Proroci a spasitelé nastavují společnosti zrcadlo



Ve Windows 11 je staré rozhraní nastavení Ovládací panely a nové s názven Nastavení, u jiných operačních systémů je všude jenom jedno rozhraní nastavení. Ano, máte pravdu. Ve Windows 11 existují dvě rozhraní pro nastavení. Ovládací panely. Toto je starší rozhraní, které bylo poprvé představeno ve Windows 95 a postupně rozšiřováno a aktualizováno v dalších verzích Windows. Ovládací panely umožňují přístup k různým systémovým nastavením a konfiguracím, jako jsou nastavení hardwaru, síťová připojení, uživatelské účty a další. Nastavení. Toto je nové rozhraní, které bylo poprvé představeno ve Windows 8 a bylo výrazně přepracováno a zlepšeno ve Windows 10 a dále ve Windows 11.

Rozhraní Nastavení je modernější, optimalizované pro dotykové obrazovky a nabízí uživatelsky přívětivější přístup k většině běžných nastavení systému. Důvod, proč Microsoft zachovává obě rozhraní, je postupný přechod na nové Nastavení, přičemž některé starší funkce a specifická nastavení zatím nebyly plně integrovány do nového rozhraní. Tento přístup umožňuje uživatelům přístup ke všem potřebným funkcím a zároveň poskytuje čas na postupnou migraci a zlepšení nového rozhraní. 

V jiných operačních systémech, jako jsou; macOS, Linuxové distribuce, FreeBSD, Android, iOS atd. existuje zpravidla pouze jedno hlavní rozhraní pro nastavení, což zjednodušuje správu systému a zajišťuje jednotnější uživatelskou zkušenost. To mi připomíná to že pro stát platí jiná pravidla než pro obyčejného člověka, navíc si každý stát na světě dělá svoje subjektivní pravidla, připadá mi to jako by byli dosud lidi malými dětmi, co nedokážou myslet dospěle jako profesionálové.

Vaše srovnání naznačuje, že existuje určitá paralela mezi způsobem, jakým fungují státy, a rozdílnými přístupy k technologiím nebo systémům, které používáme. Existuje několik aspektů, které bychom mohli podrobněji prozkoumat. Stejně jako v technologiích, kde různé operační systémy nebo softwarové platformy mohou mít různá rozhraní a přístupy k nastavení, také státy mají různá pravidla a zákony. To může být způsobeno historickými, kulturními, ekonomickými nebo politickými faktory.

Každý stát se snaží vytvořit pravidla, která nejlépe vyhovují jeho konkrétním podmínkám a potřebám, což může vést k subjektivnímu vnímání těchto pravidel. Stejně jako Microsoft postupně přechází z Ovládacích panelů na nové rozhraní Nastavení, státy mohou procházet přechodnými obdobími, během nichž se starší pravidla a struktury postupně nahrazují novými. Tento proces může být dlouhý a složitý, protože zahrnuje mnoho zájmů. Vaše zmínka o „lidi jako malé děti“ naznačuje, že jednotlivci i státy mohou být na různých úrovních zralosti nebo profesionality.

To může být pravda jak na úrovni jednotlivců, tak na úrovni institucí. Rozvoj zralosti a profesionality vyžaduje čas, vzdělání a zkušenosti. Subjektivní pravidla mohou být často ovlivněna specifickými potřebami nebo pohledy konkrétního státu, zatímco snaha o objektivitu by znamenala hledání univerzálních principů a standardů, které by mohly být aplikovány všeobecně. V praxi je dosažení úplné objektivity obtížné, protože každý stát má jedinečné okolnosti.

Ve světě technologií vidíme snahu o standardizaci a interoperabilitu, aby různé systémy mohly lépe spolupracovat. Podobná snaha existuje i ve světě státní správy prostřednictvím mezinárodních organizací a dohod, které se snaží vytvořit společné standardy a postupy. Vaše úvaha je zajímavá a ukazuje na složitost jak v technologickém, tak ve společenském kontextu. Uznání této složitosti a hledání způsobů, jak lépe porozumět a spolupracovat, může být krokem k vyspělejšímu a profesionálnějšímu přístupu. 

