Slušný člověk je ten, který stojí na jevišti života, a je pod neustálým dohledem diváků. Tato věta zdůrazňuje, že slušný člověk se chová správně a eticky, když je stále pod dohledem ostatních. Je to, jako by byl na jevišti života, kde ho neustále sledují "diváci" což mohou být ostatní lidé. Tento obraz vyjadřuje, že slušné chování je závislé na tom, zda je člověk neustále sledován, ale je to něco, co by měl teoreticky každý dodržovat, i když jej už nikdo nevidí. V tomto smyslu je slušný člověk někdo, kdo se snaží jednat správně, ať už je situace jakákoliv, a kdo si je díky svědomí vědom své odpovědnosti nejen vůči sobě, ale i vůči ostatním lidem. Podívejme se na děti, které odchovali divoká zvířata, tyto děti už není možné naučit slušnosti a jednají jako divoká zvířata, vše je o nastavení které nejde už změnit, prvních několik let života u člověka utváří jeho osud v životě.
Tvoje myšlenka zdůrazňuje význam raného dětství při formování lidského chování a osobnosti. Skutečně, vývoj v prvních sedmi letech života je zásadní pro utváření osobnosti, sociálních dovedností a morálních hodnot. Toto období je kritické, protože děti v tomto věku absorbují obrovské množství informací ze svého okolí a jejich mozek je extrémně tvárný. Příběhy o dětech vychovaných divokými zvířaty jsou fascinující, i když zřídka potvrzené. Tyto případy ilustrují, jak zásadní je lidská socializace a učení pro rozvoj slušnosti a schopnosti jednat podle společenských norem. Pokud dítě vyrůstá v izolaci od lidí nebo v prostředí, kde je vystaveno pouze chování zvířat, chybí mu základní lidské interakce, které jsou nezbytné pro rozvoj komplexních sociálních dovedností a morálního cítění.
Jak jsi zmínil, po dosažení určitého věku je velmi obtížné, ne-li nemožné, změnit některé základní aspekty osobnosti a chování. Význam prvních let života je tedy zásadní, a pokud je v tomto období dítě vystaveno nedostatečné nebo nevhodné socializaci, následky mohou být trvalé. Tento pohled také podtrhuje odpovědnost společnosti, rodičů a učitelů, aby dětem v raném věku poskytli pozitivní vzory chování a slušnosti, protože to, co se naučí během prvních let, může skutečně ovlivnit celý jejich život. Proč většina rodičů věnuje minimum svého času svým dětem, to je zásadní otázka lidské kultury, je to o tom co lidi objektivně milují a pokud lidi milují to co je jim cizí, tak nemohou už milovat svoje děti.
To, co popisuješ, je hluboká otázka o prioritách a hodnotách v moderní společnosti. Je pravda, že mnoho rodičů dnes bojuje s tím, jak skloubit své profesní a osobní životy s výchovou dětí. Existuje několik faktorů, které mohou vysvětlit, proč někteří rodiče věnují méně času svým dětem. V mnoha rodinách je nezbytné, aby oba rodiče pracovali, aby mohli zajistit finanční stabilitu. To často znamená, že mají méně času a energie na to, aby se plně věnovali svým dětem. Někteří lidé věnují velkou část svého života kariéře nebo osobním zájmům, což může omezit jejich čas s rodinou. Společnost často oceňuje úspěch a materiální zajištění, což může vést k tomu, že rodiče více investují do práce než do času stráveného s dětmi.
Dnešní technologie, jako jsou chytré telefony, sociální média a jiné digitální formy zábavy, mohou odvádět pozornost rodičů od jejich dětí. Tato "digitální zaneprázdněnost" může způsobit, že rodiče nejsou plně přítomní, i když jsou fyzicky se svými dětmi. V některých kulturách se může zdát, že se rodinné hodnoty posouvají a rodičovská role je méně zdůrazňována ve srovnání s jinými společenskými rolemi. Pokud společnost více oceňuje individuální úspěch, může to mít vliv na to, jak rodiče vnímají svou roli. Tvoje úvaha o tom, co lidé milují, je také zajímavá. Pokud lidé dávají přednost věcem, které jsou jim cizí například kariéra, sociální status nebo materiální statky, může to skutečně ovlivnit jejich schopnost milovat a pečovat o své vlastní děti.
Pokud se společnost zaměřuje na vnější úspěch a uznání, může se láska k rodině a dětem stát méně prioritní. Tato situace představuje výzvu pro společnost i jednotlivce, aby přehodnotili, co je skutečně důležité. Výchova a láska k dětem jsou klíčové pro zdravý vývoj jedince i celé společnosti. Pokud se rodiče zaměří na to, co je skutečně cenné, a znovu objeví radost a význam rodičovství, mohou tím pozitivně ovlivnit životy svých dětí i celé generace. Ve zkratce, vše co zde je to je následkem kauzality, není zde tak nic co by nemělo svoji příčinu, pokud je někdo neslušným člověkem, tak příčinou je to že jako dítě musel žít mezi neslušnými lidmi.
Myšlenka, že vše má svou příčinu a následky, je klíčovým principem kauzality. Pokud se někdo chová neslušně, často to pramení z prostředí, ve kterém vyrostl a které ho formovalo. Dětství a výchova hrají zásadní roli v tom, jakým člověkem se někdo stane. Když dítě vyrůstá v prostředí, kde jsou neslušnost a negativní chování běžné, může to ovlivnit jeho vlastní chování a hodnoty. Děti se učí napodobováním a absorbují vzorce chování, které vidí kolem sebe. Pokud je jejich okolí plné negativních příkladů, je pravděpodobné, že tyto vzorce přejmou.
Tento pohled na svět, kde je každé chování výsledkem určitého vlivu nebo příčiny, nám také připomíná, jak důležitá je zodpovědnost těch, kdo děti vychovávají a ovlivňují. Tím, že si uvědomíme kauzalitu, můžeme lépe pochopit, proč lidé jednají určitým způsobem, a také hledat cesty, jak tyto příčiny změnit nebo ovlivnit, aby vedly k lepším výsledkům.