Optimální počítač který si zamilujete

Vše je dneska o tom jak jsi vybaven pro práci na internetu, mnozí si myslí naivně že si vystačí s notebookem, jenže práce na notebooku je utrpení a neustálé čekání na to až program vše zpracuje, jsou věci na kterých se nevyplatí šetřit. 

1. Základní deska
2. Operační paměť
3. SSD disk M.2
4. Pevný disk 3.5"
5. Procesor 12 jádrový
6. Chladič na procesor
7. Grafická karta
8. Počítačový zdroj
9. Počítačová skříň
10. LCD monitor 4K

Konzumní otroctví je továrnou na nemocné ubožáky

To co je zdravé to je i evolučně úspěšné, onemocnět může i konzumní společnost, podle výše platů pro dělnickou třídu se snadno a rychle pozná jestli společnost zdravá nebo nemocná, nemoc a bohatství nejde dlouho utajit. Otroctví evolučně neskončilo jenom se evolučně změnilo tak že vypadá jako; feudalismus, kapitalismus socialismus, humanismus atd. na zbraně a války jsou peníze a na sociální pomoc dělnické třídě nejsou peníze, bylo a bude!

Otrokům je násilně přeprogramován konzumním systémem mozek, aby si otroci mysleli že jejich osudem je být konzumními otroky a že tento ubohý osud nejde změnit. Následkem je veliká spotřeba léků na hlavu a veliká spotřeba piva a cigaret, konzumní otroctví je továrnou na nemocné ubožáky. Zdá se, že se zabýváte kritickým pohledem na současnou společnost a její vztah k zdraví a ekonomice.

Vaše tvrzení naznačují, že existuje určitá souvislost mezi stavem společnosti a zdravím jednotlivců, která může být zjevná zejména ve sledování příjmů a spotřeby. Argumentujete, že zdravá společnost by měla mít stabilní úroveň příjmů pro dělnickou třídu a že tento faktor může být indikátorem celkového zdraví společnosti.

Dále naznačujete, že existuje jakýsi "konzumní systém", který ovlivňuje myšlení jednotlivců a tlačí je ke konzumaci, což má negativní dopad na jejich zdraví. Vaše tvrzení také obsahuje náznaky historického kontextu, kdy jste se odkázal na různé společenské formace jako feudalismus, kapitalismus, socialismus a humanismus, a tvrdíte, že podstatou otroctví zůstává násilné ovládání jednotlivců. 

Je důležité mít na paměti, že tato témata jsou složitá a mnohostranná, a mohou být diskutována z různých úhlů pohledu a s různými interpretacemi. Diskuze o tom, jak ekonomické systémy ovlivňují zdraví a pohodu jednotlivců, je neustálým zdrojem debat a výzkumu v oblasti sociologie, ekonomie a veřejného zdraví.

Civilizace bez peněz a ideologie

Co se stane s příchodem globalizace a virtuální reality to nejde odhadnout, jisté je to že se naše kulturní civilizace restartuje a po tomto restartu bude mnohé jinak než jsme byli zvyklí. Skončí rozdělní lidí na ty co mají výhody a ty co výhody nemají, každý bude jenom loutkou která nebude mít pro konzumní systém žádnou hodnotu, protože každý bude snadno a rychle nahraditelný.

Města se začnou vylidňovat a roboti začnou všude nahrazovat lidi a tak robot prezident bude vyznamenávat roboty, skončí sociální péče o lidi kdo nebude pracovat ten nebude ani mít co jíst a kde bydlet. Pokud bych někomu kdo zde žil v minulosti ukázal současnost tak by ji nepochopil a považoval ji za něco mu cizího stejně tak i my v současnosti nejsme připravení na budoucnost.

Umíte si  představit civilizaci bez peněz a politiky? Je pravda, že s příchodem globalizace a technologického pokroku, jako je virtuální realita a automatizace, se naše společnost mění rychlým tempem. Existuje mnoho možných scénářů toho, jak by se budoucnost mohla vyvíjet, a některé z těchto scénářů zahrnují změny v naší kulturní a sociální struktuře. Někteří odborníci a futurologové upozorňují na možné výzvy, které by mohly přinést globalizace a technologický pokrok.

