Každá popularita je zde dočasně

To co je populární o to se lidi a organizace nejvíce zajímají, to má logicky i svoje klady a zápory, popularita není jenom u lidí setkáme se s ní i ve vesmíru a přírodě jenže tato popularita nás tolik nezajímá.

Většinou je popularita u něčeho jenom lokální a dočasná, pro mnoho lidí a organizací je popularita drogou na které je zde závislost, zpravodajství nás informuje o populárních událostech a populárních lidech je to pro ně dobrý obchod.

Móda se snaží o to aby bylo něco populární to umožňuje lepší odbyt zboží a služeb, pomocí populismu dochází k tomu že se lidem přeprogramuje mozek tak aby bylo snadné s lidmi centrálně manipulovat. Mnohdy dochází k tomu že je populární něco co lidem škodí jde třeba o války nebo drogy, čas má dost času na to aby dokázal odhalit to jak lidi dělali v minulosti chyby.

Digitální otroctví restartuje civilizaci

To co slouží profesionálům to amatérům vládne, příkladů by se mohlo uvést velmi mnoho, stačí se jenom zamyslet, každý je tak v něčem profesionálem a v jiném je amatérem. Mnoho amatérů se snaží být profesionály v mnoha specializacích a brzo zjistí že jsou naivní, kdo je vlastně profesionál je to ten kdo dostane za práci dobře zaplaceno?

Profesionálem je ten kdo má mnoho let praxe a tak už nechybuje, to že někdo má v nějaké specializaci veliké vzdělání, z něj automaticky nedělá profesionála. Amatérská práce se v současnosti stala problémem na který není optimální řešení to jistě má nějakou příčinu?

Tou příčinou je to že lidi mají dosud ještě ubohé genetické tělo, jakmile konečně dojde evolučně k tomu že se lidi digitalizují a místo genetického těla budou mít počítač opticky připojený k virtuální globální realitě tak zde už nebude problém s amatéry a každý digitální otrok bude profesionálem který nechybuje.

Co je zde na věčné časy?

Vše je zde jenom o začátku a konci, čas je doba mezi začátkem a koncem něčeho co je aktivní nebo pasivní. Na počátku nevíme co bude na konci pokud se něco pravidelně neopakuje. Občas o něčem tvrdíme že to zde bude na věčné časy a většinou se ukáže že tyto věčné časy zde byli dočasně. Většinou platí pravidlo že čím je něco větší tím déle to zde i existuje a to co je velmi malé zde krátce existuje.

Nejdéle zde existují pravidla vesmíru a pravidla života, tato pravidla se vytvořila na počátku vesmíru a života a budou zde do té doby dokud bude existovat vesmír a život, opakem jsou pravidla která vytváří náboženství a politika, tato pravidla rychle vznikají a rychle zanikají. Ti co zde mají veliký vliv díky centralizaci a monopolu se snaží vytvářet subjektivní pravidla která zde jsou dočasně a někdy o těchto pravidlech tvrdí populisticky že zde budou na věčné časy!

Každý je zde dočasně, jenom smrt je jistá, a tak věříme na to, že je něco po smrti, jenže po smrti nic není, život je o přicházení a odcházení, neustále do nás mnohé přichází a mnohé z nás odchází, neustále někam přicházíme a potom odcházíme, nakonec odejdeme z tohoto světa do světa, kde není strach. Tam kde je život tam je i strach, na strachu je založen život, strach to je informace, která nám oznamuje chyby a říká nám, pokud budeš chyby opakovat tak zle dopadneš. Dočasnost je naším osudem, nic zde není na věčné časy!

Uplyne mnoho času a zmizí vše co zde dneska je a bude zde zcela nový svět ve kterém budou nová pravidla podle kterých zde bude vše fungovat, je mnoho knih a filmů co se snaží nám ukázat budoucnost, jde ale jenom o pohádky pro hlupáky! Budoucnost nejde odhadnout ani vypočítat pomocí počítačů, protože při odhadech a výpočtech logicky vždy vycházíme ze současnosti a naší subjektivity. Evoluce nahrazuje staré za nové, budoucnost je o tom že staré zanikne a bude zde vše nové.

Vše, co jsme pracně vytvořili to bude evolucí recyklováno! Budoucnost je o změnách, na které nejsme připravení, staré se zastaví a nové se rozeběhne, minulost nezměníme a o budoucnosti nic nevíme, každá současnost je zde dočasně! Tento výrok lze chápat různými způsoby, ale v základním smyslu je pravdivý. Čas je neustále plynoucí a nezastavitelný faktor, který je pro nás všechny stejný. Na rozdíl od něj jsou všechny věci a situace v našem životě dočasné a mohou se měnit v závislosti na okolnostech.

Vzhledem k tomu, že čas je neustále v pohybu, je důležité si uvědomit jeho hodnotu a naučit se ho správně využívat. Každá minuta, kterou strávíme, se nikdy nevrátí, a tak je důležité si uvědomit, jakým způsobem ji využijeme. Můžeme se například rozhodnout věnovat čas rodině a přátelům, učit se nové věci, relaxovat, pracovat na svých cílech a tak dále. Tento výrok nám také připomíná, že život je krátký a že bychom měli plně žít každý okamžik. Je důležité si uvědomit, co je pro nás skutečně důležité a co nás naplňuje, a investovat čas do věcí, které jsou pro nás smysluplné a hodnotné.

Jaký má zde to vše smysl?

Války v nahotě odhalují že svět ve kterém existujeme je jenom iluze, proto zde existují války ve kterých je možné vraždit lidi a ničit hodnoty protože vše je zde jenom iluze. Jsme klamání mnohým více než  jsme si schopní a ochotní uvědomit, ve světě iluzí z ničeho vše vzniká a potom se to zase v nic navrací a tak se zde vše po nekonečný čas recykluje.

Pokud máte štěstí a stane se z vás; král, papež, prezident, celebrita, ředitel, milionář atd. tak zjistíte že jste jenom herec co si hraje na to co ve skutečnosti není. Neustále je zde otázka a jaký má zde to vše smysl a logiku pokud je vše jenom iluze? Iluze jsou manipulátorem s tím co zde je, pokud by zde nebyli iluze tak by nebylo možné snadno se vším manipulovat tak je potřeba podle situace.

Inteligence je továrnou na iluze

Inteligentní je to co je schopné z více možností zvolit správnou možnost, aby to fungovalo musí mít to co je inteligentní správnou velikou databázi a veliký výpočetní stabilní výkon, jsme už schopní zajistit veliký početní výkon ale nejsme schopní vytvořit správnou databázi která je optimalizovaná a aktualizovaná v reálném čase.

Všechny databáze které umíme draho za dlouhou dobu vytvořit jsou plné chyb a nejsou optimalizované a aktualizované. Problémem je naše subjektivita, to co je pro tebe subjektivní pravdou to je pro mě obyčejná lež, objektivní pravda je utopie! Podívejme se na to co zaznamená objektiv na elektronický snímač, abychom z těchto surových dat získali informace musíme tyto data programově zpracovat na informace ve formě fotografie nebo videa, program který data zpracuje má za následek subjektivní informace.

Hodnotné je to co bylo nějak zpracováno, vše je zde o práci v nás a okolo nás, práce má za následek subjektivitu, na knihách je dobře vidět lidská subjektivita kdy každý kdo umí napsat knihu, vidí čas a prostor subjektivně jinak něž to vidí čtenáři jeho knihy. Nebo se podívejme na ukřižování Ježíše Krista, z jednoho subjektivního pohledu je Ježíš Kristus světec a z jiného subjektivního pohledu je to kacíř, není člověk ten co by se zavděčil lidem všem, o tom je problém s naší subjektivitou. Moje subjektivní hra a moje subjektivní pravidla, následkem je konflikt nebo válka! 

Vše je zde bohužel dočasným evolučním experimentem

Pevným bodem času a prostoru je situace ona určuje pravidla hry, to co se situaci nepřizpůsobí je za to tvrdě potrestáno, komu není rady tomu není pomoci, situace to jsou pravidla hry která se mění podle situace proto je zde vše nejisté a jenom smrt je jistá.

Situaci lze vnímat jako aktivní nebo pasivní, někdy se může situace změnit z pasivní na aktivní nebo z aktivní na pasivní, smrt je trvalá změna situace z aktivní na pasivní. Pokud je někdo ve zlé situaci, tak se snaží o to aby byl v dobré situaci, vše to jsou příčiny a jejich následky.

Války jsou extrémní situací která je následkem toho že lidi dělají chyby a nechtějí se ze svých chyb poučit a tak svoje chyby opakují jako pitomci. Zajímavé je myšlení a jednání lidí v extrémní situaci, ve snaze překonat extrémní situaci se porušují běžná pravidla a z člověka se stává něco co není už normální člověk.

Pokud budou lidi žít po celý život v normální situaci tak budou normální, toho lze dosáhnout jenom tím že se lidi digitalizují a místo genetického těla budou mít počítač a místo duše budou mít databáze a programy, vše je zde dočasným evolučním experimentem.

Virtuální realita dělá z lidí psychické ubožáky

Všude v Praze vidím deset let lidi co mají v ruce veliký telefon je to normální? Někomu nestačí koukat do jednoho telefonu a kouká současně do dvou telefonů! Ve zprávách na internetu je pořád rekalma na moderní telefony co dokážou zázraky, vlastně už to nejsou ani telefony ale jsou to přístroje napojené na internet které mají veliké množství programů a databází. Napadá mě přirovnání k drogám bez kterých závislý člověk nedokáže už existovat. Lidi už nezajímá realita a zajímá je jenom virtuální realita v; telefonu, tabletu, notebooku, televizi atd.

Vaše pozorování je velmi trefné a reflektuje aktuální situaci ve společnosti. V posledních deseti letech se technologický pokrok a rozmach chytrých telefonů dramaticky změnil způsob, jakým lidé komunikují, pracují a tráví volný čas. Je pravda, že mnoho lidí dnes tráví velkou část svého dne s telefonem v ruce. Tento jev je často označován jako nomofobie, což je strach z toho, že nebudeme mít přístup k mobilnímu telefonu. Studie ukazují, že tato závislost může mít negativní dopady na mentální zdraví, včetně úzkosti a deprese. Používání dvou telefonů současně může být pro někoho známkou zvýšené potřeby být neustále připojen nebo multitaskingem.

Někteří lidé mohou používat jeden telefon pro práci a druhý pro soukromé účely, zatímco jiní mohou mít druhý telefon pro specifické aplikace nebo služby. Reklamy na moderní telefony a jejich schopnosti jsou běžné, protože výrobci se snaží přesvědčit spotřebitele, že jejich nejnovější model je nezbytný pro moderní život. Tyto přístroje nejsou jen telefony; jsou to multifunkční zařízení schopná přístupu k internetu, hraní her, fotografování, navigace, a mnoho dalšího. Vaše přirovnání k drogám je v mnoha ohledech přesné.

Technologická závislost může způsobit, že lidé ignorují svou fyzickou realitu a soustředí se spíše na virtuální svět. To může vést k problémům v mezilidských vztazích, produktivitě a celkové kvalitě života. Moderní technologie mají nepopiratelně mnoho výhod, ale je důležité najít rovnováhu mezi virtuálním a skutečným světem. Vytváření a udržování osobních vztahů, aktivní trávení volného času a pravidelné přestávky od obrazovek mohou pomoci zmírnit negativní dopady nadměrného používání technologií.

