Notebook je dneska stejně důležitý jako mobilní telefon, tak jako je dneska veliká nabídka telefonů tak je zde i veliká nabídka počítačů a programů pro počítače, už neplatí to že jsou notebooky drahé a nespolehlivé, ceny se zmenšili a spolehlivost se zvětšila. Notebooky se vybírají podle ceny a technických parametrů, značka výrobce není tak důležitá, protože se stejně vše vyrábí jenom tam kde je levná pracovní síla aby byla cena dostupná každému.
Někdy se snaží výrobce oklamat parametry zákazníky třeba u Intel procesorů které mají mnoho jader ale tato jádra mají malý výkon, na internetu jsou i stránky kde se testují procesory a notebooky, problémem je to že jsou tyto testy povrchní a zastaralé. Často je snaha investovat do notebooku na hry, to je plýtvání penězi na hry je nejlepší si nechat od specialistů sestavit počítač na hry s drahou grafickou kartou.
Čas je iluze, existuje jenom tento okamžik, iluzi času vytvořila inteligence která se snaží vše pochopit aby nechybovala při manipulaci. Ve skutečné realitě kterou neznáme není čas ani zde není prostor který je opakem času, existuje pouze napětí které je mezi protiklady a tak po příčině je zde následek.
Vše se pohybuje v kruhu nebo okruhu, snaha dosáhnout cíle je naivní protože pokud se vše pohybuje v kruhu tak zde nemůže být cíl kterého lze dosáhnout. Každý lidský cíl je jenom iluze vytvořená inteligencí k tomu aby mohla s něčím manipulovat.
Podívejme se do minulosti na popis který je v knihách, nebo moderně ve filmu a dojde nám, že vše se opakuje a tak se lidi rodí a potom umírají, je to celé jenom klec ze které nikdo nemůže uniknout.
Nejdřív ohrozila život našeho národa válka. Pak přišly další špatné časy s událostmi, které ohrozily jeho duševní zdraví a charakter. S nadějemi přijala většina národa program socialismu. Jeho řízení se však dostalo do rukou nepravým lidem. Nevadilo by tolik, že neměli dost státnických zkušeností, věcných znalostí ani filosofického vzdělání, kdyby aspoň byli měli víc obyčejné moudrosti a slušnosti, aby uměli vyslechnout mínění druhých a připustili své postupné vystřídání schopnějšími. Manifest podepsalo více než sto tisíc občanů.
Na konci srpna už tu byly ruské tanky. Komunistická strana, která měla po válce velikou důvěru lidí, postupně ji vyměňovala za úřady, až je dostala všechny a nic jiného už neměla. Musíme to tak říci a vědí to i ti komunisté mezi námi, jejichž zklamání nad výsledky je tak veliké jako zklamání ostatních. Chybná linie vedení změnila stranu z politické strany a ideového svazku v mocenskou organizaci, jež nabyla velké přitažlivosti pro vládychtivé sobce, vypočítavé zbabělce a lidi se špatným svědomím. Jejich příliv zapůsobil na povahu i chování strany; která nebyla uvnitř zařízena tak, aby v ní bez ostudných příhod mohli nabývat vlivu pořádní lidé, kteří by ji plynule proměňovali, tak aby se stále hodila do moderního světa.
Mnozí komunisté proti tomuto úpadku bojovali, ale nepodařilo se jim zabránit ničemu z toho, co se stalo. Poměry v komunistické straně byly modelem i příčinou stejných poměrů ve státě. Její spojení se státem vedlo k tomu, že ztratila výhodu odstupu od výkonné moci. Činnost státu a hospodářských organizací neměla kritiku. Parlament se odnaučil rokovat, vláda vládnout a ředitelé řídit. Volby neměly význam, zákony ztratily váhu. Nemohli jsme důvěřovat svým zástupcům v žádném výboru, a když jsme mohli, nedalo se po nich zas nic chtít, protože nemohli ničeho dosáhnout. Ještě horší však bylo, že jsme už téměř nemohli důvěřovat ani jeden druhému. Osobní i kolektivní čest upadla.
S poctivostí se nikam nedošlo a o nějakém oceňování podle schopností darmo mluvit. Proto většina lidí ztratila zájem o obecné věci a starala se jen o sebe a o peníze, přičemž ke špatnosti poměrů patří i to, že ani na ty peníze není dnes spolehnutí. Pokazily se vztahy mezi lidmi, ztratila se radost z práce, zkrátka přišly na národ časy, které ohrozily jeho duševní zdraví i charakter. Za dnešní stav odpovídáme všichni, více však komunisté mezi námi, ale hlavní odpovědnost mají ti, kdo byli součástí či nástrojem nekontrolované moci. Byla to moc umíněné skupiny rozprostřená pomocí stranického aparátu z Prahy do každého okresu a obce. Tento aparát rozhodoval, co kdo smí a nesmí dělat, on řídil družstevníkům družstva, dělníkům závody a občanům národní výbory.
