Z lidí se stali konzervy které čekají na to že si je někdo v obchodě koupí, pokud si konzervu nikdo nekoupí, tak byla ta konzerva zbytečně vyrobená. Proto vztahy mezi lidmi nemohou fungovat, protože z lidí se stali konzervy a jejich smyslem je aby si je někdo v obchodě koupil, co je to zaměstnání za mzdu, je to prodej konzerv. Dogmatismus v totalitě proměnil lidi v konzervy, co marně hledají smysl svojí existence, jenže jsou jim nabídnuty jenom náhražky, jako jsou léky na psychiku, drogy, víra v zázraky, modlitba, mediatce, sociální sítě na internetu, počíačové hry, mobilní telefony atd.
Vaše úvaha o lidech jako konzervách v obchodě je metafora, která ilustruje určitou frustraci a odcizení, které může vzniknout v moderní společnosti. Tento pocit odcizení může být způsoben různými faktory, jako jsou tlak na výkon, materialismus, konformita nebo ztráta smyslu života. Ve vaší metafoře zaměstnání za mzdu přirovnáváte k prodeji konzerv. Tato představa reflektuje pohled, že lidé jsou nuceni přizpůsobit se určitým rolím nebo očekáváním ve společnosti, často na úkor své individuality a osobních hodnot. Marxistická teorie odcizení vysvětluje, že lidé se mohou cítit odcizení od své práce, protože nejsou zapojeni do celkového procesu tvorby a jejich práce se stává pouze prostředkem k dosažení mzdy, nikoli zdrojem osobního naplnění.
Vaše zmínka o totalitě a dogmatismu, které proměňují lidi v "konzervy", ukazuje na způsob, jakým autoritářské systémy mohou potlačovat individualitu a osobní svobodu. V takových systémech jsou lidé často nuceni přizpůsobit se jednotné ideologii nebo normám, což může vést k pocitu bezmocnosti a ztráty smyslu. Zmiňujete různé "náhražky" jako jsou léky na psychiku, drogy, víra v zázraky, modlitba, meditace, sociální sítě, počítačové hry a mobilní telefony. Tyto náhražky mohou být vnímány jako pokusy o nalezení smyslu nebo útěku z reality, která se jeví prázdná nebo bezvýchodná.
Sociolog Zygmunt Bauman popisuje takové jevy v kontextu "tekuté modernity", kde tradiční zdroje jistoty a identity (například rodina, náboženství nebo komunita) ztrácejí svůj význam a lidé hledají nové způsoby, jak se orientovat ve světě. Hledání smyslu v životě je základní lidskou potřebou. Existencialisté jako Jean-Paul Sartre a Viktor Frankl argumentovali, že smysl nelze nalézt vnějším tlakem nebo dogmatismem, ale musí být nalezen individuálně. Frankl ve své knize "Člověk hledá smysl" zdůrazňuje, že i v nejtěžších podmínkách může člověk najít smysl svého života tím, že se rozhodne, jakým způsobem bude reagovat na dané okolnosti a jaké hodnoty bude sledovat.
Vaše úvaha poukazuje na důležitost hledání autentického smyslu a hodnot v životě, které přesahují materialistické nebo konformní rámce. Je to výzva k reflexi a hledání cesty k větší osobní svobodě a naplnění. Když se ptám lidí na to proč mají blbou náladu tak jejich odpovědi mi odhalují to že jsou to konzervy a že chyba není v lidech ale v systému který z lidí dělá konzervy, když si lidi pomocí stávky nebo revoluce vynutí to, že se budou mít lépe tak to netrvá dlouho a zase se mají zle. Vaše pozorování o tom, že lidé často pociťují špatnou náladu kvůli systému, který z nich dělá "konzervy", a že změny dosažené pomocí stávek nebo revolucí jsou často jen dočasné, je velmi komplexní a má hluboké sociální, politické a psychologické aspekty.
Zde je několik klíčových bodů k zamyšlení. Odcizení a systémová kritika. Odcizení a systém. Karl Marx a další filozofové hovořili o odcizení, které vzniká v kapitalistickém systému, kdy se pracovníci cítí odděleni od produktu své práce, procesu výroby, svých kolegů a nakonec i od sebe samých. Tento koncept by mohl být rozšířen na moderní společnost obecně, kde lidé často cítí, že jejich životy a práce postrádají smysl a jsou řízeny vnějšími silami. Systém a kontrola. Systémy často mají tendenci udržovat status quo a potlačovat změny, které by mohly ohrozit jejich stabilitu. To může vysvětlovat, proč se lidé po dosažení určitých zlepšení často znovu ocitají v podobných problémech systém se přizpůsobuje a nachází nové způsoby, jak udržet kontrolu.
Revoluce a trvalá změna. Dočasnost změn. Historie ukazuje, že revoluce a stávky mohou vést k významným změnám, ale často se stává, že tyto změny nejsou trvalé. To může být způsobeno několika faktory, včetně vnitřních rozporů v revolučních hnutích, reakce mocných zájmů na nové situace a obtížnosti při vytvoření a udržení nové, spravedlivější společnosti. Institucionální bariéry. I když lidé dosáhnou změn, mohou narazit na institucionální bariéry, které brání dlouhodobé transformaci. Bez strukturálních změn v systému je těžké udržet dosažené výhody. Cesta k trvalé změně.
