středa 19. července 2017

Proč je dobré práce všude nedostatek?

Nemusíme ani jako skeptici čekat na konkrétní projevy centrální diktatury, ani na to, až začne věznit a popravovat ubožáky. Stačí se zamyslet nad tím, jak funguje firma a jaké jsou naše zkušenosti s firmami a máme zcela jasno, jak bude vypadat stát řízený tímto způsobem. 

Přijímací řízení, mající za cíl ponížit ubožáky již před nástupem do ubohého zaměstnání. Bezpodmínečné podrobení se provoznímu řádu a dalším normám, které jsou plně v moci zaměstnavatele. Podřízení chodu života potřebám firmy. Čas nástupu do zaměstnání, přestávky na odpočinek i na jídlo, konec pracovní doby, práce na noční směny nebo o sobotách, nedělích a svátcích. 

Také dovolená zajištěná zákonem je určována majitelem firmy a proti jeho příkazu lze protestovat jedině výpovědí. Odbory, které by byly schopny bojovat za zájmy zaměstnanců, jsou buď zakázány, anebo je bráněno zaměstnancům se v nich organizovat. Naprostá poslušnost i v sebemenším detailu. 

Jakýkoliv rozkaz musí být splněn pod hrozbou sankcí včetně likvidace na firemní úrovni, tj. vyhození ze zaměstnání. Ztráta individuálního myšlení, které musí být potlačeno ve prospěch chodu firmy. Toto otroctví je upevňováno někdy i společným trávením volného času. Vystaven takovému tlaku na přizpůsobení, se většinou jedinec prostě vzdá samostatnosti a vlastního názoru. 

Než aby čelil strachu z vyloučení z kolektivu a obavám ze ztráty zaměstnání, raději se zařadí do jednotného šiku a splyne s ubohým davem. Zaměstnavatel najímá zaměstnance proto, aby dosáhl svého sobeckého cíle. Čím nižší náklady, tím vyšší zisk, logicky. Snižování nákladů je nejjednodušší udržováním mezd na co nejnižší úrovni, cena práce je nejnižší právě v naší republice. Což udržuje ubožáky na úrovni těsně před živořením, i když se snaží sami sobě namluvit, že se mají dobře a ve snaze nepropadnout depresím si malují budoucnost optimisticky. 

Přitom stačí dlouhodobá nemoc a je z člověka brzo bezdomovec. V případě ztráty zaměstnání existenční ohrožení nejen zaměstnance, ale i osob na něm závislých, a to s dalekosáhlými důsledky. Děti ubožáků nemohou studovat, tím jsou již dopředu znevýhodněny do života, a tedy ztráta zaměstnání nepředstavuje jenom okamžitý problém, ale může se promítnout i do dalších generací. Přesto všechna tato negativa neznamenají, že je zajištěna slušná životní úroveň, tedy, že člověk může žít a ne živořit. Pokud není firma jedinou pracovní příležitostí v rozumném dosahu dojíždění, není nikdo povinen nastoupit anebo setrvat ve firmě, kde není spokojen. 

Konec konců, když stres, nedostačující mzda anebo ponižující jednání zaměstnavatele dosáhne neúnosné míry, lze vždy odejít. Nyní tuto velmi strohou charakteristiku podmínek fungování firmy můžeme převést na fungování státu, řízeného programově jako firma. Tak jako v čele firmy i v čele státu musí stát bezcharakterní fanatický diktátor, jakkoliv osvícený. Je konečným policistou, soudcem i katem zároveň. Aby udržel stát v chodu, musí vydávat předpisy, vyžadovat jejich plnění a trestat jejich porušování. 

Výjimku z předpisů mají samozřejmě jenom příslušníci vládnoucích mocenských klanů, které spolupracují. Je jasné, že takových výjimek nemůže být mnoho, lze mluvit o pouhém procentu populace. K zajištění fungování státu je třeba mít nejen přísná pravidla, ale především nekompromisně vyžadovat jejich plnění za pomocí odstrašujících drakonických trestů. Jakákoliv samostatnost nebo neposlušnost totiž ohrožuje nejen diktátora, ale také osoby podílející se na udržování a chodu diktatury na jednotlivých úrovních. 

Nejen diktátor, ale i jeho spolupachatelé tak mají eminentní zájem na potlačení jakéhokoliv vzdoru, byť by to bylo jenom samostatné myšlení. Vymáhá poslušnosti a trestání je stále sofistikovanější díky technickému pokroku. Každý člověk chybuje a při spleti nepřehledných a stále se měnících předpisů a nařízení může snadno dojít k pochybení i neúmyslně. 

Konec konců, podmínky pro život a jakoukoliv činnost lze velmi snadno nastavit tak, aby každý občan automaticky už tím, že žije, pracuje nebo podniká, se každý den dopouštěl nějakého pochybení. Přes všechnu sofistikovanost prostředků za použití současných pokročilých technik, je stále zapotřebí mít dostatečně silnou a diktátorovi oddanou silovou složku, vybavenou nejen zbraněmi, ale především sledovací a odposlechovou technikou. 