Žádná organizace nepatřila ve skutečnosti svým členům, ani komunistická. Hlavní vinou a největším klamem těchto vládců je, že svou zvůli vydávali za vůli dělnictva. Kdybychom tomu klamu chtěli věřit, museli bychom dnes dávat za vinu dělníkům úpadek našeho hospodářství, zločiny na nevinných lidech, zavedení cenzury, která zabránila, aby se o tom všem psalo, dělníci by byli vinni chybnými investicemi, ztrátami obchodu, nedostatkem bytů. Nikdo rozumný samozřejmě v takovou vinu dělnictva neuvěří. Všichni víme, zejména to ví každý dělník, že dělnictvo prakticky nerozhodovalo v ničem. Dělnické funkcionáře dával odhlasovat někdo jiný. Zatímco se mnozí dělníci domnívali, že vládnou, vládla jejich jménem zvlášť vychovávaná vrstva funkcionářů stranického a státního aparátu.
Ti fakticky zaujali místo svržené třídy a sami se stali novou vrchností. Spravedlivě však řekněme, že někteří z nich si tuto špatnou hru dějin dávno uvědomili. Poznáme je dnes podle toho, že odčiňují křivdy, napravují chyby, vracejí rozhodování členstvu a občanstvu, omezují pravomoc i početní stav úřednického aparátu. Jsou s námi proti zaostalým názorům v členstvu strany. Ale velká část funkcionářstva se brání změnám a má dosud váhu! Má pořád ještě v ruce mocenské prostředky, zvláště na okresech a v obcích, kde jich může užívat, skrytě a nežalovatelně.
Od začátku letošního roku jsme v obrodném procesu demokratizace. Začal v komunistické straně. Musíme to říci a vědí to i ti nekomunisté mezi námi, kteří odsud už nic dobrého nečekali. Je ovšem třeba dodat, že tento proces ani nemohl jinde začít. Vždyť jenom komunisté mohli po celých dvacet let žít jakýmsi politickým životem, jen komunistická kritika byla u věcí, kde se dělaly, jen opozice v komunistické straně měla tu výsadu, že byla v doteku s protivníkem. Iniciativa a úsilí demokratických komunistů je proto jen splátkou na dluh, který celá strana má u nekomunistů, jež udržovala v nerovnoprávném postavení. Komunistické straně nepatří tedy žádný dík; patří jí snad přiznat, že se poctivě snaží využít poslední příležitosti k záchraně své i národní cti.
Obrodný proces nepřichází s ničím příliš novým. Přináší myšlenky a náměty, z nichž mnohé jsou starší než omyly našeho socialismu a jiné vznikaly pod povrchem viditelného dění, měly být dávno vysloveny, byly však potlačovány. Nemějme iluzi, že tyto myšlenky vítězí teď silou pravdy. O jejich vítězství rozhodla spíš slabost starého vedení, které se zřejmě napřed muselo unavit dvacetiletým vládnutím, v němž mu nikdo nebránil. Zřejmě musely do plné formy dozrát všechny vadné prvky skryté už v základech a ideologii tohoto systému. Nepřeceňujme proto význam kritiky z řad spisovatelů a studentů. Zdrojem společenských změn je hospodářství. Správné slovo má svůj význam, jen když je řečeno za poměrů, které jsou už správně opracovány.
Správně opracované poměry tím se u nás, bohužel, musí rozumět naše celková chudoba a úplný rozpad starého systému vládnutí, kdy se v klidu a míru na náš účet zkompromitovali politikové jistého typu. Pravda tedy nevítězí, pravda prostě zbývá, když se všecko ostatní prošustruje! Není tudíž důvodu k národní vítězoslávě, je pouze důvod k nové naději. Obracíme se na vás v tomto okamžiku naděje, která je však pořád ohrožena. Trvala několik měsíců, než mnozí z nás uvěřili, že mohou promluvit, mnozí však nevěří ani teď. Ale promluvili jsme už tak a tolik se odkryli, že svůj úmysl zlidštit tento režim musíme jedině dokončit. Jinak by odplata starých sil byla krutá. Obracíme se hlavně na ty, kdo zatím jen čekali: Čas, který nastává, bude rozhodující pro mnoho let.
