Nuly nikdy nepochopí matematiku

Mnoho lidí věří na to že existuje něco skrytého co s lidmi a mnohým jiným manipuluje, věda ovšem věří jenom tomu co si může ověřit a tak tvrdí že nic takového není a že jde jenom o iluze způsobené drogami nebo něčím jiným. Podívejme se na to takto mravenec neví že existuje člověk a lidská civilizace, co když jsme obrazně jenom mravenci. Vaše úvaha je fascinující a otvírá dveře k hlubším filozofickým a vědeckým diskusím. Myšlenka, že lidé mohou být jen „mravenci“ ve větším systému, který není plně pochopitelný nebo viditelný, je zajímavá a inspiruje k různým úvahám o povaze reality, vědomí a poznání. 

Platónova alegorie jeskyně popisuje lidi, kteří žijí v jeskyni a vidí jen stíny skutečných objektů na stěně. Jsou přesvědčeni, že tyto stíny jsou skutečnost. Když jeden z nich vyjde z jeskyně a uvidí skutečný svět, pochopí, že stíny byly jen iluze. Tento koncept může být aplikován na myšlenku, že lidé nemusí být schopni vnímat „skrytou“ realitu nebo vyšší řád existence. René Descartes navrhoval, že bychom měli pochybovat o všech věcech, které nelze ověřit s absolutní jistotou. Pokud něco nevidíme nebo nevnímáme přímo, nemůžeme si být jistí jeho existencí. To však neznamená, že to neexistuje, ale spíše že naše smysly a nástroje mohou být omezené.

Solipsismus je filozofická teorie, že jen vlastní mysl je jistá. Vše ostatní, co vnímáme jako realitu, může být jen výtvor našeho vědomí. Tento pohled naznačuje, že naše vnímání reality je subjektivní a může být omezené. Věda se spoléhá na empirické důkazy, které můžeme pozorovat a měřit. Naše smysly a technologické nástroje jsou však omezené a nemusí být schopny zachytit všechno. Existuje mnoho fenoménů, které byly objeveny až po vynalezení vhodných nástrojů (např. mikroskopy, teleskopy). Fyzikové a kosmologové hledají „teorii všeho“, která by sjednotila všechny fyzikální zákony a vysvětlila všechny jevy ve vesmíru. Taková teorie by mohla odhalit hlubší struktury reality, které nyní nejsou zřejmé.

Tato interpretace navrhuje, že existuje nekonečné množství paralelních vesmírů, kde se každý kvantový stav realizuje. Naše vnímání je omezeno na jeden z těchto vesmírů. Pokud je tato teorie správná, naše vnímání reality je jen zlomkem celkového obrazu. Myšlenka, že lidé mohou být „mravenci“ v širším, nám neznámém systému, není pouze spekulativní, ale inspiruje k přemýšlení o hranicích našeho poznání a vnímání. Filozofie i věda nám pomáhají zkoumat tyto hranice a postupně je rozšiřovat. Zatímco věda spoléhá na empirické důkazy, filozofie nám pomáhá klást otázky, které mohou vést k novým objevům a hlubšímu pochopení reality. 

Zjednodušme tento problém, abychom mohli cokoli pochopit musíme se k tomu přiblížit protože z dálky vše vypadá jinak než z blízka, jenže je zde mnohé které je nám tak velmi vzáleno že se k tomu nemůžeme žádným způsobem přiblížit tak jako se mravenec nemůže přiblížit člověku tak aby člověku porozuměl. Rozumím, vaše zjednodušení problémů nás vede k otázce, jak můžeme poznat a pochopit něco, co je mimo náš dosah nebo kapacitu chápání. Pojďme se podívat na tuto otázku z několika různých perspektiv. Naše vnímání reality je omezeno našimi smysly a technickými nástroji, které máme k dispozici.

