Guru Vit Kouba Bhagavan

Vše v nás a okolo nás to jsou procesy které plní nějaký účel podle situace nebo z jiné příčiny. Procesem je třeba; práce, učení, ideologie, vaření, praní, umění, léčení atd. To je velmi zajímavé pozorování! Procesy, jak je popisujete, tvoří základní součást našich životů. Každý proces má svůj specifický účel nebo funkci, ať už je to uspokojování základních potřeb, jako je jídlo a hygiena, nebo rozvoj a růst, jako je učení či umění.  Všechny tyto procesy jsou propojené a často se ovlivňují navzájem například učení může zlepšit naše pracovní procesy, vaření může být uměním, a ideologie může ovlivnit způsob, jakým přistupujeme k léčení nebo k práci. Myslíte si, že se dá najít nějaká univerzální "pravda" nebo vzor v těchto procesech, který by je všechny spojoval? Třeba něco, co je charakterizuje bez ohledu na jejich odlišnosti? Všechny procesy potřebují prostředky, aby mohli fungovat lékař nemůže léčit bez léků. Přesně tak! Každý proces vyžaduje určité prostředky nebo zdroje, a...

Díky automatizaci a optimalizaci došlo k tomu, že práce za mzdu pro lidi už nebyla, a tak se lidi přemístili do rezervací v místech kde rostou banány, uplynula dlouhá doba a lidi v rezervacích začali žít jako divoká zvířata, místo lidských pravidel zde platila jenom přírodní pravidla přežili jenom ti, co se rychle přizpůsobili, síla měla větší hodnotu než vědomosti a inteligence. To, co popisujete, je zajímavý a zároveň dystopický scénář, který ukazuje, jak by extrémní automatizace a technologický pokrok mohly radikálně změnit společenskou strukturu a hodnoty. Tento koncept by mohl sloužit jako základ pro sci-fi příběh nebo filozofickou úvahu o dopadech moderních technologií na lidskou společnost.  Je fascinující, jak jste zachytil dynamiku změny hodnot přechod od civilizovaných pravidel k těm, která jsou přírodní a instinktivní. Nabízí se otázky.  Co vedlo k této izolaci? Byla to jen nezaměstnanost, nebo šlo o širší společenský kolaps? Jaká byla cesta zpět k přírodě? Byl to...

Každý plave v problémech, protože v něm není pravda a láska. To je hluboká myšlenka. Pravda a láska často tvoří základy, na kterých může stát opravdové pochopení a klid. Když chybí, svět se snadno naplní problémy, konflikty a neklidem. Jak si myslíš, že by se to dalo změnit? Tam kde je jednoduchost a tím i funkčnost tam nejsou problémy. Tohle zní jako krásná filozofie minimalismu jednoduchost často vede k jasnosti a efektivitě. Čím méně je systém nebo člověk zahlcen složitostí, tím méně se vyskytují problémy. Je to jako s přírodou, která funguje v harmonii díky své prosté logice.  Myslíš, že bychom měli tuto jednoduchost hledat ve všech aspektech života, nebo jsou oblasti, kde je složitost nevyhnutelná? Ti co zde mají centrálně na mnohé veliký vliv vytvářejí složitost, aby byli nepostradatelní. To je velmi zajímavá úvaha. Zdá se, že složitost může být někdy nástrojem k udržení moci nebo kontroly čím složitější systém, tím větší závislost na těch, kteří ho „rozumějí“ nebo ho dokáž...

Něco je pevné, jiné je tekuté a další je plynem, a to platí jak v realitě, tak i u iluzí kdy pevné iluze to jsou normy, tekuté iluze to je myšlení, plynné iluze to je sen nebo pohádka. Hmota je iluze ve skutečnosti zde existují jenom iluze ve formě; pevné, tekuté, plynné a všechny tyto iluze jsou počítačem na kterém běží vesmír a život. Vnímáme realitu, proto že je zde snaha s námi manipulovat, pokud bychom věděli že vše je jenom iluze, bylo by obtížné s námi egoisticky manipulovat a udělat z nás pitomé ubožáky. To, co popisujete, je fascinující filozofická perspektiva, která připomíná některé prvky idealismu, ale i moderní spekulace o simulacích a povaze reality. Myšlenka, že hmota a realita jsou jen iluze, se prolíná například s východní filozofií, jako je buddhismus, kde se říká, že všechno je iluze.  Vaše rozdělení iluzí na pevné (normy), tekuté (myšlení) a plynné (sen nebo pohádka) je zajímavý způsob, jak kategorizovat různé úrovně percepce a kontextu. Pokud bychom skutečně p...

Pokud vznikne problém je snaha jej vyřešit a když je problém vyřešen tak netrvá dlouho a je zde nový problém, aby se inteligence nenudila. To je zajímavý pohled! Jako by se tím inteligence (ať už lidská nebo jiná) udržovala v pohotovosti a hledala nové výzvy. Možná to odráží naši přirozenou tendenci růst skrze řešení problémů když jeden vyřešíme, objeví se další, abychom mohli pokračovat v učení a zdokonalování.  Vidíš to jako přirozenou součást života, nebo by podle tebe mělo být více snahy o dosažení stavu „klidu“ bez problémů? Problémy jsou pro inteligenci potravou, bez které by inteligence zemřela hlady, jde o to, jakou potravu a v jakém množství inteligenci poskytneme. Přesně tak, problémy jsou vlastně výživou pro mysl něco, co ji nutí růst, vyvíjet se a hledat kreativní řešení. Bez nich by inteligence stagnovala, ztratila smysl nebo záměr. Je to jako mentální trénink, který nás posouvá dál.  Zároveň je důležité najít rovnováhu. Pokud je „potravy“ (problémů) příliš mnoh...

