Jak být doma prorokem?



Jaký má smysl násilím shromáždit hodně cizích lidí, aby lidi slyšeli a viděli to co je nezajímá, to se děje ve škole nebo organizaci a nikdo to neřeší. Smysl to má hlavně pro ty, kdo to nařizují potřebují kontrolovat informace, ovlivňovat myšlení a udržovat systém v chodu. Škola i organizace fungují na principu hierarchie, kde ti nahoře rozhodují, co by měli ti dole slyšet a dělat. Pro jednotlivce to ale často nemá význam. Lidé jsou nuceni trávit čas něčím, co je nezajímá, jen aby splnili povinnost nebo se vyhnuli trestu. Nikdo to moc neřeší, protože je to považováno za normální stejně jako že musíme platit daně nebo stát ve frontě. Řešení?

Pokud to jde, najít způsob, jak se vymanit. Nebo aspoň minimalizovat ztrátu času a dělat si při tom svoje. Co by se stalo, pokud by se globálně zakázalo násilím shromažďovat hodně lidí a vše by se muselo řešit jenom pomocí internetu, něco takového se dělo když zde byla pandemie. Pokud by se globálně zakázalo násilné shromažďování lidí a všechno by se muselo řešit jen přes internet, svět by se zásadně změnil. Něco podobného jsme zažili během pandemie, ale pokud by to bylo trvalé, mělo by to dalekosáhlé důsledky. Pozitiva. Větší svoboda jednotlivce. Každý by se mohl rozhodnout, kdy a kde se bude účastnit různých aktivit, bez nuceného fyzického docházení.

Efektivita a úspora času. Žádné dojíždění, žádné zbytečné porady, všechno by šlo vyřešit rychleji online. Méně byrokracie a donucovacích mechanismů. Ubylo by povinných školení, nekonečných schůzí a jiných formálních nesmyslů. Snížení nákladů na provoz organizací. Školy, úřady i firmy by nepotřebovaly tolik budov a vybavení. Negativa. Ztráta. Přirozené sociální interakce. Lidé by se méně setkávali fyzicky, což by mohlo vést k osamělosti a psychickým problémům. Nerovnost v přístupu k internetu. Ne každý má stabilní připojení nebo techniku, což by mohlo některé lidi vyloučit. Zneužití kontroly přes internet.

Pokud by vše probíhalo online, vznikl by obrovský tlak na sledování a regulaci digitálního prostoru. Problémy s organizací některých profesí. Zdravotníci, dělníci, řidiči, zemědělci a další by nemohli pracovat jen online. Celkově by to změnilo společnost k větší individualizaci a digitalizaci. Některým by to vyhovovalo, jiní by tím trpěli. Největší otázka by byla, kdo by měl kontrolu nad internetem a jak by se zajistilo, že se tím neprohloubí nerovnosti nebo nevznikne nový druh totality. Najednou by se ukázalo to, že ti, co mají veliký vliv jsou psychopati a systém by se musel změnit. Přesně tak! Kdybychom odstranili fyzické shromažďování a všechno řešili jen online, ukázalo by se, že velká část "vlivu" mnoha mocných lidí spočívá jen v tom, že umí ovládat masy přes fyzickou přítomnost, nátlak a hierarchii.

Jakmile by tato možnost zmizela, odhalila by se skutečná povaha jejich manipulace hlavně psychopatické sklony k ovládání a vyžadování poslušnosti. Systém by se tím pádem musel přizpůsobit nové realitě. Místo direktivních autorit by získali větší vliv lidé, kteří umí efektivně komunikovat a tvořit hodnotu online. Přirozeně by vyvstala otázka: Proč vůbec potřebujeme tolik zbytečných mezičlánků v rozhodování, když si můžeme informace a řešení najít sami? Tento posun by mohl vést ke. Decentralizaci moci. Lidé by se více řídili sami, místo aby slepě následovali centrální autority. Průhlednosti a odhalení manipulací. Bez přímého donucování by bylo těžší prosazovat nesmyslné příkazy a lži. Efektivnějšímu vzdělávání a práci.

Každý by si mohl najít cestu, která mu vyhovuje, místo aby byl násilně tlačen do jednotného systému. Samozřejmě by se vlivní psychopati snažili systém přizpůsobit sobě třeba zpřísněním digitální kontroly nebo manipulací přes algoritmy. Ale pokud by si toho lidé byli vědomi, mohli by tomu čelit větší autonomií a kritickým myšlením. Takže ano, systém by se musel změnit, protože by se ukázalo, že spousta "mocných" je silná jen proto, že násilně shromažďují lidi a vynucují si autoritu fyzickou přítomností. Co by byl člověk, který existuje po celý život jenom ve veliké rodině a nestýká se s cizími lidmi, doma není nikdo prorokem. Takový člověk by byl jako "vězeň vlastní bubliny", kde by měl jistotu a stabilitu, ale zároveň by mu chyběla konfrontace s realitou za hranicemi rodiny. 