To je sice velmi náročné, ale jelikož všechny tyto silové prostředky k potlačení jakéhokoliv vzdoru financuje diktátor z daní občanů, kteří si tak sami platí své utiskovatele a katy, lze ozbrojené složky sloužící diktátorovi vybavit i tou nejmodernější technikou na špičkové světové úrovni. Je samozřejmé, že taková společnost, nahrává naprosto bezcharakterním jedincům v jejich pochybných kariérách. 

S bezcharakterností jde ruku v ruce také naprostá neschopnost a nedostatek vrozené inteligence. Tak se na vrcholek společnosti do řídících funkcí nakonec propracují jedinci s nejhorší možnou osobnostní charakteristikou, tedy spodina společnosti. Tak, jako u většiny firem jsme svědky toho, že dědic firemního státu není dostatečně schopný převzít vedení a k udržení u moci musí používat stále drastičtější metody. 

Nebo je přímý dědic svržen osobou, která dříve spolupracovala s diktátorem, ale prokázala ještě větší dávku bezohlednosti a krutosti než on sám. Útěk od svobody a břemene rozhodování. Je pohodlnější si říci, nechme to na nich, oni už to nějak zařídí. Jistě, oni to zařídí, pokud jsme spokojeni s tím, že za pár korun mlčky dřeme v robotárně, a stačí nám to, že máme střechu nad hlavou, nějaký odpad k ohlupování žaludku a trochu, přiznejme si to, hodně mizerné zábavy. 

Nelze připustit, aby si lidé volili svoje zástupce, kteří by nakonec mohli diktátora svrhnout. Proto si přeci diktaturu nezřizoval, aby o ni při prvních volbách přišel. A proto je třeba zmanipulovat a posléze zakázat volby tak, aby byl parlament jako nezbytné krytí diktatury složen pouze ze zástupců oddaných diktátorovi. Tím způsobem se parlament změní z nepohodlné žvanírny na účinný nástroj legalizace, jakkoliv zločinného kroku diktatury. 

Vzhledem k neoddiskutovatelné moci médií, která byla již mnohokráte v dějinách vyzkoušena, a to i v době, kdy jediným prostředkem šíření vzdoru a svobodného myšlení byl primitivní knihtisk, ponechá diktatura jenom ta média, která má plně pod kontrolou. Ta budou sloužit jejím cílům stejně jako zábavní průmysl. To všechno jsou nebezpečí, která přímo ohrožují naše životy a naši budoucnost, přesto se za nimi skrývá nebezpečí ještě větší. 

Zatímco z firmy lze odejít i třeba za cenu problémů v životě, je spíše neobvyklé, aby majitel firmy pronásledoval svoje bývalé zaměstnance. Z firemního státu ale prakticky vystoupit nelze, a to ani odchodem do blízké ciziny. Evropská unie je již natolik propojena, že lze takovou osobu ocejchovat jako nebezpečný živel a zabránit jí v odchodu z firemního státu anebo ji pronásledovat i v rámci unie, výměnou informací, které budou motivovat cizí státy a jejich aparát k zákroku proti rebelům, kteří by se chtěli uchýlit mimo hranice firemního státu. 

Vykonstruovat jakékoliv obvinění a vyžádat si vydání takové osoby ze zahraničí zpět do firemního státu dnes není nejmenším problémem. Při čipově registrované populaci, bank DNA, běžně snímaných otisků prstů již jenom za turistiku, to není ani nejmenší problém. Nehledě k tomu, že veškerá evidence je převáděna do elektronické podoby, takže vytvořit vhodné poklady pro represivní zásah je věcí více než snadnou, stejně tak, jako zrušit oběživo a nahradit jej pouze kredity na kartě a zbavit nepohodlnou osobu veškerých prostředků zablokováním nebo vynulováním konta. Znovu zbaveni všech práv a svobod, znovu manipulováni kastovním systémem na generace dopředu, znovu uvězněni a odsouzeni k vegetativnímu přežívání. 

To je stát dobrovolně zvolený z vůle lidu a nedobrovolně sdílený i těmi, kdo buď nepochopili nebezpečí, anebo se mu hloupě a zbaběle odmítli postavit. A bohužel pohřbívajíce i tu hrstku, která si nebezpečí uvědomila, včas se mu postavila, ale jejíž hlas nebyl vyslyšen. A vše bude nepředstavitelně horší než v minulosti. 

Svět se mění díky digitalizaci velmi rychle a narůstají nebezpečí, která tady ještě před deseti lety zde nebyla, anebo přímo neovlivňovala zdejší život. Bída a deprese bude dále narůstat s přílivem nových ubožáků, které trh práce nemůže absorbovat i vzhledem k nedostatečné kvalifikaci a sociální systém nebude schopen uživit. Vzhůru do ponižujícího konzumního světa, digitálně řízené prostřednictvím umělé inteligence a GVKB robotů, běž se podívat do krematoria, ať víš, co tě bude už brzo čekat.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Komentáře se moderují