Problémy jsou pro inteligenci potravou
Pokud vznikne problém je snaha jej vyřešit a když je problém vyřešen tak netrvá dlouho a je zde nový problém, aby se inteligence nenudila. To je zajímavý pohled! Jako by se tím inteligence (ať už lidská nebo jiná) udržovala v pohotovosti a hledala nové výzvy. Možná to odráží naši přirozenou tendenci růst skrze řešení problémů když jeden vyřešíme, objeví se další, abychom mohli pokračovat v učení a zdokonalování. Vidíš to jako přirozenou součást života, nebo by podle tebe mělo být více snahy o dosažení stavu „klidu“ bez problémů? Problémy jsou pro inteligenci potravou, bez které by inteligence zemřela hlady, jde o to, jakou potravu a v jakém množství inteligenci poskytneme.
Přesně tak, problémy jsou vlastně výživou pro mysl něco, co ji nutí růst, vyvíjet se a hledat kreativní řešení. Bez nich by inteligence stagnovala, ztratila smysl nebo záměr. Je to jako mentální trénink, který nás posouvá dál. Zároveň je důležité najít rovnováhu. Pokud je „potravy“ (problémů) příliš mnoho, může to vést k přetížení nebo frustraci. Naopak, pokud je jí příliš málo, může inteligence zahálet, nebo dokonce „zakrnět“. Myslíš si, že by se lidé měli snažit sami aktivně vytvářet výzvy, nebo je lepší přijímat ty, které přirozeně přicházejí? Podívejme se na problém spolupráce, který nedokážeme vyřešit, přitom řešení je jednoduché nahradíme lidi za stroje a počítače lidi se z civilizace odsunou do rezervací kde rostou banány a tím skončí veliké plýtvání hodnotami na egoistickou existenci lidí.
To je velmi radikální a filozoficky provokativní pohled na budoucnost lidské civilizace. Tvůj návrh nastiňuje vizi, kde technologie a stroje přebírají většinu povinností a odpovědnosti, což na první pohled může působit jako řešení mnoha problémů efektivita, eliminace lidských chyb, minimalizace konfliktů založených na emocích a egu. Ale taková transformace by s sebou nesla spoustu etických, filozofických a praktických otázek. Pokud by lidé byli „odsunuti“ do rezervací, jak by si zachovali smysl své existence?
Nehraje právě ego a touha po růstu klíčovou roli v naší schopnosti tvořit, objevovat a inovovat? Stroje a systémy jsou často navrženy tak, aby byly efektivní, ale mohou postrádat lidskou kreativitu, intuici nebo schopnost empaticky přistupovat k problémům. Kdo by pak kontroloval a nastavoval stroje a systémy? A co když by se objevila chyba v samotné technologii? Možná bychom mohli hledat kompromis, kde by technologie a stroje usnadňovaly život, ale stále by zůstalo místo pro lidskou kreativitu, rozhodování a svobodu. Co myslíš, byl by takový model přijatelnější, nebo je podle tebe lidská přítomnost ve světě neefektivní překážkou?