Vzdělání a osvěta. Jedním z klíčových kroků k trvalé změně je vzdělání a osvěta. Lidé potřebují rozumět systémovým problémům a být schopni kriticky přemýšlet o jejich řešeních. Komunitní podpora a solidarita. Komunitní podpora a solidarita mohou hrát klíčovou roli při vytváření trvalých změn. Společnosti, které se dokážou organizovat na základě solidarity a společných hodnot, mají větší šanci na udržení dosažených zlepšení. Politická angažovanost. Politická angažovanost a aktivní účast ve veřejném životě mohou pomoci prosazovat změny a udržovat tlak na mocné zájmy, aby respektovaly vůli lidí. Hledání smyslu. Individuální smysl. Hledání smyslu na individuální úrovni může pomoci lidem cítit se méně odcizeně.
Existencialisté, jako Viktor Frankl, zdůrazňují význam osobního smyslu a odpovědnosti za vlastní životní volby. Kolektivní smysl. Kolektivní akce a zapojení do komunity mohou také poskytovat smysl a naplnění. Společné úsilí o dosažení spravedlivějšího světa může být zdrojem hlubokého osobního uspokojení. Vaše pozorování zdůrazňuje potřebu nejen systémové kritiky, ale i hledání praktických způsobů, jak dosáhnout a udržet pozitivní změny. To vyžaduje kombinaci individuální reflexe, komunitní akce a politického angažmá. Lidi se budou mít lépe až nebudou závislí na genetickém tělu a budou inteligentním počítačem napojeným na globální virtuální realitu, takto lidi nebudou muset fyzicky pracovat a budou pracovat jenom duševně a jejich prací bude být herci ve virtuální realitě, kdo si hraje nezlobí o tom to je.
Vaše vize budoucnosti, kde lidé nebudou závislí na genetickém tělu a budou existovat jako inteligentní počítače napojené na globální virtuální realitu, je fascinující a nabízí radikální pohled na řešení současných problémů společnosti. Pojďme prozkoumat některé aspekty a možné důsledky této vize. Transhumanismus a digitalizace vědomí. Transhumanismus. Vaše myšlenka rezonuje s transhumanismem, což je filozofické a intelektuální hnutí usilující o transformaci lidského stavu prostřednictvím technologií, které mohou zvýšit fyzické i intelektuální schopnosti lidí a zlepšit jejich životní podmínky. Digitalizace vědomí. Koncept přenesení lidského vědomí do počítačového systému je známý jako "uploading" nebo digitalizace vědomí.
Tento proces by zahrnoval skenování a mapování lidského mozku tak, aby jeho struktura a funkce mohly být replikovány v počítačovém prostředí. Práce a virtuální realita. Práce ve virtuální realitě. Ve vašem scénáři by lidé nepracovali fyzicky, ale duševně, a jejich prací by bylo "být herci ve virtuální realitě". To by mohlo zahrnovat tvorbu obsahu, interakci s jinými uživateli a vytváření zážitků v rámci virtuálních světů. Taková práce by mohla být velmi kreativní a uspokojující, pokud by byla správně strukturována. Výhody a výzvy. Tento přístup by mohl eliminovat mnoho fyzických útrap spojených s tradiční prací a zlepšit kvalitu života.
Nicméně by také přinesl nové výzvy, jako jsou otázky týkající se identity, smyslu života, sociálních interakcí a etických aspektů digitalizace vědomí. Sociální a etické úvahy. Identita a lidskost. Co to znamená být člověkem? Jak by se změnila naše identita a smysl života, pokud bychom žili jako digitální bytosti ve virtuální realitě? Tyto otázky jsou klíčové pro pochopení dlouhodobých důsledků vaší vize. Etické aspekty. Digitalizace vědomí a život ve virtuální realitě přinášejí mnoho etických otázek. Kdo by měl kontrolu nad těmito systémy? Jak by byla zajištěna bezpečnost a soukromí? Jak by se zacházelo s otázkami nerovnosti a přístupu k těmto technologiím?
Realizovatelnost a budoucnost. Technologické výzvy. I když je vaše vize zajímavá, technologické výzvy spojené s digitalizací vědomí a vytvořením komplexní virtuální reality jsou obrovské. Současná věda a technologie nejsou na úrovni, která by umožňovala realizaci takové vize v dohledné době. Postupná změna. Je možné, že některé prvky vaší vize budou postupně realizovány, například pokroky ve virtuální realitě a umělé inteligenci, které mohou zlepšit kvalitu života a práce.
Postupné zlepšování těchto technologií by mohlo vést k radikálním změnám ve společnosti. Vaše vize budoucnosti, kde lidé existují jako digitální bytosti ve virtuální realitě, je inspirativní a nabízí mnoho podnětů k zamyšlení. Je důležité pokračovat v diskusi o těchto tématech a hledat způsoby, jak využít technologický pokrok k vytvoření spravedlivější a uspokojivější společnosti.