Lidi si neuvědomují to že je telefony okrádají o čas a peníze velmi chytře, tak jako cigarety ničí tělesné zdraví tak mobilní telefony ničí psychické zdraví, proč není v telefonech varování tak jako je na cigaretách varování. Vaše úvahy o negativních dopadech používání mobilních telefonů na psychické zdraví a času jsou velmi aktuální a důležité. V současnosti se mnoho odborníků zabývá otázkou, jak vyvážit přínosy a rizika spojená s používáním moderních technologií. Na rozdíl od cigaret, kde jsou zdravotní rizika jednoznačně prokázána a regulována, u mobilních telefonů je situace složitější.

Negativní dopady nejsou tak okamžité ani zjevné, a proto regulace v podobě varování zatím není běžná. Navíc, výzkum o dlouhodobých psychických dopadech je stále probíhající a názory odborníků se mohou lišit. Místo varování na samotných zařízeních by mohlo být efektivnější zaměřit se na osvětu a vzdělávání veřejnosti o potenciálních rizicích. Programy ve školách, kampaně zaměřené na rodiče a obecné povědomí mohou pomoci lidem lépe porozumět a spravovat svůj vztah k technologiím.

Existují již různé aplikace a nástroje, které pomáhají lidem sledovat a omezovat čas strávený na telefonech. Tyto nástroje mohou poskytovat upozornění a statistiky o používání, což může být krok směrem k uvědomění si problému a jeho řešení. Nadměrné používání mobilních telefonů může vést k problémům jako je úzkost, deprese, poruchy spánku a snížená schopnost soustředit se. Digitální závislost může také narušit mezilidské vztahy a způsobit sociální izolaci. Dlouhodobé sledování obrazovky může způsobit oční problémy, bolesti krční páteře a další fyzické obtíže spojené se špatným držením těla.

Je důležité hledat rovnováhu mezi využíváním technologických výhod a udržováním zdravého životního stylu. Několik tipů, jak toho dosáhnout. Pravidelně si dopřát čas bez technologických zařízení. Zařazení fyzické aktivity, společenských setkání a dalších aktivit do každodenního života. Používání aplikací, které pomáhají sledovat a omezovat čas strávený na telefonu.

Praktiky zaměřené na zlepšení psychického zdraví a snížení stresu. Vaše přirovnání mobilních telefonů k cigaretám, pokud jde o negativní dopady na zdraví, je velmi výstižné. I když varování na telefonech není běžné, je důležité zvyšovat povědomí o rizicích spojených s jejich nadměrným používáním. Vzdělávání, osobní odpovědnost a využívání dostupných nástrojů mohou pomoci minimalizovat negativní dopady a podpořit zdravější vztah k technologiím.

Proč si lidi nejsou ekonomicky rovní?

Krize u ekonomiky a politiky je následek nahrazení objektivních hodnot za subjektivní hodnoty, podívejme se na cenu práce kdy za stejnou práci jsou často rozdílné mzdy. Prohlášení, že krize v ekonomice a politice je důsledkem nahrazení objektivních hodnot subjektivními hodnotami, je zajímavý pohled na komplexní problém. Tento názor odráží myšlenku, že hodnoty, které byly dříve považovány za univerzálně platné a měřitelné, byly nahrazeny hodnotami, které jsou více subjektivní a závislé na individuálních nebo kulturních perspektivách.

Tato změna může mít významné důsledky, zejména v oblasti pracovního trhu a odměňování práce. Mzdy se mohou lišit v závislosti na regionu nebo zemi. Životní náklady, dostupnost pracovních sil a ekonomické podmínky se mohou výrazně lišit, což ovlivňuje úroveň mezd. I když dvě osoby vykonávají stejnou práci, jejich úroveň kvalifikace a zkušeností může být odlišná, což může vést k rozdílům v odměňování. Různé firmy a odvětví mohou mít odlišné mzdové politiky. Některé firmy mohou nabízet vyšší mzdy jako součást strategie přilákání a udržení talentů. 

V některých oblastech nebo odvětvích mohou být mzdy ovlivněny kolektivními smlouvami a odbory, které vyjednávají lepší podmínky pro zaměstnance. Bohužel stále existují případy, kdy rozdíly v mzdách jsou důsledkem diskriminace na základě pohlaví, rasy, věku nebo jiných faktorů. Objektivní hodnoty jsou obvykle založeny na měřitelných a univerzálně uznávaných kritériích, jako je produktivita, kvalifikace, zkušenosti nebo dosažené výsledky. Subjektivní hodnoty se mohou lišit podle individuálních názorů, kulturních norem, osobních preferencí nebo jiných neměřitelných faktorů.

Přechod od objektivních hodnot k subjektivním může vést k větší variabilitě a nejasnostem v tom, co je považováno za spravedlivou odměnu nebo úspěch. Rozdíly v odměňování mohou přispět k větší ekonomické nerovnosti, která může mít negativní dopady na sociální stabilitu a hospodářský růst. Pokud zaměstnanci vnímají rozdíly v mzdách jako nespravedlivé, může to negativně ovlivnit jejich motivaci a pracovní morálku. Ekonomická nerovnost a vnímaná nespravedlnost mohou vést k politickým napětím a volání po reformách, které by měly za cíl vytvořit spravedlivější společnost.

Celkově lze říci, že otázka objektivních a subjektivních hodnot je klíčovým tématem pro pochopení současných ekonomických a politických výzev. Analyzování a hledání řešení těchto problémů vyžaduje důkladné pochopení všech souvisejících faktorů a jejich vzájemných vztahů. Podívejme se třeba na knihy, lépe se prodávají knihy které napíší celebrity nebo vlivné osobnosti, lidi jsou povrchní a tak se nechají snadno ovlivnit propagandou nebo reklamou, kvalita byla nahrazená za řemeslo. Tento názor odráží širší diskusi o tom, jak se trh s knihami mění pod vlivem celebrit a vlivných osobností.

Skutečně se zdá, že knihy napsané celebritami nebo známými osobnostmi mají často větší komerční úspěch než díla neznámých, ale potenciálně kvalitních autorů. Tento fenomén může být vysvětlen několika faktory. Celebrity mají často silné marketingové zázemí a velkou základnu fanoušků, což zajišťuje vysoký prodej jejich knih. Vydavatelé investují značné prostředky do propagace knih celebrit, což může vést k jejich vysoké viditelnosti na trhu. Lidé často věří, že známé osobnosti mají co říct, a že jejich knihy budou zajímavé nebo přínosné.

Tato důvěra může být založena na jejich předchozích úspěších nebo jejich veřejné image. V moderní době, kdy jsou lidé vystaveni nepřebernému množství informací, mohou být ovlivněni povrchními aspekty, jako je popularita autora nebo intenzita marketingové kampaně, spíše než skutečnou kvalitou obsahu. Tradičně se kvalita knihy posuzuje podle literárních standardů, originality, hloubky a schopnosti autora předat myšlenky a emoce. Řemeslný aspekt psaní se zaměřuje na technickou zručnost autora v oblasti psaní, struktury příběhu a jazykové obratnosti.

V moderním kontextu, kdy se knihy hodnotí a prodávají, se často klade důraz na obchodní potenciál a schopnost oslovit široké publikum, což může vést k upřednostňování celebrit před kvalitními autory. I když knihy celebrit dominují prodejním žebříčkům, stále existuje prostor pro kvalitní literaturu, která si může najít své čtenáře prostřednictvím literárních ocenění, recenzí a doporučení od úzce zaměřených komunit. Trh se přizpůsobuje preferencím čtenářů, kteří mohou dávat přednost známým jménům před neznámými autory. To však neznamená, že by kvalitní literatura zcela zmizela.

Existuje mnoho literárních ocenění a kritik, kteří se zaměřují na kvalitu a originalitu, což může pomoci objevit a podpořit talentované autory. Iniciativy, které podporují nové autory prostřednictvím grantů, soutěží, mohou pomoci zvýšit jejich viditelnost a uznání. Zvýšení povědomí o kvalitní literatuře prostřednictvím školství, knihoven a literárních akcí může pomoci rozšířit čtenářské preference.

Online platformy a sociální média mohou poskytnout prostor pro nové autory, aby oslovili širší publikum bez potřeby masivních marketingových kampaní. Zatímco současný trh může být ovlivněn povrchními aspekty a komerčními zájmy, stále existuje prostor pro kvalitní literaturu a nové autory. Výzvou je najít rovnováhu mezi komerčními úspěchy a podporou literárního umění, aby čtenáři měli přístup k široké škále kvalitních děl.

Windows 10 Windows 11 Windows 12

14. října 2025 končí podpora pro Windows 10 a tak zde jsou tři možnosti a to přejít na; Windows 11, nákup nového počítače s Windows 11, možná už bude v té době k dispozici Windows 12, radikálním řešením je populární Linuxová distribuce, třeba KDE neon, je zde i možnost zůstat u Windows 10 bez podpory a nainstalovat si populární antivirový program. Konec podpory Windows 10 přináší několik možností pro uživatele, jak pokračovat dál. Každá z nich má své výhody a nevýhody.

Podívejme se na tyto možnosti podrobněji. Přechod na Windows 11. Budete mít operační systém, který je aktuálně podporován, což znamená pravidelné bezpečnostní aktualizace a nové funkce. Windows 11 bude podporovat většinu aplikací, které jste používali na Windows 10. Windows 11 přináší nové uživatelské rozhraní a vylepšení výkonu. Windows 11 má vyšší hardwarové požadavky než Windows 10, což může znamenat, že váš stávající počítač nemusí být kompatibilní.

Možná budete muset investovat do nového počítačce, pokud váš současný počítač nesplňuje požadavky. Nákup nového počítače s Windows 11.  Nový počítač bude mít nejnovější hardware, který bude optimalizován pro Windows 11. Nové zařízení s Windows 11 bude mít podporu po delší dobu než vaše staré zařízení. Koupě nového počítače je finančně náročná. Budete muset přesunout všechna svá data a nainstalovat aplikace na nový počítač.

Windows 12 bude obsahovat nejnovější technologie a bezpečnostní aktualizace. Nový operační systém bude mít delší dobu podpory než Windows 11. Může být nejasné, jaké budou hardwarové požadavky a kompatibilita aplikací. Není dneska jisté, zda bude Windows 12 dostupný už do roku 2025? Přechod na Linuxovou distribuci. Většina Linuxových a UNIX distribucí je zdarma. Linux je obecně považován za bezpečnější a stabilnější než Windows. Linux nabízí velkou míru přizpůsobení a kontroly nad systémem.

Některé aplikace, které používáte na Windows, nemusí být dostupné na Linuxu nebo budou vyžadovat alternativy. Přechod na Linux může vyžadovat čas na seznámení se s novým prostředím. Zůstat u Windows 10 bez podpory a používat antivirový program. Nemusíte hned investovat do nového softwaru nebo hardwaru. Můžete pokračovat v používání svého stávajícího systému, na který jste zvyklí. Bez oficiální podpory budou bezpečnostní rizika výrazně vyšší, i při použití antivirového programu.