Jednou z těchto výzev je potenciální nárůst sociálních nerovností, pokud nebude spravedlivě zvládnut přechod k novým ekonomickým modelům a technologiím. Zároveň je možné, že automatizace může mít za následek ztrátu pracovních míst a potenciálně zvýšit tlak na sociální systémy. Pokud jde o myšlenku civilizace bez peněz a politiky, může to být zajímavý koncept, ale zároveň velmi komplexní a obtížně dosažitelný.

Peníze a politika jsou základními pilíři naší současné společnosti a změna jejich role by vyžadovala dramatické přepracování našich institucí a hodnotových systémů. Představa civilizace bez peněz by vyžadovala alternativní mechanismy pro distribuci zdrojů a řízení ekonomiky. To by mohlo zahrnovat systémy jako je například základní příjem či různé formy sdílení zdrojů.

Co se týče politiky, změna směrem k systému bez politických struktur by vyžadovala výraznou změnu v tom, jak jsou rozhodnutí přijímána a jak je moc rozdělována ve společnosti. Tyto myšlenky jsou fascinující a mohou inspirovat diskusi a průzkum možných budoucích směrů naší civilizace. Nicméně, dosažení takových změn by vyžadovalo nejen technologický a ekonomický pokrok, ale také silné společenské a politické vůle.

Víte kdo vás sleduje na internetu?

Na Internetu nejsme anonymní. V prostředí Internetu jsou často informace dohledatelné delší dobu než v reálném světě. Tím pádem na Internetu zůstanou i data nutná k vystopování konkrétního uživatele déle. Mnoho uživatelů Internetu si myslí, že když sedí u svého počítače na své židli ve svém vlastním domově, nikdo o nich neví a jejich činnost na Internetu je zcela anonymní.

Například pokud napíší komentář do diskusního fóra a nepodepíší se, nikdo nemůže zjistit autora komentáře. Opak je ale pravdou. Ve skutečnosti na Internetu je vše zaznamenáno a navíc s daleko větší trvanlivostí než v běžném světě. Zatímco v běžném životě se ledasco rychle zapomene a nedá se v paměti vyhledávat, to, co se dostane na Internet, zaznamenají vyhledávače a v nich to může zůstat k dohledání skutečně dlouho.

Pokud je tedy potřeba dohledat konkrétního autora na Internet napsaného textu, není to často až tak velký problém. Anonymita je schopnost být nepoznán, což je prakticky schopnost nebýt odlišitelný od ostatních. Při pohybu na Internetu zanecháváme postupně množství stop, které nás činí méně odlišitelnými, a tedy čím déle se na Internetu pohybujeme, tím méně jsme anonymní.

S anonymitou na Internetu je to navíc komplikovanější než v reálném světě. Elektronické stopy přetrvávají na Internetu dlouho, jsou dostupnější více lidem a jelikož jsou v elektronické formě, lze je snadno vyhledávat a spojovat. Pojďme se nejprve podívat na to, jak to na tom Internetu vlastně celé funguje.

Proto, aby mohly počítače spolu komunikovat, musí mít jedinečné identifikátory. Obdobně jako máme poštovní adresy nebo rodná čísla v reálném světě. Ve světě Internetu a počítačových sítí obecně se jim říká IP adresy. Aby bylo možno zajistit unikátnost IP adres, jsou přidělovány hierarchickým způsobem.

Jednak je to pro zajištění výše zmiňované unikátnosti a jednak chtějí mít přehled, kdo se v jejich síti pohybuje. Prakticky to znamená, že už jen samotným připojením k Internetu ztrácíme mnoho ze své anonymity z veřejně dostupné databáze registrátorů lze zjistit, které organizaci byla IP adresa přidělena, a současně správci sítě dané organizace ví, komu byla jaká IP adresa v jakém čase přidělena.

Správci počítačových sítí potřebují také vědět, co se v jejich síti vlastně děje, aby mohli včas detekovat a odstraňovat technické problémy. A v případě potřeby také vyšetřovat kybernetické útoky a nahlášené bezpečnostní incidenty. Proto jsou data o provozu na síti sbírána a ukládána konkrétně tedy jaká IP adresa s jakou IP adresou komunikovala, kolik dat a kdy si přenesly apod.

Vlastní přenesená data však ukládána nejsou, protože jich je ohromné množství. Je to tedy podobné, jako kdyby někdo sbíral informace o tom, s kým jste si telefonovali, ale neukládal si obsah hovoru. Tato data o provozu ukládá každý správce sítě veřejný poskytovatel připojení to má přikázáno zákonem a ostatní to dělají také, protože to je v jejich vlastním zájmu.