Čas, který nastává, je léto s prázdninami a dovolenými, kdy se nám po starém zvyku bude chtít všeho nechat. Vsaďme se však, že naši milí odpůrci si nedopřejí letního oddechu, budou mobilizovat své zavázané lidi a budou si už teď chtít zařídit klidné svátky vánoční! Dávejme tedy pozor, co se bude dít, snažme se tomu porozumět a odpovídat. Vzdejme se nemožného požadavku, aby nám vždycky někdo vyšší podal k věcem jediný výklad a jediný prostý závěr. Každý si bude muset udělat své závěry, na svou odpovědnost. Společné shodné závěry je možno najít jen v diskusi, k níž je nutná svoboda slova, která je vlastně jedinou naší demokratickou vymožeností letošního roku.
Především budeme odporovat názorům, kdyby se vyskytly, že je možné dělat nějakou demokratickou obrodu bez komunistů, popřípadě proti nim. Bylo by to nespravedlivé, ale také nerozumné. Komunisté mají vybudované organizace, v těch je třeba podpořit pokrokové křídlo. Mají zkušené funkcionáře, mají konečně pořád v ruce rozhodující páky a tlačítka. Před veřejností však stojí jejich Akční program, který je také programem prvního vyrovnání největší nerovnosti, a nikdo jiný nemá žádný stejně konkrétní program. Je třeba požadovat, aby se svými místními akčními programy přišli před veřejnost v každém okrese a v každé obci: Tu náhle půjde o velmi obyčejné a dávno čekané správné činy.
KSČ se připravuje na sjezd, který zvolí nový ústřední výbor. Žádejme, aby byl lepší než ten dnešní. Říká-li dnes komunistická strana, že své vedoucí postavení napříště chce opírat o důvěru občanů a ne o násilí, věřme tomu potud, pokud můžeme věřit lidem, které už teď posílá jako delegáty na okresní a krajské konference. V poslední době jsou lidé zneklidněni, že se postup demokratizace zastavil. Tento pocit je zčásti projevem únavy ze vzrušeného dění, zčásti odpovídá faktu: minula sezóna překvapivých odhalení, vysokých demisí a projevů nebývalé slovní smělosti. Zápas sil se však jen poněkud skryl, bojuje se o obsah a znění zákonů, o rozsah praktických opatření. Krom toho novým lidem, ministrům, prokurátorům, předsedům a tajemníkům, musíme popřát čas na práci.
Mají právo na tento čas, aby se mohli buďto osvědčit, nebo znemožnit. Krom toho v centrálních politických orgánech nelze dnes čekat víc. Stejně projevily nechtě podivuhodné ctnosti. Praktická kvalita příští demokracie závisí na tom, co se stane s podniky a v podnicích. Při všech našich diskusích nakonec nás mají v rukou hospodáři. Dobré hospodáře je třeba hledat a prosazovat. Je pravda, že všichni jsme ve srovnání s rozvinutými zeměmi špatně placeni a někteří ještě hůř. Můžeme žádat víc peněz - které lze natisknout a tím znehodnotit. Žádejme však spíše ředitele a předsedy, aby nám vyložili, co a za kolik chtějí vyrábět, komu a zač prodávat, kolik se vydělá, co z toho se vloží do modernizace výroby a co je možno rozdělit.
Pod zdánlivě nudnými titulky běží v novinách odraz velmi tvrdého boje o demokracii nebo koryta. Do toho mohou dělníci jakožto podnikatelé zasáhnout tím, koho zvolí do podnikatelských správ a podnikových rad. Jakožto zaměstnanci mohou pro sebe udělat nejlíp, když si za své zástupce zvolí do odborových orgánů své přirozené vůdce, schopné a čestné lidi bez ohledu na stranickou příslušnost. Jestliže nelze v této době čekat od nynějších centrálních politických orgánů víc, je třeba dosáhnout více v okresech a obcích. Žádejme odchod lidí, kteří zneužili své moci, poškodili veřejný majetek, jednali nečestně nebo krutě. Je třeba vynalézat způsoby, jak je přimět k odchodu.
Například: veřejná kritika, rezoluce, demonstrace, demonstrační pracovní brigády, sbírka na dary pro ně do důchodu, stávka, bojkot jejich dveří. Odmítat však způsoby nezákonné, neslušné a hrubé, jelikož by jich využili k ovlivňování Alexandra Dubčeka. Náš odpor k psaní hrubých dopisů musí být tak všeobecný, aby každý takový dopis, který ještě dostanou, bylo možno považovat za dopis, který si dali poslat sami. Oživujme činnost Národní fronty. Požadujeme veřejná zasedání národních výborů. K otázkám, které nechceme nikdo znát, ustavujeme vlastní občanské výbory a komise. Je to prosté: sejde se několik lidí, zvolí předsedu, vedou řádně zápis, publikují svůj nález, žádají řešení, nedají se zakřiknout.