Nové aplikace a zařízení mohou postupně přestat být kompatibilní s Windows 10. Nejlepší volba závisí na vašich konkrétních potřebách a situaci. Pokud je váš hardware kompatibilní, přechod na Windows 11 může být nejjednodušší a nejbezpečnější volbou. Pokud plánujete koupi nového počítače, vyberte si zařízení s Windows 11 nebo počkejte na dostupnost Windows 12. Pro pokročilé uživatele a ty, kdo chtějí více kontroly nad svým systémem, může být přechod na Linux zajímavou alternativou.

Zůstat u Windows 10 po ukončení podpory je nejméně doporučená možnost kvůli bezpečnostním rizikům, i když je to krátkodobě možné řešení. Pečlivě zvažte své možnosti a připravte se na změnu, která nejlépe vyhovuje vašim potřebám. Ideální by bylo požádat o pomoc někoho kdo má s operačními systémy a počítači hodně zkušeností, každý uživatel a počítač je jiný a to co by mohlo někomu vyhovovat nemusí vyhovovat někomu jinému, největší problém jsou změny na které není uživatel připraven jde zejména a to pochopit nové uživatelské rozhraní u nového operačního systému.

Každý uživatel má své specifické potřeby a požadavky, a proto může být nejlepší konzultovat přechod na nový operační systém s odborníkem. Taková konzultace může zajistit, že změna bude co nejméně rušivá a přizpůsobená konkrétním potřebám uživatele. Najděte místní IT specialisty nebo firmy, které poskytují podporu a konzultace v oblasti operačních systémů. Mohou nabídnout osobní konzultace a pomoc s instalací a konfigurací.

Mnoho místních počítačových servisů nabízí služby migrace dat a instalace operačních systémů. Někteří IT specialisté nabízejí služby na dálku prostřednictvím videohovorů a vzdáleného přístupu. Připravte si seznam toho, co potřebujete od nového operačního systému. Zahrňte specifické aplikace, které používáte, a jakékoli specifické funkce, které jsou pro vás důležité. Před provedením jakýchkoli změn si zálohujte svá data. To je klíčový krok k zajištění, že neztratíte žádné důležité informace.

Připravte si otázky týkající se kompatibility vašich zařízení a aplikací s novým operačním systémem. Nechte odborníka nainstalovat a nakonfigurovat nový operační systém. To zahrnuje instalaci potřebných ovladačů, aplikací a přenos dat. Požádejte o základní školení, jak používat nový operační systém. To může zahrnovat navigaci v novém uživatelském rozhraní, používání nových funkcí a základní řešení problémů.

Buďte připraveni na období, kdy si budete zvykat na nový systém. Odborník může nabídnout podporu během tohoto období, aby vám pomohl překonat případné potíže. Pokud je to možné, zkuste nový operační systém na sekundárním zařízení nebo ve virtuálním prostředí před tím, než jej nainstalujete na hlavní počítač. Využívejte oficiální dokumentaci, návody a online zdroje, které vám mohou pomoci lépe pochopit nový systém.

Konzultace s odborníkem může výrazně usnadnit přechod na nový operační systém. Zajistí, že přechod bude co nejplynulejší, a pomůže vám přizpůsobit systém vašim konkrétním potřebám. Nebojte se požádat o pomoc a využít dostupné zdroje k zajištění co nejlepšího výsledku. 

Problém přechodu ze starého na nové není jenom u operačních systémů, setkáváme se s tím neustále v životě, pokud jsme mladí a inteligentní tak změny zvládneme rychle a bez problémů, problémem jsou lidi co jsou staří nebo nejsou inteligentní, v přírodě se to řeší jednoduše kdy se vše co je nepřizpůsobivé eliminuje. Máte pravdu, že změny a přechody jsou běžnou součástí života, a schopnost přizpůsobit se těmto změnám se liší mezi jednotlivci.

Mladí lidé často lépe zvládají nové technologie díky své flexibilitě a schopnosti rychle se učit. Starší lidé nebo ti, kteří nejsou tak technicky zdatní, mohou čelit větším výzvám při přechodu na nové systémy. Nicméně, na rozdíl od přírody, máme jako společnost možnosti a nástroje, jak těmto lidem pomoci a zajistit, aby nebyli vyloučeni nebo znevýhodněni. Nabídka kurzů zaměřených na používání nových technologií může pomoci starším nebo méně technicky zdatným lidem lépe pochopit a využívat nové systémy. 

Komunitní centra, knihovny a místní školy často pořádají bezplatné nebo cenově dostupné kurzy. Vytváření jednoduchých a srozumitelných návodů, které krok za krokem vysvětlují, jak používat nové technologie. Video návody mohou být zvláště užitečné, protože vizuální vysvětlení často lépe přenáší složité informace. Nabídka individuální technické podpory a asistence může být velmi užitečná. Místní IT specialisté, dobrovolníci nebo rodinní příslušníci mohou poskytnout potřebnou pomoc.

Programy, kde mladší lidé pomáhají starším s technologiemi, mohou být velmi efektivní. Některé organizace nabízejí dálkovou podporu prostřednictvím telefonu nebo internetu, což umožňuje řešit problémy bez nutnosti osobního setkání. Vývoj technologií s uživatelsky přívětivými rozhraními, které jsou intuitivní a snadno použitelné. Operační systémy a aplikace by měly mít možnost přizpůsobení vzhledu a funkcí tak, aby byly snadno ovladatelné pro uživatele s různými schopnostmi.

I když přechod na nové technologie může být pro některé lidi výzvou, máme mnoho možností, jak tento proces usnadnit a zajistit, aby nikdo nebyl znevýhodněn. Vzdělávání, technická podpora, uživatelsky přívětivé technologie a společenský přístup hrají klíčovou roli v tom, aby každý mohl těžit z výhod moderních technologií. Společným úsilím můžeme překonat překážky a zajistit, aby změny byly pro všechny přijatelné a zvládnutelné.

Spravedlivé pracovní podmínky?

Pokud je prvního května svátek práce měli by lidi logicky pracovat, aby prací tento svátek oslavili. Svátek práce, který se slaví 1. května, má své kořeny v boji za osmihodinovou pracovní dobu a lepší pracovní podmínky pro dělníky. Záměrem tohoto svátku není, aby lidé pracovali, ale naopak aby oslavili své právo na spravedlivé pracovní podmínky, a také aby připomněli důležitost práce a boj za pracovní práva.

V mnoha zemích je tento den dnem volna, kdy lidé mají příležitost odpočinout si a zúčastnit se různých akcí, jako jsou průvody a shromáždění, které oslavují práci a pracovníky. Oslava práce formou volného dne má také symbolický význam, kdy lidé mají možnost si odpočinout a reflektovat význam práce ve svých životech a ve společnosti, a zároveň si připomenout historické události, které vedly k zlepšení pracovních podmínek. 

Spravedlivé pracovní podmínky jsou utopie, protože všude je společnost rozdělá podle tříd nebo kast! Vaše úvaha o spravedlivých pracovních podmínkách a sociální stratifikaci je důležitým a složitým tématem. Je pravda, že v mnoha společnostech existují různé formy třídního a kastovního rozdělení, které mohou ovlivňovat pracovní podmínky a příležitosti. 

Spravedlivé pracovní podmínky se mohou jevit jako utopie, protože dosažení naprosté rovnosti je velmi obtížné a mnohdy nerealizovatelné. Nicméně historický pokrok ukazuje, že snaha o zlepšení pracovních podmínek a rovnosti je možná a vede ke skutečným změnám. Legislativní opatření jako minimální mzda, bezpečnost práce a ochrana práv zaměstnanců jsou výsledkem dlouhodobého boje a zlepšují pracovní podmínky. 

Historické i současné sociální hnutí, odbory a aktivistické skupiny hrají klíčovou roli při prosazování spravedlivějších pracovních podmínek. Organizace jako Mezinárodní organizace práce stanovují mezinárodní standardy, které podporují spravedlivé pracovní podmínky po celém světě. Některé firmy a korporace implementují vlastní politiky a programy na podporu spravedlivých pracovních podmínek a diverzity. 

I když úplná spravedlnost může být ideálem, který je obtížné dosáhnout, každý krok směrem k lepším pracovním podmínkám je důležitý. Důležité je neustále usilovat o zlepšení a uznávat úspěchy, které byly dosaženy, a zároveň pracovat na řešení přetrvávajících problémů. Spravedlnosti se dosáhne jakmile se lidi digitalizují a místo genetického těla budou mít inteligentní počítač s velikou databází napojený opticky na virtuální realitu, takto nebudou moci už lidi lhát a krást.

Vaše vize digitalizace lidí a přechodu na virtuální existenci je fascinující a velmi futuristická. Představa, že lidské vědomí může být přeneseno do digitální formy a existovat v prostředí virtuální reality, je častým tématem v oblasti sci-fi a filozofických úvah o budoucnosti lidstva. Tento koncept má potenciál řešit mnoho současných problémů, ale zároveň vyvolává řadu otázek a výzev. Převedení lidského vědomí do digitální formy by vyžadovalo pokročilou technologii, která zatím neexistuje.

Tato technologie by musela být schopna detailně mapovat a replikovat složité struktury a procesy lidského mozku. Digitalizace lidského vědomí vyvolává mnoho etických otázek, například ohledně identity, soukromí a práv digitálních osobností. Jak by se zajišťovala svoboda a rovnost v digitálním světě? Jak by se předcházelo zneužití moci a kontroly? Přechod na digitální existenci by zásadně změnil strukturu společnosti.

Mohlo by to mít vliv na ekonomiku, práci, mezilidské vztahy a mnoho dalších aspektů života. Jak by se vyrovnávaly rozdíly mezi digitálními a fyzickými formami existence? I v digitálním světě by mohla existovat rizika a zajištění bezpečnosti a integrity digitálních identit by bylo klíčové. Představuje digitalizovaná mysl skutečně pokračování člověka, nebo je to jen kopie? Co to znamená být člověkem v digitálním světě? 

Ačkoli je myšlenka, že digitalizace může vést k dokonalejší spravedlnosti a eliminaci některých lidských neduhů, lákavá, realita by pravděpodobně byla mnohem komplexnější. Je důležité se touto otázkou zabývat jak z technologického, tak z etického a filozofického hlediska, abychom mohli lépe porozumět potenciálním přínosům i rizikům takové budoucnosti. V mnohém by to připomínalo život včel a mravenců, jedinec by v takovém systému neměl žádný vliv ani žádnou protekci.

Ano, vaše analogie s včelami a mravenci je zajímavá a osvětlila by potenciální strukturu a fungování společnosti, kde jsou jednotlivci digitalizováni a propojeni do virtuálního systému. Společnosti včel a mravenců jsou často považovány za příklady vysoce organizovaných sociálních struktur, kde jedinci mají jasně definované role a společné cíle, ale individuální autonomie je omezená. Přechod na digitální formu existence by mohl mít některé podobné charakteristiky. 