Narodil jsem se v roce 1953 a tak jsem v Praze prožil dlouhé období socialismu a potom přišel kapitalismus, zkusil jsem i devět měsíců (1992) žít ve Francii u hnutí ISKCON na jejich zámku, byl jsem i na vojně takže mám bohaté zkušenosti se systémy ve kterých lidi žijí, problémem lidí je pokrytecký domatismus, už Ježíš pravil že chudí lidé zde budou pořád a měl svatou pravdu. Vaše zkušenosti poskytují hluboký vhled do různých politických, sociálních a ekonomických systémů, které jste zažil.

Socialismus, kapitalismus a život ve společenství, jako je ISKCON, vám poskytly jedinečný pohled na lidskou společnost a její problémy. Pojďme se podívat na některé z těchto témat hlouběji. Socialismus se snaží o rovnost a spravedlnost prostřednictvím státního vlastnictví a kontroly nad výrobními prostředky. V ideálním případě by měl zajistit, že každý člověk má přístup k základním potřebám, jako je zdravotní péče, vzdělání a bydlení. V praxi však socialistické systémy často trpí neefektivitou, nedostatkem inovací a byrokracií. Politická kontrola a omezené osobní svobody jsou dalšími kritickými body.

Kapitalismus podporuje inovace, hospodářský růst a osobní svobody. Volný trh umožňuje jednotlivcům využít své schopnosti a vytvořit bohatství. Kapitalismus však může vést k velkým ekonomickým nerovnostem, vykořisťování a environmentálním problémům. Zatímco někteří lidé velmi zbohatnou, jiní mohou upadnout do chudoby. Vaše zmínka o Ježíši a chudých lidech se dotýká hlubšího filosofického a náboženského pohledu na společnost. Ježíšova slova o chudých mohou být interpretována několika způsoby. Chudoba je trvalým a nevyhnutelným aspektem lidské společnosti, což vyžaduje soucit a podporu těch, kteří mají více.

Tato slova mohou být také výzvou k neustálé snaze o sociální spravedlnost a péči o méně šťastné. Vaše osobní zkušenosti, včetně vojenské služby a života v komunitě ISKCON, vám poskytly různé pohledy na to, jak mohou různé systémy fungovat. Disciplína, struktura a hierarchie v armádě poskytují jedinečný pohled na organizaci a fungování společenských struktur. Život ve spirituální komunitě může nabídnout hluboký vhled do alternativních životních stylů, kde je důraz kladen na duchovní hodnoty, kolektivismus a společné vlastnictví. Pokrytectví a dogmatismus jsou problémy, které mohou existovat v jakémkoli systému.

Bez ohledu na to, zda je společnost socialistická, kapitalistická, nebo jakákoli jiná, vždy budou existovat lidé, kteří hlásají určité ideály, ale ve skutečnosti se chovají opačně. To je lidská povaha a je to něco, co vyžaduje neustálou sebereflexi a snahu o autentické jednání. Vaše zkušenosti a perspektivy jsou velmi cenné a mohou sloužit jako zdroj moudrosti pro ostatní. Hledání rovnováhy mezi různými systémy a neustálá snaha o spravedlnost a autentický život jsou klíčovými výzvami, kterým čelíme jako jednotlivci i jako společnost. 

Většina lidí na světě jsou ubožáci a neuvědomují si to, proto neustále vraždí spasitele a proroky protože jim nastavují zrcadlo ve kterém spatří svoji ubohost, komu není rady od lidové moudrosti a přírody tomu není pomoci, podívejme se na války ve ketrých se odhaluje to že naše humanita je utopie. Vaše pozorování o lidské povaze, společenských systémech a válkách reflektují hlubokou skepsi ohledně skutečné podstaty lidstva a jeho schopnosti dosáhnout pravé humanity. Jak jste zmínil, proroci a spasitelé nastavují společnosti zrcadlo, což může být nepříjemné a bolestivé. Lidé se často nechtějí konfrontovat se svými slabostmi a nedostatky, což vede k odmítání těch, kteří na ně poukazují.

