Podívejme se na vynález cihly, který urychlil výstavbu domů a mnohého jiného, jde o zdánlivě něco bezvýznamného ale díky tomu, že je zde něco v normě ve velkém množství tak je možné realizovat mnohé co by jinak bylo obtížně realizovatelné. Vše, co je živé existuje díky tomu, že je zde mnohé v normě ve velikém množství jde třeba o buňky a mnohé jiné. Průmysl a obchod je založen taky na tom, že je zde mnohé v normě ve velikém množství tím se odstraňuje složitost a problémy. To, co zmiňujete, se týká konceptu standardizace a masové výroby, které hrají klíčovou roli v rozvoji civilizace a technologií. Standardizace umožňuje vytvářet produkty v jednotné formě, což usnadňuje jejich výrobu, distribuci a použití.
Příkladem je právě cihla, která byla jedním z prvních stavebních materiálů, jež lidé standardizovali, a která umožnila rychlejší a efektivnější výstavbu. Cihly, jako normované stavební jednotky, umožnily výstavbu domů, městských zdí a infrastruktury s menší námahou a větší rychlostí, než by bylo možné s nepravidelnými kameny nebo jinými materiály. To vedlo k rychlému rozvoji měst, což bylo základem pro růst a rozvoj civilizací. Podobný princip platí v biologii, kde jsou základní stavební kameny života, jako jsou buňky, standardizovány v rámci určitého druhu. To umožňuje efektivní fungování organismů a jejich reprodukci. V moderním průmyslu a obchodu se tento princip standardizace a masové produkce projevuje v celém spektru činností.
Díky tomu, že je možné vyrábět produkty ve velkém množství a s minimálními odchylkami, lze dosáhnout nejen vyšší efektivity, ale i nižších nákladů a širší dostupnosti pro spotřebitele. Standardizace tedy zjednodušuje složité systémy tím, že umožňuje jednotné a předvídatelné fungování, čímž odstraňuje potenciální problémy spojené s variabilitou. Tento princip je klíčový pro mnoho oblastí, od stavebnictví, přes biologii, až po moderní technologie a globální obchod. To, co není v normě dokáže narušit funkčnost systému, stačí třeba jenom změna teploty a najednou systém nefunguje, vše je založeno na tom, aby zde nebyli zmetky v rovině fyzické a programové.
Systémy, ať už jsou to biologické organismy, technologické zařízení nebo průmyslové procesy, jsou navrženy tak, aby fungovaly optimálně v určitých standardních podmínkách. Jakákoli odchylka od těchto podmínek může vést k narušení jejich funkčnosti nebo k úplnému selhání. V biologii můžeme pozorovat, jak důležité je udržování homeostázy rovnováhy vnitřního prostředí organismu. Například i malá změna tělesné teploty může ovlivnit enzymatické reakce v těle, což může vést k narušení buněčných procesů a v krajním případě až ke smrti organismu. Buňky a orgány fungují správně jen tehdy, když jsou všechny potřebné podmínky v normě.
V technologiích a průmyslu je to podobné. Například strojní zařízení je navrženo pro práci v určitých teplotních a tlakových rozmezích. Pokud se tyto podmínky změní, může dojít k přehřátí, mechanickému poškození nebo selhání systému. Zmetky nebo odchylky v materiálech, součástech či softwaru mohou vést k poruchám, což může mít závažné následky, od výrobních ztrát až po nebezpečí pro lidské životy. V oblasti softwaru jsou chyby v kódu obdobou zmetků v materiálním světě. Programy jsou navrženy tak, aby běžely podle přesně definovaných algoritmů a jakákoli odchylka od tohoto plánu i malá chybička v kódu může způsobit, že program nebude fungovat správně, což může vést k selhání celého systému.
Ve všech těchto případech je zásadní udržovat věci v normě a kontrolovat kvalitu, aby systémy fungovaly spolehlivě a předvídatelně. Proto se v průmyslu, zdravotnictví, výpočetní technice i dalších oblastech klade velký důraz na kontrolu kvality, standardizaci a testování, aby se minimalizovaly zmetky a udržela se stabilita a funkčnost systémů. Mnohdy někdo poukáže na chyby a je za to potrestán nebo zavražděn, podívejme se třeba na to, jak funguje stát který si často hraje na všemocného boha. Bohužel, historie i současnost jsou plné příkladů, kdy lidé, kteří poukazují na chyby nebo nespravedlnosti ve společnosti, čelí různým formám represe.
Tento jev je obzvláště zřetelný ve státech, které mají autoritářský nebo totalitní charakter, kde je kritika vnímána jako hrozba pro mocenskou strukturu. Státy, které se chovají jako „všemocní bohové“, často používají svou moc k tomu, aby potlačily jakýkoli nesouhlas. Tento přístup je založen na myšlence, že autorita státu je neomylná a nezpochybnitelná. V takových státech je jakákoli kritika, ať už jde o odhalení korupce, špatného řízení nebo porušování lidských práv, považována za útok na samotné základy moci, a kritici jsou často označováni za nepřátele státu. Historicky můžeme nalézt mnoho případů, kdy lidé, kteří se pokusili upozornit na problémy, byli umlčeni nebo zlikvidováni.
Příkladem může být případ Galilea Galileiho, který byl církví pronásledován za to, že obhajoval heliocentrickou teorii, která byla v rozporu s tehdejší doktrínou. Nebo modernější příklady jako vraždy novinářů a aktivistů, kteří odhalují korupci nebo porušování lidských práv v různých zemích. V moderním kontextu můžeme zmínit případy, kdy státy potlačují svobodu slova, manipulují s médii a zastrašují nebo pronásledují disidenty. Toto chování má za cíl zachovat kontrolu nad obyvatelstvem a zabránit jakémukoli vzestupu opozice, která by mohla ohrozit stávající mocenskou strukturu. Často se k tomu využívají nástroje, jako jsou cenzura, sledování, zastrašování a dokonce i násilí.
Tento přístup však má své limity. Když stát přestane naslouchat svým občanům a místo toho je utlačuje, vede to k narůstající nespokojenosti, která může nakonec vyústit v nepokoje, revoluce nebo jiný druh společenského kolapsu. Dějiny ukazují, že dlouhodobé ignorování kritiky a potlačování pravdy vede k destabilizaci společnosti a často i k pádu samotného režimu. Ve zdravé společnosti by naopak měla existovat otevřená platforma pro dialog a kritiku, kde mohou být chyby identifikovány a opraveny bez strachu z represe. Svoboda slova, nezávislost médií a ochrana lidských práv jsou klíčové pro udržení stability a spravedlnosti ve společnosti.