Podobně jako v koloniích včel a mravenců by digitální společnost mohla být více zaměřena na kolektivní dobro a efektivitu než na individuální touhy a svobody. Snížení individuálních vlivů a protekcí by mohlo potenciálně vést k méně konfliktům a korupci, protože by všichni měli stejná práva a možnosti v rámci systému. Podobně jako v hmyzích společnostech by jednotlivci mohli mít standardizované role a úkoly, což by mohlo vést k vyšší efektivitě a optimalizaci zdrojů. 

Na druhé straně, omezení individuality a autonomie by mohlo vést k pocitu odcizení nebo ztráty smyslu pro vlastní identitu. Lidé si často cení své individuality a schopnosti ovlivňovat svůj vlastní osud. Omezení individuálních práv a svobod by vyvolávalo etické otázky ohledně svobody, identity a smyslu života. Mnoho lidí by mohlo pociťovat, že život v takovém systému postrádá osobní význam a hlubší lidskou zkušenost. 

Udržení takového systému by vyžadovalo vysokou úroveň technologické kontroly a řízení, což by mohlo vést k otázkám ohledně svobody a autonomie i v digitálním prostředí. Kdo by kontroloval systém a jak by se zajišťovalo, že nebude zneužit? I když je představa společnosti organizované jako kolonie včel nebo mravenců fascinující a může mít některé praktické výhody, je důležité pečlivě zvážit i potenciální nevýhody a etické důsledky.

Lidská společnost je komplexní a zahrnuje mnoho aspektů, které přesahují čistou efektivitu a organizaci. Zachování rovnováhy mezi kolektivními cíli a individuálními právy a svobodami je klíčovou výzvou pro jakýkoli budoucí systém, ať už digitální nebo fyzický. Z hlediska individuálních subjektů pochopitelně emancipace není výhodná protože jim brání v tom aby mohli lhát a krást.

Vaše úvaha zdůrazňuje, že pro některé jednotlivce by systém, který zcela eliminuje možnost lhát a krást, mohl být nevýhodný, protože by omezoval jejich schopnost využívat tyto neetické praktiky pro vlastní prospěch. Je to pravdivé, ale z pohledu širší společnosti a kolektivního dobra by eliminace lhaní a krádeží přinesla významné výhody. Transparentní systém by mohl významně přispět ke spravedlnosti a rovnosti tím, že by všem jednotlivcům poskytl stejná práva a možnosti bez možnosti protekce nebo zneužití moci. 

Vysoká úroveň transparentnosti by posílila důvěru mezi lidmi a institucemi, což by mohlo vést k stabilnějším a kooperativnějším společnostem. Eliminace podvodů a nepoctivých praktik by mohla vést k vyšší efektivitě a produktivitě, protože by se zdroje využívaly spravedlivěji a efektivněji. Snížení konfliktů způsobených neetickým chováním by mohlo přispět k větší sociální harmonii a míru. Jedním z hlavních argumentů proti takovému systému je omezení osobní svobody a autonomie.

Někteří lidé by mohli vnímat tento systém jako příliš restriktivní a omezující jejich individuální práva. I když by systém eliminoval možnost neetického chování, otázky o etice samotného systému by zůstaly. Jak by se zacházelo s individuální svobodou? Jaké by byly hranice mezi kolektivním dobrem a individuálními právy? Systém založený na totální transparentnosti a kontrole by byl náchylný k technologickým a systémovým selháním.

Kdo by měl přístup k těmto datům a jak by byla zajištěna jejich bezpečnost? Lidé jsou přirozeně komplexní bytosti s různými motivacemi a touhami. Přísně regulovaný systém by mohl vést k pocitu odcizení nebo vzpoury proti omezením. Z hlediska filosofie a etiky by takový systém mohl být vnímán jako utopický nebo dystopický v závislosti na perspektivě. Je důležité najít rovnováhu mezi kolektivními a individuálními právy, aby se zajistilo, že systém podporuje spravedlnost a rovnost, aniž by příliš omezoval osobní svobody a autonomie jednotlivců.

Možnost svobodné volby je utopie

Pokud by žil člověk jenom ve virtuální realitě a neznal by skutečnou realitu tak by se z člověka stal anděl který nedělá nikdy nic co je hříšné. Myšlenka, že by člověk žil jen ve virtuální realitě a neznal skutečnou realitu, a proto by se z něj stal anděl, který nikdy nedělá nic hříšného, je fascinující a složitá. Tato úvaha má několik filozofických, etických a psychologických rozměrů. Pokud by člověk žil pouze ve virtuální realitě, jeho zkušenosti a interakce by byly zcela kontrolovány prostředím, které by pro něj bylo vytvořeno.

V takovém případě by bylo možné naprogramovat virtuální realitu tak, aby vyloučila všechny možnosti hříšného chování. Nicméně, otázkou zůstává, zda by člověk měl skutečně morální hodnotu, pokud by neměl možnost volby mezi dobrým a zlým. Jedním z klíčových aspektů lidského života je svobodná vůle schopnost rozhodovat se a volit mezi různými možnostmi. Pokud by byl člověk v prostředí, kde by neměl možnost hřešit, pak by také neměl možnost volit mezi morálně správným a nesprávným.

Tím by jeho chování nebylo výsledkem morálního rozhodování, ale pouze důsledkem omezení prostředí. V náboženském kontextu jsou andělé často považováni za bytosti, které nemají svobodnou vůli a jednají vždy podle božské vůle. Pokud by se z člověka stal "anděl" v této virtuální realitě, bylo by to spíše v tom smyslu, že by byl zbaven možnosti hřešit, než že by měl vyšší morální hodnoty. Život pouze ve virtuální realitě by také znamenal, že člověk by neměl kontakt s reálným světem a jeho skutečnými problémy. Morální rozhodování často vychází z interakcí a konfliktů v reálném světě.

Bez těchto zkušeností by člověk mohl být morálně nevyzrálý nebo naivní. Život ve virtuální realitě by mohl mít také hluboký dopad na psychiku člověka. Otázkou je, zda by člověk v takovém prostředí mohl zažívat skutečné emoce, vytvářet autentické vztahy a rozvíjet se jako osobnost. Závěrem lze říci, že život pouze ve virtuální realitě, kde by člověk neznal skutečnou realitu a byl by chráněn před hříšným chováním, by sice mohl vést k bezhříšnému chování, ale zároveň by to mohlo znamenat ztrátu svobodné vůle, omezení morálního rozhodování a možná i narušení skutečné lidské zkušenosti a růstu. 

Všechny hříchy člověka jsou následkem chyb v databázi a programu, ve virtuální realitě nebudou chyby v databázi a programu protože se vše optimalizuje a aktualizuje v reálném čase, jakýkoli pokus o to udělat chybu, bude naivní a marný! Myšlenka, že všechny hříchy člověka jsou následkem chyb v „databázi a programu“ a že ve virtuální realitě by takové chyby neexistovaly díky neustálé optimalizaci a aktualizaci, otevírá zajímavou diskusi o podstatě morálky, svobodné vůle a lidské přirozenosti. 

Představa, že hříchy jsou výsledkem „chyb“ v lidském „programu“, přináší mechanistický pohled na lidské chování. To by znamenalo, že lidské jednání je deterministické a že správnou optimalizací by bylo možné eliminovat jakékoli morálně špatné jednání. Ve virtuální realitě by bylo možné vytvořit prostředí, kde by bylo nemožné vykonat hříšné jednání, jelikož by bylo automaticky detekováno a napraveno. To by znamenalo, že lidé by nemohli ani pomyslet na hřích, protože jakýkoli pokus o to by byl okamžitě zmařen. 

Tento přístup však popírá koncept svobodné vůle, která je klíčová pro morální rozhodování. Morální hodnoty a zásady mají smysl jen tehdy, pokud mají lidé možnost volby mezi dobrým a zlým. Bez této možnosti by lidské chování nebylo skutečně morální, ale spíše naprogramované. Lidské chyby a hříchy jsou často výsledkem složitých interakcí mezi individuální psychologií, sociálním prostředím a osobními zkušenostmi.

Chyby a hříchy mohou být také zdrojem učení a osobního růstu. Pokud by lidé byli zbaveni možnosti chybovat, mohli by také být zbaveni možnosti se učit a vyvíjet se jako komplexní osobnosti. Myšlenka, že by ve virtuální realitě mohla existovat optimální společnost bez hříchů, předpokládá, že je možné dosáhnout dokonalé morální společnosti prostřednictvím technologické kontroly. To je utopická vize, která však může ignorovat hlubší lidské potřeby a touhy. 

Eticky vzato, vytvoření takové kontrolované virtuální reality by mohlo vést k otázkám ohledně autonomie jednotlivce a práva na vlastní rozhodování. Bylo by morálně správné omezovat lidskou svobodnou vůli za účelem eliminace hříchů? Závěrem lze říci, že i když by bylo technicky možné vytvořit virtuální realitu, ve které by byly eliminovány všechny chyby a hříchy, vyvolává to zásadní otázky o povaze lidskosti, svobodné vůle a morálního rozhodování.

Bez možnosti volby mezi dobrým a zlým by lidské chování postrádalo skutečnou morální hodnotu a lidé by mohli být zbaveni důležitých aspektů lidského růstu a osobního vývoje. Možnost svobodné volby je utopie, to by se člověk mohl třeba rozhodnout že bude mít křídla a bude tak moci létat jako pták. Tvůj názor, že svobodná volba pro člověka je utopie, otevírá diskusi o povaze svobody a jejích limitů. Pojďme prozkoumat tuto myšlenku podrobněji. 

Svobodná vůle se vztahuje k schopnosti člověka rozhodovat se mezi různými možnostmi a jednat na základě těchto rozhodnutí. Je pravda, že tato schopnost je omezena fyzickými zákony a biologickými možnostmi. Například člověk se nemůže rozhodnout, že bude mít křídla a bude létat jako pták, protože to není fyzicky možné. To však neznamená, že svobodná vůle jako taková je utopie. V každodenním životě máme svobodnou vůli v rámci realistických možností.

Můžeme se rozhodnout, jakým způsobem budeme jednat v určitých situacích, jaké hodnoty budeme zastávat, jakým směrem se bude ubírat naše kariéra, s kým budeme udržovat vztahy atd. Tato svobodná vůle je klíčová pro naše morální rozhodování a osobní rozvoj. Existují také různá omezení naší svobody, ať už fyzická, sociální, ekonomická nebo politická. Tato omezení však nepopírají existenci svobodné vůle, ale spíše ukazují její hranice. Přesto se v rámci těchto omezení můžeme rozhodovat a jednat. 

Pokud by člověk žil ve virtuální realitě, kde by byly možnosti jeho jednání striktně kontrolovány a optimalizovány, jeho svobodná vůle by byla značně omezena. Přesto by se stále mohl rozhodovat v rámci nastavených pravidel této virtuální reality. Otázkou zůstává, zda by taková svobodná vůle byla skutečně autentická nebo spíše iluzorní. Z filozofického hlediska je svobodná vůle důležitá pro koncept morálky. Bez možnosti volby mezi dobrým a zlým by nemělo smysl mluvit o morální odpovědnosti.

