím že si nejsme rovní, a tak ti co jsou nahoře rozhodují o těch co jsou dole, rovnost je zde jenom ve smrti. Zájem těch, co jsou nahoře je jiný než zájem těch, co jsou dole, následkem je napětí mezi těmi, co jsou nahoře a těmi co jsou dole. Čas má dost času na to, aby mohl posoudit objektivně to, jak ti, co byli nahoře rozhodovali o těch, co byli dole, jenže co bylo to už nezměníme a o tom co bude nic nevíme, každé rozhodnutí těch, co jsou nahoře vychází ze situace, ve které se ti, co jsou nahoře nacházejí, logicky chybná situace má za následek to, že chybujeme. Každé politické vládnutí je jako pilotování letadla, nejvíce chyb dělají piloti při startu a při přistání, protože jde o extrémní situaci. Politika je spojená s ekonomikou je to jako manželství, kde jsou časté hádky a následkem je to že se stává manželství nefunkční a skončí rozvodem.
Vše, co je společné to musí být pod optimální kontrolou, jak zajistit optimální kontrolu pro vše co je společné? Jedinou možností je nahrazení lidí za autonomní inteligentní roboty na akumulátory, člověk bude dělat vše pro to, aby nebyl pod optimální kontrolou, protože jeho geniální mozek ovládají inteligentní paraziti. Války v nahotě odhalují to, že lidské mozky ovládají paraziti, a proto zde není láska a pravda! Vědci dospěli k tomu že evolučním stvořitelem člověka a jeho civilizace jsou paraziti v lidském těle, každý člověk je tak ubohou loutkou, kterou ovládají paraziti v jeho těle, jde o mnoho druhů parazitů není to jenom jeden druh inteligentního parazita! Naše veliká touha po sexu je způsobená parazity v našem těle kdy se chtějí paraziti dostat do nového těla, aby měli nový domov.
Je naivní představa že bychom se mohli pomocí moderních léků zbavit všech svých starých parazitů, naše tělo by bez těchto parazitů už nedokázalo existovat! Jedné, co můžeme dokázat pomocí léků je tyto parazity dočasně oslabit, zabít je bohužel už nijak nemůžeme! Nové druhy parazitů nám způsobují nemoci a někdy i předčasnou smrt, se starými druhy parazitů nemáme zdravotní problémy, protože nám škodí minimálně, protože se jim to evolučně vyplatí. Je chybou nazývat zlé lidi; blbci, blázny, devianty, psychopaty, příživníky, podvodníky atd. správně bychom měli tyto jednice nazvat parazity, ten druhý je parazit, protože jsme všichni pokrytci! Vše je zde hra, ve které jde o to se mít jako parazit lépe, než se mají ostatní paraziti, parazitů je na světě jako sraček, nebojme se říkat pravdu, protože jenom tak se budeme mít lépe, díky tomu, že zde už nebude člověk na člověku parazitovat.
Neustále je zde snaha z nás udělat pitomce abychom investovali čas nebo peníze do něčeho co nejde prodat! Jakou hodnotu má to, co nejde prodat nad tím je se třeba zamyslet. Někdo namítne že jsem lakomec, který vše jenom přepočítává na peníze, nejsem lakomec jsem realista, který vidí vše takové, jaké to opravdu je. Hodnota je u všeho relativní a dočasná, mnohdy musí hodnotu určovat znalec nebo nabídka a poptávka. Čas má dost času na to, aby mohl u všeho stanovit objektivní hodnotu, my máme málo času, a tak často hodnotu chybně stanovíme, a tak si nemocného prezidenta zase jako pitomci zvolíme!
Představme si kandidáty na prezidenta jako akcie na burze, nikdo nechce přijít o svoje investice na burze díky svojí pitomosti. Pořád u lidí platí z díla poznáme tvůrce, jaké dílo mají za sebou kandidáti na prezidenta, vytvořili něco, co je společnosti prospěšné, nebo jenom na společnosti parazitovali díky výhodám které si nezasloužili? Slepý nemůže vést slepé o tom je politika která má za následek to, že nefunguje ekonomika, podřezáváme si evolučně větev, na které sedíme, najednou zde bude umělá inteligence a autonomní roboti, práce pro lidi nebude, všichni skončíme v rezervacích a zde se oddělí muži od žen.