Okresní a místní tisk, který většinou zdegeneroval na úřední troubu, proměňujme v tribunu všech kladných politických sil, žádejme ustavení redakčních rad ze zástupců Národní fronty nebo zakládejme jiné noviny. Ustavujme výbory na obranu svobody slova. Organizujme při svých shromážděních vlastní pořádkovou službu. Uslyšíme-li divné zprávy, ověřujme si je, vysílejme delegace na kompetentní místa, jejich odpovědi zveřejňujme třeba na vratech. Podporujme orgány bezpečnosti, když stíhají skutečnou trestnou činnost, naší snahou není způsobit bezvládí a stav všeobecné nejistoty. Vyhýbejme se sousedským hádkám, neožírejme se v politických souvislostech. Prozrazujme fízly.
Oživený letní pohyb po celé republice vyvolá zájem o uspořádání státoprávního vztahu mezi Čechy a Slováky. Považujeme federalizaci za způsob řešení národnostní otázky, jinak je to jen jedno z významných opatření k demokratizaci poměrů. Toto opatření samo o sobě nemusí ani Slovákům přinést lepší život. Režim v českých zemích zvlášť a na Slovensku zvlášť se tím ještě neřeší. Vláda stranicko státní byrokracie může trvat, na Slovensku dokonce o to líp, že jako "vybojovala větší svobodu". Veliké znepokojení v poslední době pochází z možnosti, že by do našeho vývoje zasáhly zahraniční síly. Tváří v tvář všem přesilám můžeme jedině trvat slušně na svém a nezačínat si.
Své vládě můžeme dát najevo, že za ní budeme stát třeba se zbraní, pokud bude dělat to; k čemu jí dáme mandát, a své spojence můžeme ujistit, že spojenecké, přátelské a obchodní smlouvy dodržíme: Naše podrážděné výtky a neargumentovaná podezření musí jen ztěžovat postavení naší vlády, aniž nám pomohou. Rovnoprávné vztahy si beztak můžeme zajistit jedině tím, že zkvalitníme své vnitřní poměry a dovedeme obrodný proces tak daleko, že jednou ve volbách si zvolíme státníky, kteří budou mít tolik statečnosti, cti i politického umu, aby takové vztahy ustavili a udrželi.
To je ostatně problém naprosto všech vlád všech menších států světa! Letošního jara vrátila se nám znovu jako po válce velká příležitost. Máme znovu možnost vzít do rukou naši společnou věc, která má pracovní název socialismus, a dát jí tvar, který by lépe odpovídal naší kdysi dobré pověsti i poměrně dobrému mínění, jež jsme o sobě původně měli. Toto jaro právě skončilo a už se nevrátí. V zimě se všecko dovíme. Tím končí toto naše prohlášení k dělníkům, zemědělcům, úředníkům, umělcům, vědcům, technikům a všem.
Vládnou nám nuly s nulovou hodnotou a následkem je to že se ze všech lidí stali nuly s nulovou hodnotou, z dálky může vzniknout iluze že nějaký člověk je veliké číslo které je nenahraditelné, je to jenom pokrytecké divadlo, každý je snadno a rychle nahraditelný! Hodnota je určená vždy tím s čím je něco porovnáváno, takto vznikají chyby u hodnoty člověka a mnohého jiného. Když ekonomické otroctví tak pro každého!
Jak by se změnila naše konzumní společnost ve které by nebylo rozdělení na ty co jsou nahoře a ty co jsou dole? Všem lidem by optimálně vládnuli jenom programy a stroje, jakýkoli odpor by byl naivní a marný, osudem každého by bylo být jenom ekonomickým otrokem, který by neměl naději na to se mít lépe než ostatní otroci. Najednou by se ukázalo že většina lidí je vadná tělesně a psychicky, to by vedlo k tomu že by se většina lidí optimálně eliminovala jako evoluční odpad a tím by zde skončila degenerace a přelidnění.
Civilizace kde nikdo nemá z ničeho strach by vypadala zcela jinak než současná civilizace. Představit si civilizaci, kde nikdo nemá z ničeho strach, je fascinující myšlenkový experiment. Strach je totiž jedním z hlavních motivátorů lidského chování a jeho absence by zásadně změnila mnoho aspektů společnosti. Zde jsou některé klíčové oblasti, které by byly výrazně ovlivněny. Většina pravidel a zákonů je vytvořena k ochraně lidí před škodou nebo nebezpečím. Bez strachu by lidé nemuseli mít potřebu zavádět tak přísné regulace, což by mohlo vést k větší osobní svobodě, ale také k rizikovějšímu chování.