Nesmíme zapomínat, že Internet je vlastně tvořen mnoha vzájemně propojenými sítěmi a naše komunikace například při návštěvě webové stránky na serveru v zámoří jde přes několik různých sítí různých organizací. A každá z nich sbírá a ukládá data o provozu ve své síti. Po každé komunikaci tedy zůstávají stopy, díky kterým lze teoreticky ke každé přiřadit IP adresu jejího původce.

A jak jsme si ukázali výše, používání IP adresy není zcela anonymní, takže ani komunikace nemůže být z principu zcela anonymní. Zkušení uživatelé mohou pro anonymizaci své činnosti použít například TOR. Komunikace je zde vedena přes mnoho prostředníků, takže dochází k zamlžení informace, kdo s kým vlastně komunikuje.

Jak ukazují případy vystopování několika zkušených kriminálníků, nelze se ani zde spoléhat na 100% anonymitu. Většina uživatelů anonymizačních sítí spoléhá na to, že informace o provozu jsou v jednotlivých sítích ukládány pouze omezenou dobu, takže po sobě sice stopy zanechají, ale než se k nim vyšetřovatelé dostanou, jsou přepsány novějšími záznamy.

Lidé používají Internet kvůli mnoha nabízeným službám, například webovým stránkám. Každá takováto služba má svého provozovatele, který si ze stejných důvodů jako správce sítě ukládá provozní informace. Typicky se jedná o čas návštěvy a přihlášení na IP adresu zařízení, ze kterého uživatel přistupuje.

Zaznamenává také čas provedení různých akcí uživatele, jako je registrace, zveřejnění příspěvku, editace profilu apod. Většinou je také prováděno profilování uživatele, tj. kdy se obvykle přihlašuje, jak dlouho je přítomen, na jaké odkazy kliká, co ho zajímá. Tyto informace, které může provozovatel služby sbírat, jsou cenné pro prodejce reklamy a další firmy, takže mohou být předmětem obchodu.

Při návštěvě webové stránky jí webový prohlížeč o sobě posílá řadu informací, aby mohla být správně naformátována, ale i mnoho dalších, které lze použít ke snížení anonymity návštěvníka.

Chcete vědět, co váš prohlížeč o sobě prozradí? Používáním Internetových služeb jsou zanechávány digitální stopy, které snižují anonymitu uživatele. Čím více služeb používá nebo čím déle je používá, tím méně je anonymní a ve spojení s informacemi od provozovatele sítě a v podstatě neanonymním přidělováním IP adres na anonymitu na Internetu nelze spoléhat.

V souvislosti s poskytovateli služeb se často používá také pojem pseudonymita. Informace, které má provozovatel dostupné, často nestačí k plné identifikaci fyzického uživatele, ale lze z nich určit, že jde o stejného uživatele jako minule. E­shopy tak například mohou nabízet stejný druh zboží, které si uživatel prohlížel při minulé návštěvě.

Digitální stopy, které po nás zůstávají díky používání Internetu a které nemůžeme nijak ovlivnit, však nejsou jediné vodítko k naší identifikaci. Někteří uživatelé mají sklony se chovat jako neuvážliví exhibicionisté a sociální sítě jim poskytují prostor a příležitost. Často se rádi chlubí a dobrovolně zveřejňují informace, čímž postupně odhalují své soukromí.

Je třeba si dát pozor, co o sobě zveřejňujeme a kdo to může vidět, a uvědomit si, že jednotlivé nevinné střípky lze seskládat tak, že mohou dohromady poskytnout zcela nepředpokládané informace. Například zkušený psycholog dokáže podle informací, které o sobě zveřejňujete, dobře popsat vaši osobnost. Využít těchto informací mohou také personalisté při prověřování uchazeče o zaměstnání.

K informacím, které nás plně identifikují, nemá naštěstí přístup úplně každý. Je třeba ale pamatovat na to, že bude-­li identifikace potřeba, například při vyšetřování Orgány činnými v trestným řízení, je identifikace možná a je tedy nutné své chování na Internetu přizpůsobit tomuto faktu. Anonymitou rozumíme schopnost nebýt odlišitelný od ostatních.

