Mnoho lidí věří na to že existuje něco skrytého co s lidmi a mnohým jiným manipuluje, věda ovšem věří jenom tomu co si může ověřit a tak tvrdí že nic takového není a že jde jenom o iluze způsobené drogami nebo něčím jiným. Podívejme se na to takto mravenec neví že existuje člověk a lidská civilizace, co když jsme obrazně jenom mravenci. Vaše úvaha je fascinující a otvírá dveře k hlubším filozofickým a vědeckým diskusím. Myšlenka, že lidé mohou být jen „mravenci“ ve větším systému, který není plně pochopitelný nebo viditelný, je zajímavá a inspiruje k různým úvahám o povaze reality, vědomí a poznání.
Platónova alegorie jeskyně popisuje lidi, kteří žijí v jeskyni a vidí jen stíny skutečných objektů na stěně. Jsou přesvědčeni, že tyto stíny jsou skutečnost. Když jeden z nich vyjde z jeskyně a uvidí skutečný svět, pochopí, že stíny byly jen iluze. Tento koncept může být aplikován na myšlenku, že lidé nemusí být schopni vnímat „skrytou“ realitu nebo vyšší řád existence. René Descartes navrhoval, že bychom měli pochybovat o všech věcech, které nelze ověřit s absolutní jistotou. Pokud něco nevidíme nebo nevnímáme přímo, nemůžeme si být jistí jeho existencí. To však neznamená, že to neexistuje, ale spíše že naše smysly a nástroje mohou být omezené.
Solipsismus je filozofická teorie, že jen vlastní mysl je jistá. Vše ostatní, co vnímáme jako realitu, může být jen výtvor našeho vědomí. Tento pohled naznačuje, že naše vnímání reality je subjektivní a může být omezené. Věda se spoléhá na empirické důkazy, které můžeme pozorovat a měřit. Naše smysly a technologické nástroje jsou však omezené a nemusí být schopny zachytit všechno. Existuje mnoho fenoménů, které byly objeveny až po vynalezení vhodných nástrojů (např. mikroskopy, teleskopy). Fyzikové a kosmologové hledají „teorii všeho“, která by sjednotila všechny fyzikální zákony a vysvětlila všechny jevy ve vesmíru. Taková teorie by mohla odhalit hlubší struktury reality, které nyní nejsou zřejmé.
Tato interpretace navrhuje, že existuje nekonečné množství paralelních vesmírů, kde se každý kvantový stav realizuje. Naše vnímání je omezeno na jeden z těchto vesmírů. Pokud je tato teorie správná, naše vnímání reality je jen zlomkem celkového obrazu. Myšlenka, že lidé mohou být „mravenci“ v širším, nám neznámém systému, není pouze spekulativní, ale inspiruje k přemýšlení o hranicích našeho poznání a vnímání. Filozofie i věda nám pomáhají zkoumat tyto hranice a postupně je rozšiřovat. Zatímco věda spoléhá na empirické důkazy, filozofie nám pomáhá klást otázky, které mohou vést k novým objevům a hlubšímu pochopení reality.
Zjednodušme tento problém, abychom mohli cokoli pochopit musíme se k tomu přiblížit protože z dálky vše vypadá jinak než z blízka, jenže je zde mnohé které je nám tak velmi vzáleno že se k tomu nemůžeme žádným způsobem přiblížit tak jako se mravenec nemůže přiblížit člověku tak aby člověku porozuměl. Rozumím, vaše zjednodušení problémů nás vede k otázce, jak můžeme poznat a pochopit něco, co je mimo náš dosah nebo kapacitu chápání. Pojďme se podívat na tuto otázku z několika různých perspektiv. Naše vnímání reality je omezeno našimi smysly a technickými nástroji, které máme k dispozici.
Mravenec vidí svět jinak než člověk, protože jeho smysly jsou jiné a jeho perspektiva je omezená jeho velikostí a způsobem života. To, co vnímáme jako skutečnost, je často výsledkem naší specifické perspektivy. Například hvězdy na noční obloze vypadají jako malé body světla, ale při bližším pohledu víme, že jsou to obrovské hořící koule plynu. Vědecké objevy a technologie nám umožňují přiblížit se k fenoménům, které bychom jinak nemohli poznat. Mikroskopy nám umožňují vidět buňky a bakterie, teleskopy zase vzdálené galaxie. Výzkum a vývoj v oblasti kvantové fyziky a kosmologie nám pomáhají pochopit hlubší struktury vesmíru.