Mravenec vidí svět jinak než člověk, protože jeho smysly jsou jiné a jeho perspektiva je omezená jeho velikostí a způsobem života. To, co vnímáme jako skutečnost, je často výsledkem naší specifické perspektivy. Například hvězdy na noční obloze vypadají jako malé body světla, ale při bližším pohledu víme, že jsou to obrovské hořící koule plynu. Vědecké objevy a technologie nám umožňují přiblížit se k fenoménům, které bychom jinak nemohli poznat. Mikroskopy nám umožňují vidět buňky a bakterie, teleskopy zase vzdálené galaxie. Výzkum a vývoj v oblasti kvantové fyziky a kosmologie nám pomáhají pochopit hlubší struktury vesmíru.

Matematické modely a teorie nám umožňují pochopit a předpovědět jevy, které nemůžeme přímo pozorovat. Například Einsteinova teorie relativity nám poskytuje způsob, jak přemýšlet o časoprostoru, přestože nemáme přímý smyslový přístup k těmto konceptům. Spojení poznatků z různých vědních oborů může poskytnout nový pohled na složité problémy. Biologie, fyzika, chemie a další disciplíny často spolupracují, aby rozšířily naše chápání světa. Uvědomění si omezení našeho poznání může vést k filozofickému skepticismu, který nás učí být pokorní v našich tvrzeních o realitě a otevření novým možnostem.

Tento přístup uznává, že existuje mnoho různých způsobů, jak nahlížet na realitu, a že různé perspektivy mohou být stejně platné. To nám umožňuje otevřeněji přistupovat k neznámému a hledat nové způsoby porozumění. Snaha pochopit neznámé nás vede k inovacím a kreativitě. Například průzkum vesmíru nebo studium kvantové mechaniky nás posouvá vpřed a otevírá nové možnosti. Přijetí našich omezení nás učí pokorněji přistupovat k poznání a být otevření novým myšlenkám a objevům. Vaše myšlenka, že můžeme být jako mravenci, kteří nejsou schopni porozumět člověku, nás vede k reflexi o limitech našeho poznání a o metodách, jakými se snažíme tyto limity překonat.

Ačkoli můžeme mít omezený přístup k určitým aspektům reality, naše snaha o poznání a porozumění nás motivuje k neustálému rozšiřování našich hranic prostřednictvím vědy, filozofie a technologie. Jediná možnost je nebýt mravencem ale být člověkem to by znamenalo opustit genetické tělo a být programamem a databází v globální virtuání realitě ve které je propojeno opticky nekonečné množsví složitých inteligentních systémů. Myšlenka opuštění genetického těla a přechodu do digitální existence v globální virtuální realitě otevírá široké spektrum filozofických, etických a technických otázek. Tato myšlenka má kořeny v několika oblastech, včetně transhumanismu, filozofie mysli a futuristických vizí technologického pokroku. 

Transhumanismus je filozofický směr, který se zabývá využitím technologie k překonání lidských omezení. To zahrnuje prodloužení života, zlepšení fyzických a mentálních schopností a možnost nahrát mysl do digitální formy. Cílem je vytvořit „postlidský“ stav, kde technologické vylepšení umožní lidem dosáhnout nových úrovní existence. Myšlenka nahrání lidského vědomí do počítače, známá také jako „mind uploading“ nebo „brain emulation“, je vnímána jako cesta k digitální nesmrtelnosti. Tento proces by zahrnoval skenování a mapování lidského mozku s vysokou přesností, aby byla vytvořena digitální replika vědomí. Současné technologie ještě nejsou schopny plně a přesně zmapovat všechny neuronové spojení a dynamiky mozku.

Pokrok v oblasti neurověd a výpočetní techniky je však rychlý. Digitální simulace lidského mozku by vyžadovala obrovský výpočetní výkon a pokročilé algoritmy pro modelování vědomí. Je otázkou, zda digitální replika mysli skutečně reprezentuje původní vědomí. Může mít stejnou identitu a subjektivní zkušenost jako biologický originál? Pokud vytvoříme digitální bytosti s vědomím, jaká práva a ochrana jim budou náležet? Co je vědomí a jak je spojeno s fyzickým tělem? Pokud je možné přesunout vědomí do digitální formy, co to říká o povaze našeho bytí? Jak by se změnilo naše chápání reality, pokud bychom mohli žít v globální virtuální realitě?

