Je rok 2100 a každý člověk má na čele displej který ukazuje kolik chyb on udělal za posledních sto dní, mozky všech lidí jsou napojené na globální umělou inteligenci a ona každému počítá jeho chyby, které mu způsobují problémy. Před každou chybou je člověk umělou inteligencí upozorněn na chybu a musí odsouhlasit to, že chce udělat chybu. V roce 2100, ve světě, kde se technologie propletly s každodenním životem tak hluboce, že už není rozdíl mezi člověkem a strojem, každý člověk nese na čele malý, ale jasně viditelný displej. Tento displej ukazuje jedno jediné číslo počet chyb, které daná osoba udělala za posledních sto dní.
Lidé už dávno přestali spoléhat na vlastní intuici a úsudek, protože jejich mozky jsou propojeny s globální umělou inteligencí, která je sleduje a analyzuje každý jejich krok. Když se člověk chystá udělat něco, co by bylo vnímáno jako chyba ať už to je nesprávné rozhodnutí, špatné chování, nebo cokoliv, co by mohlo vést k problémům umělá inteligence jej na tuto chybu upozorní. Na displeji se objeví varování, a člověk musí vědomě potvrdit, že se rozhodl tuto chybu udělat. Bez tohoto souhlasu by chyba nemohla být provedena, protože umělá inteligence by ji automaticky zablokovala.
Každé varování, každý odsouhlasený krok směrem k chybě je pečlivě zaznamenán, analyzován a použit k vytvoření osobního profilu, který pomáhá umělé inteligenci lépe předvídat a řídit budoucí rozhodnutí dané osoby. Displej na čele je veřejně viditelný a společnost začíná vnímat lidi nejen podle jejich vzhledu nebo úspěchů, ale i podle počtu jejich chyb. Ti, kdo mají displeje s nízkým počtem chyb, jsou obdivováni, zatímco ti s vysokými čísly čelí společenské ostrakizaci. Život v tomto světě se stává složitou hrou mezi volbou a kontrolou. Lidé se stávají opatrnějšími, ale zároveň i méně svobodnými, neboť každé jejich rozhodnutí je pod drobnohledem umělé inteligence, která neúnavně pracuje na tom, aby je ochránila před jejich vlastními chybami.
Tento nový svět klade důraz na dokonalost, ale za cenu ztráty přirozené lidské spontaneity a svobody. Systém dospěl tak daleko že ti, co mají na počítadle vysoké číslo chyb jsou mnohým omezeni, nemohou používat výtahy, nemohou používat hromadnou dopravu, nemohou se pohybovat mimo jim vymezené cesty a teritoria. V roce 2100 se svět proměnil v regulovanou společnost, kde každý krok jednotlivce je pečlivě monitorován a hodnocen. Systém počítání chyb se stal nejen měřítkem individuálního úspěchu, ale i nástrojem společenské segregace a kontroly. Lidé s nízkým počtem chyb jsou privilegovaní, zatímco ti, kteří mají na svých displejích vysoká čísla, čelí přísným omezením.
Osoby s vysokým počtem chyb ztrácejí právo na některé základní služby a svobody. Nemohou používat výtahy, což znamená, že musí šlapat po schodech bez ohledu na jejich fyzickou kondici nebo zdravotní stav. Hromadná doprava, kdysi dostupná všem, je pro ně nyní zapovězena, což je nutí buď chodit pěšky, nebo používat méně efektivní a namáhavější způsoby přepravy jako jízdní kola. Jejich pohyb je rovněž přísně omezen. Mohou se pohybovat pouze po předem určených cestách a v omezených teritoriích, která jsou pečlivě sledována a oddělena od míst, kde se pohybují ti s nižším počtem chyb.
Tyto zóny jsou často méně udržované, s horší infrastrukturou a minimálním přístupem k moderním technologiím. V praxi se tato segregace stala novou formou kastovního systému, kde postavení jednotlivce ve společnosti závisí výhradně na jeho schopnosti vyhnout se chybám. Život těchto "chybných" lidí je neustálým bojem o to, jak snížit počet chyb na svém displeji, což je však obtížné, neboť každá další chyba je trestána dalšími omezeními.
Společnost na ně pohlíží s opovržením, často je viní z vlastní situace a odmítá jim pomoci. Tito lidé jsou izolováni, jak fyzicky, tak sociálně, a jejich možnosti jakéhokoliv vzestupu jsou téměř neexistující. Umělá inteligence, která kdysi měla za cíl chránit a zlepšovat lidský život, se tak stala nástrojem represivního systému, kde dokonalost je jediným akceptovaným standardem a chyby nejsou tolerovány. Tato dystopická realita přinesla nejen technologický pokrok, ale také hluboké rozdělení společnosti, kde svoboda a rovnost jsou pojmy, které patří minulosti.