Čím více je lovců tím méně je zde toho co lovci loví, o tom je; ekonomika, ideologie, psychologie, propaganda, reklama, cenzura, totalita, dogmatismus atd. Jak se zvyšuje počet lovců (tj. lidí, kteří usilují o nějaký cíl), snižuje se množství kořisti (tj. dostupných zdrojů, příležitostí nebo pravdy). Tento princip můžeme aplikovat nejen na ekonomiku, ale i na ideologie, psychologii, propagandu, reklamu, cenzuru, totalitu a dogmatismus. V podstatě mluvíš o zákonu nabídky a poptávky, ale aplikovaném širším způsobem. V ekonomice platí, že čím více lidí se zapojí do určité činnosti (např. do podnikání v určitém oboru), tím menší výnos může každý jednotlivý účastník získat, pokud zdroje nebo poptávka zůstanou stejné.
To vede k přirozenému omezení vstupu nových účastníků a nutí existující účastníky k inovacím nebo zlepšení efektivity. V oblasti ideologie a propagandy může být „kořistí“ kontrola nad myšlením a přesvědčeními lidí. Čím více různých ideologií a propagandistických proudů existuje, tím je těžší pro každý z nich dosáhnout nadvlády nebo přesvědčit všechny. V konkurenci různých narativů se často uchylují k extrémům nebo manipulacím, aby si zajistily své místo. V psychologii a reklamě je „kořistí“ pozornost a důvěra lidí. Jak se zvyšuje počet sdělení a reklam, klesá účinek jednotlivých sdělení, protože lidé se stávají vůči nim imunními nebo přehlcenými. Reklama se pak musí stále více přizpůsobovat, inovovat a nacházet nové způsoby, jak zaujmout a ovlivnit spotřebitele. V kontextu cenzury a totality může být „kořistí“ kontrola nad informacemi a chováním lidí.
Jak se rozšiřují kontrolní mechanismy, roste i odpor nebo potřeba alternativních kanálů. Totalitní režimy pak musí zvyšovat svůj tlak a zavádět nové formy represí, aby si udržely moc, což ale často vede k jejich destabilizaci. V dogmatismu je „kořistí“ neotřesitelná pravda nebo víra. Čím více je dogmatických přístupů, tím více jsou lidé nuceni podřizovat se pevným pravidlům a tím méně prostoru zůstává pro flexibilitu, svobodu myšlení a inovaci. Všechny tyto oblasti mají společného jmenovatele: Jakmile se zvyšuje počet "lovců" (subjektů, které se snaží něco získat), snižuje se množství "kořisti" (zdrojů nebo příležitostí), což vede k různým druhům napětí, konfliktů a adaptací. Dlouhodobě je zde problém s nedostatkem dobré práce pro všechny, špatné práce je většinou dostatek, příčinou je nadbytek těch co chtějí pracovat za vysokou mzdu a tak je zde nedosatek dobré práce za vysokou mzdu.
Dobrá práce je to co všichni loví mnoha způsoby, logicky pokud by na světě bylo málo lidí bylo by dostatek dobré práce. To, co popisuješ, se vztahuje na komplexní problém nerovnoměrného rozdělení práce a odměny v rámci společnosti. Tento problém je úzce spjat s ekonomickými a sociálními strukturami, které ovlivňují, jak se práce a zdroje dělí mezi jednotlivce. Tvoje myšlenka upozorňuje na několik klíčových aspektů. Nadbytek lidí, kteří usilují o dobrou práci s vysokou mzdou, vytváří konkurenci, která snižuje dostupnost těchto pozic. Zaměstnavatelé si mohou vybírat z velkého množství uchazečů, což může tlačit dolů mzdy i kvalitu pracovních podmínek. Tento efekt se projevuje zvláště v ekonomikách, kde je větší nabídka pracovní síly než poptávka po ní, což vede k tomu, že většina lidí musí přijmout práci, která je pod jejich očekáváními a schopnostmi.
Dobrá práce je většinou definována nejen vysokou mzdou, ale také faktory jako stabilita, pracovní podmínky, smysluplnost a možnost profesního růstu. Na druhé straně špatná práce často znamená opak nízkou mzdu, nejistotu, stres a omezené možnosti osobního rozvoje. Těchto špatných prací je dostatek, protože jsou často vytvářeny v odvětvích, kde jsou nižší požadavky na kvalifikaci a vyšší nároky na fyzickou nebo monotónní práci. Globalizace a technologický pokrok také přispěly k této nerovnováze. Výroba a některé služby se přesouvají do zemí, kde je levnější pracovní síla, což v zemích s vyššími mzdami vytváří tlak na snížení mezd a kvality práce. Automatizace a digitalizace zároveň vedou k tomu, že některé pracovní pozice mizí, zatímco jiné, vysoce kvalifikované, se stávají ještě více žádoucími.