Strach z následků nebo společenského odmítnutí často ovlivňuje morální rozhodování. Bez strachu by morální normy mohly být méně rigidní a více individuální. Lidé by mohli více riskovat v oblasti kariéry, protože by se nebáli selhání nebo ztráty zaměstnání. To by mohlo vést k větším inovacím a podnikavosti. Strach z odmítnutí často brání lidem navazovat nové vztahy. V této společnosti by lidé byli otevřenější a možná by navazovali více kontaktů, ale také by mohli být méně opatrní v osobních interakcích.
Strach z nemocí nebo zranění motivuje mnoho lidí k preventivní péči. Bez tohoto strachu by mohlo dojít k nedbalosti v oblasti zdraví a bezpečnosti. Bez strachu by lidé nemuseli chránit sebe nebo své blízké před nebezpečím, což by mohlo vést k vyšší míře úrazů nebo nehod. Strach z neúspěchu často brání lidem v realizaci nových nápadů. Bez tohoto strachu by mohlo dojít k většímu technologickému pokroku a experimentování. Lidé by byli ochotnější investovat do rizikových projektů, což by mohlo vést k rychlejšímu ekonomickému růstu, ale také k větším ekonomickým kolapsům.
Strach z války a konfliktů je silným motivátorem pro diplomacii a mírové řešení sporů. Bez strachu by mohlo dojít k více konfliktům nebo naopak k většímu uvolnění mezinárodních vztahů, protože by chyběla motivace k preventivním opatřením. Civilizace bez strachu by byla radikálně odlišná od naší současné. Mohla by přinést větší svobodu a kreativitu, ale také by mohla být méně stabilní a bezpečná. Strach, i když nepříjemný, hraje klíčovou roli v udržování rovnováhy a struktury v lidské společnosti.
Strach je spojen s inteligencí, pokud bychom eliminovali dokonale strach tak bychom automaticky i eliminovali u všeho inteligenci. Strach a inteligence jsou propojeny, ale nejsou přímo zaměnitelné nebo závislé na sobě tak, že by eliminace jednoho automaticky znamenala eliminaci druhého. Pojďme prozkoumat tento vztah podrobněji. Strach je evoluční mechanismus, který pomáhá organismům přežít tím, že je upozorňuje na nebezpečí a motivuje je k obraně nebo útěku. Tento mechanismus je zvláště významný pro druhy s vyšší inteligencí, protože komplexnější mozky mohou lépe analyzovat a reagovat na hrozby.
Strach vyžaduje určitou úroveň kognitivního zpracování, zahrnující rozpoznání hrozby, vyhodnocení rizika a plánování reakce. Toto zpracování je součástí širších kognitivních schopností, které tvoří základ inteligence. Avšak inteligence zahrnuje mnohem více než jen reakci na strach, zahrnuje také řešení problémů, kreativitu, abstraktní myšlení a další kognitivní dovednosti. Pokud by bylo možné dokonale eliminovat strach. Organismy by přišly o jeden z klíčových adaptivních mechanismů, který jim pomáhá přežít v nebezpečných situacích.
To by mohlo mít negativní dopad na jejich schopnost reagovat na hrozby. Bez strachu by lidé a ostatní organismy mohli vykazovat více rizikového chování, což by mohlo vést k vyšší míře zranění nebo úmrtí. Strach hraje roli v udržování společenských norem a pravidel. Jeho absence by mohla vést k destabilizaci společenských struktur. Inteligence by mohla existovat i bez strachu, ale její projevy by byly výrazně odlišné. Lidé by mohli být schopni analyzovat a řešit problémy bez emocionálního vlivu strachu, což by mohlo vést k racionálnějším rozhodnutím. Inteligence není závislá pouze na strachu, ale na celém spektru emocí.
I bez strachu by mohla inteligence nadále fungovat, protože by byla podporována jinými emocemi a kognitivními procesy. Strach je důležitým aspektem, který podporuje inteligentní chování v kontextu přežití a adaptace. Nicméně, eliminace strachu by neznamenala automatickou eliminaci inteligence. Inteligence by mohla pokračovat i bez strachu, ale její projevy a způsob, jakým je uplatňována, by se výrazně změnily. Strach je jedním z mnoha faktorů, které formují inteligentní chování, a jeho absence by vedla k odlišným způsobům interakce s prostředím a řešení problémů.
