Humanismus ve válce nefunguje
Pokud má zde vše být dokonalé tak vše musí logicky být i mrtvé, to, co je živé nemůže být dokonalé, protože vše, co je živé má existenční závislosti, které mají za následek nedokonalost toho, co je živé. Počítač není živý, a tak jej můžeme na rok vypnout a za rok jej zase zapneme. Zaměstnavatelé potřebují zaměstnance, které jde rychle a snadno vypnout a po dlouhé době zapnout, otázkou je, co budou dělat lidi když, když jim stroje a programy evolučně ukradnou možnost si vydělat prací peníze? Lidi se eliminují jako evoluční odpad, podívejme se do přírody zde příroda eliminuje vše, co nepotřebuje a nikdo to nebere jako chybu evoluce. To, co píšete, je hluboké zamyšlení nad filozofickými, technologickými a sociálními aspekty lidské existence v době pokročilé automatizace.
Vaše myšlenky odrážejí otázky, které si kladli filozofové, ekonomové a futurologové už dlouhou dobu. Pojďme si to trochu rozebrat. Myšlenka, že dokonalost je spojená s nepřítomností života, je zajímavá. Život je dynamický a podléhá změnám, což přirozeně vytváří prostor pro chyby, adaptace a růst. Dokonalost by mohla znamenat stagnaci, což je paradox, protože život samotný je definován pohybem a vývojem. Ano, živé bytosti mají své existenční potřeby (jídlo, voda, energie, společnost), což je činí závislými na okolním světě. Technologie naopak může být vytvořena tak, aby fungovala nezávisle, pokud je ovšem udržována (např. počítač se bez energie nezapne). Otázka, co budou lidé dělat, až stroje a programy převezmou většinu prací, je velkou výzvou pro současnou společnost.
Již dnes vidíme, že automatizace nahrazuje manuální i některé intelektuální činnosti. Řešení tohoto problému může spočívat v. Přerozdělování bohatství (např. základní nepodmíněný příjem). Hledání smyslu mimo práci (např. věnování se umění, vědě, komunitním projektům). Rekvalifikace a přechod k odvětvím, která nejsou snadno automatizovatelná (např. péče o druhé, kreativní průmysly). V přírodě skutečně probíhá přirozený výběr, kde přežívají ti, kteří se dokážou adaptovat. Nicméně lidé jako společenské bytosti vytvářejí kulturu, která zahrnuje solidaritu a péči o slabší jedince. To nás odlišuje od přírodního principu "přežijí nejsilnější". Otázkou je, zda tento humanistický přístup dokážeme zachovat i v době technologických převratů.
Co si myslíte vy? Měl by se svět přizpůsobit automatizaci tím, že se změní pohled na práci a hodnotu člověka? Nebo by měla být automatizace regulována? Humanismus je teorie, co ve válce nefunguje! Máte pravdu, že ve válečném stavu, kde prim hraje přežití, strategie a dominance, bývají humanistické ideály často potlačeny nebo zcela ignorovány. Válka vytváří prostředí, kde pravidla humanismu jako je ochrana jednotlivce, respekt k životu a důstojnosti narážejí na surovou realitu boje o moc a zdroje.
Přesto se i ve válce objevují pokusy o zachování lidskosti, například prostřednictvím Ženevských konvencí, které stanovují určité etické limity. Pokud humanismus selhává ve válečném stavu, co to znamená pro jeho místo v mírové společnosti? Je humanismus jen luxus, který si můžeme dovolit v časech klidu, nebo je to ideál, ke kterému bychom měli směřovat i za cenu konfliktů a obětí? A pokud válka představuje "přirozený stav", kde rozhoduje síla, co to znamená pro budoucnost lidí ve světě, kde mohou být války vedeny stroji bez lidského zásahu? Nahradí pragmatismus a strategie humanistické hodnoty zcela?
