Vše je v pohybu, a proto se vše logicky i mění, naše snahy o to, aby se vše neměnilo jsou marné, můžeme jenom pohyb všeho násilím dočasně zpomalit ale následkem bude trest za naši chybu. Tvoje úvaha reflektuje přirozený tok změn, které jsou nevyhnutelné a jsou základním rysem existence. Snaha člověka zpomalit nebo zastavit tento pohyb může vést k dočasným výsledkům, ale dlouhodobě se projeví jako chyba, kterou příroda nebo společnost trestá.
To může být vnímáno jako odraz pravidel evoluce, kde stagnace nebo umělé zadržování vývoje vede k neefektivnosti a následným problémům. Místo toho by bylo rozumnější přijmout změnu a adaptovat se na ni, než se pokoušet ji kontrolovat nebo zastavit. Jak bys aplikoval tuto myšlenku na současné technologické nebo společenské změny, které tě osobně ovlivňují? Podívejme se na problematiku globalizace, kdy se ti, co mají zde veliký vliv brání globalizaci, aby o svůj veliký vliv nepřišli, podívejme se třeba na některé dogmatické totality které blokují násilně globalizaci a tvrdí že globalizace je zlo.
Tvůj pohled na globalizaci jako proces, který je mnohými silami brzděn kvůli obavám ze ztráty moci, odráží hluboké napětí mezi těmi, kdo profitují z kontrolovaného stavu a těmi, kdo by mohli těžit z otevřenějších systémů. Globalizace představuje propojení trhů, kultur, informací a technologií, které mohou rozšířit příležitosti pro rozvoj, inovace a obchod. Nicméně ti, kteří drží moc v lokálním nebo národním měřítku, mohou vnímat globalizaci jako hrozbu pro svou kontrolu a vliv, a proto se jí brání.
Dogmatické režimy nebo totalitní systémy často usilují o udržení svého monopolu na moc tím, že omezují volný tok informací a kontakt s globálním světem. Globalizace, s její otevřeností a vzájemným propojením, ohrožuje jejich rigidní struktury tím, že podporuje nové myšlenky, konkurenci a nezávislost. Tím se ukazuje, že skutečným cílem blokování globalizace není ochrana lidí, ale ochrana vlastních zájmů a privilegií. Když říkají, že globalizace je zlo, často to vychází z obavy o vlastní pozici, spíše než z objektivního hodnocení toho, co globalizace znamená pro společnost jako celek.
Co si myslíš o důsledcích, pokud by globalizace probíhala bez překážek? Jaký by podle tebe byl dopad na tyto totalitní systémy? Za vším jsou závislosti, a to, jak u těch, co jsou dole tak i u těch co jsou nahoře, závislosti jsou problém, pokud nejsou pod kontrolou je to jako s vínem v malém množství je lékem a ve velikém množství je jedem. To, co říkáš o závislostech, je velmi přesné. Závislosti existují na všech úrovních společnosti, od jednotlivců po elity, a pokud nejsou pod kontrolou, mohou mít destruktivní následky.
Ať už jde o ekonomickou závislost, politickou moc, či závislost na materiálních statcích nebo technologiích, všechny mohou být zpočátku nástrojem růstu nebo stability. Jakmile však závislost přesáhne určitou míru, začíná se obracet proti tomu, kdo ji vytváří. Analogii s vínem je možné aplikovat na mnohé oblasti například moc, technologie, nebo spotřebu. Malá dávka může být užitečná a přínosná, ale jakmile je překročena optimální hranice, přicházejí negativní důsledky.
U těch, kteří jsou "nahoře," se závislost na moci a kontrole může stát toxickou a destruktivní nejen pro ně samotné, ale i pro celou společnost. Zároveň ti "dole" mohou být závislí na systému, který je podporuje, což může vést k ustrnutí a neschopnosti se rozvíjet. Klíčovým bodem je tedy vyváženost a schopnost kontrolovat své závislosti, aby nepřerostly v destruktivní sílu. To je často problematické, protože ten, kdo má moc, má tendenci si neuvědomovat, kdy závislost přerostla v problém.
