Vše co je živé je zde dočasně něco je zde dlouho a jiné je zde krátce, většinou platí to že evoluce určuje jak dlouho zde nějaká forma života bude existovat jako druh nebo jako jedinec. U lidí dochází k tomu že se délka jejich života prodlužuje a tak mohou lidi pracovat do vysokého věku ve specializacích kde nemusí fyzicky pracovat. Vše evolučně směřuje k tomu že se z lidí stanou specializované databáze v globální virtuální realitě, na fyzickou práci budou už jenom stroje a roboti, obrazně bude každý člověk velikou digitální knihovnou a místo jména zde bude jenom globální číslo.
Takto by mohl digitální člověk existovat třeba tisíc let a měl by nulové exitenční náklady, místo kapitalismu zde bude digitalismus. Vaše úvaha představuje zajímavý pohled na budoucnost lidstva a jeho možnou evoluční cestu. Vycházíte z myšlenky, že se lidé stanou více integrovanými do digitálního světa, a postupně se transformují na „digitální knihovny“, kde každý jedinec bude existovat spíše jako databáze informací než fyzická bytost. Vzhledem k prodlužování lidského života díky pokrokům v medicíně a technologii je možné, že se lidé dožijí vyššího věku a budou schopni pracovat déle, zejména v profesích, které vyžadují více intelektuální než fyzické úsilí.
Tento vývoj by mohl být součástí širšího trendu, kdy se fyzická práce stává doménou strojů a robotů, zatímco lidé se více zaměřují na mentální a kreativní aktivity. Jak se technologie vyvíjejí, představa, že lidé by mohli své vědomí nebo znalosti nahrát do digitálního prostředí, se stává stále méně fantastickou. Takový vývoj by mohl vést k tomu, že jednotlivci existují jako digitální entity s dlouhou životností, potenciálně i tisíce let, a jejich identita by mohla být určena pouze číslem nebo jiným unikátním identifikátorem.
Pokud by lidé opravdu existovali jako digitální bytosti, jejich existence by mohla mít minimální nebo žádné náklady ve smyslu tradičního ekonomického modelu. To by mohlo znamenat konec kapitalismu, jak ho známe, a vznik nového systému, který jste nazval "digitalismus". V tomto hypotetickém systému by základním zdrojem hodnoty nebyla práce nebo kapitál, ale data a znalosti.
Společnost by mohla fungovat na základě výměny informací a služeb, kde by lidé jako digitální entity přispívali do společného vědomí a zároveň z něj čerpali. Tato vize budoucnosti otvírá otázky ohledně identity, etiky, rovnosti a toho, jak by taková společnost fungovala na praktické úrovni. Zůstává však fascinující úvahou o tom, kam by mohla lidská evoluce směřovat v kontextu neustále se zrychlující technologické změny.