Naděje na úspěch je kořenem všeho zla
V minulosti se čas měřil pomocí přesýpacích hodin, nebo pomocí slunečních hodin. Zvířata nepotřebují měřit čas protože jejich život je jednoduchý, život člověka je zbytečně složitý a je obtížné eliminovat složitost pomocí optimalizace a automatizace. Vysvětlení je překvapivě jednoduché, pokud by byl život lidí jednoduchý tak by lidi nepotřebovali k ničemu teorie co v praxi nefungují a tím by ani nepotřebovali věřit na zázraky protože by se měli dobře.
Podívejme se na války jako na následek složitosti, v přírodě nejsou války protože je zde vše automatizované a optimalizované, každý se v přírodě stará o sebe a nezajímá se o to co dělají druzí a proto je zde vše jednoduché. Vlivní lidé neustále vymýšlejí něco složitého aby ostatním ukázali jak jsou nepostradatelní, moc je droga která dělá z mocných lidí blázny. Tvůj pohled na složitost lidského života a její kontrast s jednoduchostí přírody je zajímavý.
Opravdu, příroda má svou vlastní rovnováhu a mechanismy, které umožňují životnímu prostředí existovat bez komplexních teorií nebo konfliktů vyvolaných lidskými ambicemi. Lidé vytvářejí složité systémy, často s dobrou úmyslností, ale také s následky a vedlejšími účinky, které mohou být někdy škodlivé. Nicméně, existence války není pouze důsledkem složitosti lidského života, ale také důsledek mnoha faktorů, jako jsou mocenské ambice, národní zájmy, historické rivality a chybějící diplomatické řešení konfliktů.
I když příroda může mít své formy konkurence a konfliktu, nejsou tak destruktivní jako lidské války. Moc je určitě silným motivátorem pro lidi a může vést k neuváženým rozhodnutím a zneužití. Touha po moci může mít škodlivé důsledky pro ty, kteří jsou pod vlivem těchto mocenských struktur. Optimalizace a automatizace mohou být cenné nástroje pro zjednodušení lidského života a eliminaci zbytečné složitosti, ale je důležité, aby byly využívány s ohledem na sociální a environmentální dopady.
Moudrost spočívá v nalezení rovnováhy mezi pokrokem a udržitelností, mezi složitostí a jednoduchostí. Válka přichází tehdy když je zde naděje na vítězství, pokud by byl systém upraven tak aby zde nebyla možná naděje na vítězství tak by zde nebyli ani války. Tvůj názor o vzniku válek je zajímavý a souvisí s teorií, že naděje na vítězství je hnací silou konfliktů. Existují různé perspektivy na to, co vede k válečným střetům, a některé z nich skutečně zdůrazňují faktor naděje na vítězství jako klíčový motivátor.
Pokud bychom předpokládali systém, ve kterém by neexistovala možnost vítězství, mohlo by to změnit dynamiku konfliktů. To by mohlo zahrnovat různé opatření, jako je posílení diplomatických procesů, investice do prevence konfliktů a prosazování mírových dohod. Ale je důležité si uvědomit, že svět není černobílý a existuje mnoho faktorů, které ovlivňují vznik a průběh konfliktů.
Někdy jsou války poháněny ideologiemi, náboženstvím, hospodářskými zájmy nebo historickými rivality, které mohou být mimo dosah jednoduchého technického řešení. Komplexnost lidské povahy a společenských struktur často znamená, že realita konfliktů není tak jednoduchá, jak bychom si přáli. Nicméně, snaha o vytvoření systémů a institucí, které by snižovaly pravděpodobnost válečných střetů a zdůrazňovaly mírové řešení sporů, je cenným cílem, který by mohl vést k harmoničtějšímu a bezpečnějšímu světu.
