Jak by vypadala civilizace pokud by život každého člověka končil ve 40 letech a pro nikoho na světě by nebyli výjimky. Kdyby lidský život skončil ve 40 letech pro každého a neexistovaly by žádné výjimky, civilizace by pravděpodobně vypadala zcela odlišně. Zde jsou některé možné důsledky. Lidé by museli rychleji dosáhnout významných úspěchů a dosáhnout svých cílů v mladším věku. To by mohlo vést k intenzivnějšímu vědeckému a technologickému pokroku, protože lidé by neměli tolik času na získání znalostí a dovedností. Neexistovala by fáze "důchodu" jako v dnešní společnosti, protože by lidé neměli tolik let života po produktivním věku. To by mohlo mít dopad na ekonomiku a sociální systémy.
Lidé by pravděpodobně více důraz kladli na dosažení svých cílů v mládí a mohli by mít jiný přístup k vztahům, kariéře a rodinnému plánování. S krátkým průměrným věkem dožití by se populace rychle stárla. To by mohlo mít negativní dopady na ekonomiku a zdravotnictví, protože by bylo méně lidí, kteří by mohli pracovat a péči o starší osoby by museli zajišťovat relativně mladší lidé. S krátkým životem by mohlo dojít k menšímu důrazu na dlouhodobé plánování a udržitelnost, protože by lidé měli tendenci se soustředit na okamžité potřeby a cíle. Celkově by taková civilizace pravděpodobně byla velmi odlišná od té, kterou známe dnes, s jinými hodnotami, prioritami a způsoby života.
Veliká změna by byla ve snížení věku plnoletosti z běžných 18 na 12 let, tím by se logicky změnilo i školství které by začínalo pro děti ve 4 letech a končilo by ve 12 letech, nebyli by zde veliké náklady na důchody a podpory pro ekonomické ubožáky, lidi by neměli čas hromadit moc a bohatství. Ano, taková radikální změna v délce lidského života by měla značný dopad na různé aspekty společnosti, včetně vzdělávání, ekonomiky a sociální struktury. Zde jsou některé možné důsledky. S plnoletostí nastávající již ve 12 letech by se musel zkrátit čas vzdělávání. Školství by pravděpodobně začínalo dříve a mohlo by být intenzivnější, aby děti získaly potřebné dovednosti a znalosti v kratším čase.
Tento model by vyžadoval důkladné zhodnocení, aby se zajistilo, že děti dostávají odpovídající vzdělání v souladu s jejich věkem. Skutečnost, že lidé by končili svůj aktivní profesionální život relativně brzy, by změnila dynamiku pracovní síly. Bylo by méně starších pracovníků, což by mohlo snížit náklady na důchody a podpory pro starší občany. To by mohlo mít také vliv na úspory a investice lidí, protože by neměli tolik let na hromadění bohatství. Mladí lidé by měli větší politickou a sociální moc, protože by byli plnoletí v mladším věku. To by mohlo změnit politické a sociální rozhodování ve prospěch mladší populace. S omezenou dobou k hromadění bohatství by lidé pravděpodobně měli méně tendence k nadměrnému shromažďování majetku a moci. To by mohlo vést ke snížení nerovnosti a podpoře rovnější společnosti.
Celkově by tato změna mohla vést k zásadním transformacím ve společnosti, a to jak v oblasti ekonomiky a práce, tak i ve vztazích a hodnotách obyvatelstva. Podívejme se na opice jak žijí dlouho, nejsme evolučně vytvoření na dlouhý věk proto zaměstnavatelé nechtějí staré zaměstnance. Dále by se eliminovali jednici co nejsou pro společnost přínosem a žijí tak jako příživníci. Příklady zvířecího království mohou poskytnout zajímavé perspektivy na lidskou společnost, ale je důležité mít na paměti, že lidská civilizace je velmi odlišná od života zvířat, a to jak z biologického, tak ze sociokulturního hlediska. Ano, některé druhy primátů mají krátký životní cyklus a jejich společenství může mít mechanismy pro eliminaci nebo vyloučení jedinců, kteří nejsou pro skupinu přínosem.
Avšak přímé přenesení těchto mechanismů na lidskou společnost by bylo problematické a neetické. Zaměstnavatelé preferují mladé zaměstnance často kvůli flexibilitě, novým nápadům a fyzickému zdraví, ale to neznamená, že starší jedinci nemohou přinášet hodnotu do pracovního prostředí. Diskriminace na základě věku je ve většině zemí nelegální, a mnoho organizací aktivně hledá a ocení zkušené pracovníky. Eliminace jedinců, kteří nejsou považováni za přínosné pro společnost, by byla eticky problematická.
Každý člověk má hodnotu a právo na důstojný život, a rozhodnutí o tom, kdo je "prospěšný" a kdo není, by mohlo vést k sociální nerovnosti a zneužívání moci. Namísto toho by se měla společnost soustředit na vytváření systémů a prostředí, která umožňují všem lidem rozvinout svůj potenciál a přispět k dobru společnosti. To zahrnuje investice do vzdělávání, zdravotní péče a sociálních programů, které podporují rovnost příležitostí a inkluzivní prostředí. Sociální politika to je teorie která v praxi nefunguje, praxe je o soutěži a konkurenci jenom tak se eliminují centralizace a monopoly.
Sociální politika má své významné místo v moderní společnosti a může hrát klíčovou roli při snižování nerovností, podpoře sociální soudržnosti a zajištění základních potřeb občanů. Zde je několik důvodů, proč sociální politika může být účinným nástrojem. Sociální politika se zaměřuje na poskytování pomocí těm, kteří potřebují podporu, jako jsou lidé s nízkými příjmy, starší občané, osoby s postižením nebo lidé žijící v chudobě. Tato pomoc může zahrnovat přídavky na děti, důchody, zdravotní péči nebo bydlení.
Sociální politika může pomoci předejít řadě sociálních problémů, jako jsou chudoba, nezaměstnanost, domácí násilí nebo dětská chudoba, tím, že poskytuje zdroje a služby, které mohou předcházet těmto problémům. Sociální politika může mít pozitivní vliv na ekonomiku tím, že podporuje spotřebu a vytváří poptávku po produktech a službách. Podpora obyvatelstva může vést k menšímu výskytu extrémní chudoby a větší ekonomické stabilitě. Sociální politika může posilovat pocit solidarity a sociální soudržnosti v rámci společnosti tím, že zajišťuje, že nikdo není opuštěn na okraji a že všichni mají přístup k základním potřebám.
Soutěž a konkurence mají své místo v ekonomickém systému, ale sociální politika může působit jako protiváha, která reguluje nerovnosti a zajišťuje, že prospěch z hospodářského růstu není rozdělen pouze mezi nejmocnější. Komplexní a vyvážená politika obvykle zahrnuje prvky jak hospodářské soutěže, tak sociální solidarity, aby bylo dosaženo co nejlepších výsledků pro celou společnost.