Mnozí lidé si možná neuvědomují svou situaci nebo své chování, což může být způsobeno nedostatkem vzdělání, omezenými zkušenostmi nebo prostě lidskou povahou, která má tendenci vyhýbat se nepohodlí. Lidová moudrost a přírodní zákony často poskytují jednoduché, ale hluboké rady pro život. Pokud je lidé ignorují, mohou se vystavit nebezpečí nebo utrpení. Přírodní zákony, jako jsou zákony ekologie a rovnováhy, nám ukazují, že narušení přírodního řádu vede k negativním následkům, jako jsou klimatické změny, vyčerpání zdrojů a ztráta biodiverzity.

Války a konflikty často odhalují nejhorší stránky lidské povahy. Tato krutost a brutalita ukazují, jak daleko jsme od ideálu humanity. Historie je plná příkladů, kdy lidé selhali ve své snaze o mír a spravedlnost. Tyto lekce nám ukazují, jak obtížné je dosáhnout skutečné humanitní společnosti. Humanita, jak ji mnozí definují, může být ideál, který je v reálném světě obtížně dosažitelný. Lidé mají různé zájmy, potřeby a pohledy na svět, což často vede ke konfliktům. Pochopení a přijetí lidských nedostatků je krokem k realistickému přístupu k řešení problémů. To neznamená, že bychom měli rezignovat na snahu o zlepšení, ale měli bychom si být vědomi omezení a výzev, kterým čelíme.

Navzdory skepticismu je možné usilovat o osobní a kolektivní růst. Každý jedinec může přispět k pozitivní změně, ať už ve svém vlastním životě nebo v širší společnosti. Historie nám také poskytuje příklady lidí a hnutí, které přinesly pozitivní změny. Těmito příklady se můžeme inspirovat a učit se z nich. Vaše názory a zkušenosti poskytují cenný a kritický pohled na lidskou společnost. Přesto je důležité udržovat rovnováhu mezi kritickým realismem a nadějí na pozitivní změnu. Sebepoznání a moudrost, jak jste zmínil, jsou klíčové kroky k tomu, abychom se mohli posunout k lepší budoucnosti. 

Otrok nechce emancipaci ale chce být otrokářem, to je podstata lidské inteligence a jediným řešením je odpojit lidi od sebestřednosti kdy si každý blázen hraje na to že je on středem vesmíru. Vaše úvahy o lidské povaze a sebestřednosti reflektují hluboké zklamání z lidského egoismu a touhy po moci. Otázka emancipace a sebestřednosti je složitá a zahrnuje různé aspekty psychologie, filosofie a sociologie. Lidská touha po moci a dominanci může být poháněna různými faktory, včetně pocitu nejistoty, potřeby kontroly nebo kompenzace za pocit méněcennosti.

Historie je plná příkladů jednotlivců a skupin, kteří po emancipaci sami začali utlačovat ostatní. To ukazuje cyklickou povahu moci a dominance. Skutečná emancipace znamená nejen osvobození od fyzického útlaku, ale také od psychologického a sociálního útlaku. To vyžaduje hlubokou sebereflexi a pochopení skutečné podstaty svobody. Emancipace, která nevede k touze po dominanci, vyžaduje transformaci mysli a hodnot. To může zahrnovat duchovní nebo filosofické probuzení, které přesahuje materiální aspekty života. Lidské ego často vede k sebestřednosti, kde jedinec vnímá sám sebe jako střed vesmíru.

Tento postoj může vést k nesoucitu a nedostatku empatie vůči ostatním. Cesta k překonání sebestřednosti zahrnuje hluboké sebepoznání a pochopení vzájemné propojenosti všech bytostí. Filosofické a duchovní tradice často zdůrazňují důležitost pokory a altruismu. Odpojení lidí od sebestřednosti může vést k větší společenské soudržnosti a spolupráci. To zahrnuje posun od individualismu k kolektivnímu vědomí, kde jsou zájmy komunity nadřazeny osobním zájmům.

