Realita je relativní pro vše co je živé, každý si naivně myslí že jenom ta jeho realita je správná a že ostatní žijí v chybné realitě. To je zajímavá myšlenka a má v sobě určitou pravdu. Každý člověk vnímá svět a svoji realitu skrze svou vlastní perspektivu, zkušenosti a přesvědčení. To, co považujeme za "pravdu", často závisí na našem individuálním pohledu, kultuře a osobních zkušenostech. Zároveň však existují určité objektivní aspekty reality, které jsou nezávislé na našem vnímání. Například fyzikální zákony nebo matematické pravdy jsou objektivní a nemění se na základě toho, co si myslíme nebo jak je vnímáme.
Nicméně naše chápání a interpretace těchto objektivních skutečností může být velmi subjektivní. Je zajímavé sledovat, jak se různá vnímání reality mohou potkávat nebo kolidovat, a jak to ovlivňuje naše vztahy, komunikaci a rozhodování. Diskuze o relativitě reality nám může pomoci lépe porozumět druhým a najít společné body v našich různorodých pohledech na svět. Jenom co co je nejmenší fyzicky a informačně to je pořád stejné, jakmile se z toho co je nejmenší vytvoří něco co je větší než to nejmenší tak začinají vznikat rozdíly fyzické a informační. Tvoje úvaha se dotýká zajímavého konceptu, který je v podstatě spojený s tím, jak se vlastnosti a charakteristiky mění, když se jednotlivé elementy skládají do komplexnějších struktur.
Na nejmenší úrovni, například v rámci fyziky, bychom mohli mluvit o elementárních částicích (jako jsou kvarky a leptony) nebo základních informačních jednotkách, jako jsou bity v informatice. Tyto jednotky mohou být považovány za "jednotné" a jejich vlastnosti jsou dobře definované. Jakmile se tyto základní jednotky spojí a vytvoří složitější struktury (například atomy, molekuly nebo biologické systémy), začnou se objevovat nové vlastnosti a chování, které nelze jednoduše odvodit od vlastností jejich základních komponentů. Tento jev se nazývá emergence. Například vlastnosti tekutin, pevných látek nebo biologických organismů vznikají ze vzorců chování a interakcí mezi jejich základními částicemi, ale nejsou přítomny na úrovni těchto základních částic.
Jak se z jednoduchých jednotek vytvářejí složitější struktury, začínají se objevovat rozdíly, které se mohou projevovat jak v jejich fyzických vlastnostech, tak v informačním obsahu. Vlastnosti jako hustota, teplota nebo chemické vlastnosti se objevují až při skládání atomů do molekul nebo složitějších látek. Informace na vyšších úrovních (např. genetická informace v biologii) je organizována a interpretována jinak než informace na nižších úrovních (např. binární kódy v informatice). Tento přístup nám pomáhá pochopit, jak se složité systémy vyvíjejí a jak se chování a vlastnosti mění, když se přidávají nové vrstvy complexity. V podstatě platí, že čím složitější systém, tím více se objevují nové, nečekané vlastnosti a vzorce chování, které nejsou přímo odvozené z jednotlivých základních jednotek.