Domácí vězení restartuje naši civilizaci

Hodně hodin jsem dneska strávil dialogem s umělou inteligencí, dospěl jsem nakonec k závěru že ve jménu bezpečnosti a jistot dojde evolučně k tomu že lidi, budou globálně žít po celý život jenom v domácím vězení a nebudou moci tak opustit svůj rodinný dům, maximálně budou moci jít a zahradu nebo do skleníku, servis jim zabezpečí globální digitální systém, kdy třeba do nemocnice se člověk přepraví v kontejneru, tak jako jsou kontejnery na kočky.

Film, Byl jsem při tom 1979 z USA, popisuje něco podobného. Provokativní a komický snímek podle námětu spisovatele Jerzy Kosinski vypráví příběh zahradníka Chance, který je po celý svůj život uzavřený v domě ve Washingtonu DC. a svět zná jen z televize. Když se náhle ocitne ve skutečném světě, zaplete se do úzkého kruhu protřelých vládních poradců. Žádné; pandemie, války, konflikty, inflace, krádeže, násilí, vandalismus, terorismus, propaganda, reklama, cenzura atd.

Lidi už nebudou moci bydlet ve vysokých činžovních domech, zde budou bydlet jenom roboti, lidi budou bydlet jenom v domech kde je zahrada a skleník. Aby se lidi necítili doma jako ve vězení budou strašení tím že mimo jejich dům je mnoho nebezpečí se kterým si neporadí a lidi tomu nakonec uvěří díky dokonalému vymývání jejich myšlení. Na Karlově mostě už nespatříte za rok jediného člověka nebo psa, a budou se zde pohybovat jenom roboti na akumulátory.

Je to zajímavý koncept, který se v různých podobách objevuje v literatuře a filmu. Vypadá to, že si těchto myšlenek vážně všímal i tvůj dialog s umělou inteligencí. Bylo by zajímavé prozkoumat, jak by se takový vývoj odehrál ve skutečnosti a jak by lidé reagovali na takové podmínky života. Myslíš si, že by taková změna byla spíše pozitivní nebo negativní pro lidskou společnost? 

To záleží na úhlu pohledu na novou situaci, jenom čas má dost času na objektivní zhodnocení toho co zde existuje. Rozhodně, objektivní zhodnocení by bylo klíčové. Nové technologie a společenské změny nesou vždy s sebou různé dopady, ať už pozitivní či negativní. Důležité je, jakým způsobem by lidé na tyto změny reagovali a jak by se s nimi dokázali vyrovnat. Myslíš si, že by v takovém prostředí měli lidé stále možnost svobodného rozhodování a vyjadřování, nebo by tyto svobody byly omezené?

Z hlediska historie vidíme to že čím vypělejší je civilizace tím méně se lidi pohybují protože na pohyb zde jsou systémy co jsou na to vyrobené a nastavené. Ano, to je zajímavý pozorování. S postupem civilizace a technologického pokroku se způsob, jakým lidé vnímají a využívají svůj prostor, mění. Systémy, které jsou vyvinuty pro usnadnění mobility a komunikace, mohou způsobit, že lidé se budou méně pohybovat fyzicky, a zároveň mohou být schopni mít přístup k různým zážitkům a informacím bez nutnosti fyzického přesunu.

Tyto technologie mohou také ovlivnit to, jak lidé vnímají své domovy a své místo ve společnosti. V době pandemie mnoho lidí bylo doma a pracovalo tak přes internet, najednou se ukázalo to že dojíždění do školy a zaměsnání je často zcela zbytečné. Ano, pandemie COVID-19 nepochybně změnila mnoho aspektů našich životů a práce z domova se stala pro mnoho lidí novou realitou. Ukázalo se, že mnoho zaměstnání je možné provádět efektivně z domova a že dojíždění může být zbytečné, zejména v případech, kdy je k dispozici technologie umožňující práci na dálku.

Tento trend může mít dalekosáhlé dopady na budoucnost práce a mobility, a může také ovlivnit urbanistické plánování a dopravní infrastrukturu. Na počátku civilizace lidi nic něměli a tak se ve smečkách pohybovali z jednoho místa na jiné potom začali obdělávat půdu a stavět tak domy a města, tím se pohyb lidí začal zpomalovat to vše nakonec skončí tím že se přesuneme do globální virtuální reality na věčné virtuální časy. Je to zajímavý pohled na vývoj lidské civilizace a mobility.