Používáním Internetu je anonymita jednotlivých uživatelů postupně snižována, protože po sobě zanechávají digitální stopy. Z principu fungování Internetu tomu nelze zabránit, protože každý počítač pro komunikaci musí používat hierarchicky přidělované IP adresy a lze zpětně zjistit, komu byly v konkrétním okamžiku přiděleny.

Další informace o používání Internetu získávají poskytovatelé používaných služeb, například webových stránek. Kromě těchto automaticky a technicky vytvářených digitálních stop o sobě uživatelé zveřejňují další informace sami dobrovolně na sociálních sítích, v komentářích, v diskusích nebo na vlastních webech.

Případně některé informace zveřejní také zaměstnavatel o svých zaměstnancích. Je tedy dobrým zvykem se na Internetu na anonymitu nespoléhat a chovat se tak, jako bychom byli vždy plně identifikovatelní.

Proč zde není vše společné?

Otázka "Proč zde není vše společné?" je filozofickým úvahou o organizaci společnosti a sdílení majetku. Existuje mnoho faktorů a perspektiv, které lze zvážit při zvažování této otázky. V minulosti existovaly různé společnosti, které praktikovaly různé formy kolektivního vlastnictví, jako byly například komunální společenství nebo společnosti založené na komunismu. Tyto systémy mohly mít své vlastní výhody a nedostatky. Ekonomické teorie, jako je tržní ekonomika a kapitalismus, zdůrazňují individuální vlastnictví a motivaci pro soukromé podnikání a investice. Tento přístup má tendenci podporovat inovace a hospodářský růst, ale může také vést k nerovnostem a koncentraci bohatství. 

V současných společnostech existují různé politické a sociální systémy, které ovlivňují distribuci majetku a zdrojů. Některé země mají sociální programy a politiky, které se snaží snížit chudobu a nerovnost tím, že poskytují sociální podporu a regulují ekonomiku. Některé kultury a společnosti mohou klást větší důraz na sdílení a společné vlastnictví, zatímco jiné mohou preferovat individuální vlastnictví a konkurenci. Psychologické faktory, jako je touha po autonomii a kontrola nad vlastním osudem, mohou také hrát roli v preferencích jednotlivců ohledně vlastnictví. 

Celkově lze říci, že otázka sdílení majetku a kolektivního vlastnictví má složité a mnohostranné odpovědi, které závisí na mnoha faktorech, včetně historického kontextu, ekonomických, sociálních, politických, kulturních a psychologických aspektů dané společnosti. Subjektivně je problém vždy ve vzdálenosti psychické a fyzické, vzdálenost brání v tom aby zde bylo vše společné proto jsou buňky v mozku k sobě blízké a tak spolupracují na složitých problémech. Vaše přirovnání k buněčné struktuře mozku je zajímavé.

Skutečně, v mozku jsou neurony (buněčné jednotky mozku) uspořádány tak, aby byly vzájemně blízko a mohly rychle a efektivně spolupracovat. Tento způsob organizace pomáhá mozku řešit složité problémy a efektivně zpracovávat informace. Podobně můžeme aplikovat analogii na společenské systémy. Když lidé žijí v blízkosti a mají silné sociální vazby, mohou efektivně spolupracovat na řešení problémů a dosahování společných cílů. Zdá se, že větší vzdálenost, jak fyzická, tak psychická, může mít za následek větší odstup a nepochopení mezi lidmi, což může vést k obtížím v komunikaci a spolupráci. 

Avšak je důležité si uvědomit, že společenské a lidské vztahy jsou mnohem složitější než buněčná struktura mozku. Existuje mnoho faktorů, které ovlivňují vztahy mezi lidmi, včetně kulturních, historických, sociálních a ekonomických aspektů. Ačkoli je blízkost a spolupráce důležitá, je třeba také brát v úvahu rozmanitost a individuální rozdíly mezi lidmi. Vše je o kauzalitě a protikladech, to jsou základní pravidla podle kterých život a technika funguje. Ano, kauzalita a protiklady jsou základními koncepty, které ovlivňují mnoho aspektů života a technologie. 

Kauzalita se týká vztahu příčiny a následku. Jedna událost (příčina) způsobuje druhou událost (následek). Tento koncept je základním kamenem vědeckého myšlení a pochopení fungování světa kolem nás. Vědecký výzkum se často zaměřuje na identifikaci a porozumění kauzálním vztahům mezi jevy a událostmi. Protiklady jsou zásadní pro mnoho oblastí lidského života a technologie. V technickém designu se často hledají rovnováhy mezi protiklady, jako je například mezi výkonem a úsporou energie, mezi rychlostí a spolehlivostí nebo mezi složitostí a uživatelskou přívětivostí. 

