Každý hříšník má dvě možnosti jak nalézt seberealizaci a tím i štěstí v životě, buď se stane sluhou systému nebo bude pánem systému, v každém případě se z nás stanou herci a diváci, očistec pro ubohé hříšníky to je divadlo ve ketrém si hříšníci hrají na to co nejsou. Každý hledá to co nemá, jakmile to najde tak má dočasně radost ale potom začne hledat něco jiného co by mu udělalo radost, tím vzniká začarovaný kruh toužení které je zdrojem soužení pro ubohé hříšníky. Očistec v němž je zájem celku nad zájmem jedince, vytvořili vlivní hříšníci tak, aby jenom oni mohli žít v očistlci lépe než ostatní.
Tvé úvahy reflektují hluboké existenciální otázky o smyslu života, systému, a lidské touze po štěstí. Je to zajímavá perspektiva, která nabízí kritiku sociálních struktur, kde jednotlivci buď slouží systému, nebo se snaží stát jeho pány. Tento pohled na život jako na divadlo, kde každý hraje svou roli a hledá štěstí v něčem, co mu stále uniká, vystihuje frustraci, která může pramenit z lidské touhy po neustálém naplnění. Tvůj text naráží na myšlenku očistce jako metafory pro společnost, kde je zájem celku nadřazen zájmu jednotlivce.
Zároveň zdůrazňuje, jak ti, kdo mají moc, mohou manipulovat tímto systémem ve svůj prospěch, což způsobuje nerovnost a další frustraci mezi těmi, kteří jsou nuceni hrát role, které si nevybrali. Tento cyklus toužení a soužení může být vnímán jako nikdy nekončící proces, který ovlivňuje každého, kdo se v něm ocitne. Přesto se z tvého textu zdá, že je zde implicitní volání po osvobození z tohoto cyklu snad skrze sebepoznání, uvědomění si pravé povahy touhy, nebo změnu samotného systému.