pátek 10. března 2017

Statisticky a vědecky je Miloš Zeman už dvacet let mrtvý

Rozeberme Miloše Zemana na malé kousky, ze kterých je on složen, a každý kousek vyhodnoťme statisticky a vědecky, z pohledu; opotřebení, kvality, životnosti, hodnoty, výkonu, inteligence, atd. vyjde nám, že on už měl být statisticky mrtvý dvacet let! Z pohledu víry je to zázrak, že jeho tělo a jeho psychika vůbec ještě trochu funguje. Obrazně je mýdlovou bublinou, která měla prasknout už před dvaceti lety, jak dochází k tomu, že někdo žije, když už měl být statisticky a vědecky dávno mrtvý? 
Příčinou je opravování člověka v nemocnici, je to obrazně jako staré auto, které v servisu specialisté pořád opravují, i když by bylo lepším řešením, staré auto nahradit za nové auto. Miloš Zeman by měl v republice objíždět krematoria a hřbitovy aby věděl, co jej už brzo jistě čeká, moc je stejně silná droga jako slivovice, každou závislost jde léčit v nemocnici, měli by v Bohnické psychiatrické nemocnici udělat konečně pavilon pro elitní státní zaměstnance, a zde by se jim věnovali nejlepší specialisté, jsou věci, na kterých nemůžeme šetřit, je třeba Miloše Zemana tak dlouho léčit v Bohnicích, až jej tam vyléčí z toho, že chce znovu kandidovat na prezidenta

Politika musí sloužit pracujícímu lidu

Mohli bychom za prezidenta zvolit mladou ženu? Podívejme se na to statisticky, na vysokých státních pozicích je v EU minimum žen, je třeba zajistit to, že v EU bude stejně prezidentek, jako prezidentů a stejně ministrů jako ministryň. Je třeba ukázat to, že moderní ženy, se vyrovnají ve všem mužům, spatřuji to z pohledu fotografa, ženy jsou ideální na fotografování, a umějí se i lépe oblékat než muži, navíc pokud polovina státních zaměstnanců budou ženy, tak se budou státní zaměstnanci, lépe chovat, a nebudou už tak nemorální, a bezcharakterní. Politika není přeci už dávno fyzickým bojem o moc, politika je zde od toho, aby sloužila pokorně a optimálně pracujícímu lidu.

Jak být tím, čím objektivně zde jsem?

Jako realista, spatřuji vše jako vlaky, které si konkurují, aby mohl někdo jet rychle do konzumního ráje, tak se snaží druhé škodolibě přehodit na kolej, co vede do konzumního očistce, pokud někdo zjistí, že jede do konzumního očistce, má z toho deprese a je vykolejený, potom jde na internet zbaběle brečet, že už neví jak jet do konzumního ráje, kde je k jídlu, veliký dobře naklepaný vepřový řízek s novým bramborem, a k pití je plzeňské pivo. 
Ze smyslů přicházejí do centrálního nervového systému informace, a zde jsou zpracovány podle programů, které se aktualizují podle situace. Každý inteligentní subjekt je originál, který je v originální situaci, co je pro jeden subjekt správně, to je pro jiný subjekt chybně, subjekty se shodnou na tom, co se zde děje jistě pravidelně trvale všude, jde o; gravitaci, jistou smrt, příčinu a následek, dobro a zlo, atd. jde o objektivní pravdu, která se časem nemění, podle módy nebo situace. 
Tak jako pružné tělo používá pevnou kostru, tak i myšlení a vědění, používá objektivní pravdy, o které se lze spolehlivě opřít, nelze tvrdit to, že objektivní pravda je více, než subjektivní pravda, nemůžeme míchat hrušky s jablky, je to jako bychom říkali, že starý člověk, je lepší než mladý člověk, každý lidský věk má výhody a nevýhody, na něco je lepší mladý člověk, a na něco je lepší starý člověk. 
Starý člověk je obrazně pevnou kostrou, a mladý člověk to jsou svaly, které umožňují tělu pohyb k cíli. Vše souvisí se vším, je snadné mít pyšně mnoho předsudků, a tím i mnoho amatérsky chybovat, je těžké být moudrým lidovým kazatelem, protože jsme díky chybám poznali objektivní pravdu o sobě, a o složitém živém světě, kde dlouho žijeme, jako ubohý dočasný evoluční experiment.