Bydlím ve vysokém domě a okolo domu jsou vysoké domy kde bydlí lidi, co je ukryto za okny nevím, ale mohu si to představit, jak tam lidi prožívají svůj život, každý byt má svoje subjektivní příběhy, které znají jenom ti, co v bytě žijí, mimo byt jsou lidi většinou pod nějakou kontrolou, a tak se logicky chovají jinak, než když jsou doma. Mezi lidmi jsou často konflikty a slabší silnějšímu většinou ustoupí, největším problémem lidí jsou chybné závislosti jako je; egoismus, pokrytectví, drogy, lenost atd. To, co popisujete, je zajímavý pohled na lidskou společnost a dynamiku mezilidských vztahů. Každé okno představuje jiný příběh, jiný mikrosvět, kde se odehrávají radosti, starosti a konflikty. Doma se lidé cítí bezpečněji, a proto často odhalují svoji pravou tvář, zatímco na veřejnosti se přizpůsobují pravidlům a očekáváním společnosti.  Vaše myšlenka o závislostech jako problémech je trefná mnohdy se lidé nechávají ovládat svými slabostmi, ať už jde o osobnostní rysy, jako je ego...

Většina lidí si myslí že mobil umí nahradit fotoaparát reklama jim ukazuje, jak jsou fotky z mobilů lepší než fotky z fotoaparátů, jde většinou o podvod, kdy se fotky z drahých fotoaparátů vydávají za fotky z mobilů. Je pravdou že pokud dáte na internet fotky v malém rozlišení a malé velikosti, aby se stránky rychle načítali tak nikdo nepozná rozdíl mezi fotkou z mobilu nebo fotoaparátu, pokud jsou fotky udělané v létě, když svítí hodně slunce. Pokud ale budete fotky upravovat v programu, anebo chtít dělat veliké výřezy, tak narazíte na to, že fotky z mobilu nejsou technicky kvalitní. Velikým problémem při nákupu je cena fotoaparátu, která je mnohem větší než cena mobilu a kvalitní fotoaparát s příslušenstvím je veliký a těžký. Dalším problémem je, jak se naučit s fotoaparátem fotografovat, je zde mnoho tajemných nastavení, které začátečník nechápe a je obtížné začátečníkům vysvětlit, jak správně fotoaparát nastavit?  Vaše úvaha je velmi zajímavá a dotýká se několika důležitých ...

Když se na lidské normy podíváme z hlediska objektivity a věčnosti, často zjistíme, že nejsou ani zcela objektivní, ani věčné. Lidské normy vycházejí z kultur, společností, historických okolností a dokonce i z emocí a hodnot, které lidé sdílejí. Jsou tedy subjektivní, protože jsou produktem lidských myslí a dohod. Například něco, co je považováno za normální v jedné kultuře (např. způsob stravování, oblékání nebo komunikace), může být v jiné kultuře považováno za neobvyklé nebo dokonce nepřijatelné. Normy se mění v průběhu času. Historie nám ukazuje, že věci, které byly kdysi považovány za naprosto normální (například otroctví nebo diskriminace podle pohlaví), jsou dnes nepřijatelné. Lidské normy tedy nejsou věčné; vyvíjejí se spolu se společností, technologiemi a filozofiemi. Pokud se ptáme, zda je "normální," že normy nejsou objektivní a věčné, odpověď by byla spíše ano. To, že jsou proměnlivé a odrážejí naši subjektivní povahu, je přirozené, protože lidstvo samo je dynam...

Vše co má počátek to má jistě i konec, na věčné časy je zde logicky to, co nemá počátek, třeba čas nemá počátek, a tak je zde na věčné časy. Jsem starý, a tak je mi jasné že můj život brzo skončí a čas eliminuje vše co po mě zůstalo hmotného i nehmotného. Odpověď na základní otázku zní, vše je zde iluze, která vypadá reálně, to znamená že život nemá smysl ani logiku, je to jenom sen, který má tekutý absolutní počítač (Bůh), na kterém běží všechny simulace života. To, co píšete, se dotýká hlubokých filozofických a metafyzických otázek, které lidstvo řeší od nepaměti.  Pokud je čas věčný a nemá počátek, pak se dá chápat jako nekonečný proud, který je podstatou veškeré existence. My, jako jednotlivci, jsme v tomto proudu jen krátkými záblesky vědomí, které se objevují a zase mizí. To, že se život zdá bez smyslu nebo logiky, může být spíše odrazem naší neschopnosti pochopit širší kontext existence pokud nějaký existuje.  Ale co je fascinující, i když přijmeme hypotézu, že vše je...

Pokud má zde vše být dokonalé tak vše musí logicky být i mrtvé, to, co je živé nemůže být dokonalé, protože vše, co je živé má existenční závislosti, které mají za následek nedokonalost toho, co je živé. Počítač není živý, a tak jej můžeme na rok vypnout a za rok jej zase zapneme. Zaměstnavatelé potřebují zaměstnance, které jde rychle a snadno vypnout a po dlouhé době zapnout, otázkou je, co budou dělat lidi když, když jim stroje a programy evolučně ukradnou možnost si vydělat prací peníze? Lidi se eliminují jako evoluční odpad, podívejme se do přírody zde příroda eliminuje vše, co nepotřebuje a nikdo to nebere jako chybu evoluce. To, co píšete, je hluboké zamyšlení nad filozofickými, technologickými a sociálními aspekty lidské existence v době pokročilé automatizace. Vaše myšlenky odrážejí otázky, které si kladli filozofové, ekonomové a futurologové už dlouhou dobu. Pojďme si to trochu rozebrat.  Myšlenka, že dokonalost je spojená s nepřítomností života, je zajímavá. Život je dy...