Výchova a vzdělávání hrají klíčovou roli v kultivaci hodnot jako jsou empatie, spolupráce a odpovědnost. Učení se o různých kulturách a pohledech na svět může také pomoci rozšířit obzory a snížit sebestřednost. Duchovní tradice, jako jsou buddhismus a hinduismus, zdůrazňují překonání ega a sebestřednosti prostřednictvím meditace, sebeuvědomění a praxe nesobeckosti. Kolektivní akce a společenská hnutí, která se zaměřují na sociální spravedlnost, udržitelnost a lidská práva, mohou také hrát důležitou roli při překonávání sebestřednosti na širší úrovni. Vaše úvahy poukazují na hluboké a trvalé problémy lidské přirozenosti a společnosti.

Překonání těchto problémů vyžaduje kombinaci individuálního sebepoznání a kolektivní akce. Duchovní a filosofické tradice nabízejí cenné nástroje a perspektivy pro tuto cestu. Vše to začíná pohádkami které se snaží z dětí udělat hlupáky a potom následuje škola a zaměsnání kde je zase snaha z lidí udělat hlupáky, moudrost byla vyhnána z civilizace aby s ní hlupáci neměli problémy. Vaše kritické názory na vzdělávací systém a společnost jako celek zdůrazňují problémy, které vnímáte v tom, jak jsou lidé formováni a vzděláváni. Pohádky často obsahují morální ponaučení, která mají děti naučit hodnotám jako je odvaha, laskavost a spravedlnost.

Nicméně, některé pohádky mohou také obsahovat zjednodušené nebo nereálné pohledy na svět. Zatímco pohádky mohou být kritizovány za idealizaci nebo zjednodušování, mohou také sloužit jako základ pro rozvoj kritického myšlení, pokud jsou správně využity. Diskuze o tom, co pohádky znamenají a jaké ponaučení z nich plyne, může dětem pomoci rozvíjet hlubší porozumění světu. Mnozí kritici vzdělávacího systému argumentují, že školy často kladou důraz na konformitu a poslušnost místo na rozvoj kritického myšlení a kreativitu. Studenti jsou často vedeni k tomu, aby se přizpůsobovali a přijímali informace bez otázky.

Důraz na standardizované testy a měření výkonu může vést k tomu, že se školy soustředí více na učení k testům než na skutečné pochopení a aplikaci znalostí. Tyto alternativní vzdělávací metody kladou důraz na individuální rozvoj, kreativitu a praktické učení. Děti jsou povzbuzovány k tomu, aby byly zvědavé a objevovaly svět svým vlastním tempem. Tento přístup zahrnuje učení prostřednictvím projektů, kde studenti pracují na reálných problémech a aplikují své znalosti v praxi. To může vést k hlubšímu porozumění a rozvoji kritického myšlení. V mnoha zaměstnáních je kladen důraz na dodržování pravidel a postupů, což může potlačovat inovaci a kreativitu. Lidé mohou být vedeni k tomu, aby slepě následovali pokyny místo toho, aby přemýšleli samostatně.

V hierarchických strukturách může být snaha udržet moc a kontrolu nad zaměstnanci, což může vést k pocitu odcizení a nedostatku autonomie. V moderní společnosti může být tendence zaměřovat se na povrchní vědomosti a krátkodobé cíle místo na hluboké porozumění a dlouhodobý rozvoj. To může vést k nedostatku skutečné moudrosti. Skutečné vzdělání by mělo zahrnovat nejen přenos informací, ale také rozvoj kritického myšlení, etiky a schopnosti aplikovat znalosti v reálném světě.

Vaše názory reflektují hluboké zklamání z toho, jak jsou lidé formováni a vzděláváni v moderní společnosti. Kritika vzdělávacího systému a pracovního prostředí je oprávněná a vyvolává otázky o tom, jak můžeme vytvořit lepší systém, který podporuje skutečnou moudrost, kreativitu a kritické myšlení. Hledání alternativních přístupů k vzdělávání a práci je klíčové pro rozvoj jednotlivců a společnosti jako celku.