čtvrtek 6. dubna 2017

Ano, jsme všichni loutky s nulovou evoluční hodnotou

Na počátku všeho je úkol, který je třeba splnit, vše v nás a okolo nás se snaží splnit úkoly, protože plnění úkolů, je základním principem, vesmíru, života, atd. 
Takže tím je vyřešena i základní otázka vesmíru a života, kdy odpovědí není číslo 42, ale odpovědí je, to že jsme všichni loutky s nulovou evoluční hodnotou, co zde musí splnit složité náročné úkoly, které nám dává to co s námi sobecky manipuluje. 
Hlubina myšlení dokázala navrhnout největší a nejmocnější počítač, který kdy byl a bude ve vesmíru sestrojen, který dokáže vypočítat základní otázku a který se bude jmenovat Země. 
Počítač byl postaven Magrathejskou stavební společností. 
Tato Země byla skutečný skvost, využívající ke svým výpočtům i samotné živočichy žijící na jejím povrchu a výpočet jí měl trvat 10 milionů let. 
Naneštěstí byla zničena při stavbě hyperprostorové dálnice Prostetnikem Vogonem Jelcem těsně před dokončením výpočtů. 
To mě připomíná naše Národní divadlo které shořelo, ale brzo po tom jsme znovu postavili nové národní divadlo. 
O výstavbě kamenného divadla začali čeští vlastenci uvažovat už v roce 1844 na svých poradách v Praze. Počátek stavby byl realizován nejprve žádostí o „privilej na vystavění, zařízení, vydržování a řízení“ samostatného českého divadla, kterou stavovskému výboru českého sněmu 29. ledna 1845 předložil František Palacký. Privilej byla udělena už v dubnu 1845. Ale až za šest let v dubnu 1851 vydal mezitím ustavený Sbor pro zřízení českého národního divadla v Praze první veřejné provolání k zahájení sbírek. Národní sbírky a loterie ale nebyly jediným zdrojem financování stavby Národního divadla, prostředky poskytlo i Rakouské císařství, později Království a země v Říšské radě zastoupené a Země svaté Štěpánské koruny uherské (Rakousko-Uhersko). Výstavu zahájení výstavby navštívil také císař František Josef I. a při té příležitosti věnoval svůj první osobní příspěvek ve výši 5 tisíc zlatých a později, když se dověděl o vyhoření divadla, ihned věnoval dalších 13 tisíc. Zemský výbor království Českého uvolnil 14 700 zlatých, české vlastenky uspořádaly na Žofíně bazar, jehož výtěžek byl téměř 6 tisíc zlatých, členové císařské rodiny darovali 26 tisíc, dále přispěli ruský car a česká šlechta z nejvýznamnějších jmenujme alespoň knížete Lobkovice (6 tisíc zlatých), hraběcí rodinu Chotků (přes 4,5 tisíce), hraběcí rodina Kolovratů (přes 4 tisíce), objevují se jména Schwarzenberků, Kinských, Černínů, Nosticů, Harrachů a dalších. Celkové příjmy ze sbírek, příspěvků, subvencí a pojištění od 21. srpna 1850 do 30. června 1884 činily 3 204 129 zlatých. Subvence Českého zemského sněmu v roce 1875 činila 300 tisíc zlatých, více než 238 tisíc zlatých vynesla Velká národní loterie v roce 1877 a více než 1 milion zlatých se vybralo během národní sbírky po požáru divadla.
Náš malý trpící národ mě připomíná příběhy o Jobových zvěstích.
Jobova zvěst (jobovka) je ustálené slovní spojení, které označuje zprávu o neočekávané tragické nebo nepříjemné události či špatnou zprávu všeobecně. Původem je ze Starého zákona, z knihy Jób. Bohatý Jób podle stejnojmenné starozákonní knihy žil v zemi Uz poblíž Edomu. Bůh se satanovi chlubil Jóbovou zbožností, satan však namítl, že není těžké být zbožný, když se daří, a požádal Boha, aby Joba týráním mohl vyzkoušet. A tak brzy za Jobem přiběhl posel se zprávou, že zloději ukradli jeho stáda volů. Druhý pak oznámil zcizení stád velbloudů a další přinesl zprávu o zničujícím ohni. Krutou zvěst přinesl čtvrtý posel všech deset Jobových dětí zahynulo při zřícení domu při návštěvě u nejstaršího z nich. Z Jóba se stal žebrák a osamocený zdrcený muž, ale nerouhal se. Ďábel pokračoval seslal na Jóba malomocenství a také nařčení, křivdy a pomluvy od ženy a přátel: že nevinného by Bůh takhle trpět nenechal. Protože i to Jób přijímal pokorně a satan nevinil z toho Hospodina, musel satan přiznat prohru. Jób se uzdravil a opět shromáždil majetek. Narodilo se mu znovu sedm synů a tři dcery a žil prý ještě sto čtyřicet let.
Podívejme se na popravy českých pánů, 
Staroměstská exekuce (poprava 27 českých „pánů“) ze dne 21. června 1621 byla hromadná poprava dvaceti sedmi vůdců stavovského povstání (tří pánů, sedmi rytířů, 17 měšťanů) na Staroměstském náměstí v Praze. Představovala nebývale krutou tečku za událostmi, které začaly třetí pražskou defenestrací 23. května 1618 a skončily 8. listopadu 1620 porážkou stavovských armád v bitvě na Bílé hoře u Prahy.
To byl počátek utrpení Jóba.
Viktor Kožený to je už kapitalistický očistec, a začátek systematického tunelování naší republiky.
Díky masivní reklamě slibující do roka „jistotu desetinásobku“ (tj. desetinásobnou návratnost poplatku 1035 Kč za kupónovou knížku s kolkem) získaly Koženým založené Harvardské investiční fondy přes milión kupónových knížek. Fondy neměly nic společného s americkou Harvard University. V roce 1994 Kožený opustil Prahu a přesunul se do daňového exilu na Bahamy. V září roce 1995 získal za poplatek irské občanství. V roce 1996 bylo šest Harvardských investičních fondů kuponové privatizace z první vlny spolu s firmou Sklo Union Teplice transformováno na Harvardský průmyslový holding. V lednu 1998 Kožený koupil Harvardský průmyslový holding ve veřejné obchodní soutěži. Zaplatil za něj dvěma směnkami se splatností na konci roku 1999 ve výši 10,559 miliardy korun. Kožený je v Česku stíhán kvůli operacím z let 1995 až 1997, při nichž spolu se svým nejbližším spolupracovníkem Borisem Vostrým připravil o majetek akcionáře Harvardského průmyslového holdingu. 14. října 2003 vydal Obvodní soud pro Prahu 4 na oba muže mezinárodní zatykače.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Ano, je zde moderování komentářů od administrátora