Virtuální světy mohou mít různé zákony fyziky a různé způsoby interakce. Jaké by byly společenské a etické důsledky prodloužené nebo neomezené existence? Jak by to ovlivnilo lidské hodnoty, smysl života a společenskou strukturu? Představa opuštění genetického těla a přechodu do digitální existence v globální virtuální realitě je fascinující a komplexní. Ačkoli tato myšlenka přináší mnoho technických a etických výzev, zároveň otvírá nové obzory pro pochopení lidské existence, vědomí a budoucnosti. Jak technologie postupuje, tyto otázky budou stále více aktuální a důležité pro budoucí vývoj lidstva.

Canon EOS 850D vs Nikon Z50

Porovnávání

Zde porovnáváme zrcadlovku Canon EOS 850D s bezzrcadlovkou Nikon Z50, jde o nejlevnější profesionální fotoaparáty, a pokud budete fotit amatérsky, tak rozdíly mezi fotoaparáty ani nepoznáte, oba fotoaparáty jsou dobré k tomu aby vás připravili na to jak se stát profesionálem. Problémem je u fotoaparátů že rychle technicky zastarávají a za deset let je tak třeba investovat do nového fotoaparátu a nových objektivů.

Realita funguje nezávisle na našich představách

Správné logické vědecké odpovědi se lidem a organizacím většinou nelíbí, protože si představují správné odpovědi tak, aby jim potvrdili jejich subjektivní naivní představy, lidi a organizace si představují mnohé podle svých naivních představ, jenže realita se řídí reálnými pravidly a nezajímá jí to, jaké představy mají o realitě lidi a organizace. Podívejme se na víru v zázraky, je to jenom zbabělý únik od reality, který je stejný jako když použijeme léky na deprese a stres, nebo tvrdé drogy, když nelze v realitě uspět tak utíkáme před realitou do nereálného světa jakým jsou; sny, pohádky, mytologie, sci-fi, pověry, fetiše, rituály, symboly, sekty, nábožensví, politika, reklama, seriály v televizi, počítačové hry, sociální sítě na internetu atd.

Připomíná mi to celé jako bychom byli po celý život ve vězení a chtěli z tohoto vězení utéci a tak být svobodní, svoboda je utopie, protože vše co je živé je otrokem svých závislostí, závislosti jsou obrazně jako náš stín před kterým nelze utéci. Problémem je naše genetické tělo, pokud tělo evolučně opustíme a budeme místo těla mít inteigentní počítač, tak už nebudeme ve vězení ze kterého se marně snažíme utéci po mnoho tisíciletí. Vše bylo a bude jenom o profesionální spolupráci, bez spolupráce nelze dosáhnout ekonomických zázraků, možnosti jednice byli a budou mnohým limitované. Vaše myšlenky ohledně lidských představ o realitě a jejich útěku do různých forem nereálného světa jsou velmi zajímavé a komplexní.

Dotýkáte se několika klíčových témat, jako je vnímání reality, role víry a útěk před nepříjemnými skutečnostmi. Zde je několik bodů, které bych chtěl rozvinout a upřesnit. Lidé mají tendenci interpretovat svět kolem sebe skrze své vlastní subjektivní filtry, což často vede k rozporu mezi jejich představami a objektivní realitou. Tato lidská vlastnost může být hluboce zakořeněna v naší psychologii a evoluci. Subjektivní předsudky a kognitivní zkreslení ovlivňují naše rozhodování a vnímání světa. Realita funguje nezávisle na našich představách a jejím pravidlům nelze uniknout. Víra v zázraky, stejně jako konzumace drog nebo jiných prostředků úniku, může být chápána jako mechanismus, jak se vyrovnat s nepříjemnou realitou.