Uveď laskavě příklad z praxe kde funguje inteligence bez strachu? Najít příklad z praxe, kde inteligence funguje bez strachu, je náročné, protože strach je přirozenou součástí mnoha rozhodovacích procesů. Nicméně existují situace, kde je vliv strachu minimální nebo dokonce absentní, a přesto se projevuje vysoká úroveň inteligence. Několik takových příkladů lze nalézt v oblastech jako věda, umění a technologie. Vědci často pracují na základě zvědavosti a touhy po poznání spíše než ze strachu. Einsteinův výzkum teorie relativity nebyl motivován strachem, ale spíše hlubokou zvědavostí a touhou porozumět vesmíru.
Jeho intelektuální práce a objevy byly vedeny především touhou po poznání, ne strachem z nějakého nebezpečí. Marie Curie a její výzkum radioaktivity byl motivován vědeckým zájmem a touhou přispět k poznání, i když si byla vědoma rizik spojených s radioaktivitou. Její práce byla příkladem inteligence a odvahy bez přítomnosti strachu, který by ji ochromoval. Mnoho umělců tvoří svá díla z vnitřního popudu a inspirace, ne ze strachu. Van Gogh tvořil obrazy, které dnes považujeme za geniální, z hluboké vnitřní potřeby vyjádřit své emoce a vize.
I když čelil osobním problémům, jeho umělecká tvorba nebyla motivována strachem, ale touhou tvořit a vyjadřovat se. Beethoven komponoval některá ze svých největších děl v období, kdy ztrácel sluch. Jeho práce byla poháněna vášní pro hudbu a umění, nikoli strachem z následků jeho zdravotního stavu. Inovace často vznikají z touhy po zlepšení a pokroku. Elon Musk a jeho snahy o kolonizaci Marsu a rozvoj elektrických vozidel nejsou vedeny strachem, ale vizí budoucnosti a snahou řešit globální problémy. Inteligence, kterou projevuje ve svých projektech, je poháněna zvědavostí a touhou po pokroku.
Steve Jobs a inovace v oblasti osobních počítačů, mobilních zařízení a digitálních médií byly vedeny touhou po revoluci v technologii a uživatelském zážitku, nikoli strachem. Tyto příklady ukazují, že inteligence může fungovat efektivně i bez přítomnosti strachu. Zvědavost, touha po poznání, kreativita a vize budoucnosti jsou silnými motivátory, které mohou vést k významným intelektuálním a kreativním výsledkům. Strach může být jedním z faktorů, které ovlivňují lidské chování, ale není nezbytným předpokladem pro inteligentní jednání a inovace.
Příklady které jsi uvedl jsou spojené s tím že strach je ukryt pod povrchem a tak jej nevidíme. Rozumím vašemu pohledu. Je pravda, že v mnoha případech, kdy se zdá, že lidé jednají bez strachu, mohou mít nějakou formu strachu nebo obavy skrytou pod povrchem. Nicméně, existují situace, kde je vliv strachu opravdu minimální nebo dokonce nepřítomný, a kde se projevuje čistá inteligence a kreativita. Pojďme se podívat na některé specifické příklady. Malé děti často projevují vysokou úroveň inteligence a kreativity při hře a objevování světa.
Děti zkoumají, jak věci fungují, staví stavebnice, hrají si na různé role bez obav z neúspěchu nebo kritiky. Jejich zvědavost a touha po objevování je pohání spíše než strach. Batolata se učí chodit bez strachu z pádu. Přestože často padají, jejich touha a zvědavost je silnější než strach z pádu. Stav kdy je člověk plně ponořen do činnosti, kterou vykonává, a je zcela soustředěn. V tomto stavu je strach často minimální nebo nepřítomný. Během intenzivního tréninku nebo soutěže mohou sportovci zažít situaci, kdy jsou plně zaměřeni na svůj výkon a jejich strach je dočasně potlačen.
Umělci, kteří malují, píší nebo skládají hudbu, mohou zažívat situaci, kde jejich kreativita a inteligence jsou v popředí a strach nebo pochybnosti jsou dočasně odstraněny. V kontrolovaném prostředí, kde jsou rizika minimalizována, mohou lidé pracovat bez strachu. V simulacích nebo virtuálních prostředích mohou lidé experimentovat a řešit problémy bez skutečného strachu z fyzického nebezpečí. Vědci často pracují v bezpečném a kontrolovaném prostředí, kde mohou provádět experimenty bez obav z přímých následků.