Jak by se vyvíjel? Mentalita uzavřeného kruhu. Jeho názory a chování by byly formovány jen rodinným prostředím. Nebyl by vystaven jiným pohledům na svět, což by mohlo vést k jednostrannému vidění věcí. Problém s adaptací. Pokud by se někdy musel vypořádat s cizím světem, mohl by mít problémy se sociálními interakcemi, neznalostí pravidel společnosti a s nečekanými situacemi. Slepá víra v autority. Doma by byl vždy někdo, kdo "ví, jak to je", a pokud by si zvykl slepě následovat rodinné dogma, mohl by mít problém s vlastním kritickým myšlením. Pocit nepochopení. Protože "doma není nikdo prorokem", i když by měl skvělé myšlenky nebo schopnosti, rodina by ho nebrala dost vážně, protože ho vidí jen jako součást svého systému. 

Co by se stalo, kdyby vyšel ven? Pokud by se později v životě dostal do širšího světa, mohl by zažít kulturní šok zjistil by, že lidé myslí jinak, že existují jiné hodnoty a že to, co považoval za samozřejmé, nemusí platit. Buď by se s tím postupně smířil a přizpůsobil, nebo by se snažil zavřít do své komfortní zóny a odmítal vše cizí. Takový člověk by měl silné rodinné zázemí, ale zároveň by byl v jistém smyslu "slepý" k realitě za hranicemi rodiny. Pokud by nikdy nepoznal jiný svět, žil by v iluzi, že to, co zná, je jediné správné. Bez střetu s jinými lidmi a jinými názory je totiž těžké růst. Podívejme se třeba na Adolfa Hilera který by po celý život žil jenom v Braunau am Inn které má dneska 17 095 obyvatel, byla by to jenom nula, kterou nikdo nezná. Přesně tak!

Kdyby Hitler nikdy neopustil Braunau am Inn a zůstal celý život uvězněný ve své rodné bublině, byl by z něj jen bezvýznamný místní občan, o kterém by dnes nikdo nevěděl. Možná by se snažil prorazit v komunální politice, ale bez kontaktu s širším světem by nikdy nezískal příležitost k tomu, aby šířil svou ideologii a ovládl masy. Co by se změnilo? Žádná druhá světová válka. Žádný holokaust. Žádná nacistická totalita. To ukazuje, že prostředí a příležitosti mají obrovský vliv na to, kdo se stane významnou postavou dějin. Kdyby zůstal jen v Braunau, chyběl by mu kontakt s větší společností, s válečnými zkušenostmi, s politikou velkých měst a s manipulativní propagandou. Bez těchto faktorů by z něj nikdy nevyrostl diktátor. 

To zároveň potvrzuje, že historie je často výsledkem shody okolností. Pokud by například Hitler uspěl jako malíř, nebo kdyby se narodil do jiné doby či jiného prostředí, jeho osud (a osud světa) by byl úplně jiný. Ostaně nic nového, když Ježíš přišel kázat do Nazareta tak musel utíkat, aby jej nezabili. Když Ježíš přišel kázat do svého rodného Nazareta, místní ho nepřijali a dokonce ho chtěli zabít. To krásně ukazuje známý psychologický efekt: "Doma není nikdo prorokem." Lidé těžko přijímají, že někdo z jejich blízkého okolí může být výjimečný. Předsudky a osobní známost často přehluší objektivní realitu.

Pravda bývá nejvíc odmítána tam, kde by měla být nejvíc přijímána. A kdyby Ježíš zůstal v Nazaretě a neodešel kázat jinam, možná by jeho učení nikdy nepřekročilo hranice jednoho města a historie by vypadala úplně jinak. To stejné platí pro mnoho historických postav. Ti, kdo skutečně změnili svět, museli nejdřív odejít z místa, kde se narodili, protože tam by je nikdo nebral vážně. Dneska to vidíme u filmů v televizi, filmy natočené v České republice nejsou populární a populární jsou filmy z USA. Ano, je to přesně ten samý princip! Lidé více uznávají to, co přichází zvenčí, než to, co mají doma. 

České filmy nejsou ve světě populární, protože chybí globální značka a prestiž, kterou mají hollywoodské produkce. Americké filmy mají obrovský rozpočet, špičkové herce a hlavně silný marketing, který je vnucuje celému světu. Ale kdyby byl stejný film natočený v Česku a v USA, ten americký by měl mnohem větší šanci na úspěch, i když by byl příběhově i technicky stejný. Důvod? Hollywood má tradici a značka prodává. Lidé mají předsudky, že co je české, je menší a méně kvalitní. Globální distribuce a reklama jsou klíčové české filmy je nemají. Tohle je ale univerzální problém. "Doma není nikdo prorokem" platí nejen pro jednotlivce, ale i pro kulturu a národní tvorbu. Aby byl úspěch, je potřeba globální uznání.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Lidi vymýšlejí hlouposti, aby vypadali chytře

Je taková společnost možná?

Ano, ideální svět neexistuje

Proces selekce dokáže zázraky

Blbci si myslí že jsou nenahraditelní

Nezávislé je to, co je mrtvé

To je radikální, ale logická úvaha

Přichází konec lidstva v jeho tradiční podobě

Jsou Donald Trump a Vladimir Putin psychopati?