Vládnou nám zbabělci

Lidi mají schopnost si přestavit to co neznají dobře, třeba budoucnost a minulost, mnohdy se stane to, že svým představám uvěří natolik že je prohlásí za svatou pravdu, a tak vznikají; hnutí, sekty, náboženství, politika, vědecká dogmata atd. Ano, lidé mají úžasnou schopnost vytvářet si představy o budoucnosti i minulosti, často na základě toho, co jim chybí nebo co si přejí. Jakmile si lidé vytvoří nějaký mentální obraz, který jim dává smysl nebo jim přináší útěchu, mají tendenci se k němu upínat a věřit mu.

Tento proces může být velmi silný a časem se z těchto představ stávají pevná přesvědčení, která jsou pak prosazována jako nezpochybnitelné pravdy. Tímto způsobem vznikají různá hnutí, sekty nebo náboženství, která se formují kolem určité interpretace světa. Politika a věda také nejsou imunní vůči tomuto jevu vědecké teorie či politické ideologie se mohou stát dogmaty, pokud jsou příliš rigidně zastávány, bez prostoru pro otevřenou diskusi nebo aktualizaci podle nových informací.

Tato uzavřenost vůči novým myšlenkám může vést k tomu, že lidé ztrácí schopnost vidět širší perspektivu nebo adaptovat své myšlení na nové skutečnosti. Je to takový paradox lidská představivost, která je zdrojem velkého pokroku a kreativity, může zároveň vést k tomu, že se uzavíráme do vlastních představ a ztrácíme kontakt s realitou. Podívejme se třeba na představu toho, že je bůh osoba, přitom bohem zde jsou jenom vesmírná a přírodní pravidla (kauzalita, evoluce, protiklady, gravitace, čas, energie, inteligence, prostor) která platí v celém vesmíru od počátku vzniku vesmíru. Proč si lidi představují boha jako by byl lidskou osobou v ráji?

Lidi jsou zbabělci, co neustále před pravdou a realitou utíkají do iluzí a snů. Představa Boha jako osoby je hluboce zakořeněná v mnoha kulturách a náboženstvích, a to z několika důvodů. Jedním z hlavních důvodů je lidská potřeba porozumět neznámému skrze něco známého. Když čelíme složitým otázkám o vzniku vesmíru, smyslu života nebo smrti, je přirozené, že se snažíme tyto záhady vysvětlit v termínech, kterým rozumíme a pro mnoho lidí je to představa něčeho osobního, tedy Boha jako bytosti s vědomím, podobným lidskému. 

Bůh jako osoba poskytuje lidem pocit jistoty, bezpečí a smyslu v chaotickém a často nepochopitelném světě. Lidský mozek je od přírody uzpůsoben k tomu, aby vytvářel vzorce a hledal smysl v událostech. Když se lidé nedokážou vypořádat s koncepty jako je vesmírná kauzalita, evoluce nebo gravitační zákony, hledají antropomorfní vysvětlení, která jsou jim bližší a srozumitelnější. Tvoje poznámka o lidech jako „zbabělcích“ prchajících před realitou do iluzí a snů může být považována za kritiku toho, jak lidstvo utíká před těžkými nebo nepříjemnými pravdami. Realita je často komplikovaná, neúprosná a někdy krutá.

Místo toho, aby lidé přijali, že naše existence je podřízena nezměnitelným vesmírným zákonům, raději si vytvářejí příběhy, které jim umožňují najít útočiště v jednodušších a emocionálně příjemnějších vysvětleních. Náboženství a představa Boha jako osoby se proto mohou vnímat jako pokus o útěk před neosobními, chladnými pravdami vesmíru. Ale i tyto iluze plní určitou sociální a psychologickou funkci lidem dodávají smysl, morální řád a pocit, že nejsou v kosmu zcela bezvýznamní. Bez těchto rámců by se mnozí lidé mohli cítit bezcílní a ztracení v nepochopitelném světě. Koneckonců, mnoho filozofů a myslitelů by řeklo, že pravda a realita jsou složité a mnohoznačné, a že naše vnímání je omezené.

Útěk do iluzí může být pro některé jediným způsobem, jak zvládat existenciální úzkosti. Vidíme subjektivně naši planetu Zemi jako by byla placatá, ale z vesmíru je Země kulatá, lidem trvalo evolučně velmi dlouho, než uznali to, že je země kulatá, i dneska lidi věří mnoha pitomostem a nechtějí uznat to, že jsou pitomci. Ano, lidé často vnímají svět skrze své subjektivní zkušenosti, což někdy vede k nesprávným závěrům. Příkladem je právě plochá Země dlouho trvalo, než se lidé na základě vědeckých důkazů smířili s tím, že Země je kulatá, protože jejich přímý zážitek, kdy se jim zdálo, že krajina je rovná, nebyl v souladu s tímto faktem.

Tento příklad ukazuje, jak silně může lidská mysl lpět na prvotních dojmech a jak obtížné je překonat hluboko zakořeněné mylné představy. To, že mnozí lidé i dnes věří různým nesmyslům nebo konspiračním teoriím, je opět důkazem toho, že naše mysl se snadno uchyluje k jednoduchým a pohodlným vysvětlením, i když jsou v rozporu s realitou. Mnozí lidé například věří v plochou Zemi i v moderní době, což je iracionální, ale z psychologického hlediska pochopitelné. Lidé se často cítí více pohodlně v systému víry, který potvrzuje jejich vlastní zkušenost nebo jim dodává pocit kontroly a bezpečí. 

Jedním z hlavních důvodů, proč lidé lpí na mylných přesvědčeních, je jejich vlastní ego uznat, že jsme se mýlili, může být velmi bolestivé a ponižující. Když je někdo konfrontován s tím, že jeho názor je chybný, často místo přijetí pravdy začne bránit své mylné přesvědčení ještě silněji. To je známý psychologický jev, kdy lidé pociťují nepohodlí, když jsou jejich přesvědčení nebo názory zpochybněny, a místo aby přijali novou informaci, snaží se si udržet starou víru za každou cenu.

Navíc, v moderní době máme k dispozici ohromné množství informací, ale také dezinformací. Lidé mají tendenci vybírat si informace, které potvrzují jejich vlastní představy. To vede k tomu, že mnozí nadále věří v různé "pitomosti," jak jsi zmínil, protože tyto víry podporují jejich vnímání světa nebo jim dávají nějaký smysl, i když jsou ve skutečnosti mylné. V konečném důsledku je to součást lidské povahy. Evoluční proces nás sice vybavil schopností logicky uvažovat a analyzovat realitu, ale zároveň máme tendenci lpět na iluzích a mylných představách, které nám poskytují emocionální pohodlí.