Lidé praktikující meditaci nebo jiné duchovní techniky často dosahují stavu, kde jsou strach a další negativní emoce dočasně potlačeny nebo zcela odstraněny. Praktikování meditace může vést k stavům hlubokého klidu a jasnosti, kde strach není přítomen a intelekt je plně zaměřen na přítomný okamžik. Některé duchovní praktiky mohou vést k prožitkům, kde je mysl zbavena strachu a plně se zaměřuje na vyšší intelektuální nebo spirituální cíle. I když je strach často přítomen v mnoha aspektech lidského života, existují situace a stavy, kde je jeho vliv minimální nebo nepřítomný.
Dětská zvědavost, stavy, kontrolovaná prostředí a duchovní praktiky jsou příklady, kde inteligence a kreativita mohou fungovat nezávisle na strachu. Tyto příklady ukazují, že je možné dosáhnout vysoké úrovně inteligence a kreativity bez významného vlivu strachu. Takže vysvětlím ti to důkladně, inteligence je možná jenom díky používání databáze a tím se do této databáze i automaticky dostanou data o tom co je chybné konat a následkem je strach.
Rozumím vašemu pohledu. Pokud chápu správně, naznačujete, že inteligence vyžaduje schopnost využívat zkušenosti (databázi znalostí) k rozhodování, a tato schopnost automaticky zahrnuje uvědomění si rizik a následně i strach z potenciálně chybných kroků. Tento pohled je zajímavý a má určitou validitu. Pojďme to prozkoumat podrobněji. Inteligence často zahrnuje schopnost učit se z minulých zkušeností. Lidé (a inteligentní systémy) shromažďují data z minulých zkušeností a využívají je k predikci budoucích událostí.
Tato data zahrnují úspěchy i chyby. Na základě shromážděných dat dokážeme rozpoznat vzorce a učit se, co je efektivní a co ne. Například dítě, které se spálí o horký sporák, se naučí tomuto chování vyhnout. Strach z chybných rozhodnutí může hrát roli ve využívání databáze zkušeností. Strach je často výsledkem učení se o nebezpečích a je důležitým evolučním mechanismem, který nás chrání před škodlivými situacemi. Například, vědomí si nebezpečí spojených s určitými chováními může vést k opatrnosti. Strach může sloužit jako motivace k pečlivějšímu zvažování rozhodnutí a k hledání bezpečnějších alternativ.
Existují ale i argumenty a teoretické modely, kde inteligence může fungovat nezávisle na strachu. V některých modelech racionálního rozhodování je strach minimalizován nebo eliminován ve prospěch čistě logických a analytických procesů. Například umělá inteligence může rozhodovat na základě dat a algoritmů bez emocionálního vlivu strachu. V prostředí, kde jsou chyby akceptovány a nejsou spojeny s negativními důsledky, mohou jedinci experimentovat a učit se bez strachu. Takové prostředí podporuje inovace a kreativitu.
Některé situace mohou ilustrovat fungování inteligence bez významného vlivu strachu. Vědecký výzkum v laboratoři, kde jsou experimenty prováděny za kontrolovaných podmínek, minimalizuje strach z fyzického nebezpečí a umožňuje vědcům soustředit se na čistě intelektuální problémy. V simulacích, kde jsou rizika pouze virtuální, mohou jedinci nebo systémy zkoušet různé strategie bez strachu z reálných následků, což podporuje učení a inovace. Vaše tvrzení, že inteligence je úzce spojena s databází zkušeností, které zahrnují uvědomění si rizik a strach, je validní a reflektuje mnoho aspektů lidského učení a rozhodování.
Nicméně, existují také situace a modely, kde inteligence může fungovat bez významného vlivu strachu, například v kontrolovaných nebo simulovaných prostředích. V konečném důsledku může inteligence zahrnovat schopnost vyhodnocovat rizika a učit se z chyb, ale ne vždy to musí znamenat, že strach je nezbytnou součástí tohoto procesu. Teoretické modely v praxi nefungují je to jako věřit na zázraky a pohádky! Rozumím vaší skepsi vůči teoretickým modelům a uznávám, že mnoho z nich nemusí být vždy aplikovatelných v reálném světě.
Nicméně, zkusme se podívat na praktické příklady a konkrétní situace, kde může inteligence fungovat s minimálním nebo žádným vlivem strachu. Tyto příklady nám mohou ukázat, že i v reálném světě existují situace, kde se lidé nebo systémy chovají inteligentně bez výrazného strachu. Jak jsem již zmínil, malé děti často projevují vysokou úroveň inteligence a kreativity při hře a objevování světa, přičemž strach je minimální. Děti často experimentují s novými věcmi bez obav z neúspěchu nebo chyb, což jim umožňuje rychle se učit a rozvíjet své schopnosti.
