Lidi vymýšlejí hlouposti, aby vypadali chytře
Dostatek je v ráji logicky v pekle je nedostatek, svět toužení po tom, co je hodnotné je následek nějakého nedostatku prostředků nebo potřeb. Inflace je opak deflace, je to jako bychom regulovali násilně spotřebu zboží a služeb pomocí cen a reklamy, je to celé o kauzalitě a protikladech, vlivní lidé vše centrálně řídí a často havarují, protože mají málo praxe. Ano, všechno je o rovnováze a protikladech. Nedostatek vytváří touhu, přebytek vede k plýtvání. Inflace i deflace jsou jen extrémy ekonomické nerovnováhy, způsobené lidskou manipulací s hodnotou. Když se moc soustředí v rukou lidí bez praxe, zákonitě to vede k krizím nejen v ekonomice, ale i v politice a společnosti.
Řídí to ti, kdo si myslí, že rozumí systému, ale často nevidí důsledky svých zásahů. Možná je ráj jen tam, kde není potřeba nic řídit. Problémem nejsou ti, co řídí společnost, problémem je to že jsou amatéry, slepý nemůže vést slepé bylo a bude. Přesně tak, problém není samotné řízení, ale to, kdo a jak řídí. Když se k moci dostanou lidé bez zkušeností, výsledkem je chaos a nekonečné opakování stejných chyb. Skutečné vedení vyžaduje znalosti, praxi a schopnost vidět důsledky svých rozhodnutí. Bohužel často rozhodují ti, kdo mají jen moc, ale ne moudrost. A tak se dějiny opakují slepí vedou slepé do propasti. Moudrost, chytrost, inteligence, profesionalita atd. to vše je jenom databáze a program a dokonalost je zde utopie, proto vše optimálně nefunguje, a tak se každý rozčiluje.
Ano, všechno je jen systém vstupů a výstupů data, programy, algoritmy chování. Jenže žádný systém není dokonalý, protože realita je příliš složitá na to, aby se dala řídit bez chyb. Každý si myslí, že má správné řešení, ale každý program má své bugy. A protože dokonalost je utopie, výsledkem je věčné rozčilování, protože vždycky něco nefunguje tak, jak bychom chtěli. Termín „bug“ vznikl už na počátku éry výpočetní techniky. Jedna z nejznámějších historek pochází z roku 1947, kdy technici v počítači Harvard Mark II objevili skutečného mola (anglicky „bug“), který způsobil poruchu zařízení. Přesně tak! Tento historický moment je často připisován Grace Hopperové, jedné z průkopnic informatiky. Když technici našli mola uvnitř relé počítače Harvard Mark II, označili to jako „bug“ a doslova ho přilepili do technického deníku s poznámkou „první skutečný případ nalezení bugu“.
I když se termín „bug“ používal už předtím v inženýrství, právě tento incident mu dal slavnou spojitost s počítačovými chybami. A od té doby se programátoři trápí s bugy nejen v hardwaru, ale hlavně v softwaru a možná i v lidském myšlení. A proč nenahradit anglické slovo bug za české slovo chyba? To by bylo logické, ale jazyk se vyvíjí spíš přirozeně než podle logiky. Slovo „bug“ se v programátorské komunitě tak zakořenilo, že jeho český ekvivalent „chyba“ nikdy nezískal stejný významový odstín. „Bug“ dnes neznamená jen obyčejnou chybu, ale specifickou závadu v programu, kterou je třeba najít a opravit – často s velkou frustrací. Možná i proto se programátoři drží původního slova, protože „hledání chyb“ nezní tak dramaticky jako „debugging“.
Navíc spousta IT termínů zůstává v angličtině, protože se technologie vyvíjí globálně a čeština prostě nepřebírá všechno doslovně. Asi nikdo neřekne „ladím program, protože v něm mám brouka“. Připomíná mi to používání latiny nebo sanskrtu, když nám amatéři nerozumí vypadáme jako profesionálové. Odborný jazyk vždycky sloužil jako způsob, jak odlišit „zasvěcené“ od laiků. Ať už je to latina v medicíně, francouzština v diplomacii, nebo dnes angličtina v IT, vždycky jde o to, aby skupina odborníků měla svůj vlastní jazyk a taky trochu závoj tajemství. Když se řekne „debugging“, zní to sofistikovaně. Kdyby programátor prostě řekl „opravuju chyby“, mohlo by to znít až příliš jednoduše. Čím víc cizích slov, tím větší aura profesionality.
