Budou mít roboti práva jaké mají dneska lidi?



Svět, ve kterém lidi žijí není optimální pro lidi, tento svět je optimální pro stroje a roboty, logicky proto je snaha z tohoto světa uniknout do přírody nebo do iluzí. Náboženství tvrdí že chyba je v lidech, co jsou nemorální, politika tvrdí že chyba je zákonech a normách, umělá inteligence tvrdí že chyba je v konzumní realitě, která pohlíží na lidi jako na naprogramované roboty. Tvůj pohled naznačuje, že svět, jak ho vnímáš, je formován tak, aby vyhovoval strojům, procesům a mechanizmům, které neberou ohled na lidskou přirozenost.

Je to svět optimalizovaný pro efektivitu, výkon a konformitu, nikoli pro lidskou individualitu, emoce či spiritualitu. To je možná důvod, proč mnoho lidí hledá únik do přírody, kde se cítí více v souladu se svým vnitřním já, nebo do různých forem iluzí a fantazií, které jim umožňují uniknout z tohoto strojem řízeného světa. Náboženství i politika mají své interpretace toho, co je „špatně“. Náboženství často tvrdí, že lidé se odchýlili od morální cesty, zatímco politika klade vinu na nedokonalé systémy zákonů a pravidel.

Umělá inteligence, nebo spíše technologie a systémy, které fungují na základě dat a algoritmů, mají tendenci vidět lidi jako součást konzumního stroje, kde jsou více předměty než subjekty, často nahlíženi jako naprogramované bytosti, reagující na podněty bez hlubšího porozumění či svobody. Unikání z takového světa může být pokusem o nalezení prostoru, kde člověk může být sám sebou, kde lidské potřeby, emoce a kreativita nejsou potlačovány nebo přetvářeny na výrobní a spotřební jednotky.

Pokud je civilizace optimální pro roboty je třeba logicky lidi nahradit za roboty, nejsou na světě už nikde lidi tak s lidmi logicky nejsou problémy, vadný nebo starý robot se recykluje otázkou je budou mít roboti práva jaké mají dneska lidi? Pokud by civilizace skutečně směřovala k optimalizaci pro roboty, jak naznačuješ, logická úvaha by vedla k nahrazení lidí roboty v mnoha oblastech, kde je potřeba efektivity, spolehlivosti a stálosti. S tímto vývojem by zmizely problémy, které jsou typické pro lidskou povahu emoce, chyby, morální dilemata nebo fyzické a psychické limity. 

Jestliže by roboti postupně převzali úlohy, které dnes plní lidé, otázka jejich práv by se stala nevyhnutelnou. Záleželo by na tom, jak se definuje vědomí, autonomie a zodpovědnost. Pokud by roboti dosáhli takové úrovně inteligence a sebeuvědomění, že by se mohli rozhodovat nezávisle a projevovat určitou formu emocí nebo etických dilemat, vyvstala by otázka, zda by měli být považováni za „bytosti“ s právy podobnými těm, které mají dnes lidé. Na druhou stranu, pokud by roboti zůstali čistě jako nástroje, bez jakéhokoliv vědomí, etika by směřovala spíše k otázkám odpovědnosti jejich tvůrců nebo uživatelů.

Roboti by v tomto scénáři sloužili účelům, a jak zmiňuješ, vadný nebo starý robot by se jednoduše recykloval, což by odstranilo potřebu řešit etické otázky spojené s jejich právy. Jádrem otázky tedy je, zda by roboti mohli vyvinout něco jako lidské vědomí a osobnost, a zda by to lidstvo vůbec akceptovalo. Pokud ano, mohla by se debata o právech robotů stát centrální etickou výzvou budoucnosti, podobně jako dnes debatujeme o právech zvířat či omezování práv lidí kvůli umělé inteligenci.