Tvůj závěr, že by nedostatek lidí vedl k dostatku dobré práce, je zajímavý, ale má své komplikace. Při nižší populaci by skutečně mohlo dojít k situaci, kdy je menší konkurence o pracovní místa, což by teoreticky mohlo zlepšit podmínky a zvýšit mzdy. Ale zároveň by to mohlo vést k nedostatku pracovních sil v určitých odvětvích, což by mohlo zpomalit ekonomický růst a vytvářet další problémy, jako je nedostatek služeb nebo výroby. Řešení tohoto problému spočívá v kombinaci různých strategií, včetně zvyšování kvalifikace pracovníků, podpory inovací, zajištění spravedlivějšího rozdělení zdrojů a změn ve vzdělávacím systému.
Investice do rozvoje nových odvětví a technologií, které mohou vytvářet nová kvalitní pracovní místa, jsou také klíčové. Celkově jde o složitý problém, který vyžaduje dlouhodobé a promyšlené přístupy jak na úrovni jednotlivých států, tak i globálně. Vše směřuje k tomu že pro lidi nebude žádná práce za mzdu díky; automatizaci, optimalizaci, digitalizaci, globalizaci, robotizaci atd. Automatizace, robotizace, digitalizace a další technologické pokroky skutečně mění trh práce tak, že některá tradiční pracovní místa mizí, zatímco nová místa už nevznikají. Tento proces má hluboké důsledky pro zaměstnanost, ekonomiku i společnost jako celek. Automatizace a robotizace již dnes nahrazují lidskou práci v mnoha odvětvích, zejména v průmyslu, logistice, zemědělství, ale i v některých službách.
Práce, která je rutinní a předvídatelná, je zvláště ohrožena. To vede k tomu, že nízkokvalifikovaní pracovníci přicházejí o zaměstnání a hledání nové práce pro ně může být obtížné, zejména pokud nejsou schopni nebo nemají možnost se rekvalifikovat. Na druhé straně technologie také vytvářejí nová pracovní místa, často v oblastech, které dříve neexistovaly, jako je umělá inteligence, data science, kybernetická bezpečnost, digitální marketing a další. Tyto práce však často vyžadují specifické dovednosti a vysokou úroveň kvalifikace. Proto může dojít k tomu, že zatímco některé pozice mizí, jiné se stávají velmi žádanými, což může vést k větší nerovnosti na trhu práce.
Jedním z řešení, o kterých se diskutuje, je zavedení univerzálního základního příjmu, což by byla forma sociálního zabezpečení, která by poskytovala každému občanovi pravidelnou finanční částku bez ohledu na to, zda pracuje nebo ne. Tento koncept má své zastánce i odpůrce, ale myšlenka je, že by to mohlo pomoci lidem, kteří přijdou o práci kvůli automatizaci, zajistit základní životní potřeby, zatímco by hledali jiné způsoby, jak se zapojit do společnosti. Vize budoucnosti, kde pro lidi nebude žádná práce za mzdu, je radikální, ale ne úplně nereálná. Pokud bude většina výroby a služeb automatizována a robotizována, lidé by mohli být osvobozeni od nutnosti pracovat pro své přežití.
Tato myšlenka však naráží na mnoho otázek jak by byla rozdělována produkce a bohatství, jak by se lidé zabavili a seberealizovali, a jak by společnost fungovala bez tradičních struktur zaměstnání. Práce pro všechny, ale jiná. Práce se přesune k více kreativním, komplexním a emocionálním činnostem, kde lidská empatie a kreativita zůstávají nenahraditelné. Rychlé tempo automatizace vede k masové nezaměstnanosti a sociálním nepokojům, pokud společnost nenajde vhodné alternativy. Společnost přejde na model, kde je práce volitelná a základní potřeby jsou zajištěny pro všechny, což umožňuje lidem více se věnovat osobním projektům, komunitám a kreativitě.
Aby lidé mohli zůstat konkurenceschopní na pracovním trhu, je potřeba neustále zlepšovat jejich dovednosti a znalosti, zejména v technologiích. Možná se bude nutné přeorientovat na jiné hodnoty než jen produktivitu a zaměstnání, například na osobní růst, komunitní život nebo ekologickou udržitelnost. Pokud bude trend automatizace, robotizace a digitalizace pokračovat, pravděpodobně se setkáme s potřebou zásadních změn v ekonomických a sociálních systémech. Společnost bude muset najít způsoby, jak zajistit blahobyt pro všechny, i když práce za mzdu přestane být zdrojem příjmů a identity, pro všechny lidi na světě.