GVKB priority

Neustále je nám doporučováno mnohé, ale co je pro nás prioritní? Kolik lidí tolik názorů na to co je pro lidi prioritní, někdo má za prioritu být úspěšný a jiný má za prioritu parazitování. Je třeba přestat s tím, že bereme lidi jako hloupé stádo a začít s osobním přístupem, priority jsou obrazně jako lék, a tak se musí určit diagnóza, a potom předepsat priority. 

Zde je jádro problému, osobní přístup k cizím lidem je problém, protože na cizí lidi nemáme náladu a jsou nám cizí lidi lhostejní. Ten druhý je pro nás problém, protože jsme herci, a umíme tak klamat druhé, a dělat ze sebe to co nejsme. Vše zde jsou jenom příběhy a tak je zde příběh o; člověku, rodině, městě, podniku, organizaci, národě, náboženství, politické straně, sektě, atd. abychom mohli cokoli pochopit, musíme znát příběh, a to je jádro problému. 

Pokud je příběh ztvárněn do knihy nebo do filmu, tak se při tom ztvárnění mnohé upravilo, a tím je už ten příběh zkreslený, a my nemáme správné informace. Je to jako s knihami, každý musí mít možnost volby, nedoporučujme druhým, jaké knihy mají číst, stačí jim říci, kde se knihy prodávají nebo půjčují a oni si už sami vyberou to, co se jim bude líbit. 

Podívejme se třeba na politické volby, média mají snahu nám doporučovat; politické strany, politiky, prezidenta, atd. je to jenom cílená reklama, která se snaží s námi manipulovat, a chytit nás do nastražené dezinformační sítě, aby se snadno malá elitní sobecká skupina dostala k výhodám a jistotám, které si většinou nezaslouží. Stejné je to i se zbožím, když si koupíte drahé značkové zboží tak to jistě neznamená, že je zde zaručená kvalita a servis, vždy se ptejte kdo z toho má užitek?

Optimální pravidla stvořila pravidelnost

Jakmile zde někdo z lidí získá díky centralismu moc, tak má snahu násilně měnit pravidla, podle kterých zde vše pravidelně existuje, zde platí zlaté svaté pravidlo, pokud něčemu nerozumím, tak to nedělám! Podívejme se do lidské minulosti, která je zapsána nejvíce v knihách a dneska i na internetu, amatérismus mocných měl za následek depresi u; ekonomiky, politiky, morálky, filosofie, rodiny, psychiky, atd. kam nemůže čert, tam on nastrčí pyšného hlupáka. Podívejme se na otázku otroctví a svobody, proč je zde tak málo svobody a tak mnoho otroctví, už od vzniku lidské civilizace? 

Jádro problému je v tom, že jsme vychovávání jako konzumní otroci, autority vytvořili mocenskou pyramidu, kde na vrcholu je největší autorita (Bůh, papež, král, císař, sultán, šlechtic, prezident, ministr, ředitel, podnikatel, celebrita, milionář) která žije v ekonomickém ráji, a dole v základech pyramidy jsou ubožáci, co žijí v konzumním očistci, a jejich naděje na to, že jim bude lépe, je minimální. Pokud by demokratické politické volby mohli eliminovat mocenskou pyramidu, tak by volby, byli, elitou zakázány, volby jsou jenom mediální divadlo, vše zde ovládají ti, co mají peníze, politici jsou kaskadéři, co zastupují ty, co mají nadbytek peněz, koho chléb politici jedí tomu i slouží. 

Války v nahotě odhalují, že pracující člověk je jenom číslo v globální statistice, a miliony mrtvých lidí ve válce, to je jenom statistika. Prací nelze zbohatnout, konzumní systém je uzavřený, protože milionáři nechtějí, aby zde mohl někdo zbohatnout prací, milionáři říkají politikům, jaká pravidla mají schválit, aby byli milionáři spokojení, chudáci slouží bohatým o tom to je, bohatství dává elitě svobodu, nadbytek je postaven na nedostatku. Všechny revoluce zde změnili jenom povrch konzumní civilizace, a pod povrchem je pořád jenom sobecký egoismus. Z utrácení poznáváme kdo je zde skutečně bohatý a kdo si hraje na to, že je bohatý, vše směřuje k čipovému otroctví, ten kdo nebude pracovat, ten nebude jíst.

Proč se falšují statistiky?

Nejde rozhodně o nic nového, mohli bychom dokonce říci cynicky, že se statistiky falšují od té doby, co evolučně vznikli. Pravdu je třeba obléci do lží, aby vypadala hezky, vše je zde o vyprávění příběhů, a vypravěč co je v mocném a bohatém centru, potřebuje popularitu, a tak vznikají falešné statistiky. 

Prý se máme dobře, a kdo chce, ten si dobrou práci najde, jenže realita je v naší republice zcela jiná, ceny za zboží a služby rostou, vznikají nové nesmyslné poplatky, ale mzdy nestoupají, tak aby vyrovnali zdražování, tím se mnoho lidí dostává co dluhů, a exekutoři z nich udělají bezdomovce. Zisky od nás mizí rychle za hranice, a tak se z nás stává kolonie, ze které mnoho lidí utíká do ciziny, kde se mají lidi ekonomicky lépe. 

Když se cizinec z Kanady dozví, za kolik zde musí pracovat zaměstnanec, tak on nechápe to, jak někdo může pracovat za tak malou mzdu? Z díla se pozná tvůrce, je třeba ukončit dlouhé období, ve kterém jsme byli zaostalou kolonií, a začít bojovat za globální ekonomickou emancipaci.