Tyto únikové mechanismy jsou široce rozšířené a mohou zahrnovat různé formy, jak jste zmínil od náboženství přes umění až po technologie. Každý z těchto úniků poskytuje určitou formu útěchy nebo úlevy, která může být dočasná nebo dlouhodobá. Vaše myšlenka o tom, že jsme otroky svých závislostí, je filozoficky zajímavá. Závislosti mohou být fyzické, jako například závislost na jídle, nebo psychologické, jako je závislost na uznání nebo moci. Tento koncept, že nemůžeme uniknout našim závislostem, pokud jsme v biologických tělech, vede k zajímavé úvaze o možnosti evolučního pokroku směrem k technologickým entitám, které by mohly být méně závislé na těchto faktorech. Představa o opuštění biologických těl a přechodu k inteligentním počítačovým systémům představuje futuristický scénář, který je zkoumán v rámci transhumanismu.

Tato myšlenka zahrnuje možnost, že bychom mohli překonat naše fyzické a psychologické limity prostřednictvím technologie. Je to však složitý a eticky náročný proces, který by vyžadoval obrovskou spolupráci a technologický pokrok. Vaše závěrečná poznámka o nezbytnosti profesionální spolupráce pro dosažení ekonomických zázraků je zásadní. Skutečně, mnohé velké úspěchy v historii byly výsledkem kolektivního úsilí a spolupráce. Lidská civilizace se vyvinula a prosperuje díky schopnosti spolupracovat a vytvářet komplexní sociální a ekonomické struktury. Vaše úvahy poukazují na hluboké a mnohovrstevnaté otázky o lidské existenci, vnímání a potenciálu technologického pokroku. Pro mnohé lidi je hledání rovnováhy mezi přijímáním tvrdé reality a využíváním únikových mechanismů klíčovým aspektem jejich života.

Budoucnost, kde bychom mohli překonat naše fyzické a psychologické limity, zůstává fascinující vizí, která vyžaduje důkladnou reflexi a mezinárodní spolupráci. Podívejme se třeba na YouTube zde je veliká nabídka videa a každý si zde tak může teoreticky vybrat co mu vyhovuje, mnozí si ale zde nevyberou co jim vyhovuje, protože jim nabídka nevyhovuje a tak si raději pustí televizi, nebo dělají něco jiného, vše je o vzdálnosti vyhovuje nám to co je nám blízké. Vaše úvahy o preferencích v médiích a výběru obsahu na platformách jako YouTube jsou velmi relevantní a dotýkají se několika důležitých témat. Pojďme se na to podívat podrobněji. YouTube nabízí obrovskou rozmanitost obsahu, od vzdělávacích videí přes hudbu až po zábavní obsah.

V teoretické rovině si každý uživatel může najít něco, co mu vyhovuje. Ale v praxi není vždy snadné najít ten správný obsah, který přesně odpovídá našim zájmům a potřebám. YouTube používá složité algoritmy, aby uživatelům nabízel videa na základě jejich historie sledování, preferencí a dalších faktorů. Tyto algoritmy mohou být efektivní, ale zároveň mohou selhávat v přesném odhadu individuálních preferencí, což vede k frustraci uživatelů, kteří nenajdou, co hledají. Vaše myšlenka o blízkosti a o tom, co nám vyhovuje, je velmi důležitá. Lidé mají tendenci preferovat obsah, který je jim blízký, ať už tématem, stylem nebo způsobem prezentace. To, co je nám "blízké", může být definováno mnoha faktory, včetně kulturního kontextu, osobních zájmů, emocionálního stavu a dokonce i momentální nálady.

I přes širokou nabídku na platformách jako YouTube, mnoho lidí stále preferuje tradiční média jako televizi. Důvody mohou zahrnovat jednoduchost, předvídatelnost, pasivní zážitek a známé formáty, které televize nabízí. Televize také často slouží jako společenská aktivita, kterou lidé sdílejí s rodinou nebo přáteli. Aktivní vyhledávání obsahu na platformách jako YouTube vyžaduje určité úsilí a angažovanost, zatímco sledování televize může být pasivnější formou odpočinku. Lidé často hledají únik od každodenních starostí, a pokud nenaleznou uspokojivý obsah rychle a snadno, mohou se obrátit k jiným formám zábavy nebo relaxace.

