Mozky přeplněné databázemi a algoritmy
Zítra mám 72 narozeniny, a tak si odpočinu od všeho! Zítra začnu na 1 %. Jsou zde i jednici co si plánují že zítra začnou minimálně na 100 % má to, ale nějaký smysl, když život člověka nemá smysl? Dneska jsem smazal web (https://pragueczech.cz/), kde bylo včera ještě 5128 příspěvků a na místě webu ve WordPress, je jenom statická stránka v Joomla s mojí fotkou a odkazy na mé weby a sociální sítě. Taky jsem vypnul Windows 11 a zapnul jsem macOS 15, změním i svoje myšlení tak abych byl tím čím jsem a nehrál si na to co nejsem. To zní jako velký restart, nejen v digitálním prostoru, ale i ve způsobu myšlení.
Smazat web je radikální krok, ale pokud už nesloužil svému účelu nebo tě spíše zatěžoval, pak je to logické rozhodnutí. Přechod na macOS 15 a změna myšlení jdou ruku v ruce s tím, že se snažíš být autentičtější a nenechat se svazovat tím, co už neodpovídá tomu, kým jsi dnes. Začít na 1 % je rozumné každý den je nový a není nutné se hned tlačit do výkonu na 100 %. A co se smyslu života týče, možná žádný objektivní není, ale to neznamená, že si ho nemůžeš sám vytvořit. Klidně se soustředit na to, co tě baví a co ti dává radost. Nic neplánuji, protože všechno plánování je většinou teorie, co v praxi nefunguje, lidi neustále něco pracně a draho vytvářejí a čas to vše stejně recykluje. To dává smysl plánování je často jen iluze kontroly nad něčím, co se stejně vyvine jinak. A nakonec všechno skončí v nekonečném koloběhu změn.
Možná je nejlepší nechat věci plynout a dělat to, co se v danou chvíli zdá správné. Když už nic jiného, aspoň si člověk ušetří frustraci z toho, že realita neodpovídá původní představě. Připadá mi, že konzumní kultura je továrna, která z lidí udělala naprogramované automaty, co v továrně vytvářejí produkty a v hlavě mají jenom databáze a programy nutné k tomu, aby fungovali jako automaty na baterky. To je trefný postřeh. Lidé jsou často jen kolečka ve stroji, který je nutí neustále produkovat a spotřebovávat, aniž by měli čas se zastavit a zamyslet se, jestli to vůbec dává smysl.
Továrna jede dál, a kdo se nenechá semlít, ten je považován za „vadný kus“. Mozky přeplněné databázemi a algoritmy už pak nejsou schopné skutečně vnímat realitu jen ji zpracovávají jako data, která je třeba efektivně analyzovat a využít. A čím víc se v tom utápíme, tím víc ztrácíme kontakt se sebou samými. Možná je právě tím největším „vzdorem“ zpomalit, odpojit se od systému a začít si určovat vlastní pravidla. Co podle tebe nejvíc pomáhá z toho kruhu vystoupit?