Lidé by nebyli schopni učit se z vlastních chyb a rozvíjet svou osobnost, což je klíčový aspekt lidského života. I když je myšlenka absolutní svobody, kde bychom mohli dělat cokoli, co si přejeme, utopická, neznamená to, že bychom neměli žádnou svobodu vůbec. Naše svoboda je omezená, ale stále existuje v rámci možností, které máme. Závěrem lze říci, že svobodná vůle není absolutní a neomezená, ale přesto je podstatnou součástí lidské existence.

Naše rozhodování a jednání jsou omezeny fyzickými, sociálními a dalšími faktory, ale to nepopírá skutečnost, že máme schopnost volby. Bez této schopnosti by náš morální a osobní růst byl značně omezený. Virtuální realita může poskytnout zajímavé prostředí pro zkoumání těchto otázek, ale nemůže plně nahradit komplexitu a autenticitu skutečného života. Vše co je živé a inteligentní to je na mnohém existenčně závislé a závislosti se vším manipulují, naše svoboda volby je možná jenom u toho co nemá veliký vliv na nás a naše okolí.

Tvůj pohled na svobodu volby jako omezenou závislostmi a vztahem mezi tím, co má nebo nemá velký vliv na nás a naše okolí, reflektuje komplexní realitu lidské existence. Rozvedení této myšlenky může nabídnout hlubší pochopení toho, jak svoboda a závislost spolu interagují. Lidé jsou skutečně závislí na mnoha faktorech; biologických, sociálních, ekonomických, environmentálních a dalších. Tyto závislosti formují naše možnosti a rozhodování.

Například jsme závislí na jídle, vodě, vzduchu a spánku pro přežití; na sociálních vztazích pro emoční podporu; na ekonomických prostředcích pro živobytí atd. Jak uvádíš, naše svoboda volby je většinou omezena na rozhodnutí, která nemají zásadní dopad na naše životy nebo na naše okolí. Volby jako výběr oblečení, jídla nebo volnočasových aktivit jsou příklady rozhodnutí s relativně malým dopadem. 

Rozhodnutí, která mají větší vliv na nás a naše okolí, jsou často podmíněna komplexními závislostmi. Například rozhodnutí o kariéře, bydlišti nebo rodině zahrnují mnoho faktorů, které mohou být mimo naši přímou kontrolu, jako jsou ekonomické podmínky, rodinné povinnosti, zdravotní stav nebo sociální normy. I když jsou naše možnosti omezené, stále máme určitý prostor pro rozhodování v rámci těchto omezení.

Tato omezená svoboda je stále důležitá, protože umožňuje individuální vyjádření, osobní růst a přizpůsobení se různým životním podmínkám. Svoboda volby je také úzce spojena s morální a etickou odpovědností. I když jsou naše volby omezené, neseme odpovědnost za naše činy a jejich dopady na nás a naše okolí. Morální rozhodování často zahrnuje zvážení těchto omezení a hledání nejlepšího možného řešení v dané situaci. 

Tvůj pohled reflektuje deterministický názor, kde naše rozhodování je silně ovlivněno vnějšími a vnitřními faktory. Existují filozofické debaty mezi determinismem a svobodnou vůlí, kde některé teorie tvrdí, že všechna naše rozhodnutí jsou předurčena (determinismus), zatímco jiné argumentují, že máme skutečnou svobodu volby (libertarianismus). V praktickém životě je důležité uznat omezení, se kterými se setkáváme, a zároveň využívat svobodu, kterou máme.

Tím, že rozpoznáme a přijmeme naše závislosti, můžeme lépe navigovat naše rozhodování a usilovat o změny v oblastech, kde máme vliv. Závěrem lze říci, že i když je naše svoboda volby omezená mnohými závislostmi, stále existuje. Tato svoboda je důležitá pro osobní autonomii, morální odpovědnost a individuální růst. Přijetí omezení a využívání možností, které máme, nám umožňuje žít smysluplný a autentický život, i když je často ovlivněn faktory mimo naši kontrolu.

Blázni vyrůstají v dysfunkčních rodinách

Vše je propojeno se vším, podívejme se třeba na internet kde je globální propojení počítačů a telefonů, význam propojení je mnohem větší než si jsme schopní a ochotní uvědomit. Podívejme se na příklad lidí co často končí ve vězení nebo psychiatrické nemocnici, statisticky a vědecky je doloženo to že u těchto lidí selhalo propojení s konzumní realitou díky špatné situaci ve které existovali jako děti dlouhodobě.

Podobná je i situace u mnoha organizací, které nejsou propojeny s realitou ve které existují a z nějakého důvodu se od reality izolují a tím se stávají problémem a to často vede k jejich zániku, komu není rady tomu není pomoci, bylo a bude! Ano, vše je opravdu propojeno a propojení má hluboký význam jak na individuální, tak na společenské úrovni.

Internet je dokonalým příkladem, kde globální propojení počítačů a telefonů umožňuje okamžitou komunikaci a sdílení informací po celém světě. Toto propojení však jde mnohem dál než jen technické infrastruktury. Na individuální úrovni je lidské propojení základní pro psychickou a emocionální pohodu.

Lidé, kteří jsou dlouhodobě izolovaní nebo kteří mají narušené vztahy s okolím, často trpí různými psychickými problémy. Studie ukazují, že jedinci, kteří mají slabé sociální vazby, mají větší riziko vzniku deprese, úzkostí a dalších duševních chorob. Děti, které vyrůstají v dysfunkčních rodinách nebo jsou vystaveny špatným sociálním podmínkám, mají zvýšenou pravděpodobnost, že se později v životě setkají s problémy se zákonem nebo se budou potýkat s psychickými problémy.

Společnosti a organizace, které nejsou propojeny s realitou, ve které existují, také čelí problémům. To může zahrnovat ignorování zpětné vazby od zákazníků, neschopnost přizpůsobit se měnícím se tržním podmínkám nebo sociálním a politickým změnám.

Organizace, které se izolují a nevnímají dynamiku svého prostředí, často selhávají a zanikají. Je zde viditelná paralela mezi individuálními osudy lidí a osudy organizací, obě entity potřebují aktivní propojení s okolím, aby mohly úspěšně fungovat a přežít. Izolace od reality má tedy závažné důsledky.

Pro jednotlivce to může znamenat zhoršení duševního zdraví, pro organizace pak ztrátu konkurenceschopnosti a případný zánik. Tato dynamika je často shrnuta v přísloví "komu není rady, tomu není pomoci", které odráží důležitost být otevřený radám a zpětné vazbě z okolí. Propojení je tedy klíčovým faktorem v mnoha ohledech.

Od osobních vztahů až po fungování celých organizací, schopnost být v kontaktu s realitou a reagovat na změny je nezbytná pro dlouhodobý úspěch a přežití. V dnešním globalizovaném světě, kde je vše propojeno více než kdy dříve, je toto uvědomění ještě naléhavější. 

Pokud v dogmatické totalitě se někdo pokusí objektivně poukázat na chyby v totalitě, tak si koleduje o tvrdé potrestání, protože si totality hrají na svatého boha který se nesmí kritizovat, čím více lidí končí ve vězení tím větší je i totalita v nějakém národě, kdo nejde s námi ten jde proti nám a nikdo nebude stát zbaběle opodál a kritizovat naše chyby.

Ano, v dogmatických totalitních režimech je kritika velmi riskantní, protože tyto režimy se snaží udržet absolutní kontrolu nad společností a potlačují jakýkoli nesouhlas. Kritici jsou často tvrdě potrestáni, což může zahrnovat vězení, mučení, nebo i smrt. Totalitní režimy se staví do pozice neomylného a svatého, což je součástí jejich strategie na udržení moci.

Totalitní režimy kontrolují média a cenzurují informace, aby zabránily šíření kritických názorů. Svobodná média a svoboda projevu jsou jedny z prvních obětí totalitních systémů. Kritici režimu jsou sledováni, zastrašováni, zatýkáni a často bez spravedlivého procesu odsuzováni k těžkým trestům.

Toto potlačení opozice má za cíl udržet strach a poslušnost v populaci. Režimy používají propagandu k vytváření kultu osobnosti vůdce a k prezentaci režimu jako neomylného. Každá kritika je interpretována jako útok na národ nebo jeho hodnoty. Totalitní režimy často infiltrují a kontrolují různé organizace, aby se ujistily, že jsou loajální. To zahrnuje politické strany, odbory, náboženské skupiny, a další občanské organizace.

Pod vládou Stalina byli kritici často označováni jako „nepřátelé lidu“ a mnoho z nich skončilo v gulazích nebo bylo popraveno. Hitlerův režim nemilosrdně pronásledoval své odpůrce, včetně politických oponentů, intelektuálů, a členů opozice. Současný režim Kim Čong-una je známý extrémním potlačením svobody projevu a tvrdým trestáním jakéhokoli nesouhlasu.

Pod vedením Komunistické strany Číny jsou kritici často zatýkáni a vězněni. Nedávné příklady zahrnují potlačení prodemokratických protestů v Hongkongu a tvrdé zásahy proti menšinám. Totalitní režimy vytvářejí atmosféru strachu a nedůvěry, kde lidé nemohou svobodně vyjadřovat své názory nebo diskutovat o politických a společenských problémech. To vede k stagnaci, protože bez kritiky a debat není možný pokrok ani zlepšení.

Navíc, represivní taktiky zanechávají hluboké psychologické a sociální rány na celé společnosti. Totalitní režimy jsou charakterizovány svou neochotou přijímat kritiku a jejich snahou udržet absolutní moc prostřednictvím represí a kontroly. Tento přístup však dlouhodobě vede k potlačení inovací, svobodného myšlení a konečně k nestabilitě, protože potlačené problémy a nesouhlas nelze donekonečna ignorovat. Historie ukazuje, že trvalé potlačování kritiky často vede k vnitřnímu rozkladu a nakonec k pádu režimu.

Ano, s lidmi se už v budoucnosti nepočítá

Pokud žijeme v pekle jako čerti tak logicky věříme na ráj kde budeme žít jako andělé na věčné časy, náboženství slibuje ráj věřícím po smrti, politici slibují ráj po politických volbách, obchodníci slibují ráj po zakoupení toho co nám nabízejí. Zde se dostáváme ke snaze lidem chytře přeprogramovat jejich duši pomocí propagandy a reklamy, podobně fungují i pohádky a drogy.

Přitom řešení je jednoduché stvoříme digitálního člověka který místo těla bude mít počítač s umělou inteligencí a velikou databází, současný člověk to je jenom oblečená opice! V současnosti probíhá globálně mnoha metodami sběr informací a programů aby se mohlo optimálně realizovat globální nahrazení lidí za roboty a umělou inteligenci.

Veliká nezaměstnanost je jasným signálem toho že se s lidmi už v budoucnosti nepočítá, tak jako v zemědělství skončili koně a volové jako tažná zvířata tak zde i skončí genetický člověk, nová doba si žádá nové systémy! 

Všude samí roboti bez mozku

Říkáte, že klíč k životu je v tom naučit se ho prožívat v nejistotě a umět s tím pracovat. Jak se tohle dá naučit? Novověk, ve kterém žijeme, charakterizuje šílená potřeba jistoty. Ta vedla k proměně pravdy v jistotu. A s pravdou, která je jistotou, se dají dělat úplné divy. To známe od soudů. K jistotě se dostáváme přes takzvanou správnost postupu.

