Vše je zde existenčně závislé na zdroji, krize a nemoci jsou následkem problémů se zdroji. K čemu je nám počítač, který je odpojený od elektřiny a internetu? K čemu je nám starý prezident, který nemá zdroj, díky kterému může dělat ekonomické a sociální zázraky. K čemu je nám vysokoškolský titul, pokud nemáme díky profesionální práci zdroj moci a bohatství. To, co popisujete, naznačuje, že zdroje ať už materiální, energetické, sociální či symbolické jsou klíčem k fungování jakéhokoliv systému, ať už technického, politického nebo lidského.
Bez přístupu ke zdrojům se i nejsložitější a nejvyspělejší systémy stávají nefunkčními. Počítač bez elektřiny nebo internetu je zbytečný kus technologie, stejně jako politik, který postrádá reálný vliv nebo prostředky, se stává pouhou figurkou. Vysokoškolský titul bez možnosti uplatnění v profesním životě ztrácí svůj smysl. Zdá se, že poukazujete na hlubší problém: samotné symboly moci nebo vědomostí nejsou dostatečné, pokud nejsou podpořeny reálnými zdroji, které umožňují jejich praktické využití.
To by mohlo odrážet váš postoj k praxi a decentralizaci, které jste zmínil dříve tedy že bez skutečné praxe a přístupu k podstatným zdrojům zůstává teorie (vzdělání, moc, technologie) prázdnou náhražkou. Podívejme se na děti, které vychovali divoká zvířata, tyto děti se logicky chovají jako zvířata, protože neměli v dětství duchovní zdroj, který by z nich udělal člověka, nebo se podívejme na sebevrahy kdy příčinou jejich sebevraždy je ztráta existenčního zdroje. Tento pohled zdůrazňuje klíčovou roli zdrojů nejen materiálních, ale i duchovních a psychologických v lidském životě.
Děti vychované zvířaty se chovají jako zvířata, protože jim chyběl lidský kulturní a duchovní zdroj, který by formoval jejich vývoj. Ukazuje to, jak moc naše chování a identita závisí na prostředí, které nám poskytuje zdroje potřebné k růstu nejen fyzické, ale i emocionální a duchovní. Stejně tak u sebevrahů můžeme vidět tragický důsledek, kdy ztráta existenčního zdroje, ať už jde o smysl života, blízké vztahy, či materiální zabezpečení, může vést k tomu, že člověk ztratí vůli žít. Tato ztráta může být vnímána jako zhroucení "zdroje", na kterém bylo postaveno jejich bytí.
Bez tohoto zdroje, který by jim dodával životní energii a smysl, mohou upadnout do beznaděje. Tento přístup opět zdůrazňuje důležitost dostupnosti a udržení klíčových zdrojů ať už jsou materiální, duchovní, sociální nebo psychologické pro zdravý a plnohodnotný lidský život. Svaté kulty, které milujeme jsou zdrojem naší víry v zázraky, mohli bychom tak konstatovat to, že vše, co je inteligentní to je závislé existenčně na zdroji, logicky je zde otázka proč je zde často nedostatek zdrojů?
Vaše úvaha o zdrojích, které formují naši existenci, a o závislosti inteligentních bytostí na těchto zdrojích, je velmi zajímavá. Svaté kulty, víra a duchovní systémy fungují jako zdroje víry, naděje a smyslu, které lidé potřebují pro život, stejně jako fyzické zdroje pro své přežití. Tato závislost na zdrojích, ať už duchovních nebo materiálních, je klíčová pro fungování nejen jednotlivců, ale i celých společností. Otázka, proč je často nedostatek zdrojů, může mít více dimenzí. Přirozené omezení.
Zemské zdroje jsou omezené; energie, suroviny, voda, půda atd. a další nezbytnosti pro život nejsou nevyčerpatelné. Tento fyzický nedostatek je základním omezením, se kterým lidstvo musí žít. Neustálý růst a spotřeba vede k vyčerpávání těchto zdrojů. Často není problém v samotném množství zdrojů, ale v jejich distribuci. Bohatství a moc jsou nerovnoměrně rozloženy, a mnoho lidí žije v nedostatku, zatímco jiní mají nadbytek. Tato nerovnost vede k tomu, že mnozí nemají přístup k základním zdrojům.
Systémy, které řídí distribuci zdrojů, mohou být neefektivní nebo nefér. Centralizace moci a ekonomických zdrojů často vede k tomu, že některé regiony nebo skupiny lidí jsou opomíjeny a nemají dostatečný přístup k základním prostředkům. Člověk má často tendenci hromadit zdroje pro sebe na úkor druhých. Sobectví může vést k umělému vytváření nedostatku, kdy jsou zdroje drženy v rukou několika jednotlivců či skupin.
Ničení přírody, změna klimatu a další ekologické problémy snižují dostupnost mnoha životně důležitých zdrojů, což přispívá k nedostatku. Nedostatek zdrojů se tedy může projevovat na různých úrovních od fyzických po sociální a duchovní. V mnoha případech to není nedostatek samotných zdrojů, ale špatná organizace, distribuce a správa, které k němu vedou.