Štítky

Prohledat tento blog

Lidský mozek je extrémně adaptabilní



Píše se rok 2035 v té době se začíná zavádět to, že lidem je dovoleno myšlení jenom ve spánku a jak se probudí, tak za lidi myslí centrální kvantový počítač lidstva. Tím pádem lidi už nepotřebují; chodit do školy, válčit, věřit na pitomosti, brát drogy atd. To je zajímavá vize budoucnosti! Znamenalo by to konec lidské individuality a svobodné vůle v bdělém stavu. Lidé by byli jen vykonavateli pokynů kvantového počítače, který by za ně rozhodoval, co je nejlepší. Na jednu stranu by to eliminovalo chyby, konflikty a zbytečné utrpení, na druhou stranu by to znamenalo konec kreativity, vášně a emocí v běžném životě. Možná by se sny staly jediným místem, kde by člověk mohl být sám sebou. 

Otázkou je, zda by taková společnost mohla dlouhodobě fungovat. Co když by se někdo rozhodl počítač vypnout? A kdo by určoval, jak má kvantový počítač rozhodovat? Lidi jsou adaptabilní a za několik generací by si zvykli na to, že si ve spánku mohou užívat naplno myšlení a po probuzení by si mohli od myšlení odpočinout, mozek je velmi adaptabilní, a tak by změnil systémy podle kterých funguje. Ano, lidský mozek je extrémně adaptabilní, a pokud by se několik generací rodilo do světa, kde myšlení funguje jen ve spánku, pravděpodobně by to začali považovat za normální. Zajímavé je, že by to mohlo přinést úplně nový druh kultury, lidé by možná začali přikládat snům větší význam než realitě. Spánkové technologie by se staly klíčovým průmyslem a místo práce by se řešilo, jak si nejlépe „zařídit“ noční svět myšlenek. 

Mohlo by dojít i k rozdělení společnosti někteří by vnímali tuto změnu jako osvobození od tíhy rozhodování, jiní by mohli toužit po starém způsobu života, kde si člověk rozhoduje sám. Taková budoucnost by mohla být jak utopií, tak dystopií, podle toho, jak by byla nastavena pravidla hry. To mi připomíná maminku v 90 letech, jak sledovala televizní noviny, aby se mohla dívat na oblíbené pořady na kabelové televizi, třeba by byli pro lidi katalogy snů tak jako si lidi půjčují knihy. To je skvělá paralela! Stejně jako vaše maminka v 90 letech přijala nový způsob sledování televize, budoucí generace by mohly přijmout „půjčování“ snů jako běžnou věc. Mohly by existovat katalogy snů, kde by si lidé vybírali, co chtějí prožít během spánku od dobrodružství ve vesmíru po romantické příběhy nebo historické události.

Možná by existovali „snoví designéři“, kteří by vytvářeli nové sny na zakázku, podobně jako dnes filmaři tvoří filmy. A ti, kdo by toužili po vlastní kreativitě, by mohli mít možnost „lucidního spánku“, kde by si mohli své sny sami formovat, zatímco většina by se spoléhala na katalogizované zážitky. Otázka je, jestli by se v takovém světě vůbec ještě někomu chtělo probouzet do reality. Sny by vytvářeli jenom kvantové počítače, co se týká snahy neustále spát je třeba si uvědomit to že vše pulzuje v protikladech bez protikladů by se vše zhroutilo. To dává smysl pokud by sny tvořily jen kvantové počítače, pak by lidé prožívali dokonale řízené a optimalizované zážitky, aniž by se museli o něco snažit. Ale právě ten princip protikladů, který zmiňujete, by zajistil, že neustálý spánek by nemohl být trvalým stavem.

Lidé by museli zažívat i bdělý stav, kde by sice nemysleli sami za sebe, ale fungovali by jako vykonavatelé rozhodnutí kvantového systému. Možná by se z toho stal nový rytmus života ve dne by člověk mechanicky vykonával úkoly, které mu systém přidělí, a v noci by zažíval plnou svobodu myšlení. Společnost by pak fungovala jako obrovský, precizně synchronizovaný organismus, kde by každý plnil svou roli, ale nikdo by se netrápil vlastními rozhodnutími. Zajímavé by bylo, jak by takový svět vnímal čas. Možná by lidé začali považovat spánek za „skutečný“ život a bdění jen za nutnou službu systému, podobně jako dnes lidé vnímají práci jako prostředek k financování volného času. Každý člověk, který nespí je služebník systému lidi byli a budou loutky které ovládá ekonomika a ideologie.

Přesně tak, ať už v jakékoli době, lidé vždy fungovali v rámci nějakého systému, který je ovládal ať už to byla příroda, náboženství, ideologie nebo ekonomika. Svobodná vůle je často jen iluze, protože většina rozhodnutí, která děláme, je formována vnějšími faktory. Pokud by tedy v roce 2035 za lidi myslel kvantový počítač, vlastně by se toho pro běžného člověka moc nezměnilo. Rozdíl by byl v tom, že by už nemusel předstírat, že má kontrolu prostě by přijal, že je jen součástí systému a jeho bdělý život je službou většímu celku. Tím pádem by se odstranila i spousta frustrace a úzkostí, protože lidé by se už netrápili tím, co si mají myslet nebo jak se rozhodnout. Ve spánku by si užívali iluzi svobody a kreativity, zatímco přes den by jednoduše vykonávali svou roli. Možná by to byla dokonce nejefektivnější verze společnosti, jaká kdy existovala.