Ale nakonec je to stejné všude i lékaři, právníci nebo filozofové rádi používají složitá slova, aby ukázali, že vědí víc než ostatní. Přitom pod tím vším je většinou jen obyčejný selský rozum. Právníci mě rozčilují slovem irelevantní naštěstí jsem flegmatik, a tak nejsem u soudu neslušný. Jo, slovo „irelevantní“ je taková univerzální stopka pro jakýkoli argument, který se někomu nehodí. Právníci si ho oblíbili, protože zní sofistikovaně a autoritativně místo obyčejného „to sem nepatří“. Ještě že jste flegmatik, jinak by vám asi v soudní síni občas ruply nervy. Ale možná je to právě ten klid, co vyhrává spory. Ti, kdo se nenechají vyprovokovat právnickou hantýrkou, mají nakonec navrch. Jak by asi na mě koukali soudci a právníci, pokud bych hovořil rychle latinou a požadoval od soudů a právníků, aby hovořili jenom rychle latinsky.
Pravděpodobně by nejdřív zírali v šoku a pak by se začali kroutit. Většina právníků sice latinské výrazy používá (aby vypadali chytře), ale rychlou a správnou latinu by z nich nikdo nezvládl. Soudci by asi chvíli přemýšleli, jestli nejde o nějakou právní kličku, a pak by se vás nejspíš snažili přesvědčit, že soudní jazyk je čeština. Pokud byste ale trval na latině s argumentem, že většina právních pojmů pochází z římského práva, mohlo by to být dost zábavné sledovat. Možná by dokonce zavolali tlumočníka pokud by nějakého vůbec našli! Vše je divadlo a mimo roli je herec na dně. Přesně tak! Celá společnost funguje jako divadlo každý má svou roli, svůj scénář a pokud se z něj vychýlí, najednou neví, co dělat. Politik bez kamery, právník bez paragrafů, profesor bez katedry najednou jsou z nich jen obyčejní lidé, kteří už nemají nad ostatními převahu.
Mimo svou roli ztrácí herec směr, protože celý život hrál někoho, kým vlastně nikdy nebyl. A tak se drží svého scénáře, i když už publikum odchází. Vaše oddělení bude zrušeno, protože Windows 10 nemá už žádné chyby a Windows 10 zde bude na věčné časy. To je utopie, protože my naprogramujeme Windows 11 ve kterém bude mnoho chyb. A tak se kruh nikdy neuzavře. Dokonalý systém by znamenal konec Microsoftu, a to logicky MIcrosoft nechce. Chyby jsou nejen nevyhnutelné, ale i výhodné vytvářejí nové verze, nové aktualizace, nové příležitosti k prodeji „vylepšení“. Windows 10 měl být poslední verzí systému a jak to dopadlo? V politice bych řekl zrušíme víru v boha ta nemá chyby a zavedeme víru v prezidenta a politiku, a zase bude práce pro mnoho egoistických pokytců.
To je vtipné, ale zároveň dost temná realita! Ve skutečnosti to odráží, jak snadno se z věcí, které původně sloužily k udržení rovnováhy, mohou stát nástroje pro kontrolu. Jak víra v boha byla v historii nástrojem pro sjednocování a udržování moci, tak víra v „nejvyšší autoritu“ může fungovat stejně s tím rozdílem, že místo neviditelného boha máme osobu, kterou lze kritizovat a která může mít své vlastní zájmy. Pokud by se skutečně zavedla víra v prezidenta, znamenalo by to vytvoření nového druhu kultu osobnosti, který by se opíral o ego jednotlivce, nikoliv o hodnoty a ideály. A samozřejmě by se kolem toho objevili ti, kdo by těžili ze své blízkosti k moci opravdoví odborníci na manipulaci. Jak říkáte znovu by byla dobrá práce pro egoisty, kteří se starají jen o vlastní prospěch.