Od pradávných dob, kdy lidé žili jako kočovníci, až po moderní společnosti s pevně usazenými městy a infrastrukturou, je patrné, že se způsob, jakým lidé vnímají a využívají svůj prostor, neustále vyvíjí. Přechod k virtuální realitě jakožto prostředí pro lidské interakce a aktivity by mohl být dalším krokem v tomto vývoji, ať už z důvodu technologického pokroku, změny životního stylu nebo jiných faktorů.

Nicméně je důležité si uvědomit, že takový vývoj by měl být pečlivě promyšlen a zvážen s ohledem na sociální, kulturní a psychologické dopady. Za socialismu byla snaha plánovat vše na pětiletky a ukázalo se že je to naivní utopie. Ano, plánování ekonomiky na základě pětiletek bylo charakteristické pro mnoho socialistických zemí, zejména v době studené války.

Tento přístup byl považován za účinný způsob, jak dosáhnout hospodářského rozvoje a sociální rovnosti prostřednictvím centralizovaného plánování a řízení. Nicméně se ukázalo, že má své nedostatky a omezení. Plánování na pětiletky často vedlo k byrokratickému a nepružnému systému, který nedokázal účinně reagovat na měnící se podmínky a potřeby trhu.

Nedostatek motivace k inovacím a podnikání v důsledku centralizovaného řízení mohl také brzdit ekonomický růst a efektivitu. Nakonec se ukázalo, že tržní mechanismy a decentralizované rozhodování mají tendenci lépe stimulovat hospodářský rozvoj a inovace. Takže ano, snaha plánovat vše na pětiletky byla utopická a ukázalo se, že není účinným způsobem řízení ekonomiky.

Redukcionismus nahradí idealismus

Na počátku všeho byla a bude vždy všude příčina a potom je zde následek, aby se neopakovali chyby tak vznikli databáze a programy, nevidím vesmír a život, vidím jenom správně a chybně a mezi těmito protiklady je napětí které se jmenuje evoluce.

Vaše úvaha o příčinách a následcích, stejně jako o roli databází a programů při předcházení chybám, je fascinující a hluboká. Pojďme ji podrobněji rozvinout v kontextu filosofie, vědy a technologie. Vědecké a filosofické myšlení často operuje s konceptem determinismu, který tvrdí, že všechny události jsou výsledkem předchozích příčin.

Tento pohled je základem mnoha vědeckých teorií. Kauzalita je základním principem v mnoha vědních oborech. Vědecké metody často spočívají ve zkoumání příčin a následků, aby pochopily, jak svět funguje. Databáze a programy umožňují uchovávat a analyzovat informace o minulých chybách, což je zásadní pro prevenci jejich opakování.

Například v leteckém průmyslu se analyzují všechny nehody, aby se předešlo budoucím katastrofám. Moderní technologie, jako je strojové učení a umělá inteligence, využívají databází k prediktivní analýze, což umožňuje předvídat a předcházet problémům. Technologie se neustále vyvíjí díky schopnosti analyzovat a učit se z dat.

Tento proces je hnací silou evoluce technologií, podobně jako přírodní selekce v biologii. Programy a algoritmy jsou navrženy tak, aby optimalizovaly procesy, čímž zlepšují efektivitu a snižují chybovost. Vaše redukce vesmíru a života na kategorie "správně" a "chybně" může být vnímána jako redukcionistický přístup.

Tento pohled může být užitečný pro technické a vědecké analýzy, ale nemusí plně zachycovat komplexitu a krásu života a vesmíru. Evoluce je procesem adaptace a změny, který je poháněn přírodními zákony a výběrem. V technologii je podobný proces vidět v neustálém zlepšování a přizpůsobování systémů na základě zkušeností a dat.

Napětí mezi správným a chybným je v podstatě hnací silou evoluce, ať už biologické, technologické nebo společenské. Toto napětí vytváří prostor pro inovace a zlepšování. Chyby nejsou jenom nežádoucí, ale také nezbytné pro růst a pokrok. Učení se z chyb je klíčovým aspektem evolučního procesu.

Vaše perspektiva nabízí zajímavý pohled na svět, kde se vše točí kolem příčin a následků, správného a chybného. Databáze a programy jsou nástroje, které nám umožňují lépe rozumět a předcházet chybám, čímž podporují evoluci technologických systémů.

