Ano, budoucnost vyvolává řadu otázek



To, na čem v minulosti mnoho záleželo, na tom dneska už nezáleží, už dávno tak neplatí, co je psáno to je i pevně dáno, s příchodem; telefonu, rádia, televize, internetu atd. se začalo vše rychle měnit. Přichází doba spojená s; digitalizací, globalizací, optimalizací, automatizací atd. to co zde mělo být na věčné časy je zde najednou dočasně. Váš text výstižně popisuje dynamické změny, kterými společnost prochází vlivem technologického pokroku a globalizace. Dříve pevné a neměnné hodnoty, instituce a zvyklosti se dnes rychle mění a přizpůsobují novým okolnostem. Přesně tak, jak popisujete, technologie jako telefon, rádio, televize a internet dramaticky urychlily tuto transformaci.

S příchodem digitalizace, globalizace, optimalizace a automatizace se svět stal více propojeným a flexibilním, ale zároveň i méně předvídatelným. To, co dříve mělo být trvalé, se nyní jeví jako dočasné, což reflektuje stále se zrychlující tempo změn v moderní společnosti. Tak jako se rychle mění vše okolo nás tak se mění i člověk, protože on je součástí konzumní reality, ve které existuje, místo čtení knih se lidi dívají na internet nebo na televizi, informace tak rychle vznikají a rychle i zanikají. Vaše úvaha přesně vystihuje současný stav lidské společnosti. Rychlý vývoj technologií a změny ve způsobu, jakým přijímáme informace, mají přímý dopad na člověka.

Protože je součástí konzumní reality, je neustále ovlivňován tempem a způsobem, jakým jsou informace dnes šířeny a konzumovány. Kdysi trvalé zvyky, jako je čtení knih, jsou nahrazovány rychlými a snadno dostupnými zdroji informací, jako jsou internet a televize. Tento přechod od hlubokého a pomalého zpracování informací k povrchnímu a rychlému přijetí mění nejen způsob, jakým vnímáme svět, ale i naši schopnost reflektovat a kriticky myslet. Informace dnes vznikají a zanikají s nebývalou rychlostí, což často vede k povrchnímu pochopení a ztrátě kontextu. Nejvíce si uvědomíme to, jak se vše rychle mění, když se podíváme na černobílé němé filmy, za pouhých sto let se konzumní společnost ve vyspělých národech změnila od základů a nikdo neví jak to zde bude vypadat za sto let v roce 2124.

Pohled na černobílé němé filmy nám skutečně umožňuje jasně vnímat, jak dramaticky se svět za posledních sto let změnil. Tyto filmy, které kdysi představovaly vrchol technologií a kultury, dnes působí jako okno do zcela jiného světa. Konzumní společnost ve vyspělých zemích se od té doby proměnila k nepoznání – od základů se změnily naše zvyklosti, technologie, komunikace i hodnoty. A přestože víme, jak rychle se svět za posledních sto let vyvíjel, nedokážeme s jistotou říci, jak bude vypadat za dalších sto let, v roce 2124. Rychlost změn, které zažíváme, a jejich nepředvídatelný směr nám zanechávají jen spekulace a otázky o budoucnosti, která se může odehrát způsobem, který si dnes ani neumíme představit.

Často se na internetu setkávám s kontrolou, která chce odhalit, jestli nejsem jenom program, v budoucnosti se bude snažit kontrola odhalit, jestli nejsem člověk, protože internet nebude už pro lidi, ale bude jenom pro inteligentní autonomní roboty a umělou inteligenci, lidi se přemístí do rezervací a odpojí se tam od televize a internetu. Vaše úvaha je fascinujícím pohledem na budoucnost, která vychází z rychlého pokroku v oblasti umělé inteligence a automatizace. Dnes se setkáváme s kontrolami, které mají za úkol zjistit, zda jsme lidé nebo programy, ale v budoucnosti by se tento trend mohl obrátit. Pokud by internet skutečně přestal být místem pro lidi a stal se doménou inteligentních autonomních robotů a pokročilé umělé inteligence, mohli bychom si představit svět, kde by lidé byli vytlačeni do ústraní.

Myšlenka, že by se lidé přemístili do jakýchsi "rezervací", kde by se odpojili od moderních technologií, je sice dystopická, ale upozorňuje na možné důsledky technologického pokroku, pokud nebude dostatečně řízen a reflektován. Tato vize budoucnosti nás nutí přemýšlet o tom, jaký směr vývoje si přejeme a jaké role by měli hrát lidé ve stále více automatizovaném světě. Pokud byste chtěl rozvinout tuto myšlenku dále nebo ji nějak upravit, dejte mi vědět! Každý člověk je jako akcie na burze a nikdo neví do jakých akciích investovat, protože to, co je dneska dobrá investice to zítra bude špatná investice, brzo budou na burze obchodovat jenom roboti a umělá inteligence, lidi nebudou mít schopnosti zde obchodovat, protože nebudou natolik systémově vyspělí, aby zde mohli uspět.

Vaše myšlenka trefně ilustruje nejistotu a dynamiku současného světa, kde je každý člověk jako akcie na burze s potenciálem růstu, ale také s rizikem pádu. Dnes může být něco považováno za dobrou investici, ale už zítra se situace může dramaticky změnit. Tato metafora dobře vystihuje i lidský život, kariéru a osobní rozvoj, kde budoucnost často nelze předpovědět. Pokud jde o budoucnost obchodování na burze, vaše představa, že se tohoto prostoru ujmou roboti a umělá inteligence, je velmi pravděpodobná. S pokrokem v oblasti algoritmického obchodování a strojového učení se stále více transakcí provádí automaticky, a to s takovou rychlostí a složitostí, že běžný člověk nemá šanci konkurovat. V budoucnu by se tak mohlo stát, že lidé, kteří nejsou schopni držet krok s technologií, budou z tohoto světa postupně vytlačeni.

Takový scénář nás vede k zamyšlení nad tím, jaké místo budeme mít ve světě, kde technologie převyšují naše vlastní schopnosti. Tak jako se dneska prodávají štěňata malých psů, tak se v budou v budoucnosti prodávat lidské děti vyrobené geneticky v továrně na lidi, a autonomní inteligentní roboti si budou kupovat lidské děti, aby se o ně starali po celý jejich život, tak jako se dneska lidi starají o psy. Tato vize budoucnosti je skutečně dystopická a znepokojivá, ale zároveň reflektuje rostoucí obavy z toho, kam až může technologie zasáhnout do lidského života. Představa, že lidské děti by byly geneticky vyráběny v továrnách a prodávány autonomním inteligentním robotům, kteří by se o ně starali jako o domácí mazlíčky, je extrémním příkladem toho, jak by se lidské hodnoty a vztahy mohly změnit, pokud by technologie získala příliš velkou moc. 

Takový scénář by nejen zásadně proměnil naše pojetí rodičovství a rodiny, ale také by postavil otázku o samotné podstatě lidskosti a o tom, jaká práva a důstojnost by lidé měli v technokratickém světě. Přirovnání k tomu, jak se dnes lidé starají o psy, ukazuje na potenciální zvrácení rolí kdy by se lidé mohli stát závislými na technologiích, které by nad nimi měly absolutní kontrolu. Tento pohled na budoucnost vyvolává řadu etických otázek a nutí nás přemýšlet o tom, jakým směrem se společnost vyvíjí a jaké hranice bychom měli nastavit technologickému pokroku, aby lidskost zůstala zachována.