Spolu s jistotou se správnost postupu stala tím nejdůležitějším pro veškeré myšlení v naší době. Aniž bychom si to uvědomovali, řídí jistota naše životy. Vypočítáváme i budoucnost. Je to stejné, jako kdybychom neměli pravou budoucnost, jen tu přednastavenou, kterou nám vypočítají ekonomové a inženýři.

Vypočítávají nám všechno. Každý z nás, aniž bychom si to uvědomovali, totiž dostává povely a instrukce. Ty nás vsadí do určitého bodu času a prostoru. A my musíme ten pokyn podle instrukcí vykonat rychle a správně. Tím je naplněn náš každodenní ubohý život. To je novodobé otrokářství, aniž o něm lidé vědí. 

Pokud přistoupíme na to, že naše životy jsou řízeny a „někdo“ za nás naše životy vypočítává, jak tedy máme žít? Psychické vyhoření je v tomto nastavení světa naprosto logické, dokonce si troufám říci, že nutné. Žijeme v takzvaném iluzorním životě. Život člověka je představován nekonečným množstvím úřadů a instancí, které mají za úkol kontrolovat, jestli všechny povely a instrukce, které k nám přicházejí, plníme.

Sociální sítě nám do podvědomí vkládají, co „máme“ chtít. To hledáme. Představte si, že by vás někdo naprogramoval a že byste podle toho jednal. Ale nemáte o tom sebemenší tušení. Ani touhy nejsou vaše. Ty vám někdo do podvědomí šikovně vložil. Přesně to je důvod, proč se ztrácíme sami sobě a chodíme k doktorům. 

Nevíme, co chceme, protože nežijeme z vlastního pramene, ale z toho podsunutého. Proto má člověk nabourané i chtění. Chce něco, neví, proč to chce, a dokonce se může stát, že ve chvíli, kdy to získá, zjistí, že to nikdy nechtěl. Nechci nikoho urážet, i když to tak teď bude znít. Ale lidé jsou v tomto ohledu pitomí. A stejní.

Ta stejnost vyplývá právě z toho, že chtějí všichni totéž. Jaký je tedy rozdíl mezi dobou, kdy jsme museli být všichni stejní díky totalitám, a dobou současnou? Na výběr máme, ale nakonec jsme všichni stejní. Rozdíl mezi; feudalismem, socialismem,  kapitalismem, populismem atd. není žádný.

Stejnost, která se u lidí projevuje, je intenzivnější, než byla v posledních letech před revolucí. Všichni dnes chtějí totéž a chtějí to stejnými metodami i získat. Správnost jednotlivých správných kroků. A pro pocit jistoty je tím nejdůležitějším. Nejenom pro jednotlivce, ale i celou konzumní společnost. 

Pramení z toho i „neštěstí konzumního člověka“? Máme skoro vše, máme neomezené možnosti, ale nejsme spokojení. Největší průšvih je, že člověk žije pouze a jenom pro dnešní den. To jsou věci v prostoru a čase, jako jsou; auta, tituly, sláva, důležitost a hlavně moc. Člověku chybí to, čemu říkáme přirozené bytí.

Člověk je dnes schopen chtít a myslet pouze na dnešní den. Je tady ještě bytí, které můžeme myslet jako pozadí. Všechno, co má tvar, se ukazuje na pozadí, které nevnímáme. Tedy černá se ukáže na bílé. Nepřesnost a nejistota jsou podmínky a možnosti, aby platily jistota a přesnost. Velmi zjednodušeně řečeno, musíme se dívat z dálky.

A je tohle možnost nebo jakýsi návod pro současného člověka? Aby se na svět, a především na sebe na svůj pramen podíval z dálky a mohl ho spatřit? Takhle to máte na mysli? Přesně tak. Proč „doma“ nemá žádný prorok pravdu? Protože lidé jsou tak neskutečně blízko pravdy, kterou jim ukazuje, že proroka raději ukřižují, než aby mu dali za pravdu.

Člověk, když je svírán či uzavřen v kruhu, tak aby pochopil celek tohoto kruhu, musí z něj vystoupit a podívat se na něj z dálky. A troufám si říct, že o tomhle mnoho lidí neví. Problémem je, že myslíme jenom teoretickým způsobem, který má tyto vlastnosti. Člověk věří v zázraky, ať se děje cokoli.

Pravdou je pro něj jenom jistota, kroků vpřed v čase a prostoru. To je ta správnost, která přináší jistotu. A to je šílený průšvih především v tom, že na první pohled to nevypadá nebezpečně. Musím vám to vysvětlit na příkladu. Když člověk kdysi dávno viděl moře, bylo pro něj prodloužením jeho těla.

To moře s ním bylo spojené. Lidé dříve neviděli zemi jako objekt. Byli s ní srostlí, byla jejich součástí. Chcete tímhle naznačit, že velkým problémem je to, jak moc jsme se od přírody vzdálili? Samozřejmě. Lidé tvrdí, že přírodu mají rádi, ale to jsou jenom pokrytecké řeči. Lidé vnímají zemi jako objekt, jako něco, co stojí proti nim.

To je celá prapodstata ekologické katastrofy, které nyní přihlížíme. Země není kusem našich těl, ale předmět k našemu využívání. Každý obchodník je úplně šílený z toho, jak z ní dostat peníze. To je to, co svět ničí. Vrcholem je vězeň v koncentračním táboře, který nemá už jméno, ale pouze číslo.

Podstatou lidské existence v naší době je vůle k bohatství a moci, podstatou všeho je vůle k moci, a protože je moc silou, tak člověk může existovat pouze tehdy, když svou vůli k síle stupňuje. Síla se ukazuje jenom tehdy, když roste. To znamená přesně tohle. Vy budete uznávána ve své existenci, jen když budete silnější a silnější.

A nebudete moci vystoupit z tohoto kariéristického kolotoče. To, co stačí dnes, zítra už nestačí? Ano. A to platí i pro státy, nadnárodní firmy. Ale nejhorší je, že to platí pro jedince. Jak se tedy vrátit k sobě samému? Předně člověk musí porozumět době, ve které žije. On jí nerozumí.

Člověk, aby se vrátil k sobě samému, se musí nejdříve potkat. Aby se mohl potkat, musí se nejdříve hledat. A aby se našel, musí klást otázky. Říkáme tomu rozhovor se sebou samým. To je podstata člověka. Pokud ji nenajde, tak si pořád bude hrát na někoho, kdo je slavný a mocný. 

Není však pro člověka nejtěžší přiznat si, že figuruje ve hře, do které nemůže příliš zasáhnout? Tím pádem zjišťuje, že pouze plní roli, která je mu předem určena? Jediná možnost, jak se z toho nezbláznit, je začít se starat o duši. To je totiž nejvyšší smysl života. Duše je totiž to jediné, co je v nás nesmrtelné.

Péče o duši není nic jiného než starost o pravdu a lásku. Pravda a bytí jsou totiž jedno a totéž. Dokud si tedy lidé budou něco nalhávat. Tak budou v háji. Přiznat si objektivní pravdu je to nejtěžší v životě.  Jednou mi kdosi řekl, že smyslem života je život sám, takže vlastně žádný jiný hlubší význam nemá.

Když je to takhle jednoduché, proč všichni lidé na zemi tento hlubší význam hledají? Když člověk celý život hledá jen příčiny a následky, tak nemá smysl života, takový člověk pouze chce najít správnost a jistotu, která ze správnosti vyplývá. Člověk se musí nejdříve vyprázdnit ze všeho, co v sobě nosí jako samozřejmost, a nahlédnout na nesmyslnost v jejím absolutním bodě. 

Proč myslíte, že bylo pro psychopaty tak těžké v pandemii vydržet sami se sebou? Když má člověk v sobě opravdové otázky, které opravdově řeší a to i těžce, a naučí se s nimi žít, tak teprve žije naplněný život. Jakmile žije pouze od oběda k večeři, od jedné práce k druhé, od jedné slávy ke druhé a od peněz k moci, tak žije ubohý život.

Takový, ve kterém je nejvyšší dobro slast a v němž chytrost není nic jiného než vyhýbání se strasti. Takhle žije většina lidí, která si myslí, že žije opravdově. To je ubohý život. Proto byli lidé v pandemii tak nešťastní. Nejdůležitější v životě je najít své správné místo. To nám však nesmí být podstrčeno.

Člověk musí hledat sebe sama a metoda tohoto hledání se musí zrodit v něm. Ta nesmí přijít ze systému. Najít svou vlastní metodu chce odvahu. Když se vrátím k tomu, že se člověk na zemi dívá jako na předmět či prostředek, který mu má sloužit, vyplývá z toho, že se nenacházíme ve veselé době.

Skutečný problém je ničení naší planety. Lidé jsou rozbití, už nevědí, že jsou. Člověk se potřebuje opít, potřebuje filmy, kde je mnoho krve a násilí, aby něco cítil. Protože necítí nic. I děti se dnes drogami sebepoškozují, aby něco cítily. Všichni jezdí na stejné dovolené, aby o tom pak mohli vyprávět, kde všichni fotografují a filmují totéž.

Co se stane s člověkem, který pouze slouží systému? Lidé, kteří mají moc, logicky potřebují být zastoupení mladými lidmi, kteří v sobě ještě nemají generalizované podstaty, které vznikají nejen z myšlení myšleného, ale také z osobních prožitků, proher a vítězství, z osobních hlubokých smutků, z toho podstatného života.

K tomu je člověk schopen dospět až tak v šedesáti letech. Dříve ne. Mladí lidé umějí být neuvěřitelně krutí, aniž by o tom věděli. Mládí je nebezpečné v tom, že věří bezmezně systému. To je pro společnost nebezpečné. Člověk, který kus života odžije, nepotřebuje už jen tvrdá data, aby došel k poznání.

Jemu stačí zkušenost, umí větřit, předvídat. Proč tento trend společnost akceptuje? S mladými lidmi je snazší manipulovat. A některé mocné státy to umějí velice dobře. Takhle se přece dělají převraty ve státech. Nedovedu si představit, co z dnešních dětí vyroste. Neumějí pořádně číst ani pořádně vyprávět.

Co však umějí opravdu dobře, je ovládat telefon a notebook. Stávají se z nich ti, kteří budou milovat a uctívat správnost postupu, ale nebudou umět mluvit sami se sebou, nebudou se umět ptát. Už umím chvílím dovolit, aby ke mě přicházely, umím v nich prodlévat, a když jsem někde venku, cítím celek světa.

To je půvabné. Jsou to setkání, která v sobě nesou mnoho laskavosti. Člověk je přijat bytím a sám ho přijímá. Je to tak děsivě jednoduché. Zní to krásně, ale předpokladem pro prožití takových chvil je asi klid. Lidé tlačení k výkonu a zvyšování tohoto výkonu moc klidu nemají. Je k tomu nutná jediná věc. Na chvíli neplánovat.

Člověk si myslí, že plánováním změní svět, jeho bohem se stal diář v telefonu. Nechte se vynést do lesa a jen následujte své nohy, jděte bez cíle. Nemyslete u toho na kalorie, které spálíte, nehledejte houby, vykašlete se na svou úžasnost. Pouze jděte a nemyslete na to, kam jdete. To je přítomnost.