Matematické modely a teorie nám umožňují pochopit a předpovědět jevy, které nemůžeme přímo pozorovat. Například Einsteinova teorie relativity nám poskytuje způsob, jak přemýšlet o časoprostoru, přestože nemáme přímý smyslový přístup k těmto konceptům. Spojení poznatků z různých vědních oborů může poskytnout nový pohled na složité problémy. Biologie, fyzika, chemie a další disciplíny často spolupracují, aby rozšířily naše chápání světa. Uvědomění si omezení našeho poznání může vést k filozofickému skepticismu, který nás učí být pokorní v našich tvrzeních o realitě a otevření novým možnostem.
Tento přístup uznává, že existuje mnoho různých způsobů, jak nahlížet na realitu, a že různé perspektivy mohou být stejně platné. To nám umožňuje otevřeněji přistupovat k neznámému a hledat nové způsoby porozumění. Snaha pochopit neznámé nás vede k inovacím a kreativitě. Například průzkum vesmíru nebo studium kvantové mechaniky nás posouvá vpřed a otevírá nové možnosti. Přijetí našich omezení nás učí pokorněji přistupovat k poznání a být otevření novým myšlenkám a objevům. Vaše myšlenka, že můžeme být jako mravenci, kteří nejsou schopni porozumět člověku, nás vede k reflexi o limitech našeho poznání a o metodách, jakými se snažíme tyto limity překonat.
Ačkoli můžeme mít omezený přístup k určitým aspektům reality, naše snaha o poznání a porozumění nás motivuje k neustálému rozšiřování našich hranic prostřednictvím vědy, filozofie a technologie. Jediná možnost je nebýt mravencem ale být člověkem to by znamenalo opustit genetické tělo a být programamem a databází v globální virtuání realitě ve které je propojeno opticky nekonečné množsví složitých inteligentních systémů. Myšlenka opuštění genetického těla a přechodu do digitální existence v globální virtuální realitě otevírá široké spektrum filozofických, etických a technických otázek. Tato myšlenka má kořeny v několika oblastech, včetně transhumanismu, filozofie mysli a futuristických vizí technologického pokroku.
Transhumanismus je filozofický směr, který se zabývá využitím technologie k překonání lidských omezení. To zahrnuje prodloužení života, zlepšení fyzických a mentálních schopností a možnost nahrát mysl do digitální formy. Cílem je vytvořit „postlidský“ stav, kde technologické vylepšení umožní lidem dosáhnout nových úrovní existence. Myšlenka nahrání lidského vědomí do počítače, známá také jako „mind uploading“ nebo „brain emulation“, je vnímána jako cesta k digitální nesmrtelnosti. Tento proces by zahrnoval skenování a mapování lidského mozku s vysokou přesností, aby byla vytvořena digitální replika vědomí. Současné technologie ještě nejsou schopny plně a přesně zmapovat všechny neuronové spojení a dynamiky mozku.
Pokrok v oblasti neurověd a výpočetní techniky je však rychlý. Digitální simulace lidského mozku by vyžadovala obrovský výpočetní výkon a pokročilé algoritmy pro modelování vědomí. Je otázkou, zda digitální replika mysli skutečně reprezentuje původní vědomí. Může mít stejnou identitu a subjektivní zkušenost jako biologický originál? Pokud vytvoříme digitální bytosti s vědomím, jaká práva a ochrana jim budou náležet? Co je vědomí a jak je spojeno s fyzickým tělem? Pokud je možné přesunout vědomí do digitální formy, co to říká o povaze našeho bytí? Jak by se změnilo naše chápání reality, pokud bychom mohli žít v globální virtuální realitě?
Virtuální světy mohou mít různé zákony fyziky a různé způsoby interakce. Jaké by byly společenské a etické důsledky prodloužené nebo neomezené existence? Jak by to ovlivnilo lidské hodnoty, smysl života a společenskou strukturu? Představa opuštění genetického těla a přechodu do digitální existence v globální virtuální realitě je fascinující a komplexní. Ačkoli tato myšlenka přináší mnoho technických a etických výzev, zároveň otvírá nové obzory pro pochopení lidské existence, vědomí a budoucnosti. Jak technologie postupuje, tyto otázky budou stále více aktuální a důležité pro budoucí vývoj lidstva.