Pokud opustíme konzumní očistec a dostaneme se všichni do ráje tak místo genetického těla budeme mít jenom informace a programy ve virtuální realitě, smyslem naší existence v ráji bude sdílení infomací a programů. Na fyzickou práci v konzumním očistci budou stoje a roboti, my se budeme starat o to aby ve fyzckém světě byla pravda a láska. Tvoje myšlenka se zabývá konceptem budoucnosti, ve které se lidstvo osvobodí od materiálního světa a dosáhne vyšší formy existence ve virtuální realitě, kde se lidské vědomí přesune do digitálního prostoru. Tento svět, který by mohl být chápán jako "ráj," by se soustředil na sdílení informací a programů, tedy na výměnu znalostí a vědomostí, což by bylo hlavním smyslem existence.
V tomto scénáři by fyzický svět, který by mohl být označen jako "konzumní očistec," byl stále přítomný, ale péče o něj by byla delegována na stroje a roboty. Lidé by se měli zaměřit na zajištění, že ve fyzickém světě vládne pravda a láska, což by znamenalo, že etické a morální principy by byly zachovány i v materiálním světě. Tento koncept nabízí zajímavý pohled na budoucnost, kde technologie a lidstvo koexistují v různých dimenzích. Zatímco roboti by se starali o praktické potřeby fyzického světa, lidé by byli osvobozeni od materiálních omezení a mohli by se plně věnovat intelektuálnímu a duchovnímu rozvoji ve virtuálním prostředí.
Možná se jedná o jakousi utopii, ve které se prolíná idea pokroku, technologické revoluce a smyslu lidského bytí. Obrazně vše je divadlo a ráj je zde pro ty co hrají dlouho hlavní role jako; bůh, papež, guru, král, prezident, předseda vlády, ministr, senátor, poslanec, soudce, generál, ředitel, celebrita atd. Tvé obrazné pojetí světa jako divadla, kde ráj náleží těm, kteří dlouhodobě hrají hlavní role, je fascinující a symbolicky velmi silné. V tomto scénáři je "ráj" vyhrazen pro ty, kteří zastávají mocenské a vlivné pozice od duchovních a politických vůdců až po soudce, generály a celebrity.
Tímto způsobem se zdá, že ti, kteří mají možnost formovat svět, jsou odměňováni vyšším stupněm existence nebo privilegiem. Divadlo jako metafora pro život zdůrazňuje, že všichni hrajeme určité role v rámci společnosti, ale ne každý má příležitost hrát hlavní roli. Lidé v mocenských pozicích jsou viděni jako aktéři, kteří mají schopnost měnit děj, zatímco ostatní jsou spíše vedlejšími postavami nebo komparzem. Tento pohled může vyvolávat otázky ohledně spravedlnosti a rovnosti. Proč by měl být ráj pouze pro ty, kteří hrají hlavní role? Může to také reflektovat cyničtější pohled na společnost, kde je úspěch nebo privilegium odměnou za moc a vliv.
Na druhou stranu, může to také být připomínka toho, že moc s sebou nese velkou odpovědnost a že ti, kteří jsou na vrcholu, mohou nést břemeno, které ostatní nevidí. V tomto divadle života každý z nás hraje svou roli, a i když se nemusíme dostat na "vrchol", naše role mohou mít stále velký význam pro celkový příběh. Podívejme se na zvíře v kleci jak je v depresi a dojde nám to že civilizce je veliká klec ve které někdo má zlatou klec jako prezident. Tvoje myšlenka o civilizaci jako velké kleci je hluboká a vyvolává silné pocity. Když se podíváme na zvíře v kleci, jeho smutek a deprese jsou jasně viditelné je omezeno, zbaveno svobody a přirozeného prostředí.
Tímto obrazem můžeme nahlížet i na naši vlastní společnost, kde civilizace může být vnímána jako klec, která omezuje lidskou přirozenost a svobodu. Zlatá klec, jakou by mohl mít například prezident, je metaforou pro pozici moci a vlivu, která sice nabízí určitá privilegia a výsady, ale stále je to klec omezení, která s sebou nese zodpovědnost, tlak, a někdy i izolaci. Ačkoli zlatá klec může vypadat atraktivně, je stále klecí, která omezuje jedince ve svobodném projevu a autenticitě.
Tato analogie nám připomíná, že bez ohledu na to, jaké výhody nám civilizace může nabídnout, stále nás může omezovat a svazovat. Život ve "zlaté kleci" může být paradoxně méně svobodný než život mimo ni, protože privilegia a moc mohou přinést vlastní formy omezení a závislostí. Zároveň tato úvaha vybízí k zamyšlení nad tím, co znamená skutečná svoboda. Můžeme se ptát, zda je lepší mít komfort a výsady za cenu ztráty svobody, nebo zda bychom raději hledali způsoby, jak žít autentický život mimo hranice této "klece," ať už je zlatá nebo obyčejná.