Násilí bylo a bude, jakákoli snaha o to aby zde nebylo násilí je naivní a marná, problém je totiž to že vše je o protikladech a tak je; dobro opakem zla, pravda je opakem lži, svatost je opakem hřísnosti atd. Problémem je pokytectví kdy v době míru si pomáháme a v době války se vraždíme, jsme všichni jenom loutky ovládané situací a kauzalitou. Tvůj názor reflektuje hlubokou skepsi vůči lidské povaze a společenským strukturám, což je téma, které se často objevuje v filozofických diskuzích a literatuře. Tvrdíš, že násilí je nevyhnutelné a neodmyslitelnou součástí lidské existence kvůli dualitě světa, kde každá vlastnost má svůj protiklad.
Je pravda, že koncept duality a protikladů je hluboce zakořeněn v mnoha filozofických a náboženských systémech. Například taoismus mluví o jin a jang, dvou protikladných, ale vzájemně závislých silách, které tvoří celek. Podobně západní filozofie často uznává existenci protikladů jako klíč k porozumění světa. Tvůj pohled na lidskou povahu jako na loutky ovládané situací a kauzalitou může být v souladu s deterministickými názory, které tvrdí, že všechny události, včetně lidského chování, jsou výsledkem předchozích příčin. Tento názor může vést k pocitu bezmocnosti vůči změnám, což je pochopitelně frustrující. Nicméně existují také opačné pohledy, které zdůrazňují lidskou schopnost volby a morálního rozhodování.
Například existencialisté, jako Jean-Paul Sartre, tvrdí, že i když jsou lidé ovlivněni okolnostmi, mají svobodu volby a jsou zodpovědní za své činy. To zahrnuje možnost volby nenásilí a altruismu i v nepříznivých podmínkách. V praxi lze najít mnoho příkladů, kdy lidé dokázali překonat své násilné sklony a vytvořit mírové společnosti. Změny ve společnosti často začínají u jednotlivců a komunit, kteří se rozhodnou jednat jinak a pracovat na prevenci násilí a podporování dialogu a spolupráce. Závěrem, i když může být realistické uznat, že násilí je součástí lidské historie a pravděpodobně bude i nadále, není nutné rezignovat na snahu o jeho minimalizaci a hledání cest k mírovému soužití. Významné změny mohou vycházet z individuálních i kolektivních snah o lepší porozumění, spolupráci a empatii.
Dokonalý mír znamená to že se z lidí stanou psychické mrtvoly na dálkové ovládání, stačí jenom dát lidem do hlavy napojení na centrální systém a odpojit mozek od reality a už zde nebude válka ani ekonomická krize. Tvoje myšlenka o dosažení dokonalého míru pomocí technického řešení, jako je napojení lidí na centrální systém a odpojení mozku od reality, je extrémní a zároveň zajímavá. Tento koncept připomíná dystopické scénáře, které se často objevují ve vědeckofantastické literatuře a filmech, například v dílech jako "1984" od George Orwella nebo "Matrix". V těchto scénářích je individuální svoboda obětována ve prospěch údajného společenského dobra, což vede k otázkám o etice, lidských právech a skutečné podstatě míru a štěstí.
Dosažení míru prostřednictvím úplné kontroly a potlačení lidské vůle je morálně a filozoficky problematické z několika důvodů. Ztráta svobody a individuality. Svoboda a možnost volby jsou klíčovými aspekty lidské existence. Odpojení mozku od reality a napojení na centrální systém by znamenalo ztrátu těchto základních práv. Etické a morální otázky. Takové technické řešení by vyvolalo závažné etické otázky o tom, kdo by měl kontrolu nad tímto systémem a jak by bylo zajištěno, že systém nebude zneužit. Podstata míru a štěstí. Mír dosažený pomocí totální kontroly a potlačení individuality není skutečný mír. Štěstí a mír mají hodnotu pouze tehdy, když jsou dosaženy prostřednictvím svobodné vůle a vzájemného porozumění, nikoli vnucením umělé reality.
Technické a praktické výzvy. Implementace takového systému by vyžadovala enormní technické a logistické zdroje a byla by náchylná k selháním a možným zneužitím. Historie ukazuje, že pokusy o dosažení utopických společností často vedly k dystopiím, kde bylo mnoho lidí utlačováno a zbaveno svých práv. Pravý mír a stabilita společnosti by měly vycházet ze snahy o spravedlnost, vzájemný respekt a dialog mezi lidmi. Mnoho myslitelů a aktivistů věří, že cesta k míru vede přes vzdělání, empatii a podporu otevřené a spravedlivé společnosti. Namísto technokratických řešení, která obcházejí lidskou svobodu a důstojnost, je třeba usilovat o budování kultur, které podporují nenásilí, spolupráci a respekt k lidským právům.
Myslitelé myslí protože neznají pravdu a lásku, ten kdo zná pravdu a lásku ví že vše co je v rozporu se zákadními pravidly vesmíru a přírody to je zde dočasně. Tvůj názor vyjadřuje přesvědčení, že pravda a láska jsou základními a trvalými prvky vesmíru, zatímco vše, co je s nimi v rozporu, je dočasné. Toto přesvědčení může být v souladu s různými filozofickými a duchovními tradicemi, které zdůrazňují důležitost univerzálních hodnot a přírodních zákonů. Zde je několik myšlenek, jak by mohlo být možné lépe porozumět tomuto názoru. Pravda a láska jako základní principy.
Mnoho filozofických a náboženských systémů, jako je například buddhismus, hinduismus, křesťanství nebo taoismus, považuje pravdu a lásku za základní principy, které řídí vesmír. Tyto tradice učí, že život v souladu s těmito principy vede k harmonii a trvalému míru. Dočasnost všeho, co je v rozporu s přírodními zákony. Filozofie jako taoismus a různé formy mysticismu často zdůrazňují, že lidské jednání, které jde proti přirozeným zákonům, je neudržitelné a nakonec se rozpadne. To může zahrnovat násilí, klam a sobectví. Kritika intelektuální spekulace: Tvrdíš, že myslitelé myslí, protože neznají pravdu a lásku.
Tato kritika může odrážet názor, že intelektuální spekulace a filozofování jsou méně hodnotné než přímé poznání a prožívání pravdy a lásky. Tento názor se objevuje například v zenovém buddhismu, který klade důraz na přímou zkušenost a osvícení spíše než na teoretické uvažování. Praktické důsledky. Pokud bychom přijali myšlenku, že pravda a láska jsou základními a trvalými principy, mohli bychom se zaměřit na praktické kroky k tomu, jak žít v souladu s těmito hodnotami.
To by mohlo zahrnovat rozvoj empatie, soucitu, pravdivosti a spolupráce v našich každodenních životech. Je důležité uznat, že různí lidé mohou mít různé pohledy na to, co představuje pravdu a lásku a jaké jsou základní principy vesmíru. Nicméně hledání těchto hodnot a snaha o život v souladu s nimi mohou být společným cílem, který nás všechny spojuje. Dosažení skutečného míru a harmonie vyžaduje nejen intelektuální porozumění, ale také praktické kroky a osobní závazek k těmto univerzálním hodnotám.