úterý 3. ledna 2017

Ano, žijeme v tržní konzumní kultuře

Když na to nemáš tak máš smůlu. Já bych chtěl.....jenže za vše se platí, zadarmo je jenom to co nemá zde hodnotu, žijeme v tržní konzumní kultuře, ve které uspěje ten, kdo nechybuje. Podívejme se na to, co ekonomicky roste, za růstem je snaha vyhnout se amatérským chybám, nejčastější chybou je naivita, naivně si o něčem myslíte, že to musíte okamžitě mít, a potom zjistíte, že to vůbec nepotřebujete.

Je to jako na internetu, je zde veliká nabídka informací a programů, statisticky 99% nabídky je bez hodnoty a k ničemu jí nepotřebujete, jenom 1% má hodnotu, a o tom to je, poznat co je hodnotné. Stejně tak ve vaší hlavě je 99% informací a programů, které k ničemu nepotřebujete, vaše hlava je obrazně skládkou odpadků s nulovou hodnotou. Toužení je soužení, všude je snaha zotročit konzumenty něčím na čem budou dlouho závislí, když selže stará strategie tak je zde brzo nová strategie která z lidí udělá konzumní otroky.

Nejsem tak bohatý, abych si kupoval to, co nepotřebuji

Zamyšlení nad investicí do věcí, které nám slouží, abychom se měli lépe, všechna univerzální doporučení jsou povrchní a my potřebujeme někoho, kdo se nám bude věnovat a řekne nám, co je správné si koupit a co je chybou si koupit. Statisticky je dokázáno to, že většina toho co si lidi kupují, je chybná koupě a často i zcela zbytečná koupě. Jednoduchá rada zní, kolik hodin ročně budete používat to, co jste si koupili?

Luxusní předměty se využívají minimálně, hodně využíváme levné konzumní zboží, jako je; lednička, pračka, sporák, televize, boty, telefon, atd. co je vlastně pro nás luxus? Podívejme se na jídlo, můžeme se najíst levně nebo draho, a pokud se najíme draho, tak jsme utratili peníze za luxus, lze se najíst levně a kvalitně pokud použijeme naši geniální hlavu a nebudeme spěchat a kupovat si drahé rychlé občerstvení. Jdete třeba na dlouhý výlet, vyplatí se vám si sebou vzít z domova limonádu nebo čaj a chleba se sýrem a salámem, navíc i ušetříte čas.

Pokud by rady měli cenu zlata, tak by se prodávali za zlato

Je přirozené toužit po tom se mít lépe, problém je to že se nemůžeme mít všichni lépe, lépe se vždy má jenom malá elitní skupina, sice zde byli často naivní snahy o to, aby zde nebyla mocná elita, jenže ukázalo, se že bez násilné centrální kontroly konzumní společnost nefungovala, a všude bylo mnoho násilí a podrazů.

Komunismus a socialismus je ekonomická utopie, která v praxi nefunguje, o tom dneska už nikdo nepochybuje, tím ovšem neříkám, že by kapitalismus byl dokonalý ekonomický systém. Všechny centrální ideologie jsou založené na nastavení a regulaci, ten kdo porušuje systémová pravidla je potrestán ekonomicky nebo vězením, často si lidi připadají jako v začarovaném konzumním kruhu, dětství je nenávratně pryč a do důchodu je daleko. Většinou je zde snaha depresi řešit zbabělým útěkem do ciziny, nebo do konzumace drog, či vírou v pohádky a jiné svaté nesmysly.

Hrdinů co se vydají do boje s problémy byl vždy nedostatek, zato zbabělců zde byl vždy nadbytek, často je slyšet rady od skeptiků; neřeš to, co stejně nevyřešíš, tvoje starosti bych chtěl mít, takový je život, atd. Dokonce už i prezident se zamyslel při vánočním projevu nad tím, že jsme národem dokonalých skeptiků, co si myslí, že není už co pít, protože jsou sklenice s vínem už prázdné.

Ano, bude líp, protože nebudeme chybovat, podívejme se na neustálé havárie u; letadel, vlaků, lodí, aut, motorek, tramvají, raketoplánů, politiky, ekonomiky, náboženství, umění, vědy, internetu, atd. lidi dělají chyby, a tak zbytečně umírají, je třeba se zamyslet nad tím, proč lidi dělají amatérské chyby?

Lidi dělají chyby, protože jsou povrchní, vše známe povrchně, investujete hodnoty do něčeho, co znáte povrchně, a tak chybujete a o hodnoty přijdete. Nejde sloužit mnoha prioritám současně, jedné prioritě vyhovíte, a jiné priority rozčílíte, není ten, co by se zavděčil všem prioritám. Jenom situace může určit která priorita je pro tebe správná, každý má svůj svět který je originální, pokud by rady měli cenu zlata tak by se prodávali za zlato.

Otroctví má za následek začarovaný kruh zaostalosti

Napětí, které je zde díky svobodě, brání změnám, tam kde díky otroctví není napětí, tam je snaha o změny, které přinesou svobodu. Zánik nepružné ideologie, dává lidem více svobody do té doby, než se ideologie zase stane, nepružnou centrální diktaturou.

Výhody a jistoty, jsou návykovou drogou pro mocnou elitu, a mocná elita dělá vše pro to, aby si výhody a jistoty udržela co nejdéle. V konzumní civilizaci je šťastný ten, kdo může mnoho konzumovat to, co je zde hodnotné, koryt je zde nedostatek pro ty, co mají veliký hlad po moci a bohatství, nadbytek je postaven na nedostatku.

S otroctvím je to jako s pitím vína, jde o to, abychom se neopili, a nestali se z nás hloupé opice, daně a cla z lidí dělají otroky konzumní společnosti, pokud daně a cla překročí snesitelné hranice, tak lidi co mají blbou náladu, utíkají jinam, kde nejsou veliké daně a veliká cla. Zde se dostáváme k problému se zaostalostí, a tím i k malé kupní síle pracující třídy, otroctví má za následek začarovaný kruh zaostalosti, a tím i malou kupní sílu u konzumních otroků.

Každá mocenská ideologie to je strategie, použitá k realizaci elitních priorit, prioritou zde může být; ekonomika, politika, náboženství, mír, doprava, školství, zdravotnictví, sociální systém, atd. malé se musí podřídit velikému, to je každému jasné, a od tohoto přirozeného pravidla, se odvíjí naše konzumní kultura.