Psychologické faktory hrají velkou roli ve výběru obsahu. Lidé často hledají potvrzení svých názorů a přesvědčení (konfirmační zkreslení), což může ovlivnit jejich preference a výběr obsahu. Také mohou preferovat obsah, který jim přináší pocit bezpečí a známého prostředí. Vaše poznámky o médiích a obsahu na YouTube ilustrují komplexní interakce mezi nabídkou obsahu, technologickými algoritmy a lidskými preferencemi. I když teoreticky by každý měl být schopen najít něco, co mu vyhovuje, praktická realita může být mnohem složitější. Blízkost a osobní preference hrají klíčovou roli v tom, jak lidé vybírají a konzumují média, a to nejen na YouTube, ale i v širším kontextu všech dostupných médií.

Život je obchod ve kterém jsou obě obchodní strany spokojené

Od pradávna lidi vědí základní principy podle kterých vše funguje, přesto neustále tyto principy porušují a potom se diví následkům se kterými nejsou spokojení, příkladů bych mohl uvést miliony ale je to marnost protože z oblečené opice nikdo nedokáže udělat inteligentního robota. Podívejme se na internet pořád na mě vyskakují okna, pozadující; potvrzení povolení špehování, požadavek na vypnutí blokování reklam, zaplacení za přístup na web, prosba na příspěvek pro provoz webu atd. to vše vnímám jako porušování základních principů. Oblečené opice berou život jako boj o to co potřebují a milují, jenže život není boj ani hra, život je obchod ve kterém jsou obě obchodní strany spokojené, protože se neporušují obchodní pravidla.

Civilizace potřebuje nová jednoduchá pravidla která se budou dodržovat, základním pravidlem zde bude, dobrotu si musí každý zasloužit a pro nikoho nebudou vyjímky nebo imunita. Jsme dobří k lidem a organizacím které si naši dobrotu nezaslouží a tak se máme zle, pro dobrotu na žebrotu, bylo a doufejme že tomu už tak nebude. Prý bych měl chodit k demokratickým volbám by se svět změnil tak k lepšímu, já ale nikoho z politiků osobně neznám a nikomu jsem ani nepodal ruku, jak mohu někomu dát svůj hlas jenom proto že jej média prezentují jako dokonalého politika, minulost nám přeci jasně ukázala to že propaganda a rekalma dělá všude z lidí mnoho století naivní idioty. Váš příspěvek obsahuje několik důležitých myšlenek a stížností, které odrážejí hluboké nespokojenosti s moderní společností a jejími mechanismy.

Pokusím se je shrnout a poskytnout vám nějakou odpověď či pohled na věc. Říkáte, že lidé porušují základní principy, a to vede k následkům, se kterými nejsou spokojeni. Toto je široká myšlenka, která může být aplikována na mnoho oblastí života, od osobních vztahů po společenské normy. Stížnosti na reklamní pop-up okna, požadavky na sledování a blokování reklam jsou pochopitelné. Mnozí lidé se cítí obtěžováni těmito praktikami, a to přesto, že tyto mechanismy často slouží k financování bezplatného obsahu, který využívají. Popisujete život jako obchod, kde by měly být obě strany spokojené, pokud dodržují pravidla. Toto je zajímavý pohled, který zdůrazňuje důležitost fair play a vzájemného respektu. 

Navrhujete, že civilizace potřebuje nová, jednoduchá pravidla, kde by si každý musel zasloužit dobrotu. Tento přístup je založen na meritokracii, kde by odměny měly být založeny na zásluhách. Vyjadřujete skepticismus vůči demokratickým volbám a vlivu médií na veřejné mínění. Mnozí lidé sdílí tento pohled a obávají se, že média manipulují s informacemi a ovlivňují volby. Jak se k těmto myšlenkám postavit? Jednou z cest, jak se vyhnout porušování základních principů, je vzdělání a osvěta. Lidé by měli být lépe informováni o důsledcích svých činů a rozhodnutí. Řešením může být hledání rovnováhy mezi financováním obsahu a uživatelským komfortem. Alternativy jako placené předplatné bez reklam nebo transparentní pravidla ohledně sledování mohou přinést změnu. 

