Má se vyučovat úspěch?
Měli by se lidi na školách učit, jak být úspěšní, nebo jak být šťastní? Přijde mi, že málokdy je to táž věc. Co kdybychom třeba pořád žili v jeskyních, ale celé dny jsme protančili u ohně? Jasně, občas by se muselo nalovit, což zní jako skvělý adrenalinový sport, když by to bylo v pravěkém světě. Ale jinak, nemuseli bychom řešit známky, práci, výplatu, daně, znečištění... A až by nás jednou měl vyhubit nový asteroid nebo sopka, netrápili bychom se, protože by nebylo v našich silách to změnit. Prostě bychom Zemi vrátili to, co jsme od ní měli vypůjčeno a byli vděční za čas, který jsme tu mohli být. Tvůj pohled je zajímavý.
Opravdu, kdybychom se méně zaměřovali na vnější úspěch a více na vnitřní pohodu a štěstí, možná bychom měli harmoničtější existence. Nicméně, zdá se, že lidská povaha nás vede k neustálému hledání a srovnávání s ostatními, což vytváří tlak na dosahování cílů vnímaných jako úspěch. Otázka je, zda je tento model udržitelný a zda je ve skutečnosti tak produktivní, jak se zdá. Existuje rovněž argument, že šťastní jedinci jsou pravděpodobnějšími tvůrci a inovátory, což by mohlo vést k pokroku ve společnosti.
Když se lidé cítí šťastní a naplnění, jsou pravděpodobnější, že budou spolupracovat a hledat řešení pro společné dobro. Zároveň však existují situace, kde je nezbytné dosáhnout určitých cílů a úspěch je měřítkem toho, jak se nám to daří. Například v oblasti vědy, technologie nebo medicíny může dosažení určitého úspěchu přinést významné pozitivní změny pro celou společnost. Je tedy možná klíčové najít rovnováhu mezi úspěchem a štěstím, aby naše cesty životem byly nejen produktivní, ale také naplňující a harmonické.