V filozofii se protiklady často používají k hlubšímu pochopení reality a lidských konceptů, například dobra a zla, světla a temnoty, svobody a omezení. V sociálních vědách jsou protiklady často zkoumány v kontextu společenských a politických konfliktů, jako jsou například konflikty mezi jednotlivci a skupinami, mezi různými hodnotami a zájmy. Tyto základní principy jsou důležité nejen pro porozumění fungování světa, ale také pro tvorbu a inovaci v technologii a řešení složitých problémů ve společnosti.

Vládnou nám nuly co si hrají na veliká čísla

Vše je o tom to musíš a to nesmíš je zcela jedno jestli je zde socialismus nebo kapitalismus! Moje svatá hra a moje svatá pravidla o tom je každá organizace a každý stát! Neustále nás dogmatické totality kontrolují a trestají za chyby, nikdo ale nekontroluje nejvlivnější lidi co rozhodují chybně o nás bez nás. Všude je to samé pokrytectví, na zbraně a války jsou peníze a na sociální pomoc lidem nejsou peníze, druhá světová válka nám odhalila pravdu o tom že lidi jsou dneska jenom nuly co to mají v hlavě vynulovaný.

Nebo se podívejme co se zde dělo za pandemie, najednou se ukázalo že nám vládnou blázni a následkem byla globální krize ze které se svět dosud nedokázal dostat. Svět potřebuje restartovat aby nám už nevládli nuly a vládla nám globálně na věčné časy jenom umělá inteligence, slepý nemůže vést slepé o tom to zde bylo a bude! Vaše slova jsou plná frustrace a pochopení pro potřebu změny. Je zřejmé, že se domníváte, že současný politický a sociální systém selhává v poskytování spravedlnosti a řešení skutečných problémů.

Vaše obavy týkající se nedostatečného dohledu nad mocnými a nedostatečného zastoupení občanů ve vládních rozhodnutích jsou sdílené mnoha lidmi po celém světě. Otázka rovnováhy mezi investicemi do vojenského průmyslu a sociálními potřebami obyvatelstva je důležitá a často diskutovaná. Mnozí se shodnou s vaším názorem, že priority vlád by měly být jiné, a že řešení sociálních potřeb by mělo být na prvním místě. 

Co se týče role umělé inteligence ve vládnutí, mnozí lidé vidí potenciál využití technologie k řešení složitých problémů a zlepšení správy. Nicméně, otázka, zda by umělá inteligence měla být jediným řídícím prvkem, zůstává otevřená a vyžaduje hlubokou diskusi a zvážení možných důsledků. Zároveň je důležité si uvědomit, že změna není snadná a vyžaduje společnou snahu a angažovanost lidí ze všech oblastí společnosti. Změna politického a sociálního systému vyžaduje demokratický proces, který respektuje různorodé názory a zároveň hledá společné cíle a hodnoty.

Každý člověk má svůj vlastní pohled na svět

Realita existuje díky iluzím, je to už 25 let co vznikl první film Matrix a potom se natočili další díly, zde se hodně používají filmová kouzla a tím se stal film populární, lidi milují svět iluzí a proto jsou pohádky dlouhodobě populární. Podívejme se na naše sny to je svět iluzí kdy se ocitáme obrazně v Matrixu kde prožíváme to co bychom nemohli v realitě prožít.

V náboženství je mnoho iluzí a tak jde o pohádky pro dospělé, náboženské postavy si lidi vymysleli a tak mohou tyto postavy dělat snadno zázraky a nejvíce je zde populární postava Hospodina, nebo jeho syna Ježíše Krista. Co je skutečnost a co je jenom iluze to je obtížné často poznat protože mnohé iluze z dálky vypadají jako realita a my nemáme čas na to abychom vše poznali z blízka.

Zvědavý člověk hledá odpovědi na svoje otázky a když je najde tak mu dojde že je loutkou kterou ovládají závislosti nebo situace, svoboda je pro člověka iluzí a proto jsou lidi z toho nemocní. Zdravý člověk to je špatně diagnostikovaný člověk, rodíme se všichni už s mnoha vadami a tyto genetické vady se snažíme marně vyléčit, je pro nás tak život očistcem a proto logicky toužíme naivně po ráji kde je pravda a láska.