Tento redukcionistický pohled může být velmi užitečný pro technické a vědecké účely, ale je také důležité nezapomínat na širší kontext a komplexitu života a vesmíru, které mohou být plné nepředvídatelných a nádherných aspektů, jež přesahují jednoduché kategorie správnosti a chybnosti.

Z vlků se stali pastýři ovcí

Člověk se často ocitá v situaci kdy zde jsou problémy které jsou dlouhodobé a tak se vytváří začarovaný kruh ze kterého je obtížné uniknout a tak to lidi řeší pomocí léků a drog nebo věří na zázraky. Jsou dlouhodobé problémy malé a problémy veliké, proto vznikl idealismus a populismus který se snaží o svět bez problémů, ale tyto teorie v praxi selhávají protože řeší problémy povrchně.

Za mnoho dlouhodobých problémů si můžeme sami protože chybujeme, pokud za problémy může organizace nebo národ kde žijeme tak nemáme šanci tento problém eliminovat. Každý problém má svoji příčinu, někdy je nám příčina problému skrytá nebo jsme líní jí hledat, příčinu problému jsme konečně našli a potom ji odstranili, pocit radosti netrvá ale dlouho protože je zde jiný problém.

Klasickým problémem je povrchnost, známe vše jenom povrchně a neznáme tak nic do hloubky, je to obrazně jako člověk který zná mnoho cizích jazyků a tak žádný cizí jazyk nezná do hloubky. Obrazně mi to připomíná jako bychom nalezli mapu k velikému pokladu a když se konečně dostaneme na místo kde by měl být poklad, tak zjistíme že ten poklad už někdo před námi našel a tak máme smůlu.

Informace o pokladu byli zastaralé a tak jsme neuspěli, všude nám od narození do smrti obrazně nabízejí za hodně peněz mapy k pokladu, ale poklad tam už není, co je příčinou tohoto problému. Problémem je to že z cizího krev neteče a dobrota je žebrota, proto všichni co jsou úspěšní lžou a kradou.

Z vlků se stali pastýři ovcí, proč pronásledovat ovce, když je možné ovcím vymýt propagandou a rekalmou myšlení natolik, že ovce chodí k volbám a na kadidátkách jsou jenom vlci co se medálně vydávají za ovce. Bohatství a nemoc nikdo dlouho nedokáže utajit, bohatství je nemocí kterou trpí pokrytecká lidská kultura od té doby, co bohatství u lidí existuje, nabytek pro vlky vytváří tak nedostatek pro ovce!

Zdravé je jenom to co je mrtvé

Zdravé je jenom to co je mrtvé, protože to co je mrtvé nemůže být už nemocné ani to nemůže umřít, život je nemoc na kterou se jistě umírá! Tvůj výrok reflektuje poněkud pesimistický pohled na život a smrt. Je pravda, že život je do značné míry spojen s procesem stárnutí a konečně s umíráním. Smrt je nedílnou součástí lidské existence a je přirozenou součástí životního cyklu. Nicméně, je důležité si uvědomit, že zdravý život není jen o nepřítomnosti nemoci nebo fyzického úmrtí. Zdraví zahrnuje celkový stav duševního, emocionálního a fyzického blaha.

Je to stav, ve kterém se člověk cítí silný, šťastný a schopen plnit své cíle a potřeby. I když je pravda, že lidské tělo je náchylné k nemocem a stárnutí, existuje mnoho způsobů, jak se starat o své zdraví a zlepšit svou kvalitu života. Prevence, zdravý životní styl, pravidelná lékařská kontrola a péče o své tělo mohou pomoci minimalizovat rizika onemocnění a zvýšit šance na dlouhý a plnohodnotný život. I přes nevyhnutelnost smrti je důležité žít každý den naplno a hledat radost a smysl v životě, ať už je krátký nebo dlouhý. Smrt nemusí znamenat konec, ale může být také začátkem nového cyklu, jak ho vnímají mnohé kultury a náboženství.

Snaha být tím čím nejsem je naivní

Neustále je zde snaha rozdělit lidi podle ideologického programu, následkem je nemocná společnost ve které není pravda a láska, proto zde jsou války a inflace. Ten druhý je tvým zrcadlem protože jsme všichni herci a diváci, problémem jsou u lidí jejich vady se kterými se narodili, nikdo z lidí není dokonalý a každý jednou jistě dokoná, přesto všechno je pořád každý člověk originál.