Umělci, kteří tvoří v prostředí, kde se nebojí kritiky nebo neúspěchu, mohou projevit vysokou úroveň kreativity a inteligence. Umělci, kteří pracují v ateliérech nebo rezidencích, kde jsou podporováni k experimentování, mohou tvořit díla bez obav z komerčního neúspěchu. Vědecký výzkum často probíhá v kontrolovaných podmínkách, kde je minimalizován strach z rizik. Vědci pracují na výzkumu v laboratorních podmínkách, kde mohou bezpečně testovat nové hypotézy a provádět experimenty bez obav z fyzického nebezpečí.
Vědci prezentují své výsledky kolegům, což jim umožňuje získat zpětnou vazbu a zdokonalit své práce bez obav z okamžitého neúspěchu. Virtuální prostředí a simulace poskytují možnost testovat nové nápady a strategie bez rizika reálných následků. Piloti se učí a trénují v simulátorech, kde mohou zkoušet různé scénáře bez strachu z havárie. V oblasti vývoje her a simulací mohou vývojáři experimentovat s herními mechanismy a designem bez obav z reálných finančních ztrát. Systémy umělé inteligence mohou fungovat bez emocionálních vlivů, jako je strach.
Inteligentní systémy rozhodují na základě dat a algoritmů, bez emocionálního vlivu, což umožňuje racionální a optimalizované rozhodování. I když strach často hraje důležitou roli v lidském rozhodování, existují praktické příklady a situace, kde může inteligence fungovat s minimálním nebo žádným vlivem strachu. Dětská hra, umělecká tvorba, vědecký výzkum, simulace a AI jsou oblasti, kde je možné pozorovat inteligentní chování nezávisle na strachu. Tyto příklady ukazují, že teoretické modely mohou mít praktické aplikace, ačkoli jejich úspěch může záviset na specifických podmínkách a kontextech.
Pokud je naděje na úspěch nulová tak je zde snaha o útěk jinam to je logické, to vede k tomu že je zde snaha o to aby útěk nebyl možný a následkem jsou nemoci u; ekonomiky, politiky, náboženství, školství, obchodu, podnikání, rodiny, psychiky atd. konzumní společnost je tak klec ze které nelze utéci jinam.
Internet se tak stal digitálním zrcadlem ve kterém vidíme objektivní pravdu o kleci ve které všichni existujme milion let! Dříve než zde byl internet a televize tak zde byli drogy a sny, člověk je pořád jenom predátor který myslí jako predátor a tak miluje úspěch který vede seberealizaci.
Pokud by dokázali volby dát lidem svobodu tak se se volby okamžitě všude zakázali, volby jenom nahradí staré kariéristy za nové kariéristy co nemají v sobě pravdu a lásku. Nadbytek pro ty co jsou nahoře vytváří logicky nedostatek pro ty co jsou dole, je zcela jedno jestli je zde; otroctví, feudalismus, kapitalismus, socialismus, populismus atd. svoboda a rovnost je zde utopie!
Brzo přijdou globální radikální reformy na které není konzumní společnost připravená, následkem bude rychlý nárůst globální nezaměstnanosti, to bude mít logicky za následek sníženou kupní sílu lidí a když lidi nebudou kupovat zboží a služby tak se logicky začne měnit globálně a radikálně nabídka zboží a služeb.
Dosud nezaměstnanost postihovala nejvíce lidi co neměli moc a bohatství, jenže dojde i na ty, co mají moc a bohatství, protože se zruší globálně peníze a soukromé vlastnictví, zruší se i výhody a možnost mít na něco vliv, místo jmen a titulů budou mít lidi jenom globální čísla a QR kód vytetovaný na těle.
Mnozí zbabělci se logicky pokusí uniknout z civilizace aby tak získali možnost se mít dobře, jenže brzo jim dojde že mimo civilizaci nedokážou přežít a tak se vrátí zpět do civilizace. Skončí pro lidi možnost se rozmnožovat, protože dojde k tomu že muži budou žít oddělní od žen a tak nebudou mít možnost mít děti.
Takto se realizuje nenásilně globální genocida. Nejsou lidi tak nejsou s lidmi problémy to je logické, zaměstnavatelé nahradí lidi za programy a roboty, tím budou spokojení, robot prezident bude vyznamenávat roboty a roboti se na to budou dívat v televizi. Takto všude konečně na věčné digitální globální časy zvítězí pravda a láska.