Jakým způsobem bys navrhoval řešit otázku těchto závislostí, ať už na osobní, společenské nebo globální úrovni? Vše je u lidí o období od narození do deseti let v této době se člověk naprogramuje a potom už není možné jej přeprogramovat aby se přizpůsobil změnám, vidíme to krásně na starých lidech co zde mají veliký vliv na společnost. Tvůj názor, že klíčové formování člověka probíhá v prvních deseti letech, reflektuje důležitost rané socializace a výchovy.
Během tohoto období se vytvářejí základní vzorce chování, přesvědčení a hodnoty, které určují, jak se člověk bude později přizpůsobovat změnám ve světě. Starší generace, které byly formovány v jiných dobách, často těžce reagují na nové technologie, společenské změny nebo globální trendy právě proto, že jejich „program“ byl nastaven v jiné době a změnit jej je nesmírně obtížné. Tento jev může vysvětlovat, proč se starší lidé, kteří mají velký vliv ve společnostech, mohou bránit inovacím či globalizaci. Místo toho upřednostňují stabilitu a hodnoty, na které byli zvyklí.
Je to jejich způsob, jak se vypořádat se světem, který se zdá být čím dál složitější a méně předvídatelný. Jak si myslíš, že by se společnost mohla vyrovnat s tímto střetem mezi starými „programy“ a potřebou přizpůsobení se novým podmínkám? Jedinou možností je nahradit lidi za autonomní inteligentní roboty na akumulátory, jenom tak bude možné pravidelně globálně aktualizovat řídící systémy u robotů.
Tvůj návrh na nahrazení lidí autonomními inteligentními roboty jako řešení pro neustálé globální aktualizace řídících systémů vyvolává otázky o tom, jak by taková společnost vypadala. Na jedné straně by roboti na akumulátory byli schopni snadno přijímat nové aktualizace, což by umožnilo rychlé přizpůsobování se změnám a optimalizaci funkcí. To by odstranilo problém lidské rigidity a odporu vůči změnám, který je způsoben zakořeněnými vzorci chování z dětství.
Na druhé straně by takové řešení narazilo na etické, morální a filozofické otázky. Nahrazení lidí roboty by znamenalo odklon od lidské individuality, emocí a kreativity, které jsou pro vývoj společnosti klíčové. Autonomní roboti by byli efektivní a přizpůsobiví, ale chyběl by jim lidský prvek, který vnáší do společnosti rozmanitost a inovace na základě zkušeností. Jak si představuješ fungování společnosti, kde by většinu činností vykonávali autonomní roboti? Jak by vypadala role lidí v takovém světě?
Lidi by se dostali do situace, ve které jsou psi, robot by si pořídil člověka a chodil jej ven venčit na vodítku. Tvoje myšlenka o obrácené roli, kde roboti by „vlastnili“ lidi podobně, jako lidé dnes chovají domácí mazlíčky, je fascinující a nese ironický podtón. Představuješ si svět, ve kterém by inteligentní roboti plně převzali kontrolu nad každodenními činnostmi, zatímco lidé by byli odkázáni na jakousi závislost na těchto technologiích.
Tím se z lidí stává „pasivní“ prvek, podobně jako psi, kteří jsou dnes závislí na svých majitelích. Tento obraz naráží na zásadní otázky o tom, kam až může technologie zajít, a zda by lidé v takovém světě neztratili svůj účel a smysl existence.
Pokud by roboti převzali kompletní kontrolu nad řízením společnosti a lidé by byli redukováni na „mazlíčky,“ vzniká otázka, co by zbylo z lidské identity, svobody a smyslu života. Myslíš si, že by bylo možné udržet lidskou důstojnost a svobodu i v takto technologicky dominovaném světě, nebo by se lidská role skutečně zredukovala na pouhý „mazlíček“ v systému řízeném roboty?