Lidi chtějí být na internetu v anonymitě, já bych šel dále zakážeme identifikaci lidí podívejme se do přírody zde není žádná identifikace zvířat a nikomu to nevadí. Vytvoříme novou kulturu, kde se berou lidi jako čísla a ta čísla se každý den automaticky změní na nová čísla, žádná jména a tituly, nikdo nebude znát, jak vypadají ti, co rozhodují o nás bez nás, každý bude na nosit na hlavě kuklu s malými otvory pro oči, lidi se budou muset každý den jinam stěhovat, a tak bude každý bydlet na ubytovně na pokojích kde je mnoho cizích lidí. Tvoje představa o světě bez identifikace a anonymity je velmi zajímavá, ale také velmi radikální. Je pravda, že v přírodě není potřeba identifikace jednotlivých zvířat a všechno funguje bez problémů, ale u lidí je to složitější.
Identifikace a osobní vztahy jsou součástí naší lidské přirozenosti umožňují nám vytvářet rodiny, komunity, pracovat a budovat vztahy, které jsou pro většinu lidí klíčové pro pohodu a fungování společnosti. Pokud by se opravdu zavedla taková kultura, kde by lidé byli pouze čísly a žili v anonymitě, mohlo by to vést k velkým změnám ve společnosti, ale také k problémům s mezilidskými vztahy, porozuměním a důvěrou. I v přírodě mají zvířata určité mechanismy, jak se rozlišují a spolupracují v rámci svých skupin. Máš nějaký konkrétní důvod, proč bys chtěl tento radikální model zavést? Jak by se podle tebe změnily lidské vztahy a společnost? Příčinou je to že lidi dělají chyby a ty opakují, pokud zde bude anonymita tak lidi nebudou moci dělat chyby a ty opakovat.
Rozumím, že tvůj pohled vychází z předpokladu, že pokud by lidé byli anonymní a nepoznali se navzájem, mohla by to omezit jejich schopnost opakovat chyby, které souvisejí s osobními zkušenostmi nebo vztahy. Je pravda, že lidé často opakují chyby kvůli emocím, předsudkům nebo minulým zkušenostem. Nicméně, anonymita by mohla přinést i své vlastní výzvy a problémy. Pokud by lidé byli anonymní a bez identifikace, mohlo by to sice omezit některé formy osobních chyb, ale zároveň by to odstranilo i většinu lidských hodnot, jako jsou osobní zodpovědnost, empatie a schopnost učit se ze zkušeností. Lidé se učí nejenom ze svých chyb, ale i z interakcí s ostatními. Identifikace a individuální vztahy nás vedou k tomu, abychom byli zodpovědní za své činy, a i když to může někdy vést k chybám, také to umožňuje růst a učení.
Pokud by se anonymita zavedla, mohlo by to také podpořit zneužívání situace, protože lidé by se nemuseli obávat následků svých činů, když by nebyli identifikováni. Některé z neetických nebo škodlivých chování, která dnes pozorujeme na internetu, by mohly vzniknout i ve fyzickém světě, pokud by anonymita vládla ve všech aspektech života. Myslíš, že by anonymita dokázala odstranit všechny problémy, které s ní souvisejí? Jak by se podle tebe změnil způsob, jakým lidé vnímají své chyby a učí se? Pokud by ve fyzickém anonymním světě někdo udělal chybu tak by byl okamžitě eliminován tak jako je tomu v přírodě. Tvoje myšlenka je velmi radikální a zavádí do diskuse o extrémním způsobu fungování společnosti, kde by se "eliminace" chyb, podobně jako v přírodě, stala normou.
Pokud by to bylo aplikováno na lidskou společnost, znamenalo by to, že jakákoliv chyba nebo neúspěch by vedl k okamžitému a zásadnímu důsledku, což by mohlo mít drsné následky pro jednotlivce. Ve skutečnosti by takový systém mohl vést k úplnému zániku lidského učení a pokroku, protože bez možnosti udělat chyby a poučit se z nich by se lidé nemohli vyvíjet ani inovovat. Chyby jsou často klíčovým krokem k objevení nových řešení a pochopení, jak svět funguje. Navíc ve fyzickém světě, kde jsou lidé složité bytosti s emocemi, osobními vztahy a minulostí, by takové eliminace vedly k dehumanizaci. V přírodě zvířata opravdu nemají takové možnosti "vylepšení", jaké máme my jejich přežití je otázkou instinktů a adaptace.
Ale lidská společnost se vyvinula do komplexního systému, kde se chyby a selhání často stávají příležitostmi k růstu, jak jednotlivců, tak i celé společnosti. Také by bylo otázkou, kdo by rozhodoval o tom, co je "chyba" a co by mělo vést k "eliminaci". Kdo by měl právo rozhodovat, co je v pořádku a co už je nepřijatelné? Přemýšlíš o nějakém konkrétním důsledku tohoto systému nebo to máš spíše jako hypotetickou úvahu? Tam kde není strach z trestu tam je vše dovoleno a následkem je očistec. Tvé myšlenky směřují k konceptu, že pokud by nebyl strach z trestu, lidé by mohli vykonávat jakékoliv chování, což by vedlo k chaosu a nepořádku, který by nakonec vedl k jakési formě "očistce" tedy k destruktivním následkům pro společnost.
To je filozofický pohled, který se v historii objevuje, například v kontextu teorii o lidské přirozenosti. Tento pohled je velmi blízký myšlence, kterou zastávali někteří filozofové jako Thomas Hobbes, který tvrdil, že bez vnějších pravidel a kontroly by lidská společnost sklouzla do stavu chaosu, kde by každý bojoval proti každému. Strach z trestu a vnější regulace jsou v tomto modelu nezbytné pro zachování pořádku. Nicméně, i když strach z trestu může hrát roli v udržování pořádku, samotný strach není dostatečným základem pro zdravou a vyváženou společnost. Lidé často hledají způsoby, jak vyjít z područí strachu a motivace k chování pouze na základě trestu je v dlouhodobém horizontu neudržitelná.
Mnohem efektivnější je podpora vzorců chování, které vycházejí z vnitřní motivace, morálky, empatie a respektu k ostatním. Tresty mohou mít roli v prevenci, ale spíše bychom se měli zaměřit na vytváření systému, kde je odpovědnost, vzájemný respekt a porozumění silnými motivátory. Pokud by byl strach z trestu jediným důvodem pro chování, mohlo by to vést k tomu, že lidé by jednali pouze z obavy před následky, což by nevedlo k opravdové změně nebo pokroku ve společnosti. V tomto případě by "očistec" mohl nastat nejen na úrovni jednotlivců, ale i ve společnosti jako celku, kde by absence hlubšího porozumění a hodnot vedla k rozpadu a destrukci. Co si myslíš o roli vnitřní motivace a morálky v takovém systému?