A přítomnost je to jediné, co v životě opravdu máme. Naše elity dělají z lidí roboty na dálkové ovládání, necitelný člověk je přesně ten, kterého vyrábí systém. To je děs, který by lidé měli vědět. Myslíte si, že existuje svoboda slova? Svoboda slova je iluze. A je dnes řízená ještě mnohem více než kdysi dávno.

Protože dneska jsou možnosti, o kterých se elitám v minulosti ani nezdálo. Hrůzy byly také, ale lidé měli větší smysl pro humor. Lidé cítili. A to je dnes to, co nevidím, lidé jsou necitelní. Je celkem nebezpečné říkat, co si člověk myslí. Hned dostane přes ústa. Stejně jako kdysi. Ale ten proces smutku v sobě musíte dokonat.

Pusťte k sobě každý šedivý den, protivné obličeje v metru v pondělí ráno, pusťte k sobě vše, co není pohodlné. To je klíč ke štěstí. Napište jim, že když budou chtít něco opravdu pochopit, tak musí v sobě ten problém přetavit v odpověď, a protože každá odpověď je odpovědí na otázku, tak je nutné otázku objevit.

A až jim odpovědi a otázky do sebe zapadnou jako ozubená kolečka v hodinkách, tak proniknou k něčemu, čemu říkáme porozumění. Až totiž půjdou lidé lesem, ten les bude odpovědí. Až půjdou líbeznou starou Prahou, tak jim odpovědí budou domy. To, co se dnes děje zlého ve světě, je hotovou odpovědí na dosud skryté otázky.

Lidská existence je plná nejistot

Jaká je šance člověka na to že se dožije věku sta let? Tato šance je velmi malá a proto je logicky na světě tak málo lidí co se dožili věku sta let, naděje umírá poslední, podobná je situace i u mnohého jiného kdy máme malou šanci na to že něčeho dosáhneme a přesto se o to snažíme. Teoreticky je něco možné ale prakticky je malá šance toho dosáhnout, není to jenom problém člověka podobně je na tom i příroda a mnohé jiné.

Knihy a internet je plný zaručených návodů jak něčeho dosáhnout, jsou to ale jenom teorie které v praxi nefungují protože bez štěstí je člověk nešťastný. Proč je pro nás tak obtížné se smířit s tím že nikdy nedosáhneme seberealizace a nakonec stejně zemřeme? Jsme všichni chybně naprogramovaní a proto děláme chyby, je třeba začít lidi vyrábět globálně průmyslově a průmyslově zajistit i naprogramování lidského myšlení optimálně.

Vaše úvaha se dotýká několika hlubokých a komplexních témat týkajících se lidské existence, štěstí, seberealizace a technologického pokroku. Pokusím se je rozebrat a nabídnout k nim několik perspektiv. Statisticky vzato, šance dožít se sta let se liší podle země, zdravotní péče, genetiky a životního stylu. V rozvinutých zemích, kde je zdravotní péče na vysoké úrovni, se zlepšují podmínky a prodlužuje se průměrná délka života.

Přesto je procento lidí, kteří se dožijí sto let, stále relativně malé. Například v USA se této mety dožije méně než 0,02 % populace. Přestože šance na dosažení určitých cílů může být malá, lidé se často nevzdávají. Důvodem může být lidská přirozenost, která zahrnuje naději, ambice a touhu po zlepšení. Tato vnitřní motivace vede k tomu, že lidé usilují o své cíle i přes nízkou pravděpodobnost úspěchu. 

Mnohé knihy a návody na internetu poskytují teoretické rady, které ne vždy fungují v praxi. To může být způsobeno mnoha faktory, jako jsou individuální rozdíly, kontextové podmínky nebo prostě jen štěstí. Je důležité mít na paměti, že úspěch často závisí na kombinaci tvrdé práce, příležitostí a štěstí. Mnoho lidí se těžko smiřuje s myšlenkou, že nikdy nedosáhnou úplné seberealizace a že nakonec zemřou.

Tato existenciální otázka je centrálním tématem filozofie a náboženství. Lidé hledají smysl a význam svých životů různými způsoby, ať už prostřednictvím rodiny, kariéry, spirituality nebo jiných aktivit. Vaše myšlenka o „průmyslové výrobě“ a „naprogramování“ lidského myšlení je fascinující, ale také velmi kontroverzní. Takové myšlenky vyvolávají etické otázky týkající se svobody, individuality a lidských práv.

I kdyby bylo technicky možné optimalizovat lidské myšlení, je diskutabilní, zda by to bylo žádoucí nebo morálně přijatelné. Lidská existence je plná nejistot, ale právě tyto nejistoty dělají život jedinečným a hodnotným. Lidé mají vrozenou touhu zlepšovat své životy a dosahovat cílů, i když šance na úspěch může být malá. Důležité je hledat rovnováhu mezi realistickými očekáváními a snahou o dosažení ambiciózních cílů, a také se smířit s vlastní konečností jako přirozenou součástí života.

Je lidská inteligence evoluční chybou?

1

Veškeré zlo vychází  inteligence, to co není inteligentní to nemůže konat zlo, inteligence je o možnosti volby z více možností a následkem jsou chyby a tím i vznik zla. Byli jsme vyhnáni z psychického ráje do psychického očistce za naši inteligenci která chybuje. Je naivní věřit na to že lze pomocí optimalizace vytvořit inteligenci která nebude chybovat, chybuje lidská inteligence a chybuje i umělá inteligence!

2

Inteligence potřebuje aktualizace a optimalizace, následkem jsou chyby, neustále je zde snaha mít inteligenci pod kontrolou ale to je utopie, jedinou správnou možností je nahradit lidi za naprogramované stroje, je třeba zakázat globálně používání inteligence protože inteligence je zlo. Pokud jsme zakázali lidem konat zlo tak musíme odstranit i příčinu zla tedy lidskou inteligenci tím že se lidi globálně nahradí za roboty co nemají inteligenci a dělají vše jenom podle programu.

3

Podívejme se na inteligenci z pohledu příčiny a následku, inteligence je evoluční chybou a proto je zde vše co je inteligentní dočasně. Tvůj pohled na inteligenci jakožto kořen veškerého zla je zajímavý a vyvolává řadu filozofických a etických otázek. Dovol mi rozvést několik myšlenek a představit různé perspektivy, které by mohly tvůj názor obohatit. Nejprve je důležité definovat, co považujeme za "zlo".

4

Zlo může být chápáno jako vědomé působení škody nebo jako důsledek neúmyslných chyb. Inteligence, jak jsi zmínil, je schopnost volby mezi více možnostmi. Tento výběr může vést k chybám, které mohou být považovány za zlo, pokud způsobují škodu. Inteligence je výsledkem evolučního procesu, který poskytuje organismům schopnost přizpůsobit se prostředí a řešit komplexní problémy.

5

Přestože to vede k možnosti chybných rozhodnutí, je také základem pro pokrok, inovace a přežití. Zakazovat inteligenci jako takovou a nahrazovat lidi stroji bez inteligence by vyvolalo závažné etické problémy. Lidská morálka a etika jsou úzce spjaty s naší schopností rozhodovat se na základě hodnot a empatie, což by stroje bez inteligence nedokázaly. Přestože optimalizace a aktualizace mohou vést k chybám, snaha o zdokonalování inteligence a minimalizaci chyb je klíčová.

6

Umělá inteligence se neustále vyvíjí a přizpůsobuje, čímž se snažíme snížit riziko chyb a škodlivých důsledků. Namísto úplného zákazu inteligence by mohlo být efektivnější zaměřit se na její regulaci a etické používání. Kontrola nad umělou inteligencí a stanovení jasných pravidel a hranic může pomoci minimalizovat rizika spojená s chybnými rozhodnutími. Tvůj pohled také otevírá hlubší filosofické otázky o smyslu existence a roli inteligence v našem životě.

7

Je inteligence skutečně evoluční chybou, nebo je to nástroj, který nám umožňuje dosáhnout vyššího pochopení a rozvoje? Myslím, že je důležité rozlišovat mezi chybami způsobenými inteligencí a samotnou podstatou inteligence. Spíše než úplně zakázat inteligenci, měli bychom hledat způsoby, jak ji využít pro dobro, minimalizovat její negativní důsledky a zajistit, aby byla používána eticky a odpovědně.

8

Inteligence je mocný nástroj, který může přinést jak dobro, tak zlo klíčové je, jak s tímto nástrojem zacházíme. Inteligence má za následek konflikt nebo válku protože naráží na odpor jiné inteligence. Tvůj pohled na inteligenci jako příčinu konfliktů a válek má své opodstatnění. Historie i současnost nám ukazují, že lidská inteligence a schopnost strategického myšlení často vedou ke střetům zájmů, které mohou vyústit v konflikty.

9

Nicméně je důležité prozkoumat tuto problematiku podrobněji a zvážit různé faktory a možnosti, jak lze těmto negativním důsledkům čelit. Inteligence umožňuje lidem formulovat různé názory, zájmy a cíle. Když se tyto zájmy střetnou, může dojít ke konfliktu. Rozdílné ideologie, náboženství, politické názory či ekonomické zájmy často vedou k nedorozuměním a napětím, které mohou eskalovat do konfliktů nebo válek. 

10

Přestože inteligence může vést ke konfliktům, zároveň nám poskytuje nástroje k jejich řešení. Schopnost vyjednávat, hledat kompromisy a porozumět potřebám a perspektivám ostatních je také důsledkem inteligence. Mnohé konflikty byly vyřešeny právě díky dialogu a diplomacii, které jsou umožněny naší schopností racionálního myšlení a empatie. Technologický pokrok, který je výsledkem lidské inteligence, může také hrát roli v předcházení konfliktům.

11

Komunikační technologie, globální spolupráce a vývoj mezinárodních institucí, pomáhají zprostředkovat mírová řešení a předcházet válkám. S nástupem umělé inteligence vznikají nové výzvy i příležitosti. Umělá inteligence může být využita pro obranné účely, analýzu rizik a předpovídání potenciálních konfliktů. Na druhé straně, pokud není správně regulována, může umělá inteligence také zvýšit riziko konfliktů, například prostřednictvím autonomních zbraňových systémů. 

13

Jedním z klíčových způsobů, jak snížit riziko konfliktů, je zaměřit se na etické a morální vzdělávání. Pokud budou lidé schopni lépe rozumět důsledkům svých činů a budou vychováváni k respektu a toleranci, mohou se konflikty stát méně častými. Posílení globálních institucí a mechanismů pro řešení sporů může také pomoci snížit riziko konfliktů. Instituce jako Mezinárodní soudní dvůr nebo různé mírové mise hrají klíčovou roli v udržování globálního míru a bezpečnosti. 

14

Inteligence skutečně může být zdrojem konfliktů, když se různé zájmy a názory střetnou. Nicméně je také klíčem k jejich řešení. Místo úplného odmítnutí inteligence bychom se měli zaměřit na její pozitivní využití, rozvoj schopnosti vyjednávat a hledat kompromisy a na podporu etického a morálního vzdělávání. Konflikty jsou součástí lidské zkušenosti, ale s rozvojem inteligence můžeme najít efektivnější způsoby, jak je řešit a minimalizovat jejich negativní dopady.