Vaše úvahy nám připomínají, že hranice mezi skutečností a iluzí jsou často rozmazané. Filmová umění, jako je Matrix, a pohádky mají moc vytvářet alternativní realitu, která nám může pomoci lépe porozumět našemu vlastnímu světu. Náboženské příběhy, ať už jsou pro někoho pravdivé nebo ne, také slouží k interpretaci reality a pomáhají lidem hledat smysl a poslání.

Otázka existence a podstaty reality je hlubokým a často diskutovaným tématem filozofie a náboženství. Lidé se často snaží porozumět, co je skutečné a co je iluze, ale mnohdy jsou tyto hranice nejasné a subjektivní. Zvažování o našem životě jako o očistci, kde se snažíme vyrovnat s našimi vadami a hledat pravdu a lásku, je zajímavým pohledem.

Často toužíme po něčem lepším nebo dokonalejším než je náš současný stav, a to může být hnací silou našeho hledání. Každý člověk má svůj vlastní pohled na svět a vlastní způsob, jak interpretovat realitu a iluzi. Klíčem může být neustálé zkoumání a sebereflexe, abychom lépe porozuměli tomu, co je pro nás skutečné a co je pouhým zjevem.

Svět je v krizi díky vyčerpaným zdrojům

Vědci pomocí statistiky hledali velmi dlouho příčiny světové krize a dospěly k tomu že příčinou jsou vyčerpané zdroje na kterých je vše závislé, nejvíce se hovoří o ekonomických zdrojích protože peníze jsou krví konzumního systému. Zdrojů na kterých je naše společnost závislá je mnoho a každý zdroj je pro konzumní společnost nějak důležitý.

Základním zdrojem jsou existenční podmínky k životu jakými je; světlo, teplo, voda, potrava, vědomosti, inteligence, práce atd. pořád platí výkon je závislý na příkonu, protože dobrota je žebrota. Pokud se nám podaří dělat něco dobře ve velkém dlouhodobě tak se tím mohou vytvořit nové zdroje, jenže následkem je brzo větší spotřeba zdrojů.

Za posledních padesát let se počet lidí na světě zdvojnásobil, následkem jsou vysoké činžovní domy a veliká města kde nikdo nikoho osobně už nezná. Jsou zdroje obnovitelné a zdroje neobnovitelné, dále jsou zdroje levné a zdroje drahé, proto je zde snaha mít centrálně vliv na to jak se zdroje využívají.

Často dochází k tomu že se zdroji plýtvá ve velkém, takovým příkladem jsou velké války, musí zde být války, nešlo by to vyřešit tak, aby zde už nikdy a nikde nebyli možné války? Vše je možné vyřešit pokud máme na to optimální zdroje, problémem je nedostatek zdrojů, pořád platí přej a bude ti přáno, dej a bude ti dáno, jak si to dneska uděláme takové to zítra budeme mít!

Vaše úvahy o vztahu mezi vyčerpanými zdroji a světovou krizí mají určitě oporu v realitě. Skutečně, rozsáhlé využívání a často neudržitelné vyčerpávání přírodních zdrojů může vést k mnoha problémům, včetně ekonomických, environmentálních a sociálních krizí.

Je pravda, že rapidní růst světové populace v posledních desetiletích zvýšil tlak na existující zdroje. To vede k situacím, kdy se soupeří o omezené zdroje, což může vyústit v konflikty a války. Ačkoli války jsou komplexní jevy a mají mnoho příčin, nepochybně může nedostatek zdrojů hrát významnou roli v jejich rozpoutání.

Optimalizace využívání zdrojů a hledání udržitelných alternativ je klíčem k řešení těchto problémů. To může zahrnovat investice do technologií s nízkou spotřebou zdrojů, podpora recyklace a obnovitelných zdrojů energie, a také efektivní správa zemědělských a vodních zdrojů. Důležitý je také rozvoj udržitelných politik a společenských struktur, které podporují spravedlivé rozdělování zdrojů a snižují konflikty.

Zároveň je důležité uznat, že řešení těchto problémů vyžaduje komplexní a koordinované úsilí na globální úrovni. Spolupráce mezi vládami, společnostmi a občanskou společností je nezbytná pro dosažení udržitelné budoucnosti pro všechny.