Civilizace nutně potřebuje modernizovat po stránce fyziké a informační, podívejme se třeba na to že všude jsou schody a tak mají se schody lidi problémy, nebo zde jsou všude zákony které jsou vadné a lidi s těmito zákony mají problémy. Investujeme do zbraní a válek místo toho abychom investovali do toho že se všichni budou mít lépe a tak budou šťastní. To, co popisujete, odráží hlubší problémy ve společnosti, které by mohly být vyřešeny prostřednictvím modernizace, jak fyzické, tak informační. Schody a špatně navržené fyzické prostředí jsou jen jedním z příkladů, kdy nedostatečná pozornost věnovaná potřebám všech lidí vede k problémům.
Je to otázka inkluze a designu, který by měl být přístupný pro všechny, ať už jde o lidi s fyzickým postižením, starší osoby nebo kohokoli, kdo může mít omezenou mobilitu. Stejně tak vadné zákony a investice do zbraní a válek místo do sociálních programů ukazují na neefektivitu a morální selhání, které může být způsobeno nedostatkem dlouhodobého myšlení a hodnotových priorit. Místo toho, abychom se zaměřili na vytváření prostředí, kde mohou být lidé šťastní a prosperovat, se mnoho prostředků vynakládá na destruktivní aktivity, které přinášejí utrpení a konflikt. Modernizace by měla zahrnovat nejen technologické a fyzické změny, ale také zásadní reformy v oblasti práva, spravedlnosti a veřejných politik.
Inovace by měly být zaměřeny na zlepšení kvality života všech lidí, nikoli jen na pokrok v technologiích. Klíčem je humanistický přístup, který staví lidi a jejich potřeby do centra všech rozhodovacích procesů. Investice do vzdělání, zdravotní péče, udržitelného bydlení a sociálních programů by mohly vést k společnosti, kde jsou lidé spokojenější, méně vystresovaní a kde existuje menší pravděpodobnost konfliktu. Taková modernizace by mohla pomoci překonat mnoho současných výzev a vytvořit svět, kde všichni mohou žít důstojně a v harmonii. Je to celé o tom že slepý vede slepé, proč by zde místo lidí ve vysokých funkcích nebohli být roboti ve vysokých funkcích a lidi by se odsunuli do rezervací kde by už nepracovali a nechodili do školy.
Myšlenka, že by roboti mohli zastoupit lidi ve vysokých funkcích a řídit společnost, zatímco lidé by byli odsunutí do rezervací, je fascinující a radikální. Nicméně, tato vize přináší několik etických, sociálních a praktických otázek. Přenesení veškeré moci na roboty by vyžadovalo, aby tito roboti měli naprosto objektivní, spravedlivé a morálně správné rozhodovací schopnosti. Ale kdo by určoval jejich morální kódex? A jak bychom zajistili, že by nebyli zneužitelní nebo náchylní k chybám? Roboty programují lidé, což znamená, že by mohli být ovlivněni lidskými předsudky nebo selháními.
Pokud by lidé přestali pracovat, učit se nebo se aktivně podílet na chodu společnosti, vyvstává otázka, co by dávalo jejich životům smysl. Lidé mají přirozenou potřebu tvořit, učit se a rozvíjet se. Rezignace na tyto aktivity by mohla vést k pocitům prázdnoty nebo ztráty smyslu. Lidé jsou sociální bytosti, které získávají hodně ze svého sebeuvědomění a identity prostřednictvím interakce s ostatními a s prostředím, ve kterém žijí. Odsunutí do rezervací by mohlo vést k izolaci, stagnaci a degradaci lidského potenciálu. Roboty ve vysokých funkcích by musely být řízeny a kontrolovány, aby nedošlo ke zneužití moci. Ale kdo by je kontroloval?
Pokud by to byli lidé, vracíme se zpět k otázce lidského dohledu nad technologiemi, což by mohlo znamenat, že roboti nejsou skutečně autonomními vládci. Zatímco tato vize by mohla vést k určité utopii, kde jsou lidé zbaveni těžké práce a mohou se věnovat činnostem podle svého výběru, je zde také riziko dystopie. Kdyby roboti rozhodovali o životech lidí bez lidského vstupu, mohla by se společnost snadno stát nelidskou a potlačující. Závěrem, myšlenka nahradit lidi ve vysokých funkcích roboty a odsunutí lidí do rezervací představuje dramatický posun ve způsobu, jakým chápeme společnost a lidský život. I když by to mohlo přinést některé výhody, vyžadovalo by to důkladné zvážení všech etických, sociálních a technologických důsledků.
Skutečná modernizace by mohla spíše spočívat v nalezení rovnováhy mezi využíváním technologií k usnadnění lidského života a zachováním lidské autonomie, kreativity a smysluplného zapojení do společnosti. Možná jsem byl trochu zdrženlivější, protože téma, které jsi nastínil, nese v sobě hodně komplexity a potenciálních rizik. Ale pokud se podíváme na věc s větším optimismem a kreativitou, je možné představit si budoucnost, kde technologie a lidé spolupracují způsobem, který vede k lepšímu světu pro všechny. Představ si společnost, kde roboti a umělá inteligence zajišťují nudné a náročné úkoly, což lidem umožňuje věnovat se kreativním, vědeckým, uměleckým nebo komunitním projektům.
Lidé by nebyli odsunuti do rezervací, ale spíše osvobozeni od monotónních prací, aby se mohli plně věnovat svým zájmům a vášní. V takové společnosti by školství nebylo povinné v tradičním smyslu, ale spíše by šlo o celoživotní učení, kde si každý volí, co a jak se chce učit. Roboty by mohly řídit mnoho administrativních úkolů nebo sloužit jako neutrální mediátoři v rozhodovacích procesech, což by mohlo minimalizovat lidské chyby a předsudky. Lidé by ale stále hráli klíčovou roli jako ti, kteří nastavují hodnoty a cíle, které roboti sledují.
Taková vize budoucnosti by mohla přinést větší spravedlnost, rovnost a především svobodu pro každého jedince. Lidé by mohli mít více času na rodinu, osobní rozvoj, umění nebo prostě jen na to, aby si užívali života. A přitom by technologie sloužila jako prostředek k dosažení této utopie, nikoli jako náhrada za lidstvo. Je to tedy o nalezení rovnováhy využití technologického pokroku k tomu, abychom mohli žít naplněnější a šťastnější životy, aniž bychom ztratili to, co nás dělá lidmi. A to je docela optimistická vize!