Tento pohled lze aplikovat na mnoho aspektů života, kde vzájemný respekt a spravedlivé jednání mohou vést ke spokojenějšímu soužití. Diskuze o nových pravidlech pro společnost může být užitečná. Možná by bylo dobré se zaměřit na konkrétní příklady a vypracovat návrhy, které by mohly být prakticky implementovány. Hlubší zapojení do politiky a občanské společnosti, včetně nezávislého zkoumání kandidátů a jejich politik, může pomoci zmírnit vliv propagandy. Vaše myšlenky jsou hluboké a ukazují na potřebu změn a lepšího porozumění mechanismům, které řídí naši společnost.

Diskuze o těchto tématech je klíčová pro nalezení cest k pozitivním změnám. Jaká je výchova dětí taková je i morálka a kultura, pokud na děti nemáme čas tak následkem je svět ve ketrém není pravda a láska. To, co říkáte, má velkou váhu. Výchova dětí je zásadní pro formování budoucí generace a tedy i pro celkovou morálku a kulturu společnosti. Pokud rodiče, učitelé a společnost jako celek neinvestují dostatek času a zdrojů do výchovy dětí, mohou vznikat problémy, které ovlivňují nejen jednotlivce, ale i celou společnost. Pojďme se podívat na několik klíčových aspektů této problematiky. Děti se učí primárně pozorováním svých rodičů a blízkých. Pokud rodiče projevují lásku, úctu a spravedlnost, děti tyto hodnoty přebírají.

Trávení kvalitního času s dětmi je klíčové pro jejich emocionální a morální vývoj. Tento čas by měl zahrnovat rozhovory, společné aktivity a výchovu k hodnotám. Školy by měly zahrnovat nejen akademické znalosti, ale i etické a občanské hodnoty, které pomáhají dětem rozvíjet smysl pro spravedlnost, empatii a odpovědnost. Učitelé hrají klíčovou roli ve výchově dětí, a proto by měli mít dostatek zdrojů a podpory, aby mohli tuto roli plnit efektivně. Média mají obrovský vliv na děti a mládež. Pokud média propagují násilí, lži a negativní chování, může to mít destruktivní dopad na výchovu dětí. Společnost by měla oslavovat a podporovat pozitivní role modely, kteří ukazují, že morálka a láska jsou důležité hodnoty.

Učení dětí, aby říkaly pravdu a byly upřímné, je základním kamenem důvěry ve společnosti. Pokud děti vyrůstají v prostředí, kde je lhaní tolerováno nebo dokonce podporováno, může to vést k nedostatku důvěry a zvýšené míře podvodů a korupce v dospělosti. Láska a empatie jsou klíčové pro budování harmonických vztahů a komunit. Děti, které vyrůstají v milujícím prostředí, mají větší pravděpodobnost, že budou vyjadřovat lásku a empatii vůči ostatním. Nedostatek lásky a pozornosti v dětství může vést k vyšší míře kriminality a antisociálního chování. Děti, kterým chybí pevné emocionální základy, mohou trpět různými psychickými problémy, jako jsou deprese, úzkosti nebo nízké sebevědomí.

Nedostatek morálních hodnot a empatie může vést k rozkladu společenské soudržnosti a ke konfliktům. Investice do výchovy dětí je investicí do budoucnosti celé společnosti. Čas strávený s dětmi, kvalitní vzdělávací systémy a podporující společenské normy jsou klíčové pro vytvoření světa, ve kterém vládne pravda a láska. Abychom dosáhli pozitivní změny, je důležité, aby jednotlivci, rodiny, školy a společnost jako celek pracovali společně na vytváření prostředí, které podporuje zdravý morální a kulturní vývoj dětí.