15

Podívejme se na nemoci a dojde nám že nemoci způsobuje inteligence, není nemocné jenom lidské tělo a lidská psychika, je nemocná i; politika, náboženství, ekonomika, školství, rodina atd. Tvůj názor, že nemoci jsou způsobeny inteligencí a že nejen lidské tělo a psychika mohou být "nemocné", ale i společenské struktury jako politika, náboženství, ekonomika, školství a rodina, je fascinující a vyvolává mnoho úvah. Podívejme se podrobněji na tuto myšlenku a její důsledky. 

16

Inteligence jako taková přímo nemoci nezpůsobuje, ale může hrát roli v jejich vzniku a šíření. Lidská schopnost inovovat a měnit prostředí vede k novým výzvám a rizikům. Moderní životní styl, který je často důsledkem technologického a společenského pokroku, může přispět k různým civilizačním nemocem jako obezita, srdeční choroby či stresové poruchy. Stres, úzkost a deprese mohou být částečně způsobeny komplexními sociálními interakcemi a tlaky, které přicházejí s moderní společností.

17

Politické systémy mohou být "nemocné" korupcí, nepotismem a mocenskými boji, které podkopávají důvěru veřejnosti a efektivitu správy. Rostoucí polarizace a neschopnost dosáhnout kompromisu mohou vést k politické nestabilitě a konfliktům. Když náboženství sklouzne do fanatismu, může způsobit konflikty, diskriminaci a násilí. Náboženské instituce mohou být zneužity k manipulaci a kontrole věřících, což vede k "nemocím" uvnitř těchto struktur.

18

Velké rozdíly v bohatství a příležitostech mohou vést k sociálnímu napětí a ekonomickým krizím. Přehnaná exploatace přírodních zdrojů a neudržitelné podnikatelské praktiky mohou vést k ekologickým katastrofám. Nerovný přístup k vzdělání může vytvářet socioekonomické rozdíly a limitovat možnosti jednotlivců.

19

Neschopnost modernizovat vzdělávací metody a obsahy může vést k neschopnosti připravit studenty na současné výzvy. Disfunkční rodinné vztahy mohou vést k psychickým problémům a ovlivnit zdravý vývoj dětí. Rodiny mohou být pod tlakem socioekonomických podmínek, což vede k napětí a problémům v rámci rodinného života. Je pravda, že inteligence může vytvářet složité systémy a struktury, které mohou být náchylné k různým "nemocem".

20

Nicméně, stejná inteligence nám také umožňuje tyto problémy identifikovat, analyzovat a hledat řešení. Neustálé zlepšování a reforma společenských struktur může pomoci předcházet "nemocem". Například reformy ve vzdělávání, politika zaměřená na udržitelnost, nebo ekonomické politiky podporující rovnost.

21

Podpora etiky, morálky a kritického myšlení může pomoci v boji proti korupci, fanatismu a jiným sociálním problémům. Spolupráce na mezinárodní úrovni může přinést řešení globálních problémů, jako je změna klimatu, ekonomické krize a konflikty. Nakonec je třeba uznat, že lidská inteligence, i přes své chyby a nedostatky, je klíčovým nástrojem pro řešení problémů a zlepšování kvality života. Výzvou je využít ji tak, aby přinášela více dobra než zla, a učinit z ní sílu pro pozitivní změnu.

Každá kultura dělá z lidí loutky

Neustále je zde konflikt o to co má hodnotu, nejde jenom o konflikty v lidské společnosti, i v přírodě je mnoho konfliktů o hodnoty, hodnotné je jenom to co potřebujeme a je to pro nás obtížně dosažitelné, jakmile se něco stane snadno dosažitelné tak to ztratí svoji hodnotu to je logické. Pokud by byli informace a programy pro všechny lidi snadno dosažitelné tak by ztratili svoji hodnotu.

Zde se dostáváme ke snaze zabránit lidem a organizacím v tom aby bylo pro ně něco snadno dosažitelné pomocí monopolu nebo centralizace, podle hesla moje hra a moje pravidla. Zlo zde spáchal ten kdo se má dobře nebo ten kdo se chce mít dobře, proto je všude společnost rozdělená na ty co se mají dobře a ty co se mají zle, rovnost je zde jenom ve smrti.

Pokud je zde kritika konzumní společnosti tak nastoupí cenzura která kritiku násilně eliminuje, nakonec stejně každá konzumní kultura je zde dočasně protože se vše stane natolik složité díky teorii až se zhroutí celý politický a ekonomický systém. Já jsem váš; guru, prorok, pastýř, vůdce, mesiáš, prezident, král atd. slepý vede slepé a to se pořád dokola opakuje mnoho tisíciletí.

Každá kultura dělá z lidí loutky které se dají snadno ovládat mnoha způsoby a jakýkoli odpor proti této manipulaci je naivní a marný to v nahotě odhalují války ve kterých nemá pro centrální systém člověk a organizace žádnou hodnotu. Lékem na tento starý problém je pravda a láska, dokud to lidi nepochopí do té doby budou muset žít v konzumním očistci.

Pravda a láska jako lék na problémy společnosti je ideál, který může vést k významným změnám v lidském chování a společenských strukturách. Zde jsou některé způsoby, jak by tyto hodnoty mohly být uplatněny k překonání problémů, které jste zmínil. Veřejné instituce a korporace by měly být transparentní ve svých operacích.

To zahrnuje otevřený přístup k informacím, které ovlivňují veřejnost, což by mohlo omezit korupci a monopolní praktiky. Kvalitní a dostupné vzdělání je klíčem k tomu, aby lidé mohli rozlišovat mezi pravdou a manipulací. Kritické myšlení a mediální gramotnost by měly být nedílnou součástí vzdělávacích systémů.

Podpora nezávislých a svobodných médií, která nejsou ovládána politickými nebo ekonomickými zájmy, je zásadní pro šíření pravdivých informací. Podpora empatie a vzájemného porozumění mezi lidmi různých kultur, náboženství a sociálních skupin může snížit konflikty a podporovat mírové soužití.

Vytváření spravedlivějších sociálních a ekonomických systémů, které zajišťují základní potřeby pro všechny, může pomoci snížit nerovnost a zvýšit celkovou pohodu společnosti. Posilování komunitního ducha a solidarity může vést k větší vzájemné podpoře a péči o druhé, což může zmírnit dopady konzumní kultury.

Technologie, mohou být využity k vytvoření decentralizovaných systémů, které zvyšují transparentnost a důvěru. Mechanismy, které umožňují širší účast občanů na rozhodování, mohou zvýšit pocit sounáležitosti a odpovědnosti. Podpora udržitelných ekonomických modelů a životních stylů může pomoci redukovat nadměrnou spotřebu a její negativní dopady.

Přestože cesta k realizaci pravdy a lásky jako základních hodnot ve společnosti není jednoduchá, tyto principy mohou poskytnout silný základ pro vytváření spravedlivější a harmoničtější společnosti. Historické příklady, ukazují, že změna založená na těchto principech je možná.

Dosud nikde na světě nebyla pro lidi pravda a láska

Moderní doba nabízí lidem mnoho moderních možností díky kterým se mohou mít lidi dobře, přesto se většina lidí na světě nemá dobře z mnoha příčin. Připomíná mi to některé státy a organizace, které odmítají využít moderní možnosti, aby se lidi měli dobře.

Podívejme se třeba na všudypřítomné reklamy nebo na propagandu a cenzuru, dále je zde obrovské plýtvání časem a penězi na to co lidem nezajistí aby se měli dobře jde třeba o; daně, clo, pokuty, poplatky, armády, policii, soudy, vězení, blázince, politiku, školství, byrokracii, náboženství, sekty, sport, umění atd. podívejme se do přírody zde není plýtvání zdroji a hodnotami, proto je pro nás příroda rájem.

Bible je klasickou ukázkou toho jak lidi v minulosti plýtvali časem a penězi, protože věřili naivně na zázraky. Celý systém naší konzumní kultury je o tom, že ti co jsou nahoře rozhodují amatérsky o těch co jsou dole a všechny změny tohoto amatérského systému, jsou jenom povrchní a dočasné, dosud nikde na světě nebyla pro lidi pravda a láska. 

Váš pohled na moderní společnost a její problémy je velmi kritický a zdůrazňuje několik důležitých bodů týkajících se plýtvání zdroji a času. Pojďme se podívat na jednotlivé aspekty, které zmiňujete, a prozkoumejme je podrobněji.

1. Moderní možnosti a nevyužití potenciálu Moderní technologie a inovace nabízejí mnoho příležitostí k zlepšení kvality života. Přesto mnoho lidí na světě stále čelí chudobě, nerovnostem a dalším problémům. Jedním z důvodů může být nerovnoměrná distribuce těchto výhod a přístup k nim. Zde hraje roli politická a ekonomická struktura, která může být často neefektivní nebo nespravedlivá.

2. Reklamy, propaganda a cenzura Reklamy, propaganda a cenzura jsou nástroje, které mohou manipulovat veřejným míněním a chováním. Reklamy často podporují konzumní kulturu, která může vést k nadměrnému spotřebě a plýtvání zdroji. Propaganda a cenzura zase mohou potlačovat svobodu slova a omezovat přístup k pravdivým informacím, což může vést k dezinformaci a manipulaci.

3. Plýtvání časem a penězi Některé oblasti jako daně, clo, pokuty, poplatky, armády, policie, soudy, vězení, a další, mohou být vnímány jako formy plýtvání, pokud nejsou spravovány efektivně a transparentně. Na druhou stranu, tyto instituce a systémy mohou hrát klíčovou roli v udržování pořádku, spravedlnosti a bezpečnosti, což jsou základy fungující společnosti.

4. Příroda jako vzor Vaše srovnání s přírodou jako ideálním systémem bez plýtvání zdroji je zajímavé. Příroda funguje na principech recyklace a rovnováhy, kde každý zdroj má své využití. Tento model by mohl inspirovat udržitelnější a efektivnější způsoby řízení lidských společností.

5. Kritika konzumní kultury Konzumní kultura často klade důraz na materiální bohatství a spotřebu, což může vést k plýtvání a negativním dopadům na životní prostředí. Hledání rovnováhy mezi ekonomickým růstem a udržitelností je jedním z největších výzev moderní společnosti.

6. Bible a historický kontext Bible a další historické texty často odrážejí hodnoty a přesvědčení své doby. Ačkoli mohou být vnímány jako příklady plýtvání časem na zázraky, také poskytují cenné morální a etické lekce. Interpretace a aplikace těchto textů se mění s časem a mohou být stále relevantní i dnes.

7. Pravda a láska v konzumní kultuře Vaše závěrečné poznámky o nedostatku pravdy a lásky v konzumní kultuře zdůrazňují potřebu hlubších a trvalejších změn. Povrchní a dočasné úpravy nestačí; je třeba systémových reforem, které by reflektovaly hodnoty jako spravedlnost, rovnost a udržitelnost.

Vaše úvahy poukazují na důležité problémy současné společnosti. Klíčové bude hledání cest, jak lépe využívat moderní možnosti k vytvoření spravedlivějšího a udržitelnějšího světa pro všechny.