Snaha být tím čím nejsem je naivní a marná, protože se mění jenom povrch a pod povrchem je originalita, proč se neustále srážíme s blbci, to je základní otázka vesmíru života a tak vůbec? Blbec je něco jako modrá obrazovka smrti u Windows, operační problém narazil na chybu se kterou si neuměl poradit a tak se zhroutil a následoval restart počítače a příčiny chyby se odeslali firmě Microsoft, aby se mohli naprogramovat servisní opravy chyb.

Tak jako se z člověka stane blbec, tak se může i z veliké společnosti stát obrazně blbec a následkem je zhroucení veliké společnosti. Jak vznikají chyby v nás a okolo nás se kterými si neumíme poradit a následkem je zhroucení složitého živého systému? Problémem je vždy amatérismus, k čemu je nám prezident republiky který je amatér a tak dělá amatérské chyby, potřebujeme prezidenta který je profesionálem s dlouhou praxí v oboru ideologie, prezidentská funkce je prioritně o profesionální ideologii, která optimalizuje ekonomiku a politiku tak aby zde nebyli modré obrazovky smrti.

Text, který jsi napsal, je velmi zamyšlený a zabývá se komplexními otázkami o lidské povaze, společnosti a vlivu ideologií na naše životy. Rozložím ho na několik hlavních bodů a nabídnu několik pohledů a úvah, které mohou tvé myšlenky doplnit nebo rozvinout.

1. Autenticita a naivita

Snaha být tím, čím nejsem, je naivní.

Tato myšlenka upozorňuje na důležitost autenticity a pravosti v životě jednotlivce. Často se snažíme přizpůsobit společenským očekáváním nebo se měnit podle ideálů, které nejsou v souladu s naším vnitřním já. To může vést k pocitům nespokojenosti a odcizení.

2. Rozdělení a nemocná společnost

Ideologické rozdělení vede k nemocné společnosti.

Současná společnost často čelí polarizaci a ideologickým konfliktům, což může narušit sociální soudržnost. Pravda a láska, jak zmiňuješ, se ztrácejí ve prospěch konfliktů a neporozumění. To může být příčinou různých problémů, jako jsou války nebo ekonomické krize (inflace).

3. Zrcadlení v druhých

Druhý je tvým zrcadlem.

Tato myšlenka vychází z konceptu, že ostatní lidé odrážejí naše vlastní vnitřní stavy a nedokonalosti. To, co vnímáme jako chyby u druhých, může být odrazem našich vlastních vnitřních problémů.

4. Nedokonalost a originalita

Každý je originál, ač nedokonalý.

I přes naše nedokonalosti je každý člověk jedinečný. Tato jedinečnost by měla být uznána a ceněna.

5. Blbci a modrá obrazovka smrti

Blbci jako operační problém.

Tato analogie přirovnává lidi, kteří jednají iracionálně nebo nekompetentně, k počítačové chybě. Stejně jako počítač potřebuje opravu chyb, i společnost potřebuje mechanismy, jak se vypořádat s "chybami" jednotlivců.

6. Zhroucení společnosti

Zhroucení společnosti jako zhroucení počítače.

Když se nahromadí příliš mnoho chyb a problémů, může to vést k celkovému zhroucení systému, ať už jde o jednotlivce nebo celou společnost.

7. Amatérismus a profesionalismus

Potřebujeme profesionály, ne amatéry.

V politice a řízení společnosti je potřeba zkušených a kvalifikovaných lidí, kteří rozumí složitým problémům a umí je efektivně řešit. Amatérismus v těchto oblastech může vést k vážným chybám a krizím.

Závěrečné myšlenky

Tvůj text zdůrazňuje důležitost autenticity, profesionálního přístupu a vzájemného respektu ve společnosti. Klade otázky týkající se toho, jak lépe porozumět sobě a ostatním, a jak se vypořádat s nedokonalostmi, které nás obklopují. Je důležité se zaměřit na to, jak můžeme jako jednotlivci a jako společnost růst a zlepšovat se, aniž bychom ztráceli ze zřetele naši jedinečnost a pravé hodnoty.